Člověk by si řekl, jak se mu ten čas tady povleče, ale opak je naprostou pravdou. Utíká to tu snad ještě rychleji než voda. Týden začne pondělním ránem a než se naděju, tak už je zase pátek večer a já jenom přemýšlím jestli je to vůbec možné. Pro jistotu mrknu do kalendáře a heleme se...on je vážně pátek. Člověk by si řekl 14 dní co to je, ale ono se toho může stát tolik, že pak na něco i zapomenete.
Takže takový (doufám, že krátký) článek o tom co nového se událo.
V sobotu 13. března jsem konečně objevila česko-slovenský obchůdeček poblíž Golders Green, takže jsem po dlouhé době měla lipánka, jesenku a takový ty děsně nezdravý česnekový brambůrky :-D. Taky jsem koupila Stevevovi plzeň. No sice říkal, že je to výborný, ale hned co to dopil, tak si otevřel plechovku jeho piva, tak nevím jak si to přebrat :-D
Další co se stalo, malá Grace měla neštovice, což by nebylo ještě to nejhorší, ale dostala k tomu ještě teploty a to takové, že jeden den strávila v nemocnici. Teď už je v pořádku, ale jak to tak u neštovic bývá tak jsou prodce nakažlivé. Takže teď je má pro změnu Will a k tomu dvojtý zánět. Jeden v oku a jeden v krku, no prostě sranda.
V sobotu jsem konečně zašla do Hyde Parku. Viděla jsem tolik očekáváný speakers corner a teda jako nic moc. Jen tam jen stánek s občerstvením. Taky tam jsou záhonky s popiskama kytiček a pozóór některé byly i latinsky a tak jsem si osvěžila milovanou botaniku. A ještě jeden poznatek z Hyde parku...jsou tam pěkně drzé veverky. Tak jako se chodí krmit kachny u nás na rybníček, tak tam se chodí krmit veverky oříškama :-D
Už nějakou dobu přemýšlím, že si pořídím kolo, ale vzhledem k tomu, že tu budu už jen 4 měsíce a doma na mne čeká mé krásné kolo, prozatím trénované maminkou, nemá cenu kupovat nové. A tak jsem v pátek 19.3. večer prohlížela inzerci na pohyby.co.uk. a našla tam inzerát, že nějaký slovák prodává kolo za 3o liber. Krásná cena, že? No chvíli jsem se rozmýšlela, ale nakonec jsem tu smsku s otázkou na to kolo poslala. Vyměnili jsme si několik informací a domluvili se, že v neděli se sejdeme, kolo vyzkouším a když bude ok, tak budem řešit co dál. Kolo bylo v pořádku...malilililičkato větší, ale na 4 měsíce mi to absolutně nevadí a tak během příštího týdne..I hope, bych měla mít kolo. Juchů!!!
Tu samou neděli co jsem poprvé viděla své budoucí kolo, tak jsem taky poprvé ochutnala anglický pivo Forster...no už se těším na české točené :-D
V úterý 23.3. jsem psala závěrečný test z preintermediate levelu. Když ho napíšete na 70% a víc, tak postupujete do vyššího levelu a když ne, zůstáváte. Dneska jsem se dozvěděla výsledky a tak mohu hrdě prohlásit, že postupuji! Takže od pondělka začínám studovat s novou učitelkou, nový level, ale v podstatě se starými spolužáky a to mne těší. Taky jsem dneska konečně napsala další pohled babičce a dědovi...well done Marti!
Tak to by bylo tak nějak v rychlosti a průřezem. Tak jsem vás zase trochu ponudila a když si na něco vzpomenu, tak to ještě dodám
středa 24. března 2010
pondělí 22. března 2010
A jede se pryč z Londýna
...ne neznamená to, že se mi v Londýně přestalo líbit a tak prchám domů.
V sobotu večer mi volá Evča. "Chtěla bys jet zítra někam na výlet?" S obrovským nadšením odpovídám: "JASNĚ!!! A tak jsem v neděli vstala v sedm hodin, abych na osmou byla na cestě na Hammerstmith, kde mne měl nabrat Jogi s Evčou a Miškem. Teda, že v neděli takhle po ránu budou zácpy, to jsem dost nečekala a tak jsem místo na devátou dorazila v 9:15. V té době jsem stále netušila kamže to vlastně pojedem, ale bylo mi to tak nějak jedno. Miluju cestování v autě a nezáleží mi kam se jede, hlavně, že někam :-). Nutno podotknout, že počasí bylo pěkné slunečné a tak nějak svým způsobem i teplé. První kam jsme zamířili byl Rochester. Rozhodli jsme se pro něj dost spontálně, když jsme objevili mapu Kentu. (Mimochodem Kent není město, jak jsme se z prvu milně domnívali, Kent je veeeeliká oblast. Něco jako kdyby jste chěli navštívit město Šumavu :-D)
Cestou do Rochestru jsme lehce zabloudili a zrovna k nějakému rybníčku. Měli jsme s sebou motorový člunek, co kdysi dostal Miško od Evči a doposud ho nevyzkoušel. Asi je vám jasné, že jsme ho hned vyzkoušeli a zrovinka na tomto rybníčku. Loďka jela perfektně, měla jen jednu chybu...neumí couvat a tak když jste zajeli někam do "zátočiny", tak jste jí museli jít odšťouchnout. A tak jsem chvilkama měla pocit, že ne jen loďka je na dálkové ovládání, ale i Miško. To když loďku "řídila" Evča...nebo loď Evču? :-D Po chvilce našeho blbnutí s člunem přišla nějaká paní a cosi říkala Miškovi. Já, Jogi a Evča jsme stáli na druhém břehu a tak jsme absolutně netušili co si povídají jen četli z Miškova zamračeného výrazu, že to asi nebude nic pěkného. Paní nám přišla oznámit, že toto je soukromý rybníček a její manžel tam chová velkou rybu. Z člunu byla nadšená a tak nám povolila jezdit jen na jedné půlce rybníčka a té, kde je ryba ať se vyhýbáme...asi se bála, že by nám ho ryba snědla :-D
Když jsme se dostatečně vyblbli pokračovali jsme dál do Rochestru. V Rochestru jsme navštívili Rochester Cathedral, kde si Evča měla čest vyzkoušet jaká je zde akustika a poctila tuto katedrálu svou Ave Marií v češtině. (když budete hodně šikovní existuje z tohoto soukromého koncertu video :-)) Měla z toho obrovskou radost, ale před tím taky obrovskou trému, takže to křoví co tam dělám je proto, že potřebovala psychickou podporu :-D Po prohlídce katedrály jsme se prošli po parku u Rochester Castle a vzhledem k tomu, že už byl čas na oběd zamířili jsme do nějakého pubu(hospoda). První co vás 100% zaujme, že je neděle odpoledne a spousta lidí bylo totálně na mol. Našli jsme volné místo a objednali si své papů. Já a Evča jsme si objednali jacket potatoes, Miško lasaně a Jogi Holywood steak. Každý jsme se těšil na to své a myslím, že nejvíc Jogi na ten svůj masový steak. Konečně nám to přinesli a chtěli jsme se pustit do jídla, když v tom Jogi zjistil, že mu přinesli něco jiného. Zavolali jsme si tedy číšnici a řekli jí, že přinesla Jogimu rybu a že on si objednal steak. Chudák absolutně nechápala a tak jí to Jogi ukázal v jídelním lístku. Jaké bylo překvapení, když čísnice řekla:"ale to je ono, tohle je to co jste si objednal". Vysvětlení této záměny přišlo ve chvíli, kdy si Jogi znovu přečetl název toho jídla...nejmenovalo se to Holywood steak, ale podobně a to slovo co znělo jako holywood, bylo pravděpodobně Halibut což je nějaká ryba. Tak což o to, to by ještě nebylo to nejhorší, ale Jogi je masožravec ostatně jako většina chlapů, ale na jeho talíři převažovala brokolice, mrkev, fazole, brambory a ryba. Žádné maso :-D Víc vegetariánské jídlo si neumím představit. No tlemili jsme se mu všichni...to se nedalo se nesmát :-D :-D Po vydatném obědě jsme se rozhodli opustit maličký Rochester a jet navštívit Hever Castle. Jogi to nacvakal do GPS a vyrazili jsme. Musím podotknout, že jsme měli na cestu pouhou hodinu a pár minut, protože bylo kolem půl třetí a poslední prohlídka byla v 16:00. Cestou jsme jednou zakufrovali a jednou chytli objížďku, takže asi tušíte správně, že jsme to nestlihli. Dorazili jsme přesně, když vyháněli všechny návštěvníky z areálu. Tak jsme vyfotili pár obrázků z dálky a zklamaně odešli. A co teď? Domů se nám ještě nechtělo a v původním plánu bylo vidět moře...hurá k Severnímu moři do města Sheernes. (pro větší efetk z vyprávění doporučuji prohlédnout mapu pod článkem. Pak pochopíte jak moc funny bylo naše cestování) Chtěli jsme stihnout alespoň západ slunce nad mořem....ani to se nepovedlo. Neposlušné slunce si klidně zapadlo v průběhu naší cesty za mořem. GPS nás zavedla na velké parkoviště u Tesca...no jo, ale to přeci není moře. Tesco, benzínka, ale kde je to moře...U toho parkoviště byla zídka a tak jsem na ní vylezla. Yes! Za zídkou bylo opravdické moře. Prošli jsme se chviličku po pláži, udělali několik romantických snímků(možno vidět na rajčeti) a vyrazili zpět do Londýna.
V sobotu večer mi volá Evča. "Chtěla bys jet zítra někam na výlet?" S obrovským nadšením odpovídám: "JASNĚ!!! A tak jsem v neděli vstala v sedm hodin, abych na osmou byla na cestě na Hammerstmith, kde mne měl nabrat Jogi s Evčou a Miškem. Teda, že v neděli takhle po ránu budou zácpy, to jsem dost nečekala a tak jsem místo na devátou dorazila v 9:15. V té době jsem stále netušila kamže to vlastně pojedem, ale bylo mi to tak nějak jedno. Miluju cestování v autě a nezáleží mi kam se jede, hlavně, že někam :-). Nutno podotknout, že počasí bylo pěkné slunečné a tak nějak svým způsobem i teplé. První kam jsme zamířili byl Rochester. Rozhodli jsme se pro něj dost spontálně, když jsme objevili mapu Kentu. (Mimochodem Kent není město, jak jsme se z prvu milně domnívali, Kent je veeeeliká oblast. Něco jako kdyby jste chěli navštívit město Šumavu :-D)
Cestou do Rochestru jsme lehce zabloudili a zrovna k nějakému rybníčku. Měli jsme s sebou motorový člunek, co kdysi dostal Miško od Evči a doposud ho nevyzkoušel. Asi je vám jasné, že jsme ho hned vyzkoušeli a zrovinka na tomto rybníčku. Loďka jela perfektně, měla jen jednu chybu...neumí couvat a tak když jste zajeli někam do "zátočiny", tak jste jí museli jít odšťouchnout. A tak jsem chvilkama měla pocit, že ne jen loďka je na dálkové ovládání, ale i Miško. To když loďku "řídila" Evča...nebo loď Evču? :-D Po chvilce našeho blbnutí s člunem přišla nějaká paní a cosi říkala Miškovi. Já, Jogi a Evča jsme stáli na druhém břehu a tak jsme absolutně netušili co si povídají jen četli z Miškova zamračeného výrazu, že to asi nebude nic pěkného. Paní nám přišla oznámit, že toto je soukromý rybníček a její manžel tam chová velkou rybu. Z člunu byla nadšená a tak nám povolila jezdit jen na jedné půlce rybníčka a té, kde je ryba ať se vyhýbáme...asi se bála, že by nám ho ryba snědla :-D
Když jsme se dostatečně vyblbli pokračovali jsme dál do Rochestru. V Rochestru jsme navštívili Rochester Cathedral, kde si Evča měla čest vyzkoušet jaká je zde akustika a poctila tuto katedrálu svou Ave Marií v češtině. (když budete hodně šikovní existuje z tohoto soukromého koncertu video :-)) Měla z toho obrovskou radost, ale před tím taky obrovskou trému, takže to křoví co tam dělám je proto, že potřebovala psychickou podporu :-D Po prohlídce katedrály jsme se prošli po parku u Rochester Castle a vzhledem k tomu, že už byl čas na oběd zamířili jsme do nějakého pubu(hospoda). První co vás 100% zaujme, že je neděle odpoledne a spousta lidí bylo totálně na mol. Našli jsme volné místo a objednali si své papů. Já a Evča jsme si objednali jacket potatoes, Miško lasaně a Jogi Holywood steak. Každý jsme se těšil na to své a myslím, že nejvíc Jogi na ten svůj masový steak. Konečně nám to přinesli a chtěli jsme se pustit do jídla, když v tom Jogi zjistil, že mu přinesli něco jiného. Zavolali jsme si tedy číšnici a řekli jí, že přinesla Jogimu rybu a že on si objednal steak. Chudák absolutně nechápala a tak jí to Jogi ukázal v jídelním lístku. Jaké bylo překvapení, když čísnice řekla:"ale to je ono, tohle je to co jste si objednal". Vysvětlení této záměny přišlo ve chvíli, kdy si Jogi znovu přečetl název toho jídla...nejmenovalo se to Holywood steak, ale podobně a to slovo co znělo jako holywood, bylo pravděpodobně Halibut což je nějaká ryba. Tak což o to, to by ještě nebylo to nejhorší, ale Jogi je masožravec ostatně jako většina chlapů, ale na jeho talíři převažovala brokolice, mrkev, fazole, brambory a ryba. Žádné maso :-D Víc vegetariánské jídlo si neumím představit. No tlemili jsme se mu všichni...to se nedalo se nesmát :-D :-D Po vydatném obědě jsme se rozhodli opustit maličký Rochester a jet navštívit Hever Castle. Jogi to nacvakal do GPS a vyrazili jsme. Musím podotknout, že jsme měli na cestu pouhou hodinu a pár minut, protože bylo kolem půl třetí a poslední prohlídka byla v 16:00. Cestou jsme jednou zakufrovali a jednou chytli objížďku, takže asi tušíte správně, že jsme to nestlihli. Dorazili jsme přesně, když vyháněli všechny návštěvníky z areálu. Tak jsme vyfotili pár obrázků z dálky a zklamaně odešli. A co teď? Domů se nám ještě nechtělo a v původním plánu bylo vidět moře...hurá k Severnímu moři do města Sheernes. (pro větší efetk z vyprávění doporučuji prohlédnout mapu pod článkem. Pak pochopíte jak moc funny bylo naše cestování) Chtěli jsme stihnout alespoň západ slunce nad mořem....ani to se nepovedlo. Neposlušné slunce si klidně zapadlo v průběhu naší cesty za mořem. GPS nás zavedla na velké parkoviště u Tesca...no jo, ale to přeci není moře. Tesco, benzínka, ale kde je to moře...U toho parkoviště byla zídka a tak jsem na ní vylezla. Yes! Za zídkou bylo opravdické moře. Prošli jsme se chviličku po pláži, udělali několik romantických snímků(možno vidět na rajčeti) a vyrazili zpět do Londýna.
pondělí 8. března 2010
Natural History Museum I.část
I přesto, že svítilo sluníčko, věřte, nebo ne.. byla tu neděle...!!
7.3.2010 a co s ní? Naštěstí jsem se domluvila s Mončou, že půjdeme společně o Museum of Science(ne není to překlep, čtěte dál) sraz jsme si daly ve 12:45 na Baker Street station a jak už tradičně, já holka neposedná byla jsem tam o dvě hodiny dříve.
Naštěstí zcela úmyslně, páč jsem chtěla vyfotit pro tatínka a Domču museum Sherlocka Holmese a taky jeho sochu. Když to museum konečně našla, byla tam slušná fronta lidí čekajících na "asi" úžasný zážitek:-D Ale ta nebyla nic proti tomu co lidí se těsnalo před Museem Madame Tussaud, na to, že tam vstup stojí 23 liber tak jich tam bylo fakt dost! A tak jsem si to museum aspoň vyfotila a vydala se dál po Baker Street směrem k Selfridge. Co je to Selfridge? Ve zkratce řečeno, hodně velký a drahý obchod, kde najdete vše od papírnictví, knihkupectví, nábytek, zlatnictví až po oblečení a obchod s jídlem. Jak už jsem řekla, je fakt dost drahý a tak jsem to jen prolétla a vydala se na místo srazu.
Zrovna jsem psala smsku Monče, že až tu bude ať mne prozvoní a najdenou se za mnou objevila :-D Sedly jsme tedy na 74 a vyrazily na South Kensington Station. Přestože svítilo sluníčko a bylo nádherně, tak byla taky pořádná kosa!!! Autobus ohlásil naši zastávku a tak chca nechca musely jsme naše teplá místa opustit. :-) Po chvilce hledání jsme úspěšně našly nějaké museum. Říkám nějaké, protože v téhle oblasti je jich hned několik. Museum Victorie and Albert, Museum of Science a taky Natural History Museum. Ta nádherná, velkolepá budova co jsme objevily, bylo právě ono zmiňované Natural History Museum a tak nám vůbec nevadilo, že změníme plán a místo Museum of Science(muzeum vědy) zavítáme do Natural History Museum(museum historie a přírody). Vystály jsme si frontu na vstup, protože hned po vstupu vám zkontrolovaly tašky a batohy jestli něco nepašujete :-D a konečně jsme se octly ve velké vstupní hale. Obě dvě jsme jen zůstaly stát a sborově řekly "WAU!!!" Opravdu se nedalo říct nic jiného, člověku docházely slova pokaždé, když se pokusil popsat co cítí. Docházejí mi teď v Češtině, natož v Angličtině :-D Hned po vstupu se octnete v obrovské hale a uprostřed ní je dlouuuuhatáánská kostra dinosaura, všichni se u ní fotí a tak je tam pěkně narváno. Budova je postavena v podobném stylu jako Parlament, takže si připadáte jak když se octnete v Bradavicích z filmu o Harrym Potterovi. No myslím, že víc než slova napomohou fotky, takže směle do mé galerie.
Museum zahrnuje sbírky ze všech pírodověděckých oborů. Entomologie, Botanika(jak na potvoru byla zavřená), zoologie, biologie a dokonce i akvaristika, plazy, obojživelníci a jiná podobná stvoření a geologie. Sbírka minerálů, to bylo něco pro mně :-D Této sbírce je věnována celá jedna veeeliká a táhlá místnost. Minerály a horniny jsou rozřazené pěkně podle složení a jako samostatnou sekci tvoří "value", neboli hodnotné kousky jako jsou například diamanty. Pro mne byl však největším objevem Kasiterit from Slavkov, Czech republic. Ačkoliv tam není výslovně napsáno Horní Slavkov, jsem si téměř jistá, že je to z mého města, protože se u nás nachází významné naleziště těchto minerálů. Takto vidíte je nás tak málo a máme svůj kamínek v museum v Londýně :-D
Po této obdivuhodné sbírce jsme shlédly jak se člověk postupně vyvíjel z opice, pokochaly jsme se nádherným kazetovým stropem, vymalovaným jako herbář a taky jsme viděly veeeliký kmen Sequoie Giganteum starý přes 1000 let. Prostě úžas. Samostatnou položku pak tvoří expozice o dinosaurech, kde můžete shlédnout spoustu koster a kostříček, několik hýbajících se dinosauříku, ale taky pořádnou frontu lidí čekajících na něco a vy nevíte na co. Jak už se tak říká "nechceš-li se ztratit jdi s davem", tak i my jsme se přidaly k davu a čekaly na to "něco". Nejprve jdete po vyvýšené "naučné stezce", kde máte popisky ke všem těm obřím kostrám, co byly jejich majitelé vlastně zač. Po několika mintách čekání a chůze ve stylu tučňáka se před váma objeví dlouhá stěna do kulata, na které je několik faktů o T-rexovi( Tyranosaurus Rex). Protože nemáte co dělat, tak si některá ta vtipně podanná fakta i přečtete a tak se dozvíte například, že T-Rex byl tak vysoký, že kdyby upadl zabil by sám sebe, nebo že měl tak kraťoučké ručičky(přední nohy), že kdyby jste mu dali příbor, tak by se chudáček rexík nenajedl apod. Celé toto vaše čtení doprovází řev dinosaura odkudsi. Teprve až se dostanete k výběhu s T-rexem, celé to pochopíte. Přímo před váma se ocasem ohání obří T-Rex, mlátí hlavou ze strany na stranu, otvírá tlamu s hnusnýma zubama a řve. No musím uznat, že být mladší, tak bych se ho pořádně bála!! Po této podívané jsme se s Mončou shodly, že už jsme celkem utahané a že pomalu vyrazíme domů. Což mi připomíná...jak jsme tak stály v té frontě, zazvonil mi telefon. Tak jsem to zvedla a tam Naomi, že je s malou v nemocnici a potřebovala by ode mne pomoct s klukama. (Malá má totiž neštovice a v neděli ráno se jí k tomu přidala teplota 40. Vypadala fakt hrozně chuděrka) Tak jsme se domluvily, že kolem šesté budu doma a pomohu Stevovi, protože ona musí zůstat s ní. Nevadilo mi to. Ten den byla fakt zima a další půlku musea jsem se stejně rozhodly nechat na jindy. Natural History Museum je ohromující, ale taky ohromné a na jeden den by toho bylo fakt moc.
Takže se můžete těšit na Natural History museum II.část
7.3.2010 a co s ní? Naštěstí jsem se domluvila s Mončou, že půjdeme společně o Museum of Science(ne není to překlep, čtěte dál) sraz jsme si daly ve 12:45 na Baker Street station a jak už tradičně, já holka neposedná byla jsem tam o dvě hodiny dříve.
Naštěstí zcela úmyslně, páč jsem chtěla vyfotit pro tatínka a Domču museum Sherlocka Holmese a taky jeho sochu. Když to museum konečně našla, byla tam slušná fronta lidí čekajících na "asi" úžasný zážitek:-D Ale ta nebyla nic proti tomu co lidí se těsnalo před Museem Madame Tussaud, na to, že tam vstup stojí 23 liber tak jich tam bylo fakt dost! A tak jsem si to museum aspoň vyfotila a vydala se dál po Baker Street směrem k Selfridge. Co je to Selfridge? Ve zkratce řečeno, hodně velký a drahý obchod, kde najdete vše od papírnictví, knihkupectví, nábytek, zlatnictví až po oblečení a obchod s jídlem. Jak už jsem řekla, je fakt dost drahý a tak jsem to jen prolétla a vydala se na místo srazu.
Zrovna jsem psala smsku Monče, že až tu bude ať mne prozvoní a najdenou se za mnou objevila :-D Sedly jsme tedy na 74 a vyrazily na South Kensington Station. Přestože svítilo sluníčko a bylo nádherně, tak byla taky pořádná kosa!!! Autobus ohlásil naši zastávku a tak chca nechca musely jsme naše teplá místa opustit. :-) Po chvilce hledání jsme úspěšně našly nějaké museum. Říkám nějaké, protože v téhle oblasti je jich hned několik. Museum Victorie and Albert, Museum of Science a taky Natural History Museum. Ta nádherná, velkolepá budova co jsme objevily, bylo právě ono zmiňované Natural History Museum a tak nám vůbec nevadilo, že změníme plán a místo Museum of Science(muzeum vědy) zavítáme do Natural History Museum(museum historie a přírody). Vystály jsme si frontu na vstup, protože hned po vstupu vám zkontrolovaly tašky a batohy jestli něco nepašujete :-D a konečně jsme se octly ve velké vstupní hale. Obě dvě jsme jen zůstaly stát a sborově řekly "WAU!!!" Opravdu se nedalo říct nic jiného, člověku docházely slova pokaždé, když se pokusil popsat co cítí. Docházejí mi teď v Češtině, natož v Angličtině :-D Hned po vstupu se octnete v obrovské hale a uprostřed ní je dlouuuuhatáánská kostra dinosaura, všichni se u ní fotí a tak je tam pěkně narváno. Budova je postavena v podobném stylu jako Parlament, takže si připadáte jak když se octnete v Bradavicích z filmu o Harrym Potterovi. No myslím, že víc než slova napomohou fotky, takže směle do mé galerie.
Museum zahrnuje sbírky ze všech pírodověděckých oborů. Entomologie, Botanika(jak na potvoru byla zavřená), zoologie, biologie a dokonce i akvaristika, plazy, obojživelníci a jiná podobná stvoření a geologie. Sbírka minerálů, to bylo něco pro mně :-D Této sbírce je věnována celá jedna veeeliká a táhlá místnost. Minerály a horniny jsou rozřazené pěkně podle složení a jako samostatnou sekci tvoří "value", neboli hodnotné kousky jako jsou například diamanty. Pro mne byl však největším objevem Kasiterit from Slavkov, Czech republic. Ačkoliv tam není výslovně napsáno Horní Slavkov, jsem si téměř jistá, že je to z mého města, protože se u nás nachází významné naleziště těchto minerálů. Takto vidíte je nás tak málo a máme svůj kamínek v museum v Londýně :-D
Po této obdivuhodné sbírce jsme shlédly jak se člověk postupně vyvíjel z opice, pokochaly jsme se nádherným kazetovým stropem, vymalovaným jako herbář a taky jsme viděly veeeliký kmen Sequoie Giganteum starý přes 1000 let. Prostě úžas. Samostatnou položku pak tvoří expozice o dinosaurech, kde můžete shlédnout spoustu koster a kostříček, několik hýbajících se dinosauříku, ale taky pořádnou frontu lidí čekajících na něco a vy nevíte na co. Jak už se tak říká "nechceš-li se ztratit jdi s davem", tak i my jsme se přidaly k davu a čekaly na to "něco". Nejprve jdete po vyvýšené "naučné stezce", kde máte popisky ke všem těm obřím kostrám, co byly jejich majitelé vlastně zač. Po několika mintách čekání a chůze ve stylu tučňáka se před váma objeví dlouhá stěna do kulata, na které je několik faktů o T-rexovi( Tyranosaurus Rex). Protože nemáte co dělat, tak si některá ta vtipně podanná fakta i přečtete a tak se dozvíte například, že T-Rex byl tak vysoký, že kdyby upadl zabil by sám sebe, nebo že měl tak kraťoučké ručičky(přední nohy), že kdyby jste mu dali příbor, tak by se chudáček rexík nenajedl apod. Celé toto vaše čtení doprovází řev dinosaura odkudsi. Teprve až se dostanete k výběhu s T-rexem, celé to pochopíte. Přímo před váma se ocasem ohání obří T-Rex, mlátí hlavou ze strany na stranu, otvírá tlamu s hnusnýma zubama a řve. No musím uznat, že být mladší, tak bych se ho pořádně bála!! Po této podívané jsme se s Mončou shodly, že už jsme celkem utahané a že pomalu vyrazíme domů. Což mi připomíná...jak jsme tak stály v té frontě, zazvonil mi telefon. Tak jsem to zvedla a tam Naomi, že je s malou v nemocnici a potřebovala by ode mne pomoct s klukama. (Malá má totiž neštovice a v neděli ráno se jí k tomu přidala teplota 40. Vypadala fakt hrozně chuděrka) Tak jsme se domluvily, že kolem šesté budu doma a pomohu Stevovi, protože ona musí zůstat s ní. Nevadilo mi to. Ten den byla fakt zima a další půlku musea jsem se stejně rozhodly nechat na jindy. Natural History Museum je ohromující, ale taky ohromné a na jeden den by toho bylo fakt moc.
Takže se můžete těšit na Natural History museum II.část
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)