Museum of London

Tak a další místečko ze seznamu "Co chci vidět"odškrtnuto.
Ráno jsme se s Mončou bavily přes Skype kam, že to dneska půjdeme. Chtěla jít do History Museum of Army. Jen co jsme složitě domluvily místo srazu a cestu, napadlo mne, že vlastně nemám ráda armádní věci a už vůbec ne historický a tak jsem jí navrhla, že bychom mohly navštívit Museum of London. Uff nebyla proti.
Sešly jsme se v 11:30 před Sainsbury na Golders Green, sedly na 268 a frčely si to na Hampstead. Pravidelní čtenáři tuší, že se to dá jít celkem v pohodě i pěšky, ale Monča byla nějaká utahaná, tak jsem svolila k busu. :-) Na Hampsteadu jsme přesedly na 46 to Farringdon Street. Celou cestu jsme kecaly o všem možném i nemožném, o všem živém i neživém apod. Vyhodilo nás to někde za Farringdon station (zastávka metra). Na nejbližší mapě jsme našly, kde jsme a kamže to chceme jít a tak jsme vyrazily. Cestou bylo spousta úžasných budov ať už současných, nebo historických a já jsem měla extrémně dobrou (ti kteří mne znají ví, že to znamená i prdlou) náladu a tak jsem furt lítala a fotila budovy a Monču a zahrady a autobusy...prostě všechno co mi přišlo zajímavé. Taky jsem cestou do muzea zahlédla kopuly St. Paul´s Cathedral. Další věc o které jsem vždy jen slyšela a najednou jí vidím. Pokračovaly jsme směle dál až se před náma objevil nápis jak hrom MUSEUM OF LONDON...juchůů!!! Našly jsme to!! Teď už zbývalo najít jen vchod, protože ten nápis byl na takový rotundě co vypadal, že nemá konec ani začátek. Cedulky nás zavedly až ke vchodu a tak jsme mohly vstoupit a prohlédnout si celou expozici. Vstup byl zdarma, jak už to tady u většiny velkých muzeí bývá. Expozice je rozdělena do tří možná 4 částí. Od pravěku, ke Středověku až po současnost a zcela samostatnou sekci tvořila expozice "Velký požár Londýna". Muzeum je dokonale připraveno i na nudící se děti a vytvořilo pro ně kvíz, který mohou po celou dobu dělat a když to odevzdají a bude to celé správně, dostanou i odměnu. V každé sekci bylo něco, na co jste si mohli sáhnout. Např. jste mohli vyzkoušet středověké váhy, nebo si obléct středověký oblek prostých lidí. No strávily jsme tam dobré dvě hodiny a pak jsme usoudily, že je čas oběda a že se půjdem podívat ještě na St. Paul´s Cathedral pořádně.
Cestou jsme zjistily, že je poblíž muzeum hodin a to nás dost zaujalo. Rozhodly jsme se to prozkoumat. No, muzeum hodin jsme sice "asi" nenašly, ale zato, jsme čistě náhodou, objevily komplex úžasných budov Guildhall Art Gallery. (Těžko se popisuje proč mi přišly tak úžasný, tak se mrkněte na fotečky aby jste pochopili.) Monča chtěla být v pět zpět na Goldáči a tak jsme se pomalu, ale jistě, vracely na bus.
Když jsme konečně našly zastávku odkud nám to pojede na Aldwych, tak nám autobus ujel přímo před nosem. Jaké štěstí, že jsme čekaly jen 20 minut na další a ještě k tomu se pekelně ochladilo.
Autobusák nám právě ohllašuje zastávku Aldwych a ještě něco a tak jsem přemluvila Monču, že to ještě není naše a že vystoupíme hned tu další. Další zastávka byla někde, kde se to jmenuje Waterloo bridge (most). Nezbývalo než ten most zase jít zpátky. Pěkně dlouhý most, ale za krásného počasí může být perfektně vidět katedrála, banka, London eye, Big Ben...zkrátka vše co stojí za vidění. Za krásného počasí možná, ale ne, když je zataženo jako dnes. Viděla jsem aspoň poprvé pořádně Temži...pěkně široká řeka. Na Aldwychi jsme se celkem rychle zorientovaly, počkaly na bus 13 , sedly do busu a svištily na Goldáč.
Přes den jsem si volala s Evčou, že se večer můžeme sejít...já, ona a Miško. Bylo domluveno v pět na Goldáči. A tak jsem jí z autobusu volala jak jsou na tom a jestli to platí. Po dlouhé debatě z toho celého vypadlo, že to nestíhají v pět, ale v půl šestý to bude možné. Ok, taky dobrý.
Cestou z Aldwych jsme s Moni zjistily, že autobus jede jak přes Trafalgar Square, tak přes Piccadilly Circus. Docela jsme se pobavily, když jsme si vzpoměly, jak jsme kdysy jely metrem. Metro samo o sobě je totiž o dost dražší a když k tomu připočítáte ještě cestu zpátky...no zase jsem o něco chytřejší.
Přesně, když jsem dorazila na Golders Green, tak mi volala Evča a opět po dlouhém uvažování jsme se rozhodly sejít se na Trafalgaru. Takže jsem znovu počkala na 13 a znovu jela na Trafalgar :-D (Tolikrát jako dnes, jsem tam nebyla za celý svůj život :-D)
Na Piccadilly Circus jsme zašli na něco malého do Mekáče (njn je to nejlevnější a nejrychlejší způsob jak se dá najíst) a pak nám Miško prozradil, že je poblíž (přesněji řečeno naproti) jedna restaurace, kde mají úžasnou dekoraci deštného pralesa. To mi neměl říkat! Okamžitě jsme tam vyrazili. Jééé to bylo tak krásný!!! Všude byly plyšáci různých tropických zvířat. Hadů, pavouků, krokodýlů, papouchů, opic a taky žab. Byl tam mluvící strom a slon co normálně hýbe ušima a gorila co se normálně mlátí do hrudi apod. Píšu normálně, protože večer to všechno vypínají, tak jsme to viděli jen na videu ve výloze. Evča usoudila, že je to kvůli tomu aby šetřili elektřinu.
Jednou se tam 100% vrátíme a všechno důkladně prozkoumáme!!!
Přemluvila jsem je ještě, že chci vidět osvětlený Trafalgar a taky jsem ho viděla. Cestou domů jsem zaslechla rozhovor 2 studentů (holka a kluk) a tak nějak si uvědomila jistou věc. Víte jak poznáte, že někdo je jen student, nebo prostě cizinec právě jako vy? Rozumíte vše co říká a baví se o nesmyslech:-D