sobota 27. prosince 2014

NP Blue Mountains

27.12.2014
Rano se probouzime do ne moc pekneho dne. Je tak nejak pod mrakem a docela zima. Pakujeme se tedy ze spaciho mista a jedeme do Katoomby, coz je srdce NP Blue Mountains. Nas cil je tam byt co nejdriv, abychom se vyhnuli davum turistu (coz je docela vtipny, kdyz jimi sami jsme :-D). Ze nase privstani prislo vnivec jsme poznali hned pri prijezdu k infocentru. Davy sikmoocek se tisnili na nedaleke vyhlidce a okupovali prilehle zidky.
Tesne pred devatou se Jira vypravil do Icka, zatim co jsem na nej cekala v aute (stali jsme totiz na placenem parkovisti od 9am-5pm). Po jeho navratu jsem se dozvedela jen to, ze mapy treku jsou zpoplatnene a ze BBQ je v nejakem parku nedaleko. Rozjeli jsme se tedy tam....a hle, BBQ, neplacene parkoviste a nikde nikdo...idealni pro nas. Udelali jsme si tedy tousty s marmeladou a kakao a behem snidane jsme se i dozvedeli, jak se takove verejne BBQ umyva. Prijel chlapek s vapkou a bylo :-D.
Vyrazili jsme na kratkou 3 hodinovou prochazku na Katoomba falls (tedy vodopady). Prochazka vazne stala za to!!! Sli jsme destnym pralesem. Vzhledem k tomu, ze jsme klesali stale niz a niz, menilo se i klima a s nim i rostliny a vzhled okoli. Celou dobu nas obklopovaly neuveritelne vysoke skaly, ktere tvorili cas od casu obrovske previsy. Bylo to neco nadherneho a kdyby to cloveku nebylo hloupe, sel by celou dobu s otevrenou pusou. Hlavni atrakci byly samozrejme vodopady, ktere nebyly ani tak moc siroke, jako vysoke. Cca ze 120m padala voda, ktera se v pulce tristila o kameny, takze to tvorilo jakousi kaskadu. Podel cele trasy bylo nespocet vyhlidek...vlastne jak se sestupovalo niz a niz, tak v kazdem patre byla min. jedna. Potom co jsme se pokochali pohledem na padajici vodu, jsme se vydali stezkou vedouci pod skalni utvar Three sisters (=Tri sestry) a pak jsme se doslova vyskrabali zase nahoru do Katoomby.  Cestou se nas kazdy ptal, zda je to jeste daleko dolu...pochopili jsme, ze nahoru to bude poradna streka...cekalo nas cca 900 hodne prikrych schodu. Po 4 hodinach, chozeni, zastavovani, kochani se a diveni,  nam dost vyhladlo. Odebrali jsme se tedy zpet k autiku. Rano prazdny park se zaplnil turistama vsech moznych narodnosti a bohuzel i oni poznali krasu BBQ, takze ani jedno nebylo prazdne. Nastesti jsme tvorove druzivi a tak jsme se vmackli se svyma polevkama a toustikama k jednem nemcum (kteri beztak zabirali dva platy :-D). Po obede, asi tak v pet, jsme se rozjeli k poslednim vodopadum Wentworth Falls.
Hned na prvni vyhlidce jsme zaslechli cestinu. Potkali jsme tam mlady par, ktery byl na svatebni ceste. Pani dostala jako svatebni dar od sveho manzela cestu kolem sveta za pul roku :-). Holky, ktera by to nebrala ;-). Byli moc mili, tak jsme se s nima zakecali a zjistili, ze zrovna priletli z NZ. Vymenili jsme si tedy informace a po 20minutach, kdy se znacne ochladilo, jsme se rozloucili. My jsme pokracovali sestupem k vodopadu. Schodu je to opravdu hoooooodne, ale ten pohled na 160m vysoky vodopad je dostatecna satisfakce. Reka prelivajici se pres kamen a pada dolu zcela volnym padem. A nejen to, cestou prochazite i pod previsama, ktere kdysi mohly slouzit jako domovy Aborigincum. Stali jsne tam a vychutnavali jsme si ten pohled dost dlouho a oddalovali cas, kdy budeme muset zahajit vystup nazpet. Cestou nahoru jsme u mensich vodopadu potkali dva policajty. Sedeli u reky, tak jsem si rikala, ze asi jen tak. O kus dal se proti nam hrnula banda chlapu z ambulance a na silnici jsme pak zahledli asi 3ambulantni vozy, 2 policejni a dokonce i hasice. Co se stalo jsme se nedozvedeli. Nicmene chlapci dolu moc nespechali, takze asi nic vazneho.
Nas uz cekala jen posledni etapa naseho mesicniho putovani a to navrat do Sydney.

pátek 26. prosince 2014

Orange

26.12.
Tuk, tuk. Otvirame oci, tukytuk. Koukame kolem auta, nikde nikdo. Tuk, tuk. Jeste jednou pohled kolem dokola, kde nic tu nic, jde to ale jakoby ze strechy. Otevirame dvere a v tu chvili kolem nas prosvisti 4 papousci kakadu. Pred nedavnem tu na rest aree asi parkoval kamion se zrnim a trosku vysypal, to prilakalo ptaky. No, a rada ptaku se vidi v sedive leskle barve naseho auticka a dost histericky do ni klovou. To je panecku rano. Hupsneme do auta a jedeme do Dubba, ktere ma Icko stale zavrene, protoze je jeste svatek. Nevadi, v ceste nam stoji rada mest, je videt, ze se blizime do huste obydlenejsich oblasti. A ja chci k snidani toasty, takze potrebujem BBQ. Projeli jsme Wellingtonem, Icko zavrene a parky bez jedine plotynky. No to je mi civilizace. Nakonec jsme dojeli do Orange, skutecne velkeho mesta se supermarkety a vsim moznym. Icko jsme museli sice chvilku hledat, ale nakonec jsme ho nasli a ziskali i vsechny informace. Nasnidat jsme jeli do nedaleke botanicke zahrady, jeji soucasti bylo i hriste s BBQ. Hriste bylo perfektni, stejne tak BBQ, kam se sjizdeli cele generace rodin. Deti si hrali na hristi, muzi grilovali, zeny povidaly. A do toho my jako parek exotu delali kakao a toasty s marmeladou. Nicmene nam chutnalo. Kam dal? Do Sydney mame dorazit az zitra a jsme nedaleko. Jedeme se podivat, kam se mistni jezdi koupat. U jezera Canobolas bylo skutecne narvano, kdyz je zima na koupani, da se jezdit na kajacich, lodickach a nebo jen tak sedet. Coz taky delame. A varime, jako vzdy a stale na BBQ. Varime caj, ryzi, brambory, po mesici uz to mame zmaknute a esusy prikryvame papirovou krabici, jinak se ve vetru nic neuvari. Vitr je taky duvod proc jsme se nesli koupat, ale to nam nevadilo. Kdyz uz jsme si navarili, vyrazili jsme se podivat na mistni lanovy most. No,byl to spis takovy mostek. No, prosli jsme se po te lavce a vyrazili na nedaleky lookout neboli vyhlidku, jmenem Pinnacle lookout. Ta byla vysoka a skutecne pekna, poskytla nam vyhled do kraje, pokrytem prevazne vinicemi. Slunce uz se zacinalo blizit k okolnim kopcum a my museli dal. Jenze, kde zaparkovat. Opet resime problem jako pred Adelaide, vsude nekdo je, polnacky nejsou. V jednom udoli, kdyz uz to vypada zle, to strihneme asfaltkou primo do lesa. Po obou stranach silnicky jsou domy, az na jejim vrcholu silnice zahne a na jedne strane jsou pastviny, na druhe veliky pozemek na prodej s otevrenou branou. To je nase sance, za sera vjizdime dovnitr a stavime auto prednimi koly na hromadu, abychom v aute spali aspon trochu rovne. Jinak jsme vzdy na sklopenych sedadlech sjizdeli dolu. Misto je super, v noci se kolem rozsvecuji okna vzdalenych domu a my si rikame, ze takhle drzi jsme jeste nebyli. Jeste ze je to posledi noc. Take registrujeme velike ochlazeni, ze 40°C pred 3 dny mame nyni 14. Ma to ale i sve vyhody, po tydnu nam konecne ztuhlo jinak bezpecne tekute maslo. V noci fouka, nad nami jsou stromy, mame obavu o auto, aby na nas neco nespadlo. V noci se obcas budime a kontrolujeme okoli. Jeste ze je tohle posledni noc v Australii v aute.

čtvrtek 25. prosince 2014

Boxing day

25.12.
Ac je to k nevire, Australane slavi vanoce az 25.rano rozbalovanim darku, ktere jim pres noc prinesl Santa Claus. My se tento svatek probudili ne prilis dobre vyspali po noci korenene bourkou a vsemi moznymi vetry. Dnes rano neopakujeme nas kazdodenni ritual "honem do auta a zmizet". Hazime na sebe obleceni a bez snidane se vyrazime podivat na Mulgovan Site Precinct, misto kam davny clovek nakreslil bilou barvou malby na steny pod velky skalni previs. Malby byli pekne, hordy bilych panacku s podivne skroucenyma nohama, hezky vedle sebe. Nicmene okoli davalo mistu zvlastni nadech, skala s malbami byla na brehu koryta vyschle reky. Po ceste zpet trochu krapalo, okolni tmave kameny byli po vedrech rozpalene a spolu s padajici vodou vytvarely klima podobne pradelne. Skoro se dalo slyset jak to zasycelo pri dopadu kapky. Dosli jsme k autu a rozhodli se prejet k dalsimu stanovisti naseho vyletu, kde jako bonus bylo i BBQ. A toustiky k snidani a teple kakao. Jediny problem byl, ze BBQ bylo plynove, funguje tedy podobne jako plynova trouba a nam asi po 5 minutach dosel plyn (Jirikovi dosel plyn na toustiky, Martinka mela suchary). Nu coz, jidlo se dalo, my se posilnili a vyrazili do Valley of the Eagle se skalnatym kopcem a vrcholem. Krasny docervena zbarveny masiv se tycil jak soliter nad zemi narodniho parku a vybizel ke zdolani. Sotva jsme vsak zacali stoupat, zacali jsme se vlhkem potit a to prilakalo okridlene nestesti. Mouchy! Hromada malych obratnych much, stejnych jako jsou v Cechach, takove ty sedive. Letaly kolem a zaletavali do oci, usi, obliceje. Jedine schudnejsi vychodisko bylo nechat si je posedat na zada, tam tolik nevadily. Ani repelent nepomohl, mouchy sedaly na mista na ktere clovek primo nestriknul repelent, a repelentovou koupel jsme nemeli. Nepomohl ani vitr na vrcholu, ty potvory posedaji kolem a jakmile mohou, zase se vydaji vas otravovat. Dost nam zkazili dojem z jinak krasne vychazky a vyhledu do okoli. Jinak o jejich poctu svedci fakt, ze jsem jich jednim placnutim zabil hned 7 a dalsi 3 beru za "pravdepodobne sestrelene" pac odletly smerem k zemi, potvory. Po navratu do auta jsme nad mapou badali kudy dal. Dnes uz se musime zacit blizit Sydney. Zamirili jsme do mesta Bourke, odkud vede rovna silnice smerem k Sydney. Kdyz jsme v bource projeli Bourke, zjistili jsme nemilou vec, ze neni nikde otevreno, ani na benzinkach. Prima. Vydali jsme se po Mitechell highway smer Sydney snecim tempem 80km/h, jednak jsme setrili benzin, jednak cedilo, takze vic se stejne nedalo jet. Po umorne a nudne ceste po zcela rovne silnici jsme dorazili do dalsiho mesta, Nynganu, s benzinem asi na 100km, coz v Australii neni nic. Svete div se, hned 2 benzinky otevrene, bereme plnou a jedeme dal, ted uz si to frcime, hlavne neprsi. Jak se tak posouvame, koukame jak se meni krajina. Z polopouste a pastvin vjizdime mezi pole s jiz sklizenym obilim, take hustota mest se zacina zvysovat, stejne tak jejich velikost. Dorazili jsme do mesta Dubbo, prvni vetsi mesto pro Broken Hillu. Uz je vecer, nalezame zavrene Icko, ktere je obklopene lidmi se sluchatky v usich. Slysime italstinu a nemcinu...hmm tady bude asi dobra wifi. A je :-). Marti dava skype s rodici, ja do toho varim na nasem varici miniraketoplanu polevky, ktere k tomu jime. Behem skypovani, ktere se protahlo, protoze jsme nevolali domu hezky dlouho, se jiz setmelo. Jak v noci najdeme misto na spani? Vzpominame si ze pred mestem byla rest area, od silnice oddelena hustym prouzkem lesa. Tam kotvime, to jiz padla uplna tma, a my se urychlene ukladame.

středa 24. prosince 2014

Vanoce v Gundabooka

24.12.
Jeste ze jsou ty kravy tak plache, rikame si rano, kdyz vylezeme z auta a kolem nas se zacnou rozutikavat kravy. Dnes jsou Vanoce, i kdyz se me Marti celou cestu po Australii pta, kde je oslavime, teprve dnes ji mohu dat jasnou odpoved, bude to bud ve meste Cobar, nebo v narodnim parku Gundabooka (pozn. Marti...to je jasna odpoved;). Skaceme do auta, nekolika manevry se dostavame na silnici a uz si to mazeme na zapadakov Vilcannii. Na zapadle pumpe prekvapive nekdo je, starsi zena nam preje hezke vanoce a tankuje plnou nadrz. Zitra a pozitri ma Australie zavreno, bude nouze. Po natankovani a doplneni vody jedeme na zapad, po ceste si davame snidani. Po trech hodinach jizdy dorazime do Cobaru, hornickeho mesta uprostred niceho. A tady to zije, Icko otevrene, knihovna i nakupaky. Jsme na netu, tak posilame maily o sto sest, prejeme vsem krasne Vanoce. Zasobujeme se jidlem na dalsi dny a pro jistotu jeste dotankovavame. V Cobaru navstevujeme povrchovy dul na med a zlato, hluboka jama obklicena haldami stoji hned za mestem. Z dolu se razi stola. Prace o vanocich nebyly v plnem proudu, takze v dole byl relativne klid. Unaveni a vyhladoveli behanim po meste a vedrem, dbame rad z Icka a zajizdime k jezeru Newey, kam se mistni chodi koupat. Je sice skoro vyschle, ale je tu stin a BBQ, to je neco pro nas. Stejky se salatem, to bude vanocni obed. Davame se do reci se sympatickym australanem, ktery za kus stejku a loka becherovky nam dal jedno chlazene pivo! Nemuzeme ridit, musi se odpocivat a vstrebavat alkohol:-)! Dnesni cil NP Gundabooka, musime stihnout. Po dostatecnem vytraveni vyrazime do NP Gundabooka, kde se v mistnich skalach skryvaji stare malby Aborigincu. Jedeme po pekne asfaltce a proti nam nam neco miri vstrict, docela veliky bourkovy mrak. A jak uz to tak byva, ve chvili, kdy odbocime z asfaltu na gravel road v podobe cesty po oranzovem pisku a prachu, tak se to spustilo. Nemelo smysl jet dal, prselo velmi intenzivne, prach na ceste se zmenil v jil a po nem to zacalo pekne klouzat. Kdyz dest trochu utichl, zacali jsme se sunout dal, k taboristi Dry tank, kde jsme si chteli udelat prochazku. Ani nahodou nas nenapadlo, ze zde stravime vanoce. V mezere mezi desti jsme se sli podivat na lokout, po navratu do auta zase prselo. Co s vanoci, kde je slavit? Zacinalo zapadat slunce, cesty byly promacene, rozhodli jsme se zustat zde, alespon tam byly toalety. Zacaly pripravy na vecerni "hostinu". Kdyz bylo vse pripraveno, my umyti a vypadalo to, ze se preci jen pocasi umoudri, prisla velmi silna bourka. My si vsak nase prvni spolecne Vanoce nenechali zkazit. V aute jsme si pustili koledy, rozkrojili jablko, pili vino z trhu a vzpominali, co asi delaji ruzni lidicky v CR. Kolem nas se vsude blyskalo a hrmelo, hlavne ze my jsme byli v suchu a v teple.

úterý 23. prosince 2014

Kinchega NP

23.12.
Rano ranicko probudilo svitani Marti, ta pak probudila me :-). Dnesek slibuje plno zazitku z narodniho parku Kinchega, tak hura do toho. Jako vzdycky vsechno rychle uklidime, abychom se stali mobilnimi a mene napadnimi a vyrazime do vjezdove brany, kde jak doufame, takhle z rana nikdo nebude. Taky nebyl. A nebyla tam ani brana. Jen informacni panel s tim, ze vjezd a poplatky za stanovani se maji dat do predpripravene obalky, obalka se ma vyplnit a to cele se ma vhodit do pripravene kasicky. Vjezd stoji 7$, kempovani 5. Smula ze mame jenom dvacetidolarovku :-). Jedeme dal s tim, ze nekde po ceste rozmenime. Mirime k Historic woolshed tedy objektu na zpracovani vlny, kde ma byt mimo jine i Icko a centrum. Nalezame opustena zamcena staveni, Icko je sice nezamcene, ale taktez opustene. Nikde ani zivacka. Avsak to nejlepsi co jsme nasli a co nam nevadi, ze je opustene, jsou teple sprchy. Uzasne a nadcasove. Rada teplych sprch vcetne rucniku a mydel, voda tece, vse funguje, parada! Vyuzivame teple vody k umyti navrstveneho prachu na nasich telech a vyprali jsme i trochu obleceni, ktere se pak susilo na snure za infocentrem. Po sprsce a snidani zjistujeme co nas tu ceka. Prohlizime stary objekt urceny pro strihani ovci a lisovani vlny. Vse zde...predevsim usporadani objektu... bylo provedeno pro maximalni plynulost odbavovani ovci. V zaveru cele procedury na ovce cekala rada strihacu, jejichz nuzky byly pohaneny radou remenu, hrideli a kol pomoci jednoho parniho stroje. Jinak toho k videni moc nebylo. Razime nazpatek a chceme do Cawndilly, lezici u stejnojmenneho jezera, dojizdime vsak jen do pulky cesty, v Morton Boulka je cesta uzavrena. Je tu jen misto na kempovani a misto s vyhledem na jezero Menindee, ktere tu vsak stale neni, protoze je vyschle. Misto jezera jsou stromy, trava a nizke kericky. Bezva, otacime a jedeme zpatky na Icko, protoze se nam tam susi pradlo. Po ceste jeste odbocujeme na cestu podel Darling river, ktera sotva tece. Pri jedne zastavce potkavame dva chlapiky. Zeptali jsme se, zda nam nerozmeni, preci jenom nas stale ceka zaplatit za vjezd do parku. S usmevem odpovedeli, ze nic platit nemame, ze tu nikdo neni. Dale nas informuji ze je sucho, ze kalna voda od jezera Pamamaroo, ktere jsme videli vcera se pouziva k vyrobe pitne vody pro Broken Hill, kam se vede velkymi trubkami. To vysvetluje jeji prichut. Podekovali jsme za informace a jeli dal. S placenim uz jsme si hlavu nelamali. Po ceste byly jeste trosky vesnice, kde se zilo do roku cca 1950. No, sli jsme se podivat na asi tri hromadky cihel. (Marti to komentuje slovy: U nas by to bylo povazovane za odpad, tady se to chrani jako kulturni pamatka"). Zpatky k Icku jsme dorazili neco pred polednem, pradlo uz bylo suche. Po nezbytnem dotankovani vody z kohoutku, ve ktere mimochodem neco cerneho plavalo, jsme vyrazili k vyjezdu z parku. Abych nezapomnel, vsechny cesty v parku byly gravel roads tedy sterkove, castecne se jelo i po pisku. Vyrazili jsme tedy dal, smerem na Wilcannii, dalsi velike mesto pri ceste. 2 hodinkova jizda ve 40°C vedru vedla skrze vesnicky, nektere zcela vybydlene. Wilcannia se ukazala jako totalni zapadakov. Jedine co bylo otevrene byly 2 benzinky. Mimochodem, rozdil mezi jejich cenami byl 15 centu za litr,coz jsme jinde nevideli. Nacerpat nam prisel starsi pan, umazany od oleje, ktery pred chvili jeste lezel pod autem a opravoval. Na jeho praci dohlizelo 5 psu. Natankoval nam a pusobil zaroven jako informacni centrum. Poskytl nam mapu a sdelil, ze tu zadne Icko neni, natoz Wifi. Cele mesto bylo napul zavrene a zchatrale, jen v mistnim koupalisti se zvesela prohanelo mistni, cerne obyvatelstvo. Nastesti, i v tom nejvetsim zapadakove jsme nalezli pitka se slusnou vodou, zachody a BBQ, i kdyz se to vsechno nejaky vandal snazil znicit a postrikal vse sprejem. Obidek bodnul, jeste nez jsme vyrazili, objevil se starsi pan opirajici se o berli a na sobe mel reflexni vestu, co nosi ti co uklizi mesto. Obema nam popral krasne vanoce a Marti dal talisman pro stesti. Povesili jsme si ho v aute :-). Nasim cilem pro dnesni den bylo mesto White Clifs s opalovymi doly a "nedaleko" to jest asi 50 km lezici narodni park Paroo-darling. Po pekne asfaltce jsme dorazili do mesta. Opoznani zivejsi mesto se slunecni elektrarnou melo centrum kolem cerpacky a obchodu, ktery pusobil i jako infocentrum. Dostali jsme mapu a rady co a jak. Mesto jsme objeli kolem dokola, vsude kolem byly opalove doly. Ty doly vapadaly jako kratery po bombach, cele okoli vypadalo jako vybombardovane. Tezit opaly tu mohl snad kazdy. Ti majetnejsi postavili primitivni tezebni veze, nebo pouzivali podomacku zkonstruovane tezebni zarizeni, namontovane, kvuli mobilite, na nakladak. Prosli jme par jam, jestli nenajdeme opaly. Bohuzel nikdo z nas nevi, jak takovy opal vypada, takze jsme ani zadny nenasli. To nam nejak nevadilo, hlavni byla krajina, ktera byla opravdu zajimava. Zem zde ma totiz barvu cervene-oranzovou, vykopany material ktery tvoril kupy kolem dolu byl vsak bily. Kouknete na fotky! Po dokochani se jsme jeli zpet k obchodu, kde jsme zacli zvazovat, za vubec do narodniho parku jet. Cesty byly opet sterkove s velikymi kameny, sramu na aute pribyvalo, jezero jez bylo hlavni atrakci parku bylo vyschle a dalsi trasa z parku byla sice krasna, ale pro nase auto nesjizdna. Navic se zacinalo stmivat. Tohle nema smysl! Jedeme zpatky do Vilcanije po asfaltce, coz je mimochodem jedina asfaltka z White Cliffs. Po ceste nas zastihl jiz zapad slunce a aktivita nekterych zivocichu se zvysila, jednoho klokana jsme minuli skutecne jen o vlasek. Asi po pul hodine jsme nasli polnacku a prostor pro spani. Museli jsme preparkovat kvuli mravencum, ale dal uz zadni nebyli a my pak sli rychle spat. Byla uz tma a svetlo pritahovalo komary.

pondělí 22. prosince 2014

Broken Hill

22.12.
Probouzime se polonazi. Ne ze by slo o nejakou erotiku, ale i v noci tu je 24°C (holt obdobi sucha). Dneska nas ceka mesto Broken Hill, vetsi centrum oblasti, zalozene na stribrnych dolech a tezbe zelezne rudy. Dorazime do nej rano a provadime tour po mistnich parcich, abychom nasli nejlepsi BBQ a zachody. Nalezli jsme kuchtici plotynku pouze v jednom parku, zachodky nedobre, ale lepsi nez nic. Na ohrati cehokoli musi Jirka nejdrive ocistit plotynku od vrstvy mastnoty, vzpominame na servis v Port Pirie. Pak se rozjizdime po meste. Vyhledavame muzea a monumenty spojene s tezbou, nahlizime do muzea zeleznice, ale dovnitr nejdeme, byli jsme v muzeu v Peterborough a dalsi zeleznicni muzeum neni na programu dne. Muzeum si alespon obejdeme, spousta exponatu je venku na zahrade za plotem, aby ne, zkuste si schovat par lokomotiv do baraku. Navstevujeme radnici, nadrazi a pak Icko. Tam se dozvidame o parcich v okoli, ze se mistni chodi koupat k jezeru Copi Hollow, vzdalenem asi 100 km. Ohledne dalsich parku se mame preptat na Icku ve meste Wilcannia, kam pojedeme zitra. Internet ale nemaji, nachazime ho v jednom mlecnem baru z 50tych let, kde maji i stylovy juke-box. Spousu casu ten den travime po obchodech, kuchtenim na BBQ, tankujeme. Jeste pred opustenim mesta chceme navstivit Mullock memorial, pamatnik hornikum a stary dul vcetne strojovny, oboji se tycici nad mestem na jakesi halde. Cesta k nim je vsak zavrena, z duvodu suche sezony. No tak to je prima, rikame si. Nejlepsi atrakce a jsou zavrene. Podrazdeni opoustime mesto a tu narazime na tezebni vez byvaleho dolu Junction mine. Pekne zachovany a navic je odtud i pekna vyhlidka na dalsi doly. To nam naladu zlepsilo a i celkovy dojem z Broken Hillu. Nase dalsi putovani  vede k mestecku Minandee, ve meste samotnem toho moc neni, zato okolni jezera by mely nabidnout skvele moznosti ke koupani a nedaleko je i NP Kinchega. Jakmile dorazime do oblasti, vyhledavame Main Weir, coz je hraz jezera Pamamaroo (obrovske jezero slibujici osvezeni). K nasemu prekvapeni zjistujeme, ze tu neni voda, jen plochy vyschleho bahna, trava, kere a torza kmenu stromu. Ochladilo se, nebe se zatahlo, obcas kraplo. I tak se vydavame pesky po jezere za vodou. Cele misto pusobi dost sklicene, zatazena obloha, ke ktere se tyci pahyly stromu. Martinka na jeden vylezla, aby videla svetylko...za zajimave fotky vsak zaplatila vyrazkou na nohach a rukou, strom byl pokryty plisni. K vode jsme nedosli, byla prilis vzdalena a navic nam v ceste prekazela ojedinela ramena zbyle vody. Jezero jsme tedy zkusili objet. Na prvni zastavce  neslo z auta ani vystoupit, na zemi byla cela armada mravencu. Na dalsi zastavce to bylo lepsi, mravenci nikde a voda byla mnohem bliz. U jezera se pasli klokani a ptaci Emu. Voda byla kalna, plna jilu a melka, do vody neslo skoro vlezt...pres bahno, ve kterem Jirka malem nechal sandale. Zase zadne koupaliko, no aspon jsme meli umyte nohy. Cestou zpet jsme se pak snazili nalezt one bajne jezero Copi Hollow, kam se chodi mistni koupat, nicmene nase snazeni bylo marne. Zato jsme nalezli vyhlidku na nejvetsi jezero v oblasti a centrum NP Kinchega, jezero Manindee. Zjistili jsme, ze jezero chybi, bylo zcela vyschle. Jen velika plocha travy a pasouci se  kravy byly tam, kde melo byt. Na tomto moste jsme zakotvili. Martinka sla fotit  pelikany ve vecernim slunicku, Jirka si dal koupaliko ve vode u stavidla. Vecer nebyl moc prijemny, i kdyz okoli bylo nadherne. Mravenci kousali, komari stipali a teplota byla i po zapadu slunce stale hodne nad 30. Spali jsme prerusovane, budili nas komari a par nakladnich vlaku projizdejici pres nedaleky zeleznicni most.

neděle 21. prosince 2014

Wirrabara a Silvertown

21.12.
Probudili jsme se casne rano, nebo nas spis probudila neodkladna potreba. V cuku letu jsme upravili auto do pojizdneho stavu a trada na plaz, tam je vsechno co momentalne potrebujeme. O ou zrada! Toalety byly zamcene, museli jsme cekat. Cekani jsme vyplnili koupanim v mori, byl priliv a molo bylo skoro cele zaplavene, ale stale dost suche na to dat si na nem snidani, ke ktere byla dobroucka, ryzova kase. Dnes nas cekaji vanocni trhy ve mestecku Wirrabara a pak daleky presun do ponekud vetsiho mesta, Broken Hill. Na trhy jsme dorazili okolo 9 hodiny, to uz tam bylo skoro cele mesto a okoli (coz v Australii znamena cca 60km). Na prvni pohled by se dalo rict, ze trhy vypadaly jako u nas...stromecek, stanky, koledy... ale nabizeny sortiment byl ponekud odlisny. Mohli jste zde poridit ovoce, zeleninu, seafood, ale take slepice, kvetiny v kvetinacich, kaktusy a spoustu domacich potravin. (Jira to komentoval slovy "kaktusari si navzajem pochvali kaktusy a ostatni z toho maji spolecenskou udalost"). Jelikoz to byly trhy vanocni, i my jsme se na vanocne rozsoupli a ulovili vinecko, jamicek, neboli marmeladicku a pak jeste cerstve broskve a susenky. Vsichni se skvele bavili, ale my museli dal.
Plechova masinka u vjezdove tabule do mesta Peterborough nam naznacila, ze vjizdime do centra zeleznicni dopravy celeho regionu, nebo spis byvaleho centra. Krome muzea zeleznice a pak historickych budov, zde toho moc k videni nebylo. Vstup do muzea stal 10$ za maly okruh a 17$ za veliky. Pani v pokladne, ktera zaroven plnila funkci docasneho Icka (to opravdove bylo v centru, bylo zavrene a bylo umisteno ve starem upravenem vagonu, vsichni z nej byli hrozne vypleskli jen my ne pac bylo zavrene) nam dala darek v podobe 1+1 zdarma, dali jsme si maly okruh. Martinku hodne zaujala dieselova lokomotiva. Haha. Jeli jsme dal, projeli jsme Broken Hill a zahajili prohlidku Silvertownu, lezici nedaleko, s tim, ze se do Hillu vratime pozdeji. Zdanlive nenapadna vesnicka Silvertown se muze chlubit starym hotelem, ktery hral v rade filmu a reklam, dale muzeem a planemi, kde se tocil film Mad Max 2. Krom hotelu byla v Silvertownu rada ruin, vraku a podivnych sberatelu a galerii. Kdyz jsme Silvertown opousteli, slunce jiz zapadalo. Zaparkovali jsme tedy po 10 minutach vecerni jizdy a nezapomneli jsme pred vysednutim provest radne sturanie. Ti mravenci jsou parchanti fakt vsude.