Autobusák ohlásil Camden Town station (pozn. pokaždé když to končí station, znamená to, že můžete přestoupit na metro). Autobus byl fakt narvaný k prasknutí a tak jsme s Grazi vystoupily ven aby se ti lidi dostali z busu, to se přeci normálně dělá, jenže pak když jsme chtěly znovu zalézt, začal na nás autobusák křičet, že musíme zaplatit, nebo vystoupit. Tak jsme vystoupily....jj za dobrotu na žebrotu. Camden Town je dle mého názoru dost divná část Londýna. Všude je spoustu obchůdků s černým, potrhaným oblečením, nebo naopak přehnaně barevné s křiklavými barvami. Spoustu potetovaných mladých lidí s čírem na hlavě a s piercingem všude možně. No jeden by se bál. Jeden možná, ale my jsme byly dvě, takže jsme neohroženě vyrazily do hlavní tržnice.
První co stojí za to navštívit je menší tržiště s dřevěnýma, barevnýma boudičkama a s velkýma sochama lvů. Z toho "tržišťátka" se vydejte podél řeky, projdete pod mostem a octnete se v něčem čemu se říká "Camden Lock". Vééééélikáááánské tržiště. Část je zastřešená, část ne, v prostoru je rozmístěno spoustu soch koní a všeho co se jich týká. Sochy jsou buď kamenné, nebo bronzové. Ve skutečně bohaté nabídce obchodů a obchůdků si najde každý to své. Od ethna, retro, punk až po středověké kostýmy, staré obrazy, knížky, budhistické čepičky(takový ty hodně barevný), svíčky, šperky, vázy...prostě všechno. Na projití celé tržnice potřebujete bez mála 4hodiny a i po tom máte pocit, že jste jistě něco vynechaly. Koho unaví věčné chození, nabízí se zde pestrá nabídka světových kuchyň. Polská, Čínská, Thajská, Brazilská, Indická, Italská, dokonce tu myslí i na vegetariány. Nejen, že tu pořídíte snad vše, ale ještě k tomu to seženete povětšinou levně. Jak se tady snažím popsat celé to úžasné místo, tak zjišťuji jak málo slov znám, protože se mi jich prostě nedostává, abych vylíčila ten veliký zážitek.
Kolem půl páté už jsme byly obě uťapkané a tak jsme se vydaly hledat zastávku našeho autobusu. Po chvilce pátrání a domlouvání, který autobus bude nejvýhodnější. Během cesty jsme se rozloučily a já pokračovala dál sama domů.
Doma jsem, ale nezůstala dlouho, protože jsem byla domluvená, že kolem sedmé se sejdu s Evčou na Piccadilly a pojedeme k ní sledovat hokej. Vždyť jsme hrály s Ruskem! Sraz byl před Rainforest coffe (věrný čtenáři ví o čem je řeč) a protože jsem měla ještě čas, zašla jsem se dovnitř podívat jestli onen známý strom bude konečně mluvit. Hurá!!! Mluvil, mrkal, had kroutil očima, krkem a vyplazoval na mne jazyk, papoušek křičel a opičky přímo hulákaly...dokonalé! Když jsem vyšla ven, Evča akorát přicházela a tak jsme se společně vydaly hledat, kde nám jede něco k ní. V 7:15 jsme vyrážely z Trafagaru a k Evče jsme s jedním přestupem dorazily kolem 8:30...šílený ty zácpy všude! Hokej jsem sledovaly na slovenské stránce (zlatí naši komentátoři) a vydržela jsem až do konce, takže jsem viděla jak nás rusáci rozdrtili 2:4 a vyrazila domů.
Dorazila jsem v půl dvanácté a padla jak zabitá.
pondělí 22. února 2010
Tak trošku plánovaně neplánovaná neděle
Ráno jsem se probudila a světe div se ono prší. "To musí být neděle", řekla jsem si:-).
Byla jsem domluvená s Grazielou (spolužačka ze školy), že se setkáme v 11 před Sainsbury na Goldáči a půjdeme někam spolu. Graziele je kolem 30 a má 4 letou dcerku. Je zvláštní jak tady lidi přehodnocují svoje názory na dospělé, provdané maminky. Vždycky jsem si říkala, že bych si s nima neměla o čem povídat, ale opak je pravdou.
Kolem desáté smska: "venku pořádně prší, vážně chceš někam jít? Grazi". Jasně, že jsem chtěla a moc, protože když máte volnou jen neděli, tak je vám jedno jetli venku, prší, sněží či padají kameny...chcete vypadnout. Odepsala jsem tedy něco ve stylu, že rozhodně nechci zůstávat doma a doufala, že to vyjde. Vyšlo!!
V jedenáct jsme se setkaly v Costa Coffe a domluvily se kam půjdem. Na Oxford Street je jeden veliký obchod jmenuje se Selfridge a v něm je ukryté "Muzeum malých věcí". Moc jsem to chtěla vidět a tak jsem to navrhla jako variantu. Grazi souhlasila. Super! Sedly jsme tedy na 13 a frčely si to na Oxfordku. Nutno podotknout, že mezi tím přestalo pršet.
Selfridge jsme našly hned, co jsme však nemohly vůbec najít bylo to muzeum. Šly jsme podle šipek, ale všechny dveře co se v tom místě, kam nás nasměřovaly ukazatele, nacházely, byly zavřené. Zeptala jsem se tedy jedné slečny z ostrahy, jestli neví kde se dá najít to muzeum. Ukázala nám znovu ten samý směr jako předtím šipky. Nakonec tam těsně před náma dorazila další dvoučlenná ostraha a otevřela ty správné dveře. Jako pravý gentlemani nám podrželi dveře a popřáli příjemnou zábavu. Vešly jsme tedy do naprosté tmy a sem tam něco někde svítilo. No, bizardnější muzeum jsem snad ještě neviděla. Nebylo tam skoro nic miniaturního až na jeden globus a jakési nebe-peklo pro zvířátka. Přízvisko muzeum si to vůbec nezaslouží a taky už vím, proč se o něm nedočtete nikde na internetu :-D
Selfridge naprosto nudný, drahý, kýčovitý obchod jsme spíš proletěly a vydaly se dál do útrob Oxford Street. Šly jsme a kecaly, sem tam zašly do nějakého obchodu...spíš, ze zvědavosti, než z nutnosti koupě...a tímto stylem jsme taky došly k Disney obchodu. Ne nijak velké hračkářství nabízí plyšáky snad ze všech Disney filmů a seriálů. Od Malé mořské víly, Mickeyho, Sněhurku a 7 trpaslíků až po Auta, Příšerky s.r.o., Hanna Montana...apod. Mají tam plyšáky, oblečení pro prcky, masky, hrníčky, pěněženky...atd. Po tom co jsme se dostatečně pokochaly, vyrazily jsme dál.
Pokaždé, když byla někde odbočka na nějaké turisticky zajímavé místo (hnědě podbarvený ukazatel), tak jsme tam zahly. Takto jsme se propletly úžasným bludištěm uliček, viděly poprvé( tedy alespoň já) British museum a už se moc těším až ho navštívím. Taky jsme našly odbočku směrem k Museum of Cartoon (kreslených postaviček). Dost nás to zaujalo a vydaly se ho najít. Nenašly jsme ho a do toho ještě začlo pršet. Po vzájemné domluvě jsme se rozhodly zajít někam na oběd, když v tom kolem nás projel bus na Camden Town. Zeptala jsem se Graziely jestli tam už byla, "ne co to je?". A bylo rozhodnuto...počkaly jsme na bus a vyrazily na Camden Town....
Byla jsem domluvená s Grazielou (spolužačka ze školy), že se setkáme v 11 před Sainsbury na Goldáči a půjdeme někam spolu. Graziele je kolem 30 a má 4 letou dcerku. Je zvláštní jak tady lidi přehodnocují svoje názory na dospělé, provdané maminky. Vždycky jsem si říkala, že bych si s nima neměla o čem povídat, ale opak je pravdou.
Kolem desáté smska: "venku pořádně prší, vážně chceš někam jít? Grazi". Jasně, že jsem chtěla a moc, protože když máte volnou jen neděli, tak je vám jedno jetli venku, prší, sněží či padají kameny...chcete vypadnout. Odepsala jsem tedy něco ve stylu, že rozhodně nechci zůstávat doma a doufala, že to vyjde. Vyšlo!!
V jedenáct jsme se setkaly v Costa Coffe a domluvily se kam půjdem. Na Oxford Street je jeden veliký obchod jmenuje se Selfridge a v něm je ukryté "Muzeum malých věcí". Moc jsem to chtěla vidět a tak jsem to navrhla jako variantu. Grazi souhlasila. Super! Sedly jsme tedy na 13 a frčely si to na Oxfordku. Nutno podotknout, že mezi tím přestalo pršet.
Selfridge jsme našly hned, co jsme však nemohly vůbec najít bylo to muzeum. Šly jsme podle šipek, ale všechny dveře co se v tom místě, kam nás nasměřovaly ukazatele, nacházely, byly zavřené. Zeptala jsem se tedy jedné slečny z ostrahy, jestli neví kde se dá najít to muzeum. Ukázala nám znovu ten samý směr jako předtím šipky. Nakonec tam těsně před náma dorazila další dvoučlenná ostraha a otevřela ty správné dveře. Jako pravý gentlemani nám podrželi dveře a popřáli příjemnou zábavu. Vešly jsme tedy do naprosté tmy a sem tam něco někde svítilo. No, bizardnější muzeum jsem snad ještě neviděla. Nebylo tam skoro nic miniaturního až na jeden globus a jakési nebe-peklo pro zvířátka. Přízvisko muzeum si to vůbec nezaslouží a taky už vím, proč se o něm nedočtete nikde na internetu :-D
Selfridge naprosto nudný, drahý, kýčovitý obchod jsme spíš proletěly a vydaly se dál do útrob Oxford Street. Šly jsme a kecaly, sem tam zašly do nějakého obchodu...spíš, ze zvědavosti, než z nutnosti koupě...a tímto stylem jsme taky došly k Disney obchodu. Ne nijak velké hračkářství nabízí plyšáky snad ze všech Disney filmů a seriálů. Od Malé mořské víly, Mickeyho, Sněhurku a 7 trpaslíků až po Auta, Příšerky s.r.o., Hanna Montana...apod. Mají tam plyšáky, oblečení pro prcky, masky, hrníčky, pěněženky...atd. Po tom co jsme se dostatečně pokochaly, vyrazily jsme dál.
Pokaždé, když byla někde odbočka na nějaké turisticky zajímavé místo (hnědě podbarvený ukazatel), tak jsme tam zahly. Takto jsme se propletly úžasným bludištěm uliček, viděly poprvé( tedy alespoň já) British museum a už se moc těším až ho navštívím. Taky jsme našly odbočku směrem k Museum of Cartoon (kreslených postaviček). Dost nás to zaujalo a vydaly se ho najít. Nenašly jsme ho a do toho ještě začlo pršet. Po vzájemné domluvě jsme se rozhodly zajít někam na oběd, když v tom kolem nás projel bus na Camden Town. Zeptala jsem se Graziely jestli tam už byla, "ne co to je?". A bylo rozhodnuto...počkaly jsme na bus a vyrazily na Camden Town....
středa 17. února 2010
"Have to" a "must" a můj nový slovníček
16.února
Někteří z vás asi vědí co to znamená "have to" a "must". Obojí to znamená musíš, ale pokaždí trošku jinak. Včera ve škole jsme to začli probírat a Loira(čti Ló), to je naše nová učitelka, nám zkrátka řekla, že je to jedno a to samé a víc se tím nechtěla zaobírat. No jo, jenže to bychom nebyli my zvědaví žáčci abychom to nechtěli vysvětlit. Graziela začala s tím, že se doslechla, že to má jiný význam a že by chtěla znát jaký. Po té se přidali ostatní. I já jsem si pamatovala jak nám pan Mašata vysvětloval, že je mezi tím rozdíl, ale tak nějak se mi nechtělo přidávat dříví do ohně....
No nejdřív se snažila tvrdit, že je to vážně to samé, ale když viděla, že to vážně chceme vědět, tak prohlásila, že je to na vyšší level a my jsme teprve pre-inttermediate a tak to nepotřebujeme. Vskutku nádherný přístup.
Fajn, řekla jsem si, že se tedy na to zeptám doma Naomi. A taky jsem tak udělala. Když byla vhodná chvíle (a to jich včera bylo vážně pomálu, protože Will celou noc probrečel, je totiž nemocný, a tak se vůbec nevyspala) nadhodila jsem, to co jsme brali ve škole a že bych potřebovala vysvětlit rozdíl. Řekla mi, že "must" používáme, když jde o rázný příkaz, u kterého není vyhnutí a "have to" je spíš jako měla bys, nebo mohl bys...ale není to tak striktní nařízení. Tohle mi bohatě stačilo a tak jsem mohla jít v klidu spát.
Dneska 17.února
Věřte tomu, nebo ne, dopoledne jsem se učila. Dělala jsem úkol, vypisovala si slovíčka a snažila se je zapamatovat. Najednou slyším před mýma dveřma nějaký hluk. Otevřu dveře a tam Charlie. Koukne na mne pěkně nevinně a taky takovým ti pohledem "mám něco za lubem" a pak se mne ptá co dělám. Řekla jsem mu že se učím. Sedl si ke mne a četli jsme spolu slovíčka. Pak řekl, že jde něco udělat (přiznám se moc jsem mu nerozumněla) a zmizel.
Za chvíli znovu klepal na dveře a něco nesl v ruce. Byly to listy papíru sešité k sobě jako knížka a na pár stránkách byly namalované obrázky a vedle nich napsané jak se to píše. Prostě mi vyrobil obrázkový slovníček, prý aby se mi to lépe učilo. Měla jsem z něho pochopitelně radost a tak ho máte vyfocený níže.
Do školy jsem mohla jít pěšky, protože bylo nádherné sluníčko, takže i má nálada byla dneska suprová. Vzala jsem to jak jinak, než přes Golders Green Park a tak jsem se nepřipravila o to potěšení vidět rozkvétající, či už rozkvetlé krokusy, různých barev.
Sotva co jsem přišla do třídy, začli jsme s ostatníma znovu diskutovat o užití "have to" a "must". Řekla jsem Grazi co jsem se dozvěděla a ona na to, že se dočetla přesný opak. Vtipný! Ale ještě "vtipnější" bylo, když přišla Loira a rozdala nám papírky na kterých bylo vysvětlení. To vysvětlení se naprosto shodovalo s tím co mi řekla Graziela.
Áááá, pomóóóóc, tak teď už jsem byla totálně zmatená...čemu mám věřit...tomu co se píše v učebnicích, nebo tomu, co vám řekne člověk žijící v Anglii potažmo rodilý Angličan??
první stránka slovníčku druhá stránka rozkvetlé krokusy
Někteří z vás asi vědí co to znamená "have to" a "must". Obojí to znamená musíš, ale pokaždí trošku jinak. Včera ve škole jsme to začli probírat a Loira(čti Ló), to je naše nová učitelka, nám zkrátka řekla, že je to jedno a to samé a víc se tím nechtěla zaobírat. No jo, jenže to bychom nebyli my zvědaví žáčci abychom to nechtěli vysvětlit. Graziela začala s tím, že se doslechla, že to má jiný význam a že by chtěla znát jaký. Po té se přidali ostatní. I já jsem si pamatovala jak nám pan Mašata vysvětloval, že je mezi tím rozdíl, ale tak nějak se mi nechtělo přidávat dříví do ohně....
No nejdřív se snažila tvrdit, že je to vážně to samé, ale když viděla, že to vážně chceme vědět, tak prohlásila, že je to na vyšší level a my jsme teprve pre-inttermediate a tak to nepotřebujeme. Vskutku nádherný přístup.
Fajn, řekla jsem si, že se tedy na to zeptám doma Naomi. A taky jsem tak udělala. Když byla vhodná chvíle (a to jich včera bylo vážně pomálu, protože Will celou noc probrečel, je totiž nemocný, a tak se vůbec nevyspala) nadhodila jsem, to co jsme brali ve škole a že bych potřebovala vysvětlit rozdíl. Řekla mi, že "must" používáme, když jde o rázný příkaz, u kterého není vyhnutí a "have to" je spíš jako měla bys, nebo mohl bys...ale není to tak striktní nařízení. Tohle mi bohatě stačilo a tak jsem mohla jít v klidu spát.
Dneska 17.února
Věřte tomu, nebo ne, dopoledne jsem se učila. Dělala jsem úkol, vypisovala si slovíčka a snažila se je zapamatovat. Najednou slyším před mýma dveřma nějaký hluk. Otevřu dveře a tam Charlie. Koukne na mne pěkně nevinně a taky takovým ti pohledem "mám něco za lubem" a pak se mne ptá co dělám. Řekla jsem mu že se učím. Sedl si ke mne a četli jsme spolu slovíčka. Pak řekl, že jde něco udělat (přiznám se moc jsem mu nerozumněla) a zmizel.
Za chvíli znovu klepal na dveře a něco nesl v ruce. Byly to listy papíru sešité k sobě jako knížka a na pár stránkách byly namalované obrázky a vedle nich napsané jak se to píše. Prostě mi vyrobil obrázkový slovníček, prý aby se mi to lépe učilo. Měla jsem z něho pochopitelně radost a tak ho máte vyfocený níže.
Do školy jsem mohla jít pěšky, protože bylo nádherné sluníčko, takže i má nálada byla dneska suprová. Vzala jsem to jak jinak, než přes Golders Green Park a tak jsem se nepřipravila o to potěšení vidět rozkvétající, či už rozkvetlé krokusy, různých barev.
Sotva co jsem přišla do třídy, začli jsme s ostatníma znovu diskutovat o užití "have to" a "must". Řekla jsem Grazi co jsem se dozvěděla a ona na to, že se dočetla přesný opak. Vtipný! Ale ještě "vtipnější" bylo, když přišla Loira a rozdala nám papírky na kterých bylo vysvětlení. To vysvětlení se naprosto shodovalo s tím co mi řekla Graziela.
Áááá, pomóóóóc, tak teď už jsem byla totálně zmatená...čemu mám věřit...tomu co se píše v učebnicích, nebo tomu, co vám řekne člověk žijící v Anglii potažmo rodilý Angličan??
první stránka slovníčku druhá stránka rozkvetlé krokusy
středa 10. února 2010
Pochlubení se či poděkování??
Během 14 dní jsem dostala dva úžasné dárky.
1) balík od maminky a tatínka, kde byl mimo jiného medvídek medíček, buráky a knížka od Šmída.
2) zasněžený pozdrav z Čech od maminky a musím říct, že jsem byla fakt šťastná!! Takže se Vám chlubím a ukazuji co pěkného pro mne maminka vytvořila.
DĚKUJI!!!!!!!!!!!!!!
PS: dneska 11.února mi přišel první dopísek s Bobem a Bobkem...
1) balík od maminky a tatínka, kde byl mimo jiného medvídek medíček, buráky a knížka od Šmída.
2) zasněžený pozdrav z Čech od maminky a musím říct, že jsem byla fakt šťastná!! Takže se Vám chlubím a ukazuji co pěkného pro mne maminka vytvořila.
DĚKUJI!!!!!!!!!!!!!!
PS: dneska 11.února mi přišel první dopísek s Bobem a Bobkem...
Klidná středeční snídaně...??...
Dneska ráno jsem vstala s polozalepenýma očima připravila mléko pro Willa a chystala lunch box pro Charlieho. Po včerejší domluvě s Naomi, kdy mě maličko, ale jen maličko sprdla, že bych mohla klukům dávat k snídani taky něco jiného než jahody a hrozno, jsem se rozhodla připravit mango. Kdo jste ho někdy připravoval, tak asi víte, že to není zas taková rychlovka, jako omýt a nakrájet třeba ty jahody. Fakt jsem si dala záležet aby tam nezůstala ani troška slupky, nakrájela na úhledné kousíčky a běžela nahoru za klukama. Will byl pěkně nerudný a vypadal, že s ním zase nic nezmůžu, ale opak byl pravdou. Will byl dneska naprosto báječný, zato Charlie. Toho jsem myslela že už dneska asi ušktrtím. Na mango mi řekl, že to jíst nebude, že to nemá rád. Řekla jsem mu "ty nemáš rád maliny, ty nemáš rád borůvky, ostružiny, švestky, mango...co ti mám teda připravovat?" Tak na chvíli zmlkl. Za chvíli zas, že to jíst nebude, že ho bolí v krku. Šel se tedy zeptat maminky jestli může dostat něco jiného třeba hroznové víno, prošlo mu to. Dala jsem mu teda hroznové víno. Nechal asi dvě kuličky o které jsme se přeli taky pěkně dlouho.
Pak se mne ptal co dělám v troubě, řekla jsem mu, že oběd pro něj do školy chicken and apple balls (mleté kuřecí maso, jablko a cibulka...pak se ta směs dá na pánvičku v podobě malých koláčků a osmaží). No to jste měli vidět jak na mne začal řvát. Že to nenávidí a že to jíst nebude a že jsem hrozná, že mu neudělám párky, že chce párky...apod. Stoupl si na schody a brečel jak malé mimino. Pak si šel stěžovat mamince při čemž tu větu začal " Mami, Martina makes....." Na to mu maminka řekla, že za prvé to není moje chyba, ale její, když už a za druhé, že párky nejsou dobré k obědu. Šla jsem dolů uklidit a když jsem se vrátila nahoru tak za mnou přišel Charlie a řekl "sorry Martina". Nejsem žádná urážlivka, tak jsem řekla, že to beru a že je to ok.
No a pak už protestoval proti všemu. Nechtěl si obléct ponožky, boty, čepici, bundu...zkrátka nic.
Nakonec tedy všichni tři (Charlie, Will, Naomi) odjeli a já jsem zůstala s Grace sama. Konečně si dám snídani...vrátila jsem se tedy do kuchyně abych si něco udělala. Cítila jsem pořádný smrad a tak jsem si čuchla ke Grace. A jej kdopa se nám to pokakal, musím jí přebalit. Chtěla jsem jí tedy vzít a položit na podložku. Teda lidi, takhle pokakaný miminko jsem ještě neviděla. Zvládla to dostat skrz plenku, bodýčko a punčošky. No prostě totálně a completely poo :-D Musela jsem jí celou převléci a snažila jsem se být fakt opatrná a ona se mi celou dobu smála. Měla jsem pocit jak kdyby říkala, "jen se snaž stejně to za chvíli udělám znovu". :-DD
Pak jsem se tedy konečně nasnídala a šla si koupit ještě jeden cestovní adaptér. No ve zkratce místo jednoho cestovního adaptéru jsem si domů přinesla paměťovku do MP4 a cestovní adaptér.
Odpoledne byla škola, kam se začínám těšit čím dál víc, ačkoliv učitelka, kterou jsme dostali se zatím moc neosvědčuje. Taky jsem našla obrázek Prahy v učebnici, přeci jen nejsme zas tak neznámí :-D
Pak se mne ptal co dělám v troubě, řekla jsem mu, že oběd pro něj do školy chicken and apple balls (mleté kuřecí maso, jablko a cibulka...pak se ta směs dá na pánvičku v podobě malých koláčků a osmaží). No to jste měli vidět jak na mne začal řvát. Že to nenávidí a že to jíst nebude a že jsem hrozná, že mu neudělám párky, že chce párky...apod. Stoupl si na schody a brečel jak malé mimino. Pak si šel stěžovat mamince při čemž tu větu začal " Mami, Martina makes....." Na to mu maminka řekla, že za prvé to není moje chyba, ale její, když už a za druhé, že párky nejsou dobré k obědu. Šla jsem dolů uklidit a když jsem se vrátila nahoru tak za mnou přišel Charlie a řekl "sorry Martina". Nejsem žádná urážlivka, tak jsem řekla, že to beru a že je to ok.
No a pak už protestoval proti všemu. Nechtěl si obléct ponožky, boty, čepici, bundu...zkrátka nic.
Nakonec tedy všichni tři (Charlie, Will, Naomi) odjeli a já jsem zůstala s Grace sama. Konečně si dám snídani...vrátila jsem se tedy do kuchyně abych si něco udělala. Cítila jsem pořádný smrad a tak jsem si čuchla ke Grace. A jej kdopa se nám to pokakal, musím jí přebalit. Chtěla jsem jí tedy vzít a položit na podložku. Teda lidi, takhle pokakaný miminko jsem ještě neviděla. Zvládla to dostat skrz plenku, bodýčko a punčošky. No prostě totálně a completely poo :-D Musela jsem jí celou převléci a snažila jsem se být fakt opatrná a ona se mi celou dobu smála. Měla jsem pocit jak kdyby říkala, "jen se snaž stejně to za chvíli udělám znovu". :-DD
Pak jsem se tedy konečně nasnídala a šla si koupit ještě jeden cestovní adaptér. No ve zkratce místo jednoho cestovního adaptéru jsem si domů přinesla paměťovku do MP4 a cestovní adaptér.
Odpoledne byla škola, kam se začínám těšit čím dál víc, ačkoliv učitelka, kterou jsme dostali se zatím moc neosvědčuje. Taky jsem našla obrázek Prahy v učebnici, přeci jen nejsme zas tak neznámí :-D
neděle 7. února 2010
Museum of London
Tak a další místečko ze seznamu "Co chci vidět"odškrtnuto.
Ráno jsme se s Mončou bavily přes Skype kam, že to dneska půjdeme. Chtěla jít do History Museum of Army. Jen co jsme složitě domluvily místo srazu a cestu, napadlo mne, že vlastně nemám ráda armádní věci a už vůbec ne historický a tak jsem jí navrhla, že bychom mohly navštívit Museum of London. Uff nebyla proti.
Sešly jsme se v 11:30 před Sainsbury na Golders Green, sedly na 268 a frčely si to na Hampstead. Pravidelní čtenáři tuší, že se to dá jít celkem v pohodě i pěšky, ale Monča byla nějaká utahaná, tak jsem svolila k busu. :-) Na Hampsteadu jsme přesedly na 46 to Farringdon Street. Celou cestu jsme kecaly o všem možném i nemožném, o všem živém i neživém apod. Vyhodilo nás to někde za Farringdon station (zastávka metra). Na nejbližší mapě jsme našly, kde jsme a kamže to chceme jít a tak jsme vyrazily. Cestou bylo spousta úžasných budov ať už současných, nebo historických a já jsem měla extrémně dobrou (ti kteří mne znají ví, že to znamená i prdlou) náladu a tak jsem furt lítala a fotila budovy a Monču a zahrady a autobusy...prostě všechno co mi přišlo zajímavé. Taky jsem cestou do muzea zahlédla kopuly St. Paul´s Cathedral. Další věc o které jsem vždy jen slyšela a najednou jí vidím. Pokračovaly jsme směle dál až se před náma objevil nápis jak hrom MUSEUM OF LONDON...juchůů!!! Našly jsme to!! Teď už zbývalo najít jen vchod, protože ten nápis byl na takový rotundě co vypadal, že nemá konec ani začátek. Cedulky nás zavedly až ke vchodu a tak jsme mohly vstoupit a prohlédnout si celou expozici. Vstup byl zdarma, jak už to tady u většiny velkých muzeí bývá. Expozice je rozdělena do tří možná 4 částí. Od pravěku, ke Středověku až po současnost a zcela samostatnou sekci tvořila expozice "Velký požár Londýna". Muzeum je dokonale připraveno i na nudící se děti a vytvořilo pro ně kvíz, který mohou po celou dobu dělat a když to odevzdají a bude to celé správně, dostanou i odměnu. V každé sekci bylo něco, na co jste si mohli sáhnout. Např. jste mohli vyzkoušet středověké váhy, nebo si obléct středověký oblek prostých lidí. No strávily jsme tam dobré dvě hodiny a pak jsme usoudily, že je čas oběda a že se půjdem podívat ještě na St. Paul´s Cathedral pořádně.
Cestou jsme zjistily, že je poblíž muzeum hodin a to nás dost zaujalo. Rozhodly jsme se to prozkoumat. No, muzeum hodin jsme sice "asi" nenašly, ale zato, jsme čistě náhodou, objevily komplex úžasných budov Guildhall Art Gallery. (Těžko se popisuje proč mi přišly tak úžasný, tak se mrkněte na fotečky aby jste pochopili.) Monča chtěla být v pět zpět na Goldáči a tak jsme se pomalu, ale jistě, vracely na bus.
Když jsme konečně našly zastávku odkud nám to pojede na Aldwych, tak nám autobus ujel přímo před nosem. Jaké štěstí, že jsme čekaly jen 20 minut na další a ještě k tomu se pekelně ochladilo.
Autobusák nám právě ohllašuje zastávku Aldwych a ještě něco a tak jsem přemluvila Monču, že to ještě není naše a že vystoupíme hned tu další. Další zastávka byla někde, kde se to jmenuje Waterloo bridge (most). Nezbývalo než ten most zase jít zpátky. Pěkně dlouhý most, ale za krásného počasí může být perfektně vidět katedrála, banka, London eye, Big Ben...zkrátka vše co stojí za vidění. Za krásného počasí možná, ale ne, když je zataženo jako dnes. Viděla jsem aspoň poprvé pořádně Temži...pěkně široká řeka. Na Aldwychi jsme se celkem rychle zorientovaly, počkaly na bus 13 , sedly do busu a svištily na Goldáč.
Přes den jsem si volala s Evčou, že se večer můžeme sejít...já, ona a Miško. Bylo domluveno v pět na Goldáči. A tak jsem jí z autobusu volala jak jsou na tom a jestli to platí. Po dlouhé debatě z toho celého vypadlo, že to nestíhají v pět, ale v půl šestý to bude možné. Ok, taky dobrý.
Cestou z Aldwych jsme s Moni zjistily, že autobus jede jak přes Trafalgar Square, tak přes Piccadilly Circus. Docela jsme se pobavily, když jsme si vzpoměly, jak jsme kdysy jely metrem. Metro samo o sobě je totiž o dost dražší a když k tomu připočítáte ještě cestu zpátky...no zase jsem o něco chytřejší.
Přesně, když jsem dorazila na Golders Green, tak mi volala Evča a opět po dlouhém uvažování jsme se rozhodly sejít se na Trafalgaru. Takže jsem znovu počkala na 13 a znovu jela na Trafalgar :-D (Tolikrát jako dnes, jsem tam nebyla za celý svůj život :-D)
Na Piccadilly Circus jsme zašli na něco malého do Mekáče (njn je to nejlevnější a nejrychlejší způsob jak se dá najíst) a pak nám Miško prozradil, že je poblíž (přesněji řečeno naproti) jedna restaurace, kde mají úžasnou dekoraci deštného pralesa. To mi neměl říkat! Okamžitě jsme tam vyrazili. Jééé to bylo tak krásný!!! Všude byly plyšáci různých tropických zvířat. Hadů, pavouků, krokodýlů, papouchů, opic a taky žab. Byl tam mluvící strom a slon co normálně hýbe ušima a gorila co se normálně mlátí do hrudi apod. Píšu normálně, protože večer to všechno vypínají, tak jsme to viděli jen na videu ve výloze. Evča usoudila, že je to kvůli tomu aby šetřili elektřinu.
Jednou se tam 100% vrátíme a všechno důkladně prozkoumáme!!!
Přemluvila jsem je ještě, že chci vidět osvětlený Trafalgar a taky jsem ho viděla. Cestou domů jsem zaslechla rozhovor 2 studentů (holka a kluk) a tak nějak si uvědomila jistou věc. Víte jak poznáte, že někdo je jen student, nebo prostě cizinec právě jako vy? Rozumíte vše co říká a baví se o nesmyslech:-D
Ráno jsme se s Mončou bavily přes Skype kam, že to dneska půjdeme. Chtěla jít do History Museum of Army. Jen co jsme složitě domluvily místo srazu a cestu, napadlo mne, že vlastně nemám ráda armádní věci a už vůbec ne historický a tak jsem jí navrhla, že bychom mohly navštívit Museum of London. Uff nebyla proti.
Sešly jsme se v 11:30 před Sainsbury na Golders Green, sedly na 268 a frčely si to na Hampstead. Pravidelní čtenáři tuší, že se to dá jít celkem v pohodě i pěšky, ale Monča byla nějaká utahaná, tak jsem svolila k busu. :-) Na Hampsteadu jsme přesedly na 46 to Farringdon Street. Celou cestu jsme kecaly o všem možném i nemožném, o všem živém i neživém apod. Vyhodilo nás to někde za Farringdon station (zastávka metra). Na nejbližší mapě jsme našly, kde jsme a kamže to chceme jít a tak jsme vyrazily. Cestou bylo spousta úžasných budov ať už současných, nebo historických a já jsem měla extrémně dobrou (ti kteří mne znají ví, že to znamená i prdlou) náladu a tak jsem furt lítala a fotila budovy a Monču a zahrady a autobusy...prostě všechno co mi přišlo zajímavé. Taky jsem cestou do muzea zahlédla kopuly St. Paul´s Cathedral. Další věc o které jsem vždy jen slyšela a najednou jí vidím. Pokračovaly jsme směle dál až se před náma objevil nápis jak hrom MUSEUM OF LONDON...juchůů!!! Našly jsme to!! Teď už zbývalo najít jen vchod, protože ten nápis byl na takový rotundě co vypadal, že nemá konec ani začátek. Cedulky nás zavedly až ke vchodu a tak jsme mohly vstoupit a prohlédnout si celou expozici. Vstup byl zdarma, jak už to tady u většiny velkých muzeí bývá. Expozice je rozdělena do tří možná 4 částí. Od pravěku, ke Středověku až po současnost a zcela samostatnou sekci tvořila expozice "Velký požár Londýna". Muzeum je dokonale připraveno i na nudící se děti a vytvořilo pro ně kvíz, který mohou po celou dobu dělat a když to odevzdají a bude to celé správně, dostanou i odměnu. V každé sekci bylo něco, na co jste si mohli sáhnout. Např. jste mohli vyzkoušet středověké váhy, nebo si obléct středověký oblek prostých lidí. No strávily jsme tam dobré dvě hodiny a pak jsme usoudily, že je čas oběda a že se půjdem podívat ještě na St. Paul´s Cathedral pořádně.
Cestou jsme zjistily, že je poblíž muzeum hodin a to nás dost zaujalo. Rozhodly jsme se to prozkoumat. No, muzeum hodin jsme sice "asi" nenašly, ale zato, jsme čistě náhodou, objevily komplex úžasných budov Guildhall Art Gallery. (Těžko se popisuje proč mi přišly tak úžasný, tak se mrkněte na fotečky aby jste pochopili.) Monča chtěla být v pět zpět na Goldáči a tak jsme se pomalu, ale jistě, vracely na bus.
Když jsme konečně našly zastávku odkud nám to pojede na Aldwych, tak nám autobus ujel přímo před nosem. Jaké štěstí, že jsme čekaly jen 20 minut na další a ještě k tomu se pekelně ochladilo.
Autobusák nám právě ohllašuje zastávku Aldwych a ještě něco a tak jsem přemluvila Monču, že to ještě není naše a že vystoupíme hned tu další. Další zastávka byla někde, kde se to jmenuje Waterloo bridge (most). Nezbývalo než ten most zase jít zpátky. Pěkně dlouhý most, ale za krásného počasí může být perfektně vidět katedrála, banka, London eye, Big Ben...zkrátka vše co stojí za vidění. Za krásného počasí možná, ale ne, když je zataženo jako dnes. Viděla jsem aspoň poprvé pořádně Temži...pěkně široká řeka. Na Aldwychi jsme se celkem rychle zorientovaly, počkaly na bus 13 , sedly do busu a svištily na Goldáč.
Přes den jsem si volala s Evčou, že se večer můžeme sejít...já, ona a Miško. Bylo domluveno v pět na Goldáči. A tak jsem jí z autobusu volala jak jsou na tom a jestli to platí. Po dlouhé debatě z toho celého vypadlo, že to nestíhají v pět, ale v půl šestý to bude možné. Ok, taky dobrý.
Cestou z Aldwych jsme s Moni zjistily, že autobus jede jak přes Trafalgar Square, tak přes Piccadilly Circus. Docela jsme se pobavily, když jsme si vzpoměly, jak jsme kdysy jely metrem. Metro samo o sobě je totiž o dost dražší a když k tomu připočítáte ještě cestu zpátky...no zase jsem o něco chytřejší.
Přesně, když jsem dorazila na Golders Green, tak mi volala Evča a opět po dlouhém uvažování jsme se rozhodly sejít se na Trafalgaru. Takže jsem znovu počkala na 13 a znovu jela na Trafalgar :-D (Tolikrát jako dnes, jsem tam nebyla za celý svůj život :-D)
Na Piccadilly Circus jsme zašli na něco malého do Mekáče (njn je to nejlevnější a nejrychlejší způsob jak se dá najíst) a pak nám Miško prozradil, že je poblíž (přesněji řečeno naproti) jedna restaurace, kde mají úžasnou dekoraci deštného pralesa. To mi neměl říkat! Okamžitě jsme tam vyrazili. Jééé to bylo tak krásný!!! Všude byly plyšáci různých tropických zvířat. Hadů, pavouků, krokodýlů, papouchů, opic a taky žab. Byl tam mluvící strom a slon co normálně hýbe ušima a gorila co se normálně mlátí do hrudi apod. Píšu normálně, protože večer to všechno vypínají, tak jsme to viděli jen na videu ve výloze. Evča usoudila, že je to kvůli tomu aby šetřili elektřinu.
Jednou se tam 100% vrátíme a všechno důkladně prozkoumáme!!!
Přemluvila jsem je ještě, že chci vidět osvětlený Trafalgar a taky jsem ho viděla. Cestou domů jsem zaslechla rozhovor 2 studentů (holka a kluk) a tak nějak si uvědomila jistou věc. Víte jak poznáte, že někdo je jen student, nebo prostě cizinec právě jako vy? Rozumíte vše co říká a baví se o nesmyslech:-D
středa 3. února 2010
moje stávající adresa
Heuréééka já jsem se jí naučila a tak vám jí napíšu bez taháku:
Slečna Martinka Genčurová
Kidderpore Gardens 21
London
NW3 7SS
United Kingdom
těším se na pohledy, dopísky či návštěvy :-D
Slečna Martinka Genčurová
Kidderpore Gardens 21
London
NW3 7SS
United Kingdom
těším se na pohledy, dopísky či návštěvy :-D
úterý 2. února 2010
Dámská sobota
V sobotu jsem do dvou pracovala a pak jsem se rozhodla že půjdu s Evčou a s její kamarádkou Mácou na procházku po Golders Green park. Asi správně tušíte, že to byl můj nápad, protože já prostě nějakou přírodu potřebuji.
Sešly jsme se před onou italskou restaurací, kde jsme byli s Evčou a Miškem a tam jsem se taky seznámila s Mácou. Je to o trošku starší dívčina z Moravy, což poznáte hned co poprvé promluví. Teda já jsem to poznala :-D
Sotva co jsme vstoupily do parku, nevycházela jsem z úžasu. Nádherně zelená tráva, spoustu stromů a jůůů v dálce jsem viděla oboru se zvířátkama. Byla jsem plna nadšení. Lítala jsem, skákala fotila a holky na mne jen nevěřícně koukaly:-D Po několika hodinách jsem uznala už i já, že je zima a tak jsme se dohodly, že půjdeme na kafe. Moje první kafe v Londýně!!!
Došly jsme zpátky na goldáč a zapadly do Costa cafe.
Měly jsme štěstí! Jeden stoleček byl volný a tak jsme se k němu vrhly jak dravé šelmy.
Ha byl náš...jaké štěstí. Vedle byl nějaký chlápek co vypadal divně, ale co byly jsme tři a tak jsme se ho nemusely bát:-D Objednaly jsme si čokoládu a kecaly o všem možným i nemožným. Po chvilce povídání se na nás otočil ten divný chlápek a zeptal se nás odkud jsme. Řekly jsme, že z Český republiky a on, že mu ta řeč přišla nějak povědomá. Tak nám povídal, něco o tom, že má, nebo měl, kamarádky v Čechách a tak prý nějaký slova zná. Tak jsme se jen usmály a pokračovaly s naším hovorem o angličtině a klukách v té kavárně apod. :-)
V té kavárně jsme strávily asi 2 hodiny a po celou tu dobu na nás ten divný chlápek čuměl. Ne on nekoukal on vyloženě čuměl. Byl vošklivý, slizký a starý. Já vím, že se to neříká, ale on byl!
Večer jsem pak zakončila babysittingem, který jsem si poprvé rozhodla užít. Pustila jsem si telku v obývacím pokoji a koukala se na Mama mia v originále bez titulků...
PS: Fotečky jsou na rajčeti
Sešly jsme se před onou italskou restaurací, kde jsme byli s Evčou a Miškem a tam jsem se taky seznámila s Mácou. Je to o trošku starší dívčina z Moravy, což poznáte hned co poprvé promluví. Teda já jsem to poznala :-D
Sotva co jsme vstoupily do parku, nevycházela jsem z úžasu. Nádherně zelená tráva, spoustu stromů a jůůů v dálce jsem viděla oboru se zvířátkama. Byla jsem plna nadšení. Lítala jsem, skákala fotila a holky na mne jen nevěřícně koukaly:-D Po několika hodinách jsem uznala už i já, že je zima a tak jsme se dohodly, že půjdeme na kafe. Moje první kafe v Londýně!!!
Došly jsme zpátky na goldáč a zapadly do Costa cafe.
Měly jsme štěstí! Jeden stoleček byl volný a tak jsme se k němu vrhly jak dravé šelmy.
Ha byl náš...jaké štěstí. Vedle byl nějaký chlápek co vypadal divně, ale co byly jsme tři a tak jsme se ho nemusely bát:-D Objednaly jsme si čokoládu a kecaly o všem možným i nemožným. Po chvilce povídání se na nás otočil ten divný chlápek a zeptal se nás odkud jsme. Řekly jsme, že z Český republiky a on, že mu ta řeč přišla nějak povědomá. Tak nám povídal, něco o tom, že má, nebo měl, kamarádky v Čechách a tak prý nějaký slova zná. Tak jsme se jen usmály a pokračovaly s naším hovorem o angličtině a klukách v té kavárně apod. :-)
V té kavárně jsme strávily asi 2 hodiny a po celou tu dobu na nás ten divný chlápek čuměl. Ne on nekoukal on vyloženě čuměl. Byl vošklivý, slizký a starý. Já vím, že se to neříká, ale on byl!
Večer jsem pak zakončila babysittingem, který jsem si poprvé rozhodla užít. Pustila jsem si telku v obývacím pokoji a koukala se na Mama mia v originále bez titulků...
PS: Fotečky jsou na rajčeti
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)