středa 10. února 2010

Klidná středeční snídaně...??...

Dneska ráno jsem vstala s polozalepenýma očima připravila mléko pro Willa a chystala lunch box pro Charlieho. Po včerejší domluvě s Naomi, kdy mě maličko, ale jen maličko sprdla, že bych mohla klukům dávat k snídani taky něco jiného než jahody a hrozno, jsem se rozhodla připravit mango. Kdo jste ho někdy připravoval, tak asi víte, že to není zas taková rychlovka, jako omýt a nakrájet třeba ty jahody. Fakt jsem si dala záležet aby tam nezůstala ani troška slupky, nakrájela na úhledné kousíčky a běžela nahoru za klukama. Will byl pěkně nerudný a vypadal, že s ním zase nic nezmůžu, ale opak byl pravdou. Will byl dneska naprosto báječný, zato Charlie. Toho jsem myslela že už dneska asi ušktrtím. Na mango mi řekl, že to jíst nebude, že to nemá rád. Řekla jsem mu "ty nemáš rád maliny, ty nemáš rád borůvky, ostružiny, švestky, mango...co ti mám teda připravovat?" Tak na chvíli zmlkl. Za chvíli zas, že to jíst nebude, že ho bolí v krku. Šel se tedy zeptat maminky jestli může dostat něco jiného třeba hroznové víno, prošlo mu to. Dala jsem mu teda hroznové víno. Nechal asi dvě kuličky o které jsme se přeli taky pěkně dlouho.
Pak se mne ptal co dělám v troubě, řekla jsem mu, že oběd pro něj do školy chicken and apple balls (mleté kuřecí maso, jablko a cibulka...pak se ta směs dá na pánvičku v podobě malých koláčků a osmaží). No to jste měli vidět jak na mne začal řvát. Že to nenávidí a že to jíst nebude a že jsem hrozná, že mu neudělám párky, že chce párky...apod. Stoupl si na schody a brečel jak malé mimino. Pak si šel stěžovat mamince při čemž tu větu začal " Mami, Martina makes....." Na to mu maminka řekla, že za prvé to není moje chyba, ale její, když už a za druhé, že párky nejsou dobré k obědu. Šla jsem dolů uklidit a když jsem se vrátila nahoru tak za mnou přišel Charlie a řekl "sorry Martina". Nejsem žádná urážlivka, tak jsem řekla, že to beru a že je to ok.
No a pak už protestoval proti všemu. Nechtěl si obléct ponožky, boty, čepici, bundu...zkrátka nic.
Nakonec tedy všichni tři (Charlie, Will, Naomi) odjeli a já jsem zůstala s Grace sama. Konečně si dám snídani...vrátila jsem se tedy do kuchyně abych si něco udělala. Cítila jsem pořádný smrad a tak jsem si čuchla ke Grace. A jej kdopa se nám to pokakal, musím jí přebalit. Chtěla jsem jí tedy vzít a položit na podložku. Teda lidi, takhle pokakaný miminko jsem ještě neviděla. Zvládla to dostat skrz plenku, bodýčko a punčošky. No prostě totálně a completely poo :-D Musela jsem jí celou převléci a snažila jsem se být fakt opatrná a ona se mi celou dobu smála. Měla jsem pocit jak kdyby říkala, "jen se snaž stejně to za chvíli udělám znovu". :-DD
Pak jsem se tedy konečně nasnídala a šla si koupit ještě jeden cestovní adaptér. No ve zkratce místo jednoho cestovního adaptéru jsem si domů přinesla paměťovku do MP4 a cestovní adaptér.
Odpoledne byla škola, kam se začínám těšit čím dál víc, ačkoliv učitelka, kterou jsme dostali se zatím moc neosvědčuje. Taky jsem našla obrázek Prahy v učebnici, přeci jen nejsme zas tak neznámí :-D

2 komentáře:

  1. mám pocit, že až se vrátíš zpátky domů, tak budeš naprosto vyrovnaná a klidná a že tě jen tak něco nevyvede z míry - prostě budeš mít ocelové nervy :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Teda ségra,
    to jsem ti měla častěji půjčovat Anežku, abys nebyla překvapená z pokakaného miminka. Jinak teda na ty děti bych fakt nervi neměla. Máš můj obdiv. :-)

    OdpovědětVymazat