24.12.
Jeste ze jsou ty kravy tak plache, rikame si rano, kdyz vylezeme z auta a kolem nas se zacnou rozutikavat kravy. Dnes jsou Vanoce, i kdyz se me Marti celou cestu po Australii pta, kde je oslavime, teprve dnes ji mohu dat jasnou odpoved, bude to bud ve meste Cobar, nebo v narodnim parku Gundabooka (pozn. Marti...to je jasna odpoved;). Skaceme do auta, nekolika manevry se dostavame na silnici a uz si to mazeme na zapadakov Vilcannii. Na zapadle pumpe prekvapive nekdo je, starsi zena nam preje hezke vanoce a tankuje plnou nadrz. Zitra a pozitri ma Australie zavreno, bude nouze. Po natankovani a doplneni vody jedeme na zapad, po ceste si davame snidani. Po trech hodinach jizdy dorazime do Cobaru, hornickeho mesta uprostred niceho. A tady to zije, Icko otevrene, knihovna i nakupaky. Jsme na netu, tak posilame maily o sto sest, prejeme vsem krasne Vanoce. Zasobujeme se jidlem na dalsi dny a pro jistotu jeste dotankovavame. V Cobaru navstevujeme povrchovy dul na med a zlato, hluboka jama obklicena haldami stoji hned za mestem. Z dolu se razi stola. Prace o vanocich nebyly v plnem proudu, takze v dole byl relativne klid. Unaveni a vyhladoveli behanim po meste a vedrem, dbame rad z Icka a zajizdime k jezeru Newey, kam se mistni chodi koupat. Je sice skoro vyschle, ale je tu stin a BBQ, to je neco pro nas. Stejky se salatem, to bude vanocni obed. Davame se do reci se sympatickym australanem, ktery za kus stejku a loka becherovky nam dal jedno chlazene pivo! Nemuzeme ridit, musi se odpocivat a vstrebavat alkohol:-)! Dnesni cil NP Gundabooka, musime stihnout. Po dostatecnem vytraveni vyrazime do NP Gundabooka, kde se v mistnich skalach skryvaji stare malby Aborigincu. Jedeme po pekne asfaltce a proti nam nam neco miri vstrict, docela veliky bourkovy mrak. A jak uz to tak byva, ve chvili, kdy odbocime z asfaltu na gravel road v podobe cesty po oranzovem pisku a prachu, tak se to spustilo. Nemelo smysl jet dal, prselo velmi intenzivne, prach na ceste se zmenil v jil a po nem to zacalo pekne klouzat. Kdyz dest trochu utichl, zacali jsme se sunout dal, k taboristi Dry tank, kde jsme si chteli udelat prochazku. Ani nahodou nas nenapadlo, ze zde stravime vanoce. V mezere mezi desti jsme se sli podivat na lokout, po navratu do auta zase prselo. Co s vanoci, kde je slavit? Zacinalo zapadat slunce, cesty byly promacene, rozhodli jsme se zustat zde, alespon tam byly toalety. Zacaly pripravy na vecerni "hostinu". Kdyz bylo vse pripraveno, my umyti a vypadalo to, ze se preci jen pocasi umoudri, prisla velmi silna bourka. My si vsak nase prvni spolecne Vanoce nenechali zkazit. V aute jsme si pustili koledy, rozkrojili jablko, pili vino z trhu a vzpominali, co asi delaji ruzni lidicky v CR. Kolem nas se vsude blyskalo a hrmelo, hlavne ze my jsme byli v suchu a v teple.
Jeste ze jsou ty kravy tak plache, rikame si rano, kdyz vylezeme z auta a kolem nas se zacnou rozutikavat kravy. Dnes jsou Vanoce, i kdyz se me Marti celou cestu po Australii pta, kde je oslavime, teprve dnes ji mohu dat jasnou odpoved, bude to bud ve meste Cobar, nebo v narodnim parku Gundabooka (pozn. Marti...to je jasna odpoved;). Skaceme do auta, nekolika manevry se dostavame na silnici a uz si to mazeme na zapadakov Vilcannii. Na zapadle pumpe prekvapive nekdo je, starsi zena nam preje hezke vanoce a tankuje plnou nadrz. Zitra a pozitri ma Australie zavreno, bude nouze. Po natankovani a doplneni vody jedeme na zapad, po ceste si davame snidani. Po trech hodinach jizdy dorazime do Cobaru, hornickeho mesta uprostred niceho. A tady to zije, Icko otevrene, knihovna i nakupaky. Jsme na netu, tak posilame maily o sto sest, prejeme vsem krasne Vanoce. Zasobujeme se jidlem na dalsi dny a pro jistotu jeste dotankovavame. V Cobaru navstevujeme povrchovy dul na med a zlato, hluboka jama obklicena haldami stoji hned za mestem. Z dolu se razi stola. Prace o vanocich nebyly v plnem proudu, takze v dole byl relativne klid. Unaveni a vyhladoveli behanim po meste a vedrem, dbame rad z Icka a zajizdime k jezeru Newey, kam se mistni chodi koupat. Je sice skoro vyschle, ale je tu stin a BBQ, to je neco pro nas. Stejky se salatem, to bude vanocni obed. Davame se do reci se sympatickym australanem, ktery za kus stejku a loka becherovky nam dal jedno chlazene pivo! Nemuzeme ridit, musi se odpocivat a vstrebavat alkohol:-)! Dnesni cil NP Gundabooka, musime stihnout. Po dostatecnem vytraveni vyrazime do NP Gundabooka, kde se v mistnich skalach skryvaji stare malby Aborigincu. Jedeme po pekne asfaltce a proti nam nam neco miri vstrict, docela veliky bourkovy mrak. A jak uz to tak byva, ve chvili, kdy odbocime z asfaltu na gravel road v podobe cesty po oranzovem pisku a prachu, tak se to spustilo. Nemelo smysl jet dal, prselo velmi intenzivne, prach na ceste se zmenil v jil a po nem to zacalo pekne klouzat. Kdyz dest trochu utichl, zacali jsme se sunout dal, k taboristi Dry tank, kde jsme si chteli udelat prochazku. Ani nahodou nas nenapadlo, ze zde stravime vanoce. V mezere mezi desti jsme se sli podivat na lokout, po navratu do auta zase prselo. Co s vanoci, kde je slavit? Zacinalo zapadat slunce, cesty byly promacene, rozhodli jsme se zustat zde, alespon tam byly toalety. Zacaly pripravy na vecerni "hostinu". Kdyz bylo vse pripraveno, my umyti a vypadalo to, ze se preci jen pocasi umoudri, prisla velmi silna bourka. My si vsak nase prvni spolecne Vanoce nenechali zkazit. V aute jsme si pustili koledy, rozkrojili jablko, pili vino z trhu a vzpominali, co asi delaji ruzni lidicky v CR. Kolem nas se vsude blyskalo a hrmelo, hlavne ze my jsme byli v suchu a v teple.
Žádné komentáře:
Okomentovat