pondělí 23. listopadu 2009

myšlenka co mne napadla

...kdyby každý říkal to, co si myslí a ne to co chtějí druzí slyšet, svět by byl jinačí...otázka jestli lepší...

úterý 17. listopadu 2009

Výtažek z Roverského Kmene...

Při svém putování narazil Malý princ na zvláštní malou planetku, vypadala asi takhle:
Uprostřed hromady zvláštních blikajících a bzučících věcí seděl na židli shrbený človíček a vypadal velmi zaměstnaně. „Kdo jsi?“ zeptal se Malý princ. „Já jsem Cyborg872, ale to je jen můj nick…“ „Co je to nick?“ podivil se Malý princ. „Ále – takový falešný jméno, aby nikdo nepoznal, kdo jsem doopravdy…“
„A proč to nemá nikdo poznat?“ „Ty jsi asi zdaleka, viď?“ rozesmál se Cyborg872.
„To jsem, a proč nikdo nemá poznat, kdo opravdu jsi?“ zopakoval Malý princ svou otázku. „To víš – opatrnost – nikdy nemůžeš vědět, kdo sedí na druhé straně…“
„Tak to je smutné,“ politoval Cyborga872 Malý princ. „Musíš být moc osamělý!“
„Ale proč?“ nechápal Cyborg872: „Podívej se tady na Facebook. Mám 183 přátel a dnes mi jich zrovna pět přibylo! A navíc je tu živo – RůžováPanenka mi poslala smajlíka a BorecXXL mě šťouchnul. Cože?! Padouch, hned ho šťouchnu taky!“ Cyborg872 zuřivě máchal a klepal rukama, a zdálo se, že mu ke spokojenosti nic nechybí. O Malého prince, postávajícího vedle něj, ovšem evidentně nejevil velký zájem.
Malému princi ovšem učarovala myšlenka, že člověk může mít tolik přátel, přestože sedí pořád na zadnici sám na jedné prázdné planetce. Rozhodl se, že to přeci jen musí ještě trochu prozkoumat. „Poslyš, Cyborgu872, a to máš všech těch 182 přátel opravdu rád?“ vyrušil Malý princ opět Cyborga872 z jeho pracovního zápalu.
„Jak jako rád?“ udiveně vyhrknul Cyborg872, zčásti z překvapení, že tu Malý princ stále stojí a zčásti proto, že nejspíš nerozuměl, na co se ho ptá.
Malý princ pochopil, že tak složité otázky pokládat nemůže, a zkusil to trochu oklikou: „O čem si třeba s přáteli povídáte?“ „Ále tak vlastně o ničem, spíš tak tlacháme. Hlavně, že je pohodička…“ odpověděl Cyborg872 zasvěceně. „Aha,“ odtušil Malý princ zasmušile. „FaceBook asi vytvořili dospělí, poněvadž oni si představují přátelství jako pohodičku a tlachání. Já ale hledám přítele, s nímž obletím a poznám celou galaxii. Takového, který mi pomůže, budu-li v úzkých, a napomene mě, půjdu-
li špatným směrem. Takového, kterého budu mít skutečně rád. Pro pohodu mi docela stačí moje pyšná Růže. Jak se jí asi samotné doma daří…“ přemýšlel Malý princ v duchu, když opouštěl Cyborga872...

vypůjčeno z http://teepekdevel.genes.cz/dokumenty/?act=flashbook&check=315d332062e9b8cb4ad7b115666889cc&id=246&noinc=1

neděle 15. listopadu 2009

"Jestli to nepošleš nejsi moje kamarádka"

Jestli to nepošleš tak nejsi má kamarádka...

Jistě to všichni znáte, dnes a denně nám do emailových schránek chodí emaily s podobnými titulky, jako je tento. Kdekdo i ten člověk, kterého jste právě poznali a zcela čerstvě jste si ho přidali do seznamu adres, vám pošle email, ve kterém vám oznamuje, jak moc jste změnili jeho život, jak moc je vděčný, že vás zná a jak moc je rád, že jste právě vy jeho přátelé.

Na několik takových mailů jsem odpovídala, jak jinak, než zase stejným emailem.

Až jednou jsem se rozhodla, že něco zkusím.

26.března jsem tak jako jindy zapnula notebook a pustila outlook, čímž se mi přijaly všechny maily. Přišly asi tři a mezi nimi byl i mail od jisté kamarádky ze střední s předmětem FWD:Uvidíš…tak jsem to otevřela a spustila se mi prezentace. Pomalu jsem proklikávala mezi obrázkama a textem, ve kterém se pořád dokola objevovala něco ve smyslu…“když tě všichni opustí, já tu budu“, když se budeš chtít vyplakat nastavím ti rameno apod. Jsou to moc hezká slova což o to, ale jak moc jsou t tyhle hřejivé věty pravdivé??? Rozhodla jsem se to zjistit.

S kamarádkou, od které jsem mail obdržela, jsem se neviděla už asi…no dobré dva roky určitě a tak jsem jí napsala, že jsem moc ráda, že se ozvala a jak se má, kde nakonec studuje a co pořád dělá. Napsala jsem jí jak se mám a co dělám já a odeslala email.

Dlouho jsem čekala na odpověď a vlastně čekám dodnes. Odpověď na tento email mi nikdy nepřišla a myslím, nebo snad vím, že už ani nepřijde….

A tak mne tak napadá, odepsal by opravdový přítel???

úterý 10. listopadu 2009

A tak jsem si založila blog...

Byl přesně 9.listopad.
Vracela jsem se z práce domů, když mne napadlo, že si založím blog. No a pak jsem si řekla...a co tam asi tak budeš psát...
Od základky mne bavily úvahy a leckteré se mi jen tak vynořily v hlavě a zase zmizely a tak mne tak napadlo...není to trochu škoda nechat je jen tak rozplynout v prázdnu???
No a tak jsem si založila blog a třeba se tu čas od času něco objeví... ale nesmíte čekat žádné zázraky :-D