Nevím, kde a jak začít, co říct a co vynechat. Na Mallorce jsem byla od 20.-31.8. Každý se mne ptá jak jsem si užila prázdniny u moře, ale dá se vůbec mluvit o prázdninách??....šak posuďte sami.
Po přistání a příjezdu na pronajatý byt se mi dostalo vřelé přivítání, ale taky spousty informací, které jsem ani omylem nestíhala vstřebat. Informace to byly převážně praktické, například jak zapnout pračku, která je spojená se sušičkou, co vše je potřebné připravit, když se jde na pláž, nebo k bazénu apod.
První dva dny jsme pobývali většinou u bazénu, který se nacházel asi tři minuty chůze od našeho bytu. Vždy, když se šlo do vody nastal boj s Willem, který k jeho smůle trpí častým zánětem středního ucha, takže chodil vybaven jak rytíř do boje :-D Na sobě musel mít plaveckou plenku a šortky, tričko proti spálení, vestičku, která ho držela nad vodou, rukávky a na hlavě ucpávky do uší a čelenku z neoprenu. Jak říkám jak rytíř, když jde do boje... U bazénu bylo fajn, ale to moře mne tolik lákalo!!!
Po přistání a příjezdu na pronajatý byt se mi dostalo vřelé přivítání, ale taky spousty informací, které jsem ani omylem nestíhala vstřebat. Informace to byly převážně praktické, například jak zapnout pračku, která je spojená se sušičkou, co vše je potřebné připravit, když se jde na pláž, nebo k bazénu apod.
První dva dny jsme pobývali většinou u bazénu, který se nacházel asi tři minuty chůze od našeho bytu. Vždy, když se šlo do vody nastal boj s Willem, který k jeho smůle trpí častým zánětem středního ucha, takže chodil vybaven jak rytíř do boje :-D Na sobě musel mít plaveckou plenku a šortky, tričko proti spálení, vestičku, která ho držela nad vodou, rukávky a na hlavě ucpávky do uší a čelenku z neoprenu. Jak říkám jak rytíř, když jde do boje... U bazénu bylo fajn, ale to moře mne tolik lákalo!!!
Dočkala jsem se ho až za dva dny. Konečně přijel Steve a tak jsme mohli jít všichni na pláž. Samotného moře jsem si zas tolik neužila, protože ani Charlie ani Will nechtěli jít do vody...teda ne nějak extra. Spíš je bavilo být na břehu a plácat po sobě písek, nebo ještě líp...házet ho po mně :-D
Jeden den jsem měla i volno a tak jsem mohla jít do města. No jít...pěšky to bylo celkem daleko, takže si prý mám vzít taxika, nebo autobus. Jak se bere taxík jsem neměla ani páru a jak a kde najdu zastávku busu taky ne. Doma se mi nechtělo ztrácet už ani minutu a tak jsem si řekla, že to nějak zjistím cestou. Ještě že žije na Mallorce tolik angličanů, nebo alespoň lidí co mluví anglicky :-). Úspěšně jsem nastoupila do autobusu. Autobus se rozjel a já začala přemýšlet jak vlastně zjistím, kdy už jsem v centru Palmy...řekla jsem si, že to nějak poznám pohledem z okna... Chyba nepoznala jsem a tak místo v centru Palmy jsem vystoupila někde, kde bylo veliký nákupní centrum. Ironie ne...jako první jsem navštívila kryté nákupní centrum Porto de pí :-D No neva. Od tohoto místa vedla celkem rušná silnice někam k přístavu, vydala jsem se tedy podél ní. Čas ubíhal a vedro se stupňovalo, takže jsem někde v polovině vzala první autobus co přijel a děj se vůle boží kam mne to doveze. Juchůů dovezl mne do historického centra a tak jsem konečně viděla onu slavnou katedrálu, která je vskutku monstrózní!! Nakoupila jsem nějaké suvenýry, prošla pořádně město a rozhodla se využít zbytku volného dne válením se na pláži a koupání v moři.
Jediná pláž, kterou jsem široko daleko znala byla ta na kterou mne zavedla Naomi se Stevem. Byla blízko našeho bytu a tak jsem rozhodla právě pro ni. Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam našla i celý zbytek mé rodinky...:-D Děti když mne uviděli byli šťastní jak blešky a já jim to nadšení neuměla vzít, takže z mého původního plánu sešlo. Párkrát jsem si zaplavala v moři a pak zas blbla s Charliem. Odměnou za to mi byl oběd v restauraci :-D
Dny tak nějak plynuly a všechny se trávily dost podobně. Ráno snídaně, pak bazén, oběd, dát děti spát, věnovat se Charliemu, vzbudit děti, bazén, večeře, koupání, zabavit děti, dát je spát a babysitting. Samozřejmně neustále přebalovat prcky a hlídat jestli si neubližují(Will horzně žárlí na Grace) či nedělají něco čím by si ublížili sami.
Na jeden celý den jsme byli pozváni na návštěvu k jejím kamarádům, kteří si kousek od nás pronajali celý barák s bazénem (mne to připomínalo takovou malou mexickou farmu), jindy jsme zas jeli do zábavného centra pro děti, kde jsem se proběhla mezi náhodně tryskajícími fontánkami, ale více méně jsme byli spíš u bazénu a na bytě.
Poslední večer šla celá rodina do velice luxusní restaurace Flamenga. Cestou jsem se dozvěděla, že je dost těžké tam rezervovat stůl, jak jsou stále obsazení a že se to nachází v moc hezkém prostředí jachetního klubu. A opravdu!! Venkovní restaurace je umístěna v místním jachetním klubu, kde je možné najít jachty všech rozměrů, barev a s nápisi v rozličných jazycích...teda češtinu jsem tam neviděla :-D Ochutnala jsem kalamáry, orestované krevety v česnekovém oleji, gaspáčo a dokonce jsem si vyprosila i sangrii. Nádherný večer jsme zakončili procházkou po molu a pak už jen do postele a další den domů.
Vyšlo to tak, že přesně když se zaklaply dveře taxíku, spustil se docela slušný déšť...
Bye bye Mallorca!!!
Jediná pláž, kterou jsem široko daleko znala byla ta na kterou mne zavedla Naomi se Stevem. Byla blízko našeho bytu a tak jsem rozhodla právě pro ni. Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam našla i celý zbytek mé rodinky...:-D Děti když mne uviděli byli šťastní jak blešky a já jim to nadšení neuměla vzít, takže z mého původního plánu sešlo. Párkrát jsem si zaplavala v moři a pak zas blbla s Charliem. Odměnou za to mi byl oběd v restauraci :-D
Dny tak nějak plynuly a všechny se trávily dost podobně. Ráno snídaně, pak bazén, oběd, dát děti spát, věnovat se Charliemu, vzbudit děti, bazén, večeře, koupání, zabavit děti, dát je spát a babysitting. Samozřejmně neustále přebalovat prcky a hlídat jestli si neubližují(Will horzně žárlí na Grace) či nedělají něco čím by si ublížili sami.
Na jeden celý den jsme byli pozváni na návštěvu k jejím kamarádům, kteří si kousek od nás pronajali celý barák s bazénem (mne to připomínalo takovou malou mexickou farmu), jindy jsme zas jeli do zábavného centra pro děti, kde jsem se proběhla mezi náhodně tryskajícími fontánkami, ale více méně jsme byli spíš u bazénu a na bytě.
Poslední večer šla celá rodina do velice luxusní restaurace Flamenga. Cestou jsem se dozvěděla, že je dost těžké tam rezervovat stůl, jak jsou stále obsazení a že se to nachází v moc hezkém prostředí jachetního klubu. A opravdu!! Venkovní restaurace je umístěna v místním jachetním klubu, kde je možné najít jachty všech rozměrů, barev a s nápisi v rozličných jazycích...teda češtinu jsem tam neviděla :-D Ochutnala jsem kalamáry, orestované krevety v česnekovém oleji, gaspáčo a dokonce jsem si vyprosila i sangrii. Nádherný večer jsme zakončili procházkou po molu a pak už jen do postele a další den domů.
Vyšlo to tak, že přesně když se zaklaply dveře taxíku, spustil se docela slušný déšť...
Bye bye Mallorca!!!
