Už nějaké dva dny se trápím s ouškem. Lépe řečeno s pravým ouškem. Nejdřív mi pořád zaléhávalo a odlehávalo až k večeru zalehlo úplně a já neslyšela vůbec nic. Drzhý den ráno jsem se probudila polohluchá. Teda jako nic moc zážitek. Neustále se každého musíte ptát co říkal aby to zopakoval (ne že bych se neptala i tak, protože občas/často ještě nerozumím), musíte poprosit lidičky, co vám chtějí něco pošeptat, aby šeptali do druhého ucha a aby toho nebylo málo, tak si to ouško sem tam i zabolelo. Přetrpěla jsem to celý den a večer si nechala od lidí na Facebooku poradit co na to pomáhá...no některým lidem za jejich odpovědi bych dala fakt korunu :-D Vlastně tak nějak jedinný človíček co mi rozumně poradil byla Domča...prý si mám na to dát cibuli. Takže jsem si večer ukrojila půlku cibule, strčila do pytlíku a odebrala se do pokojíku. Zavolala jsem ještě Evče a ta mi poradila, že jí na to pomáhá, když si do ucha strčí česnek. Ti kteří mne znají asi nemusí dlouho přemýšlet co jsem si vybrala. Těm kteří váhají, prozradím, že jsem se tedy znovu odebrala do kuchyně, odloupla stroužek česneku, oloupala a znovu jsem se zavřela do pokojíku. Odkrojila jsem ostré hrany, čímž jsem docílila čerstvého česneku a strčila do ucha. Zavázala jsem ouško šátkem a šla spát. Jak se spí s česnekem v uchu... celkem to jde, ale ty sny co se zdály byly pěkně divoké a nesmyslné :-D
Druhý den ráno jsem se probudila a hle...já slyším!!! Česnek zabral! Měla jsem z toho takovou radost, která mi vydržela celý den. Ve škole se mne pak Katie(moje učitelka) zeptala jak je, tak jsem jí to řekla a měli jsme téma na hovor na 20minut :-D Teda jako od česneku jsme se dostali ke koňskému trusu, pak k akupunktuře a celý tento hovor jsme zakončili tím, že si nebudeme strkat česnek do nosu. Celý den jsem sice slyšela, ale na ucho jsem cítila pořádný tlak a občas bolest. Takže jsem se dneska rozhodla, že návštěva doktora bude víc než potřebná.
Zeptala jsem se Naomi a ta mi jen oznámila, že jí to říkám dost pozdě a že už nemá čas tam se mnou jít. Abych byla upřímná, řekla jsem jí to jak nejdřív to šlo, ale což. Zavolala tedy do ordinace, popsala mi cestu, nakreslila plánek a asi 5x zdůraznila, že nesmím přijít ani o minutu pozdě, jinak mne už nikdy znovu nevezmou. Měla jsem tam být ve 3:30 a prohlídka měla být ve 3:45pm.
Vyrazila jsem tedy o hodinu a půl dřív. Chápejte, bála jsem se, že to nenajdu a že se ztratím. Šla jsem přesně podle plánku až jsem došla na Hampstead street. Zastavila jsem se a rozhlížela kolem, něco mi říkalo, že to tam znám. Ale což ještě jsem nebyla v cíli, takže jsem šla dál. Netrvalo dlouho a octla jsem se na Downshire Hill. To je ta ulice, kde se nacházela moje ordinace. Keats Practice Group, tak se to jmenuje. Měla jsem ještě hodinu a tak jsem šla ulicí dál. Byla lemována spoustou krásných krámků se sladkostmi, s oblečením, s hračkama, s kosmetikou apod. Najednou jsem před sebou viděla krásný kostel, který mi byl opět povědomí. V zápětí jsem zjistila proč. Ti kdož četli můj zápis z neděle, ví, že mne autobus z Camdemu dovezl na neznámé místo. A toto bylo to neznámé místo, tedy ode dneška již známé (ještě se orientujete?:-D) Docela jsem se pobavila, když jsem si vybavila jak složitě jsem to v neděli objížděla. Ve tři hodiny jsem se vrátila znovu na Downshire Hill, dodala si odvahy a vstoupila dovnitř.
Vypadalo to tam jako v bance. Recepce a jedna velká hala s křesílkama. Šla jsem tedy na recepci a řekla jim, že jsem objednaná na prohlídku v 15:45. Nadiktovala jsem své jméno a příjmení a pak vyplnila formulář. Ehm, tedy formulář...takový papírek, kde napíšete své jménno, příjmení, datum narození, současnou adresu a telefon. Toť vše. Pak jsem si šla sednout a čekala dokud mne paní doktorka nezavolala. Při tom čekání jsem si taky uvědomila, jak musí být hrozná pro cizince návštěva doktora v Čechách. Vždyť kolik věcí, chce vědět každý doktor, když vás poprvé přijímá...
Po hodině si pro mne přišla, mladá paní doktorka, velice sympatická a položila mi nejběžnější otázku v Anglii "How are you?" Řekla jsem, že fajn až na to ucho. Posvítila mi do něj a prohlásila, že tam je slušný zánět a krk taky nebyl úplně čistý. Předepsala mi antibiotika a ibuprofen, na bolest. Popsala, kde najdu lékárnu, kde si ty léky mohu vyzvednout a rozloučili jsme se. Lékárnu jsem našla. Zaplatila 7,00+ 1,90 liber za léky a teď už známou cestou šla domů.
čtvrtek 28. ledna 2010
středa 27. ledna 2010
Neděle 24.1.2010
V neděli jsme byly s Evičkou v domě vybaveným ve stylu 17. století. Jenže, když něco takového chcete navštívit, musíte to nejdřív najít. Absolutně jsme netušily, kde to je a jak to vypadá. Jedinné co jsme věděly bylo, že je to na Liverpool street. Takže jsme se po několika vyptáváních a projití pofiderními uličkami, konečně dostaly k nějakému záhadnému domu, kde se začaly kupit lidi. Evče to nedalo a šla se zeptat, jestli je to ten dům, který hledáme. Heuréka byl to on!! Dům číslo 18 na Folgate Street.
Zaplatily jsme osm liber vstupného za každou(pro zajímavost: v pondělí to stojí 5liber, v neděli odpoledne 8 a večer 12) a vstoupili netušíce, co máme očekávat. Jen co se zavřely dveře, byly jsme upozorněny, že musíme být v naprostém tichu a tak jsme všech deset pokojů, včetně kuchyně prošly téměř beze slova. Je to třípatrový barák v každém patře dva, nebo 3 pokoje. Musím uznat, že to byl dost zajímavý zážitek, protože procházíte pokojema, kde v krbu praská oheň, jediné osvětlení tvoří zapálené svíce, sem tam se ozve zapraskání podlahy, jindy zas zabimbání hodin. Snažili se nám namluvit, že v tom domě stále žijí lidé a co to mělo potvrzovat, byly zbytky nedojeného jídla, či nedopitého čaje. Ale uznejte, že je trošku moc, když tím zbytkem nedojeného jídla (přesněji řečeno vafle) založíte knížku...no jo no holt angličané :-D
Po prohlídce kuchyně, jsme byly upozorněné, že je nedaleko nějaký trh a tam se dají zakoupit suvenýry z této expozice. Trh jsme skutečně našly. Bylo tam spoustu stánků s oblečením a šperkama a taškama apod. No nic pro lidi co chtějí něco ušetřit :-D Jj tušíte správně koupila jsem si tam něco, ale neřeknu co, to poznáte časem. Ale prozradím vám, že s Evčou se super nakupuje. Umí perfektně smlouvat :-D
Po trzích jsme se rozhodly jet na Camden Town, na "výbornou" čínu. Teda, já jsem nevěděla jestli je dobrá, či ne, ale Evča říkala, že tam s přítelem chodí často, tak jsem jí věřila. Nekecala. Byla fakt výborná!! No a pak přišel kámen dne. Bylo už celkem zima a taky pozdě a vzhledem k tomu, že jsme každý jel na jinou stranu, tak jsme se po číně rozloučili. (Píšu měkké i protože se k nám mezi tím přidal Miško)
Jak většina z vás ví, bydlím na Hampsteadu. Jenže to je docela široký pojem. Nesmíte si to představit, že tu čtvrť přejdete pěšky...možná jo a já jsem ještě nenašla tu správnou cestu. Sedla jsem tedy na autobus co mne měl dovézt na Hampstead. Tak si tak sedím a jedu, koukám z okna a těším se až budu někde, kde si řeknu "tady to poznávám". Jenže najednou mi to ohlásí North and Green road, konečná zastávka. Vylezla jsem z autobusu, totálně zmatená a fakt jsem něvěděla co si počít. Volala jsem tedy Evče, protože má net, aby se mi podívala jak se dostanu aspoň na Swiss Cottage, protože tam už to znám. Nakonec jsme s Evčou domluvily, že se zeptám autobusáka a uvidíme. Zeptala jsem se tedy řidiče a ten mi poradil, že mám jet 46. Našla jsem zastávku, nastoupila a jela. Těšila jsem se, že konečně jedu správně. Z nějakého důvodu jsem začala mít pochyby a tak jsem se šla zeptat busáka jestli jede na Swiss Cottage. Zavrtěl hlavou a podíval se na mne takovým tím pohledem "chudák holka". Takže jsem na další zastávce vystoupila(uznávám celkem naštvaná), počkala na 46 co pojede na druhou stranu, pro jistotu se znova zeptala řidiče a konečně jsem dorazila na Swiss Cottage. Byla jsem fakt šťastná, když jsem zase uviděla několik známých míst a konečně se zorientovala, kde jsem. No a aby toho nebylo málo, tak jsem vystoupila o několik zastávek dříve než jsem musela. Takže jsem se zbytek cesty domů prošla pěšky a v dešti :-D
PS: fotečky jsou na zahrádce a snad ještě nějaké přibydou ;-)
Zaplatily jsme osm liber vstupného za každou(pro zajímavost: v pondělí to stojí 5liber, v neděli odpoledne 8 a večer 12) a vstoupili netušíce, co máme očekávat. Jen co se zavřely dveře, byly jsme upozorněny, že musíme být v naprostém tichu a tak jsme všech deset pokojů, včetně kuchyně prošly téměř beze slova. Je to třípatrový barák v každém patře dva, nebo 3 pokoje. Musím uznat, že to byl dost zajímavý zážitek, protože procházíte pokojema, kde v krbu praská oheň, jediné osvětlení tvoří zapálené svíce, sem tam se ozve zapraskání podlahy, jindy zas zabimbání hodin. Snažili se nám namluvit, že v tom domě stále žijí lidé a co to mělo potvrzovat, byly zbytky nedojeného jídla, či nedopitého čaje. Ale uznejte, že je trošku moc, když tím zbytkem nedojeného jídla (přesněji řečeno vafle) založíte knížku...no jo no holt angličané :-D
Po prohlídce kuchyně, jsme byly upozorněné, že je nedaleko nějaký trh a tam se dají zakoupit suvenýry z této expozice. Trh jsme skutečně našly. Bylo tam spoustu stánků s oblečením a šperkama a taškama apod. No nic pro lidi co chtějí něco ušetřit :-D Jj tušíte správně koupila jsem si tam něco, ale neřeknu co, to poznáte časem. Ale prozradím vám, že s Evčou se super nakupuje. Umí perfektně smlouvat :-D
Po trzích jsme se rozhodly jet na Camden Town, na "výbornou" čínu. Teda, já jsem nevěděla jestli je dobrá, či ne, ale Evča říkala, že tam s přítelem chodí často, tak jsem jí věřila. Nekecala. Byla fakt výborná!! No a pak přišel kámen dne. Bylo už celkem zima a taky pozdě a vzhledem k tomu, že jsme každý jel na jinou stranu, tak jsme se po číně rozloučili. (Píšu měkké i protože se k nám mezi tím přidal Miško)
Jak většina z vás ví, bydlím na Hampsteadu. Jenže to je docela široký pojem. Nesmíte si to představit, že tu čtvrť přejdete pěšky...možná jo a já jsem ještě nenašla tu správnou cestu. Sedla jsem tedy na autobus co mne měl dovézt na Hampstead. Tak si tak sedím a jedu, koukám z okna a těším se až budu někde, kde si řeknu "tady to poznávám". Jenže najednou mi to ohlásí North and Green road, konečná zastávka. Vylezla jsem z autobusu, totálně zmatená a fakt jsem něvěděla co si počít. Volala jsem tedy Evče, protože má net, aby se mi podívala jak se dostanu aspoň na Swiss Cottage, protože tam už to znám. Nakonec jsme s Evčou domluvily, že se zeptám autobusáka a uvidíme. Zeptala jsem se tedy řidiče a ten mi poradil, že mám jet 46. Našla jsem zastávku, nastoupila a jela. Těšila jsem se, že konečně jedu správně. Z nějakého důvodu jsem začala mít pochyby a tak jsem se šla zeptat busáka jestli jede na Swiss Cottage. Zavrtěl hlavou a podíval se na mne takovým tím pohledem "chudák holka". Takže jsem na další zastávce vystoupila(uznávám celkem naštvaná), počkala na 46 co pojede na druhou stranu, pro jistotu se znova zeptala řidiče a konečně jsem dorazila na Swiss Cottage. Byla jsem fakt šťastná, když jsem zase uviděla několik známých míst a konečně se zorientovala, kde jsem. No a aby toho nebylo málo, tak jsem vystoupila o několik zastávek dříve než jsem musela. Takže jsem se zbytek cesty domů prošla pěšky a v dešti :-D
PS: fotečky jsou na zahrádce a snad ještě nějaké přibydou ;-)
sobota 23. ledna 2010
Třetí sobota
Změna!!! Ráno jsem si mohla půl hoďky přispat a tak jsem snídani připravovala až v půl osmé.
Tím, že je sobota, tak je ranní režim trošku jiný. Kluci se ráno dívají na TV a tak když jsem přišla nahoru, leželi v posteli rodičů a koukali na ranní program. Will pekelně smrděl a tak bylo nevyhnutelný vyměnit mu plínku. Jenže těžko měnit plínku někomu, kdo o to absolutně nemá zájem. Zkoušela jsem to třikrát, honili jsme se po posteli až nakonec jsem ho prostě čapla a odnesla do pokojíku s velkým nářkem jsem mu vyměnila plenu a bylo po boji. Teď už zbývalo jen obléct Willa. Byl zaujatý telkou, takže jsem na něj nenápadně navlékala jednu nohavici, druhou nohavici. Uff, prošlo mi to!! :-)
Odpoledne jsem myslela, že bychom s Charliem mohli udělat draka. Nejdřív byl dost nadšený, ale pak tak nějak prohlásil, že by si raději hrál a vlastně ne, že by se raději díval na telku. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si vyrobila draka, Charlie udělal s maminkou úkol do školy a pak se díval na telku.
Pak jsem tak nějak uklízela a žehlila a prostě co kde bylo třeba, to jsem udělala. K večeru šla rodinka na návštěvu a já byla sama doma. V celém tom velkém domě, jsem byla sama.
Vrátili se něco kolem půl osmé a Charlie se hned šel podívat jestli spím. Vyšla jsem ze dveří akorát, když chtěl ohlásit, že spím. Zajímalo mě co po mně chtěl a světe(lidi) div se...přišel mi ukázat letadlo co postavil. Bylo fakt suprácký!!! A taky chtěl abych mu přečetla story na dobrou noc. Řekla jsem mu, když chce poslouchat mojí angličtinu. Maminka mu nabízela, že mu pohádku přečte ona, nebo tatínek, ale on si vybral MĚ!!! Měla jsem fakt radost a tak jsem ten komiks o nějakým vesmírným monstru přečetla já a s nadšením. (Další point for me!) ;-)
Tím, že je sobota, tak je ranní režim trošku jiný. Kluci se ráno dívají na TV a tak když jsem přišla nahoru, leželi v posteli rodičů a koukali na ranní program. Will pekelně smrděl a tak bylo nevyhnutelný vyměnit mu plínku. Jenže těžko měnit plínku někomu, kdo o to absolutně nemá zájem. Zkoušela jsem to třikrát, honili jsme se po posteli až nakonec jsem ho prostě čapla a odnesla do pokojíku s velkým nářkem jsem mu vyměnila plenu a bylo po boji. Teď už zbývalo jen obléct Willa. Byl zaujatý telkou, takže jsem na něj nenápadně navlékala jednu nohavici, druhou nohavici. Uff, prošlo mi to!! :-)
Odpoledne jsem myslela, že bychom s Charliem mohli udělat draka. Nejdřív byl dost nadšený, ale pak tak nějak prohlásil, že by si raději hrál a vlastně ne, že by se raději díval na telku. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si vyrobila draka, Charlie udělal s maminkou úkol do školy a pak se díval na telku.
Pak jsem tak nějak uklízela a žehlila a prostě co kde bylo třeba, to jsem udělala. K večeru šla rodinka na návštěvu a já byla sama doma. V celém tom velkém domě, jsem byla sama.
Vrátili se něco kolem půl osmé a Charlie se hned šel podívat jestli spím. Vyšla jsem ze dveří akorát, když chtěl ohlásit, že spím. Zajímalo mě co po mně chtěl a světe(lidi) div se...přišel mi ukázat letadlo co postavil. Bylo fakt suprácký!!! A taky chtěl abych mu přečetla story na dobrou noc. Řekla jsem mu, když chce poslouchat mojí angličtinu. Maminka mu nabízela, že mu pohádku přečte ona, nebo tatínek, ale on si vybral MĚ!!! Měla jsem fakt radost a tak jsem ten komiks o nějakým vesmírným monstru přečetla já a s nadšením. (Další point for me!) ;-)
pátek 22. ledna 2010
Rána s Willem a Charliem
Každé ráno vstávám v sedm.
Jdu do kuchyně, připravím mléko pro Willa (což znamená: nalít mléko s modrým uzávěrem do lahvičky, strčit do mikrovlnky na 30s a donést ho do mezipatra), často uklízím myčku, zároveň s tím připravuji lunch box pro Charlieho(na každý den mám přesně rozepsáno co má dostat) a když už jsem hotová, naliji mléko se zeleným uzávěrem Charliemu do oranžového kalíšku, vymyslím co dostanou za ovoce a přichystám jej. Pro Charlieho do oranžové mističky, pro Willa je to jedno a jdu do druhého poschodí.
Tam už se Naomi snaží vyměnit plínku Willovi, nebo přemluvit Charlieho, aby vstal a oblékl se. Pomohu jí tedy s oblékaním kluků, s učesáním Charlieho(nevím proč, ale fakt to nenávidí) a pak jdeme s klukama na snídani.
Charlie i Will si mohou vybrat co chtějí za cereálie, takže si vyberou já jim to nasypu. Jo zapomněla jsem, že Charlie nechce jíst z jiné mističky, než s mašinkou Tomas (určitě to znáte, alespoň Eliška 100% :-D). Po cereáliích., které většinou sní v pohodě, následuje ovoce.
První zádrhel. No řekněte pohrdli by jste, kdyby vám někdo k snídani připravil jahody, borůvky(kanadské), nakrájený pomeranč, nakrájené a oloupané jablko, nebo banán?? Fakt se jim to snažím nějak zpestřit, takže každý den mají něco jiného, ale ne a ne se jím za vděčit. Jedno ráno za vše...včera 21.ledna jsem jim připravila třešně..nakrájela, vypeckovala. Snědli cereálie a přišel čas na ovoce. Položila jsem to před ně. Willovi třešně letěly okamžitě na zem a řekl apple(jablko), dala jsem mu tedy jablko...to snědl.
Charlie se na to podíval, řekl, že to nechce. "A co teda chceš? Já bych chtěl půlku švestky. Ok!" Nakrájela jsem mu tedy švestku. "Tohle není švestka to je třešeň. Charlie to je švestka, chtěl jsi švestku tak máš švestku! Ne, ty jsi hloupá, tohle je třešeňa já to nechci, dej mi banán." To jsem se fakt naštvala, vytáhla z lednice švestky, ukázala mu to a zeptala se, co to je? "Švestky. Tak vidíš a tahle je z tohohle balíčku. Já chci banán!" Vyloudil na mně banán ke svačině do školy, takže ke snídani nepřipadal v úvahu. Tatínek slyšel jak brečí a křičí, takže sešel dolů a ptal se co se děje. Převyprávěla jsem to. Vzal si švestku a řekl Charliemu, že to je vážně švestka, že je to moc dobrá švestka. "Podívej na mně taky jím švestky, jsou výborný, zkus to. Teprve pak Charlie vyzkoušel švestku, bylo vidět, že mu chutná, ale aby nebyl poražený, řekl, že je to hnusný. Nakonec ho tatínek přemluvil na 4 kousíčky švestky. Ale ten boj!
No a po ovoci následuje toust s máslem a poslední dobou si umínili, že i se sýrem. Jenže Will sní jen sýr a toust nechá a Charlie? Jeden den chce sýr na plátky a jeden den chce sýr na kostky, ale vždy vedle toustu, ne na něj!!!! Chraň bůh položit ho na toust...:-D
Po snídani jdeme nahoru do koupelny vyčistit zuby a pak znovu dolů doobléci zbytek věcí, jako je bunda, botičky a svetr. Pak pomůžu s naložením dětí do auta a konečně se jdu nasnídat já.
Tak co divíte se mi, že si celkem odpočinu u žehlení, nebo luxování, natož pak ve škole :-D
Jdu do kuchyně, připravím mléko pro Willa (což znamená: nalít mléko s modrým uzávěrem do lahvičky, strčit do mikrovlnky na 30s a donést ho do mezipatra), často uklízím myčku, zároveň s tím připravuji lunch box pro Charlieho(na každý den mám přesně rozepsáno co má dostat) a když už jsem hotová, naliji mléko se zeleným uzávěrem Charliemu do oranžového kalíšku, vymyslím co dostanou za ovoce a přichystám jej. Pro Charlieho do oranžové mističky, pro Willa je to jedno a jdu do druhého poschodí.
Tam už se Naomi snaží vyměnit plínku Willovi, nebo přemluvit Charlieho, aby vstal a oblékl se. Pomohu jí tedy s oblékaním kluků, s učesáním Charlieho(nevím proč, ale fakt to nenávidí) a pak jdeme s klukama na snídani.
Charlie i Will si mohou vybrat co chtějí za cereálie, takže si vyberou já jim to nasypu. Jo zapomněla jsem, že Charlie nechce jíst z jiné mističky, než s mašinkou Tomas (určitě to znáte, alespoň Eliška 100% :-D). Po cereáliích., které většinou sní v pohodě, následuje ovoce.
První zádrhel. No řekněte pohrdli by jste, kdyby vám někdo k snídani připravil jahody, borůvky(kanadské), nakrájený pomeranč, nakrájené a oloupané jablko, nebo banán?? Fakt se jim to snažím nějak zpestřit, takže každý den mají něco jiného, ale ne a ne se jím za vděčit. Jedno ráno za vše...včera 21.ledna jsem jim připravila třešně..nakrájela, vypeckovala. Snědli cereálie a přišel čas na ovoce. Položila jsem to před ně. Willovi třešně letěly okamžitě na zem a řekl apple(jablko), dala jsem mu tedy jablko...to snědl.
Charlie se na to podíval, řekl, že to nechce. "A co teda chceš? Já bych chtěl půlku švestky. Ok!" Nakrájela jsem mu tedy švestku. "Tohle není švestka to je třešeň. Charlie to je švestka, chtěl jsi švestku tak máš švestku! Ne, ty jsi hloupá, tohle je třešeňa já to nechci, dej mi banán." To jsem se fakt naštvala, vytáhla z lednice švestky, ukázala mu to a zeptala se, co to je? "Švestky. Tak vidíš a tahle je z tohohle balíčku. Já chci banán!" Vyloudil na mně banán ke svačině do školy, takže ke snídani nepřipadal v úvahu. Tatínek slyšel jak brečí a křičí, takže sešel dolů a ptal se co se děje. Převyprávěla jsem to. Vzal si švestku a řekl Charliemu, že to je vážně švestka, že je to moc dobrá švestka. "Podívej na mně taky jím švestky, jsou výborný, zkus to. Teprve pak Charlie vyzkoušel švestku, bylo vidět, že mu chutná, ale aby nebyl poražený, řekl, že je to hnusný. Nakonec ho tatínek přemluvil na 4 kousíčky švestky. Ale ten boj!
No a po ovoci následuje toust s máslem a poslední dobou si umínili, že i se sýrem. Jenže Will sní jen sýr a toust nechá a Charlie? Jeden den chce sýr na plátky a jeden den chce sýr na kostky, ale vždy vedle toustu, ne na něj!!!! Chraň bůh položit ho na toust...:-D
Po snídani jdeme nahoru do koupelny vyčistit zuby a pak znovu dolů doobléci zbytek věcí, jako je bunda, botičky a svetr. Pak pomůžu s naložením dětí do auta a konečně se jdu nasnídat já.
Tak co divíte se mi, že si celkem odpočinu u žehlení, nebo luxování, natož pak ve škole :-D
pondělí 18. ledna 2010
Druhá neděle tentokrát s Evčou
Evča je moje kamarádka z Čech. Známe se ze sboru velice dobře a od střední školy jsme se neviděly. Což už přes dva roky bude, takže jsem se fakt těšila. Sraz jsme si domluvily den předem a to na Golders Green v jedenáct místního času.
Přesně v jedenáct jsem stála před metrem na Goldáči a vyhlížela Evču. Pět minut, deset, patnáct (co mi to jen připomíná:-), dvacet a stále nic. Nikde nikdo. V téhle chvíli se fakt proklínáte, že jste si neopsali to číslo na mobil, co vám napsala na skypu. Už jsem měla rozepsanou sms pro Domču s prosbou o číslo na ní, když tu najednou se mi za zády ozvalo "MARTI!!!" Tak krásně česky Marti, nemohl říct nikdo jiný, než Evča. Huráá byla tam. Moc se mi omlouvala, že jak na potvoru jí ujel o minutu bus a ten další přijel zas pozdě...no když se to, tak se to. Co na tom. Byla tu a to bylo hlavní.
Domluvily jsme se, že pojedeme do Brent Crossu, což je veliký nákupní centrum. Sedly jsme teda na bus a kecaly a kecaly a taky se fotily...njn dvě holky co se neviděly, fakt dlouho :-)
V Brent Crossu jsem si konečně koupila anglickou simku, takže už můžu Evče volat i na mobil a prošly jsme snad každý obchod, co tam byl.
Z každého obchodu jsme vyšly s hláškou, že se kdyžtak ještě vrátíme. No a tak jsme se tak dlouho "vracely" až nám zavřely :-D. Což o to, já jsem si koupila aspoň jedno perfektní tílko, ale chudák Evča nic.
Po nákupní horečce, jsme měly domluvený sraz s Evčiným přítelem. Představila mi ho jako Miško(je ze Slovenska). Srazili jsme se na metru Brent Cross a odtud pokračovali společně na Golders Green do Italské restauarce.
No musím říct, že naše návštěva této restaurace je kapitola sama pro sebe. Jen co jsme vešli, čísníci na nás spustili italsky, našli nám stůl a usadili nás. Přinesli nám jídelní lístek, tak jsme si každý vybral a Evča se zeptala jak dlouho, že to asi bude trvat...něco kolem půl hodiny. To je dlouho...nemáte nějaký desert? Desert až po jídle. A s tímto sdělením odešel. Tak jsme se jen smáli a kecali o všem možném. Jídlo bylo vynikající, ale jak před tím měla Evča hlad, tak teď tu pizzu už nemohla a tak jestli si jí může nechat zabalit s sebou. Přinesl jí krabičku a v tom tu 1/4 pizzy. Dobrý. Jenže ten čísník si nějako pamatoval, jak se Evča ptala na desert a tak nám donesl desertní lístek :-). No nasmáli jsme se s nima dost a dost. Byli to fakt sympaťáci a vtipálkové a Evča to korunovala tím, že pomalu, ale jistě ujídala tu pizzu z krabičky. Pokaždé, když otevřela krabičku a ukousla kousek, tak jí přinesli čistý talíř a příbor a my propukli v nový smích. K pití jsem si dala jen vodu, protože s rýmou si nic nevychutnáte, takže je vám jedno co jíte i pijete. Číšníkl mi jí přinesl, nalil do polovic sklenice, zavřel láhev, položil na stůl a odešel. Pokaždé když už jsem dopíjela skleničku, přišel, odšrouboval láhev, dolil zas dopolovic a odešel. U vína je to normální, ale u vody??? Když už jsme chtěli zaplatit, tak nám přinesl účet secvaklý abychom neviděli, položky, ale jen výslednou cenu a jako pozornost podniku donesl panáka čehosi. Chutnalo to jako lemon becherovka, ale bylo to silnější....a taky dobrý :-D
Domů jsem přišla v půl desátý a padla za vlast.
Byl to fajn den.
Přesně v jedenáct jsem stála před metrem na Goldáči a vyhlížela Evču. Pět minut, deset, patnáct (co mi to jen připomíná:-), dvacet a stále nic. Nikde nikdo. V téhle chvíli se fakt proklínáte, že jste si neopsali to číslo na mobil, co vám napsala na skypu. Už jsem měla rozepsanou sms pro Domču s prosbou o číslo na ní, když tu najednou se mi za zády ozvalo "MARTI!!!" Tak krásně česky Marti, nemohl říct nikdo jiný, než Evča. Huráá byla tam. Moc se mi omlouvala, že jak na potvoru jí ujel o minutu bus a ten další přijel zas pozdě...no když se to, tak se to. Co na tom. Byla tu a to bylo hlavní.
Domluvily jsme se, že pojedeme do Brent Crossu, což je veliký nákupní centrum. Sedly jsme teda na bus a kecaly a kecaly a taky se fotily...njn dvě holky co se neviděly, fakt dlouho :-)
V Brent Crossu jsem si konečně koupila anglickou simku, takže už můžu Evče volat i na mobil a prošly jsme snad každý obchod, co tam byl.
Z každého obchodu jsme vyšly s hláškou, že se kdyžtak ještě vrátíme. No a tak jsme se tak dlouho "vracely" až nám zavřely :-D. Což o to, já jsem si koupila aspoň jedno perfektní tílko, ale chudák Evča nic.
Po nákupní horečce, jsme měly domluvený sraz s Evčiným přítelem. Představila mi ho jako Miško(je ze Slovenska). Srazili jsme se na metru Brent Cross a odtud pokračovali společně na Golders Green do Italské restauarce.
No musím říct, že naše návštěva této restaurace je kapitola sama pro sebe. Jen co jsme vešli, čísníci na nás spustili italsky, našli nám stůl a usadili nás. Přinesli nám jídelní lístek, tak jsme si každý vybral a Evča se zeptala jak dlouho, že to asi bude trvat...něco kolem půl hodiny. To je dlouho...nemáte nějaký desert? Desert až po jídle. A s tímto sdělením odešel. Tak jsme se jen smáli a kecali o všem možném. Jídlo bylo vynikající, ale jak před tím měla Evča hlad, tak teď tu pizzu už nemohla a tak jestli si jí může nechat zabalit s sebou. Přinesl jí krabičku a v tom tu 1/4 pizzy. Dobrý. Jenže ten čísník si nějako pamatoval, jak se Evča ptala na desert a tak nám donesl desertní lístek :-). No nasmáli jsme se s nima dost a dost. Byli to fakt sympaťáci a vtipálkové a Evča to korunovala tím, že pomalu, ale jistě ujídala tu pizzu z krabičky. Pokaždé, když otevřela krabičku a ukousla kousek, tak jí přinesli čistý talíř a příbor a my propukli v nový smích. K pití jsem si dala jen vodu, protože s rýmou si nic nevychutnáte, takže je vám jedno co jíte i pijete. Číšníkl mi jí přinesl, nalil do polovic sklenice, zavřel láhev, položil na stůl a odešel. Pokaždé když už jsem dopíjela skleničku, přišel, odšrouboval láhev, dolil zas dopolovic a odešel. U vína je to normální, ale u vody??? Když už jsme chtěli zaplatit, tak nám přinesl účet secvaklý abychom neviděli, položky, ale jen výslednou cenu a jako pozornost podniku donesl panáka čehosi. Chutnalo to jako lemon becherovka, ale bylo to silnější....a taky dobrý :-D
Domů jsem přišla v půl desátý a padla za vlast.
Byl to fajn den.
čtvrtek, pátek, sobota
Moc moc se musím omluvit, že jsem sem dlouho nic nenapsala. Není to tím, že bych neměla čas, to ne...spíš jsem nebyla natolik fyzicky zdravá, abych mohla dál objevovat Hampstead. Nebylo mi minulý týden nějak dobře, takže veškerý čas, co to šlo, jsem ležela v postýlce a potila se.
V sobotu večer, mě Charlie přemluvil, abych si s ním šla hrát s legem. Vždycky jsem měla ráda lego a tak jsem šla celkem ráda. Zeptala jsem se, co chce stavit..tak nejdřív dům, pak farmu, pak auto a nakonec to byl dvorek farmy, kde mělo být spoustu kytiček a stromků a zvířátek. Jenže to byl ten zádrhel...zvířátka nebyla. Řekla jsem mu, ať zkusí nějaké vytvořit a zastesklo se mi po našem legu, kde na obalu byly super návody, jak vytvořit různá zvířátka (tučňáka a žirafu a kačenky...). Nevytvořil nic a místo toho, řekl, že tam žádné nebude. Vyčůránek jeden :-D
Večer Naomi se Stevenem odešli a já jsem měla uložit dětičky. Will a Grace už spali, takže to nebyl takový problém, ale to by to nesměl být Charlie. Že prý mu mám přečíst story o Mr. Fox (lišák). Nechala jsem se tedy přemluvit a přečetla mu dva příběhy, chtěla jsem už jít, ale že ne, že ještě dva. Tak to už jsem tedy odmýtla a po dvouminutovém přemlouvání jsem mu řekla jeden, nebo nic. Správně tušíte, že jsem tedy četla ještě jeden. Musím se pochlubit já jsem tomu rozumněla. Celou dobu jsem věděla o čem čtu. :-) Řekla jsem mu "dobrou noc", zhasla a odešla k sobě, kde už na mně čekaly další díly "How I met your mother". :-)
Asi tak po 10 minutách, jsem slyšela nějaký šustění. "Charlie, are you here?" "Yes". (Charlie jsi tam? Jsem) Přišel za mnou do pokoje, že prý má v pokojíku nějaký světelný leisery, nebo co a že se tam bojí. Šla jsem tedy s ním, rozsvítila a nikde nic. Prý musím zhasnout, tak jsem zhasla a zase nikde nic...pochopitelně. Nakonec jsme se dohodli, že je to v jeho hlavě a po převyprávění knížky o Harrym a robotovi (kterou už znám nazpaměť) jsem konečně mohla zhasnout a jít k sobě.
Až do půlnoci, kdy přišla Naomi se Stevenem se už nic nedělo a tak jsem si mohla nerušeně sledovat svůj seriál a domluvit se s Evčou na neděli.
V sobotu večer, mě Charlie přemluvil, abych si s ním šla hrát s legem. Vždycky jsem měla ráda lego a tak jsem šla celkem ráda. Zeptala jsem se, co chce stavit..tak nejdřív dům, pak farmu, pak auto a nakonec to byl dvorek farmy, kde mělo být spoustu kytiček a stromků a zvířátek. Jenže to byl ten zádrhel...zvířátka nebyla. Řekla jsem mu, ať zkusí nějaké vytvořit a zastesklo se mi po našem legu, kde na obalu byly super návody, jak vytvořit různá zvířátka (tučňáka a žirafu a kačenky...). Nevytvořil nic a místo toho, řekl, že tam žádné nebude. Vyčůránek jeden :-D
Večer Naomi se Stevenem odešli a já jsem měla uložit dětičky. Will a Grace už spali, takže to nebyl takový problém, ale to by to nesměl být Charlie. Že prý mu mám přečíst story o Mr. Fox (lišák). Nechala jsem se tedy přemluvit a přečetla mu dva příběhy, chtěla jsem už jít, ale že ne, že ještě dva. Tak to už jsem tedy odmýtla a po dvouminutovém přemlouvání jsem mu řekla jeden, nebo nic. Správně tušíte, že jsem tedy četla ještě jeden. Musím se pochlubit já jsem tomu rozumněla. Celou dobu jsem věděla o čem čtu. :-) Řekla jsem mu "dobrou noc", zhasla a odešla k sobě, kde už na mně čekaly další díly "How I met your mother". :-)
Asi tak po 10 minutách, jsem slyšela nějaký šustění. "Charlie, are you here?" "Yes". (Charlie jsi tam? Jsem) Přišel za mnou do pokoje, že prý má v pokojíku nějaký světelný leisery, nebo co a že se tam bojí. Šla jsem tedy s ním, rozsvítila a nikde nic. Prý musím zhasnout, tak jsem zhasla a zase nikde nic...pochopitelně. Nakonec jsme se dohodli, že je to v jeho hlavě a po převyprávění knížky o Harrym a robotovi (kterou už znám nazpaměť) jsem konečně mohla zhasnout a jít k sobě.
Až do půlnoci, kdy přišla Naomi se Stevenem se už nic nedělo a tak jsem si mohla nerušeně sledovat svůj seriál a domluvit se s Evčou na neděli.
středa 13. ledna 2010
Druhá středa
Teda lidi, ona už je zase středa. To to letí!!! Ok teda dnešek.
Ráno jsem se vzbudila a nevěřila svým očím. Když jsem přišla, tak za oknem bylo zase plno sněhu. A nejen to...ono sněžilo!! Já vím, že v Čechách je to teď na denním pořádku, ale tady ne. Včera jsem šla už po skoro suchých chodnících a dneska jsem se zase brodila ve sněhu.
Ráno jsem zase úspěšně zvládla co jsem měla, posadila kluky do auta a šla se v klidu nasnídat, uklidit pokoje a pak teda i žehlit. Sice jsem dneska nemusela, ale Rosili (správně se to píše Roseele, ale už vám v tom nebudu dělat zmatky) uvízla v dopravní zácpě a přišla o 20 minut později. Tak jsem jí trochu pomohla.
Do školy jsem se vydala trošku dřív, protože jsem měla naivní plán. Sehnat bezlepkovou hrubou mouku. Což o to bezlepkovou to by se ještě dalo, ale hrubou??? Impossible!!! Takže jsem místo toho koupila něco pro Anežku a taky učebnici do školy.
Hodina byla, jak už tradičně, naprosto výborná. Přišla jsem do třídy, svlékla se až do trička a sedla si. Přišla Katie(učitelka) a nevěřícně na mne koukala, že mám jen tričko, že ona má svetr a kabát a je jí zima. Nabídla jsem jí svoji mikinu a kabát...divný nechtěla :-D Oni tu prostě nejsou zvyklí na takový teploty a pro mně je to úplně normální.
Cestou ze školy se nám rozbil bus, takže jsme museli přestoupit do jiného. Nejela jsem sama, jel se mnou spolužák a jak jsme tak kecali, tak jsem se najednou vzpamatovala a zjistila, že vůbec nevím, kde jsem. Vystoupila jsem tedy na nejbližší zastávce (tady jsou všechny zastávky na znamení) a nějak se zorientovala. Domů jsem naštěstí dorazila včas.
Večer byl taky fajn. Výborně jsem se vyblbla s Willem. Objevila jsem totiž, co ho fakt baví, takže každý večer mám takovou menší posilovnu. Cože ho to baví? Vyhazování nad hlavu, kolotoč, když mi může skákat po břiše a především schovka ve stanu. On se schová ve stanu, který má několik okýnek a pak jenom čeká, ve kterém na něj vybafnu. Má z toho velkou radost a vydrží u toho fakt dlouho :-D Z toho mám zas radost já!
U večeře jsem se dost pobavila. Totiž, vždycky, když něco dojde, nebo chci něco koupit, tak to mám napsat na papír a Naomi to koupí. Tak jsem napsala, že bych chtěla fazole a syrup(šťávu). No a když jsem s Naomi mluvila, zda byla na nákupu a koupila to, tak prý že tam žádné fazole nebyly. Tak jsem jí řekla, že byly hned na prvním řádku. Začala se smát a pak z ní vylezlo, že myslela, že mám na mysli takové ty zelené dlouhé, ty co děsně nenávidím :-D No a slovo syrup to tu taky neznají :-DD
Takže po dnešku jsme se domluvili, že když něco budu chtít, tak to prostě koupím a pak jí dám účet. Dobrý ne?
PS: Ještě jsem zapomněla musím se pochlubit, že mám dva další čtenáře...sice trošku externí, ale to neva. Takže ahoj dědo a babi :-*
Ráno jsem se vzbudila a nevěřila svým očím. Když jsem přišla, tak za oknem bylo zase plno sněhu. A nejen to...ono sněžilo!! Já vím, že v Čechách je to teď na denním pořádku, ale tady ne. Včera jsem šla už po skoro suchých chodnících a dneska jsem se zase brodila ve sněhu.
Ráno jsem zase úspěšně zvládla co jsem měla, posadila kluky do auta a šla se v klidu nasnídat, uklidit pokoje a pak teda i žehlit. Sice jsem dneska nemusela, ale Rosili (správně se to píše Roseele, ale už vám v tom nebudu dělat zmatky) uvízla v dopravní zácpě a přišla o 20 minut později. Tak jsem jí trochu pomohla.
Do školy jsem se vydala trošku dřív, protože jsem měla naivní plán. Sehnat bezlepkovou hrubou mouku. Což o to bezlepkovou to by se ještě dalo, ale hrubou??? Impossible!!! Takže jsem místo toho koupila něco pro Anežku a taky učebnici do školy.
Hodina byla, jak už tradičně, naprosto výborná. Přišla jsem do třídy, svlékla se až do trička a sedla si. Přišla Katie(učitelka) a nevěřícně na mne koukala, že mám jen tričko, že ona má svetr a kabát a je jí zima. Nabídla jsem jí svoji mikinu a kabát...divný nechtěla :-D Oni tu prostě nejsou zvyklí na takový teploty a pro mně je to úplně normální.
Cestou ze školy se nám rozbil bus, takže jsme museli přestoupit do jiného. Nejela jsem sama, jel se mnou spolužák a jak jsme tak kecali, tak jsem se najednou vzpamatovala a zjistila, že vůbec nevím, kde jsem. Vystoupila jsem tedy na nejbližší zastávce (tady jsou všechny zastávky na znamení) a nějak se zorientovala. Domů jsem naštěstí dorazila včas.
Večer byl taky fajn. Výborně jsem se vyblbla s Willem. Objevila jsem totiž, co ho fakt baví, takže každý večer mám takovou menší posilovnu. Cože ho to baví? Vyhazování nad hlavu, kolotoč, když mi může skákat po břiše a především schovka ve stanu. On se schová ve stanu, který má několik okýnek a pak jenom čeká, ve kterém na něj vybafnu. Má z toho velkou radost a vydrží u toho fakt dlouho :-D Z toho mám zas radost já!
U večeře jsem se dost pobavila. Totiž, vždycky, když něco dojde, nebo chci něco koupit, tak to mám napsat na papír a Naomi to koupí. Tak jsem napsala, že bych chtěla fazole a syrup(šťávu). No a když jsem s Naomi mluvila, zda byla na nákupu a koupila to, tak prý že tam žádné fazole nebyly. Tak jsem jí řekla, že byly hned na prvním řádku. Začala se smát a pak z ní vylezlo, že myslela, že mám na mysli takové ty zelené dlouhé, ty co děsně nenávidím :-D No a slovo syrup to tu taky neznají :-DD
Takže po dnešku jsme se domluvili, že když něco budu chtít, tak to prostě koupím a pak jí dám účet. Dobrý ne?
PS: Ještě jsem zapomněla musím se pochlubit, že mám dva další čtenáře...sice trošku externí, ale to neva. Takže ahoj dědo a babi :-*
druhé úterý
Úterní ráno se mi vydařilo mnohem líp. Zvládla jsem připravit snídani a poprat se s Charliem o jeho oblečení, které si fakt nechtěl obléct, kluci se nasnídali a pak jsem se prali po druhé, tentokrát s kartáčkem v ruce :-D Je to dobrý, jsem silnější!!
Pak jsem uklízela, vysávala a žehlila. Odpoledne jsem šla do školy. Hurá!! Fakt jsem se moc těšila. Je to divné, ale já se vážně do školy těším!!! Hráli jsme tam hru. Na kartičkách byla slova, nebo obrázky a vy jste je museli popsat bez použití toho slova. Občas to byla celkem prča...hlavně když si jedna Argentiňanka vzala papírek a jediné co jsme slyšeli "O, my got!", tak jsme jí řekli ať si to vymění..tohle "Ó, my Got!" jsme slyšeli ještě třikrát :-D Ale byla sranda a naše družstvo vyhrálo!! Seznámila jsem se s Iráčanem Berag a Němkou Niki. Popovídala si o politické situaci v Argentině (o čemž jsem samozřejmně neměla ani páru), takže jsem spíš jen poslouchala.
Po škole jsem zase jela domů...jj jela, do školy chodím, to je ještě světlo a ze školy jezdím, to už je tma.
Večer to bylo fajn, protože klukům přijela babička s dědou. To jste měli vidět, jak byli kluci hodní. Neodmlouvali, nechali si přečíst pohádku...fakt jak mávnutím proutku. Pak jsem měla babysitting. No je fakt, že se mi vzbudila naše nejmladší Grace a plakala a plakala, takže jsem musela zavolat maminku, ale takhle jsem s Naomi domluvila. Když se vzbudí zavolej. Tak jsem volala.
V noci jsem zkoukla několik dílů "How I met your mother" a v klidu usnula.
Pak jsem uklízela, vysávala a žehlila. Odpoledne jsem šla do školy. Hurá!! Fakt jsem se moc těšila. Je to divné, ale já se vážně do školy těším!!! Hráli jsme tam hru. Na kartičkách byla slova, nebo obrázky a vy jste je museli popsat bez použití toho slova. Občas to byla celkem prča...hlavně když si jedna Argentiňanka vzala papírek a jediné co jsme slyšeli "O, my got!", tak jsme jí řekli ať si to vymění..tohle "Ó, my Got!" jsme slyšeli ještě třikrát :-D Ale byla sranda a naše družstvo vyhrálo!! Seznámila jsem se s Iráčanem Berag a Němkou Niki. Popovídala si o politické situaci v Argentině (o čemž jsem samozřejmně neměla ani páru), takže jsem spíš jen poslouchala.
Po škole jsem zase jela domů...jj jela, do školy chodím, to je ještě světlo a ze školy jezdím, to už je tma.
Večer to bylo fajn, protože klukům přijela babička s dědou. To jste měli vidět, jak byli kluci hodní. Neodmlouvali, nechali si přečíst pohádku...fakt jak mávnutím proutku. Pak jsem měla babysitting. No je fakt, že se mi vzbudila naše nejmladší Grace a plakala a plakala, takže jsem musela zavolat maminku, ale takhle jsem s Naomi domluvila. Když se vzbudí zavolej. Tak jsem volala.
V noci jsem zkoukla několik dílů "How I met your mother" a v klidu usnula.
pondělí 11. ledna 2010
druhé pondělí
Tak jsem si tak seděla ve sprše a přemýšlela, jestli dneska napíšu, nebo ne. Ráno se mi totiž moc nepovedlo. Ale člověk není neomylný a z chyb by se měl spíše učit, než je zapírat, takže tady to máte.
Nezaspala jsem, to ne (ještě toho trošku), ale měla jsem dneska udělat Charliemu sýrový sendvič ke svačině. No jo, ono se řekne sýrový sendvič, ale jaký chleba a s jakým sýrem??? Takže místo toho, aby byl Charlieho lunch box připravený dřív, než byla snídaně, tak jsem šla budit, převlíkat, čisitit zoubky apod. Zkrátka dobře jsem to nestihla. Musím podotknout, že dneska byl Charlie fakt na zabití, pořád na mně křičel, rozčiloval se, že mu nerozumím, že mi to nebude opakovat 2x, když se mu něco nelíbilo tak hned začal brečet a žaloval mamince...no prostě jak říkám na zabití!
Snídaně byla celkem v pohodě až na Charlieho výkyvy...tam mi právě začal nadávat, že mu nerozumím...jenže abych byla přesnější já jsem mu rozumněla, ale nechápala jsem co tím chce říct.
Připravila jsem lunch box, až na ten sedvič a myslela si, že to bude ok. Hmm nebylo. Přišla Naomi a řekla mi (celkem důrazně), že okurka i mrkev musí být nakrájená na menší kousíčky a pak ještě na polovinu, že nemůže dostat k obědu jablko, když má ke svačině banán apod. Jenže já jsem to jablko měla napsané v instrukcích od Rosili...kdo se v tom má vyznat??? :-( Byla jsem toho fakt nešťastná. A aby toho nebylo málo, začalo mě ještě bolet bříško.
Když odešli, tak jsem se konečně nasnídala, uklidila vše, co bylo třeba a vydala se zase o něco víc poznat okolí.
No dobře spíš jsem poznala Sainsbury v O2 centru. Co je to O2 centrum...nákupní centrum, kde máte spoustu obchodů, ale spíš s jídlem a maximálně s knížkama. Jo a taky je tam kino a právě to Sainsbury. Koupila jsem si, co jsem potřebovala a vydala se domů.
Šla jsem nějakou vilovou čtvrtí, kde bylo spoustu obrovských vil a baráků a taky něco jako muzeum S.Freuda. No já píšu šla...spíš jsem klouzala než šla, protože tady sice není sněhová kalamita, ale namrzají tu chodníky a tak uděláte jeden krok dopředu a dva zpátky. A právě tento styl chůze způsobil, že než jsem došla "domů" byla jsem fakt vyřízená.
Protože jsem si dneska konečně koupila takovoutu žvýkačku, pomocí které přiděláte obrázky na stěnu (tady se to jmenuje UHU), mohla jsem si vylepit fotky. Už mi tu krášlí skříň :-)
Večer už jsem byla lepší, vykoupala jsem kluky, uklidila kuchyň, hrála si s Willem a pak jsem mu jen zkusmo, když už byl jeho čas jít spát, řekla "Ok, Will now is time to sleep"(čas jít spát) a normálně on se zvedl a šel. Byla jsem fakt moc mile překvapená. Dokonce mi dal i pusu na dobrou noc.
Za to Charlie...maminka mu pustila pohádkové CD na poslouchání, domluvila jsem se s ním, že až skončí 8 pohádka, tak to vypnu. Souhlasil. To jste měli slyšet ten cirkus, co ztropil, když jsem mu to po osmé pohádce vypla. Já i Rosili jsme stály a nevěřily vlastním očím. Co můžete dělat, zase jsem mu to zapla a řekla, že je to vážně poslední. Překvapivě, když to skončilo, tak sám přišel abych šla vypnout CD-player. Řekla jsem mu, že ok a že pro příště, když bude něco chtít tak ať na mně nekříčí a prostě mi to řekne...odsouhlasil mi to, tak uvidíme.
Nezaspala jsem, to ne (ještě toho trošku), ale měla jsem dneska udělat Charliemu sýrový sendvič ke svačině. No jo, ono se řekne sýrový sendvič, ale jaký chleba a s jakým sýrem??? Takže místo toho, aby byl Charlieho lunch box připravený dřív, než byla snídaně, tak jsem šla budit, převlíkat, čisitit zoubky apod. Zkrátka dobře jsem to nestihla. Musím podotknout, že dneska byl Charlie fakt na zabití, pořád na mně křičel, rozčiloval se, že mu nerozumím, že mi to nebude opakovat 2x, když se mu něco nelíbilo tak hned začal brečet a žaloval mamince...no prostě jak říkám na zabití!
Snídaně byla celkem v pohodě až na Charlieho výkyvy...tam mi právě začal nadávat, že mu nerozumím...jenže abych byla přesnější já jsem mu rozumněla, ale nechápala jsem co tím chce říct.
Připravila jsem lunch box, až na ten sedvič a myslela si, že to bude ok. Hmm nebylo. Přišla Naomi a řekla mi (celkem důrazně), že okurka i mrkev musí být nakrájená na menší kousíčky a pak ještě na polovinu, že nemůže dostat k obědu jablko, když má ke svačině banán apod. Jenže já jsem to jablko měla napsané v instrukcích od Rosili...kdo se v tom má vyznat??? :-( Byla jsem toho fakt nešťastná. A aby toho nebylo málo, začalo mě ještě bolet bříško.
Když odešli, tak jsem se konečně nasnídala, uklidila vše, co bylo třeba a vydala se zase o něco víc poznat okolí.
No dobře spíš jsem poznala Sainsbury v O2 centru. Co je to O2 centrum...nákupní centrum, kde máte spoustu obchodů, ale spíš s jídlem a maximálně s knížkama. Jo a taky je tam kino a právě to Sainsbury. Koupila jsem si, co jsem potřebovala a vydala se domů.
Šla jsem nějakou vilovou čtvrtí, kde bylo spoustu obrovských vil a baráků a taky něco jako muzeum S.Freuda. No já píšu šla...spíš jsem klouzala než šla, protože tady sice není sněhová kalamita, ale namrzají tu chodníky a tak uděláte jeden krok dopředu a dva zpátky. A právě tento styl chůze způsobil, že než jsem došla "domů" byla jsem fakt vyřízená.
Protože jsem si dneska konečně koupila takovoutu žvýkačku, pomocí které přiděláte obrázky na stěnu (tady se to jmenuje UHU), mohla jsem si vylepit fotky. Už mi tu krášlí skříň :-)
Večer už jsem byla lepší, vykoupala jsem kluky, uklidila kuchyň, hrála si s Willem a pak jsem mu jen zkusmo, když už byl jeho čas jít spát, řekla "Ok, Will now is time to sleep"(čas jít spát) a normálně on se zvedl a šel. Byla jsem fakt moc mile překvapená. Dokonce mi dal i pusu na dobrou noc.
Za to Charlie...maminka mu pustila pohádkové CD na poslouchání, domluvila jsem se s ním, že až skončí 8 pohádka, tak to vypnu. Souhlasil. To jste měli slyšet ten cirkus, co ztropil, když jsem mu to po osmé pohádce vypla. Já i Rosili jsme stály a nevěřily vlastním očím. Co můžete dělat, zase jsem mu to zapla a řekla, že je to vážně poslední. Překvapivě, když to skončilo, tak sám přišel abych šla vypnout CD-player. Řekla jsem mu, že ok a že pro příště, když bude něco chtít tak ať na mně nekříčí a prostě mi to řekne...odsouhlasil mi to, tak uvidíme.
neděle 10. ledna 2010
A tak jsem začala poznávat Londýn
Včera jsem psala, že na dnešek byla naplánována National Gallery. A taky že jsem tam byla. S Mončou jsme si domluvily sraz v jednu u metra. Takže jsem vyrážela v deset odsud, protože jsem se chtěla podívat ještě do obchůdků na Golders Green(tam jsme měly ten sraz). Tak zase mám za dnešek dvě nová užitečná poznání...první obchody o víkendu otvírají až v jedenáct a druhý, jsou tu moc fajn obchůdky, které fungují jako charitativní, takže tam sežene snad všechno(když se trochu snažíte) a vaše peněženka nezapláče. Po prohlídce těhle obchůdků a obohacení mého místního šatníku :-D jsem se vydala do Sainsbury (něco jako Albert, Kaufland...apod.) a tam světe div se...jsem potkala Monču :-D. Takže jsme se domluvily, že dokončíme své nákupy, půjdeme k ní a pak vyrazíme na naši domluvenou procházku po městě. Bydlí vážně blízko k Sainsbury (5 min), takže jsme u ní byly zanedlouho. K obědu uvařila jídlo, který prý jedí v její zemi (Brazílie) všichni lidé, bez rozdílu věku a vrstev. Bohatí, chudý, děti, dospělí...zkrátka všichni. Asi vás zajímá co to bylo. No rýže s osmahnutou ciblkou, k tomu uvařené fazole s nějakou omáčkou, ledový salát nakrájený na kousky a osmahnutá slanina. Mě osobně to dost chutnalo a protože, to bylo fakt dobré a syté, tak jsem se rozhodla, že to taky někdy vyzkouším. Byla tam s náma ještě její spolubydlící (jméno už zas nevím) a ta se mě ptala co je naše typické jídlo. Řekla jsem knedlo-zelo- vepřo, jenže řekněte něco takového když netuší jak vypadají knedlíky. Zkusila jsem jim to popsat a pak jsme se dohodly, že jim je jednou udělám (to zas bude volání o pomoc mamince :-D) Z původně smluvené hodiny se náš odchod posunul na druhou a pár minutek, ale vyrazily jsme a to je hlavní. Metrem jsme jely na Leicester Square a odtud jsme šly pěšky na Trafalgar Square, kde je taky ona slavná National Gallery. Teda to je veliký!!!! Je tam spoustu místností, spoustu obrazů od slavných malířů, jako např. Van Gogh, Cezane, Rembrandt, Monet, Leonardo da Vinci... Neříkám, že jsme si to stihly prohlédnout celé, ale to se fakt za jeden den nedá a já byla celá nedočkavá až uvidím Big Ben a taky Piccadilly Circus a prostě všechno..!!!:-) Takže jsme ještě udělaly několik foteček a vydaly se hledat znovu nějaký rozcestník, protože jsme netušily kudy kam. Rozcestník jsme sice našly, ale pořád jsme šly a kecaly, takže jsme tak šly a šly a najednou jsme byly zase u tohoto rozcestníku :-D Na podruhé už to vyšlo a tak jsme šli na Piccadilly Circus...jdem a kecám a najednou Monika zakřičí "tadááá welcome to Piccadilly Circus!!!" Docela zděšeně jsem se podívala a jenom pronesla...tohle je ono..???... Stály jsme na místě, kde bylo spoustu lidí, nějaká budova se spoustou světelnýma reklamama a kde nic tu nic. Jo a ti lidé tam byli jen proto, že obchod se značkovýma botama měl den plný slev :-D Takže jsme zase šly a kecaly až jsme došly k London eye. Spoustu lidí říká, že to vypadá jako ruské kolo...hmm..jo vypadá, ale mnohem větší. Hned vedle toho je nějaká budova, která vypadala fakt suprácky...taky je na fotce, no a když se otočíte uvidíte Big Ben. Tak vysoký a nááádherný!! Taky jsem ho slyšela bimbat. Myslím, že dnešní den nešlo zakončit jinak, než prohlídkou (zatím jen zvenčí) Westminster Abbey. Je to vážně monumentální stavba. Stála jsem před tím a nenacházela slov, nevěděla jsem co na to říct. Připadala jsem si jako malinkatý mravenček oproti téhle stavbě. Už se moc těším až to uvidím znovu, za světla a taky zevnitř. Byl to nádherný den a už se těším na další!!
sobota 9. ledna 2010
První sobota
Teda původně jsem dneska nechtěla psát, ale tak nějak nemám u toho Babysitingu moc co dělat a vy určitě nemáte co číst. Takže se bezvadně doplňujeme.
Včera se nic moc nedělo, byla jsem nějaká utahaná, takže jsem po vykonaných povinnostech šla do pokoje a koukala na filmy. Aby jsem se jen tak neflákala, tak jsem je měla v angličitině s titulkama :-D
Večer byl taky tak nějak normální až na to, že si Charlie spálil zadek o topení...to bylo řevu(ne já se mu nesměju asi ho to fakt bolelo). Jo a taky jsem dostala pvní výplatu...
Dneska jsem měla práci jen do jedné a protože rodinka odjela na výlet, tak jsem zůstala sama doma. Rozhodla jsem se, že si půjdu koupit aspoň jedno tričko a nějaký tepláky na doma, protože co se týká tohohle, si tu připadám fakt blbě. Jedno tričko (Skrypťáky jistě potěší, že zrovna jejich), jedno tílko a jedny tepláky. Ne, to není výčet všech věcí co mám s sebou, to je jen výčet toho, co mám na nošení na doma.
Než jsem odešla měla jsem nastavit alarm. Musím uznat, že chvílema jsem se dost bála, protože když jsem namačkala to, co jsem měla, začalo to tutat a pak několikrát houklo, takže jsem celý den kontrolovala mobil, kdy mi zavolá Naomi, že jsem to nastavila blbě. Pro nedočkavce prozradím, že nevolala a alarm byl nastaven dobře :-D
Rozhodla jsem se prostě sednout na dvojbus a jet a tam, kde budu chtít, vystoupím. Sotva jsem nastoupila do busu, moje Oyster card zradila a byla prázdná, takže jsem si pěkně zaplatila 2 libry. "Za to svezu co nejdál", řekla jsem si. Kde jsem vystoupila se mne neptejte, já to nevím, ale co vím, že v blízkosti byla Baker street, což je ulice, která má mnoho společného se Sherlockem Holmesem, takže jsem si vzpomněla na Domču. Ale mimo to, tam taky bylo spoustu obchodů a obchůdku s povánočníma slevama a jak už to tak bývá, kde jsou slevy jsou i lidi. Hora lidí.
Vůbec jsem nevěděla kam jít a kam ne a tak jsem zkrátka šla kam se mi chtělo. No nakonec jsem sehnala jen tričko a mýdlo s krémíkem na ručičky, ale i tak to byl úspěch. :-D
V sedm jsem měla být doma a tak jsem se kolem pátý rozhodla pomalu mířit zpět. Normálně tu jezdí autobusy(i ty dvoj) po jedné straně silnice tam a po druhé zpět(asi tak jako u nás), ale tahle ulice byla něčím zvláštní. Autobusy, auta, motorky, kola... zkrátka vše jezdilo jen jedním směrem. Zkusila jsem jít proti směru, kterým jsem přijela, ale tahle divná ulice nebrala konce. Ptala jsem se několika lidí, jenže nikdo moc nevěděl. Nakonec mi poradil pán, co funguje jako informační služba pro metro. Takže jsem konečně našla nějakou zastávku, kde mne naložil bus a já jela domů. Cestou jsem pořád přemýšlela o alarmu, ale když jsem došla před baráček, tak se tu už svítilo a tak jsem si celkem oddychla.
No a dál? Večeře, lahvičky a teď babysittinguju...v posteli a přede dveřmi mi stojí "chůvičky".
Good job. Jo a zítra jdu do National Gallery, takže se dost těším!!
Včera se nic moc nedělo, byla jsem nějaká utahaná, takže jsem po vykonaných povinnostech šla do pokoje a koukala na filmy. Aby jsem se jen tak neflákala, tak jsem je měla v angličitině s titulkama :-D
Večer byl taky tak nějak normální až na to, že si Charlie spálil zadek o topení...to bylo řevu(ne já se mu nesměju asi ho to fakt bolelo). Jo a taky jsem dostala pvní výplatu...
Dneska jsem měla práci jen do jedné a protože rodinka odjela na výlet, tak jsem zůstala sama doma. Rozhodla jsem se, že si půjdu koupit aspoň jedno tričko a nějaký tepláky na doma, protože co se týká tohohle, si tu připadám fakt blbě. Jedno tričko (Skrypťáky jistě potěší, že zrovna jejich), jedno tílko a jedny tepláky. Ne, to není výčet všech věcí co mám s sebou, to je jen výčet toho, co mám na nošení na doma.
Než jsem odešla měla jsem nastavit alarm. Musím uznat, že chvílema jsem se dost bála, protože když jsem namačkala to, co jsem měla, začalo to tutat a pak několikrát houklo, takže jsem celý den kontrolovala mobil, kdy mi zavolá Naomi, že jsem to nastavila blbě. Pro nedočkavce prozradím, že nevolala a alarm byl nastaven dobře :-D
Rozhodla jsem se prostě sednout na dvojbus a jet a tam, kde budu chtít, vystoupím. Sotva jsem nastoupila do busu, moje Oyster card zradila a byla prázdná, takže jsem si pěkně zaplatila 2 libry. "Za to svezu co nejdál", řekla jsem si. Kde jsem vystoupila se mne neptejte, já to nevím, ale co vím, že v blízkosti byla Baker street, což je ulice, která má mnoho společného se Sherlockem Holmesem, takže jsem si vzpomněla na Domču. Ale mimo to, tam taky bylo spoustu obchodů a obchůdku s povánočníma slevama a jak už to tak bývá, kde jsou slevy jsou i lidi. Hora lidí.
Vůbec jsem nevěděla kam jít a kam ne a tak jsem zkrátka šla kam se mi chtělo. No nakonec jsem sehnala jen tričko a mýdlo s krémíkem na ručičky, ale i tak to byl úspěch. :-D
V sedm jsem měla být doma a tak jsem se kolem pátý rozhodla pomalu mířit zpět. Normálně tu jezdí autobusy(i ty dvoj) po jedné straně silnice tam a po druhé zpět(asi tak jako u nás), ale tahle ulice byla něčím zvláštní. Autobusy, auta, motorky, kola... zkrátka vše jezdilo jen jedním směrem. Zkusila jsem jít proti směru, kterým jsem přijela, ale tahle divná ulice nebrala konce. Ptala jsem se několika lidí, jenže nikdo moc nevěděl. Nakonec mi poradil pán, co funguje jako informační služba pro metro. Takže jsem konečně našla nějakou zastávku, kde mne naložil bus a já jela domů. Cestou jsem pořád přemýšlela o alarmu, ale když jsem došla před baráček, tak se tu už svítilo a tak jsem si celkem oddychla.
No a dál? Večeře, lahvičky a teď babysittinguju...v posteli a přede dveřmi mi stojí "chůvičky".
Good job. Jo a zítra jdu do National Gallery, takže se dost těším!!
čtvrtek 7. ledna 2010
Den pátý
Ráno bylo skoro normální až na to, že sotva co jsem vstala, tak mě Naomi poslala zase do postele, protože děti měli stále sněhové prázdniny. Prý mám počkat až na mne zaklepe a tak jsem čekala a čekala až jsem zase usnula :-D. Probudilo mne až její klepání, no a jak jsem byla rozespalá, tak jsem úplně zapomněla vypnout alarm v druhém patře a tak jsem si párkrát zapípala. Naštěstí je to jenom interní alarm, takže jsem nemusela žádným policajtům vysvětlovat, že jsem prostě jen češka, která zapomněla že Naomi nastavuje každý večer alarm :-D
Will se opět blbě vyspal, takže jsem nemohla nic, obléct ho, nakrmit, dát mu nsídani...prostě nic. Za to Charlie si dneska ráno vymohl abych mu četla pohádku ke snídani a tak jsem četla o nějakém robotovi a Harrym a jeho babičce Nan. Ale jo celkem to šlo...Po snídani jsem žehlila a vyluxovala celý dům(nevýhoda velkého domu...luxujete bezmála dvě hodiny)
Den před tím jsem se domluvila s Monikou(to je holčina z Brazílie a známe se z kurzu), že se setkáme ještě před školou a to v jednu, dneska mi to ještě potvrdila a tak jsem se vydala do školy ve dvanáct hodin. Před jednou jsem byla před školou(na místě, kde jsme se domluvily) a čekala, čekala a čekala a čekala(už si pomalu začínám zvykat, že se tu na všechno čeká :-D) a nikdo nepřicházel. Tak jsem se rozhodla, že si půjdu vyřídit registraci a zaplatit polatek za 9hodin angličtiny týdně na tři týdny. Jen tak pro zajímavost dělá to, něco kolem 110+30 liber za registraci. Snažila jsem se mluvit na slečnu anglicky, když v tom přišla jiná slečna a velmi krásnou češtinou řekla něco té slečně na recepci. Nevěřila jsem svým uším ČEŠTINA!! Obě dvě byly z Čech, takže jsem mohla všechno vyřídit bez stresu, že něco nebudu umět říct. No a aby toho nebylo málo, tak ta slečna na recepci se jmenuje Martinka(cha chá taky nemá ráda, když se jí říká Martina). Za chvíli bylo vše vyřízeno a tak jsem šla pokračovat v čekání na Moniku. Stále nepřicházela a mě už byla fakt zima. Ve 13:40 (moje škola začíná ve dvě) jsem se přesunula do třídy. Tam byl nějaký učitel, který se mně na něco ptal, tak jsem mu všechno odkývala a usmála se na něj. On byl spokojený, já jsem byla spokojená...co víc si přát :-D Skoro vůbec nevím co mi říkal :-D
Bylo něco kolem druhý, když konečně Monika přišla, tak jsem jí řekla, že jsem na ní čekala a ona se zhrozila a začala se mi omlouvat, že to pochopila jinak :-D No co, každý děláme chyby... "dont worry be happy!"
Normálně máme učitelku jménem Katie, ale dneska jsme měli na jednu hodinu(ze tří) jinou učitelku Deborah. Musela si totiž dodělat kurz pro učitelky a chyběla jí jedna praktická hodina a tak jsem to schytali my. Píšu schytali, protože ta paní se nám celou dobu snažila vysvětlit rozdíl mezi can a able to a fakt jí to nešlo. Než začala tak jsem tomu rozuměla, po tom co skončila jsem byla fakt ztracená a zmatená. Naštěstí nás měla jen jednu hodinu, takže nám to pak Katie vysvětlila během pěti minut. O přestávce jsem se domluvila s Monikou na zítra, že k ní přijdu na návštěvu, jenže před chvílí mi psala, že musí na pracovní pohovor, takže zase nic. Never mind.
Po škole jsem se vrátila domů. Byla tu jen Rosili a Grace(tak se to píše...ne jinak:-D), ale ne na dlouho, kluci se vrátili za nedlouho. Následovalo každodenní koupání a čtení příběhu. Charlie si zas vybral knížku Harry and his robbot. Dokonce jsem dneska dostala od Charlieho pusu na dobrou noc (point for me!)
Možná vás zajímá jaký je tu počasí. No z fotek můžete vidět, že je všude sníh. Náš včerejší sněhulák už není. Ne snad že by celý zapadal, ačkoliv ráno skutečně nebyl vidět, ale spíš proto že, tu měl dneska Charlie kamaráda a tak nějak blbli na zahradě a sněhulák to jejich řádění nepřežil. No, ale musím uznat, že dneska bylo fakt krásně. Sice zima, ale svítilo sluníčko a sníh se fakt nádherně třpytil...takže jsem neodolala a i přes zimu jsem šla do školy pěšky.
Will se opět blbě vyspal, takže jsem nemohla nic, obléct ho, nakrmit, dát mu nsídani...prostě nic. Za to Charlie si dneska ráno vymohl abych mu četla pohádku ke snídani a tak jsem četla o nějakém robotovi a Harrym a jeho babičce Nan. Ale jo celkem to šlo...Po snídani jsem žehlila a vyluxovala celý dům(nevýhoda velkého domu...luxujete bezmála dvě hodiny)
Den před tím jsem se domluvila s Monikou(to je holčina z Brazílie a známe se z kurzu), že se setkáme ještě před školou a to v jednu, dneska mi to ještě potvrdila a tak jsem se vydala do školy ve dvanáct hodin. Před jednou jsem byla před školou(na místě, kde jsme se domluvily) a čekala, čekala a čekala a čekala(už si pomalu začínám zvykat, že se tu na všechno čeká :-D) a nikdo nepřicházel. Tak jsem se rozhodla, že si půjdu vyřídit registraci a zaplatit polatek za 9hodin angličtiny týdně na tři týdny. Jen tak pro zajímavost dělá to, něco kolem 110+30 liber za registraci. Snažila jsem se mluvit na slečnu anglicky, když v tom přišla jiná slečna a velmi krásnou češtinou řekla něco té slečně na recepci. Nevěřila jsem svým uším ČEŠTINA!! Obě dvě byly z Čech, takže jsem mohla všechno vyřídit bez stresu, že něco nebudu umět říct. No a aby toho nebylo málo, tak ta slečna na recepci se jmenuje Martinka(cha chá taky nemá ráda, když se jí říká Martina). Za chvíli bylo vše vyřízeno a tak jsem šla pokračovat v čekání na Moniku. Stále nepřicházela a mě už byla fakt zima. Ve 13:40 (moje škola začíná ve dvě) jsem se přesunula do třídy. Tam byl nějaký učitel, který se mně na něco ptal, tak jsem mu všechno odkývala a usmála se na něj. On byl spokojený, já jsem byla spokojená...co víc si přát :-D Skoro vůbec nevím co mi říkal :-D
Bylo něco kolem druhý, když konečně Monika přišla, tak jsem jí řekla, že jsem na ní čekala a ona se zhrozila a začala se mi omlouvat, že to pochopila jinak :-D No co, každý děláme chyby... "dont worry be happy!"
Normálně máme učitelku jménem Katie, ale dneska jsme měli na jednu hodinu(ze tří) jinou učitelku Deborah. Musela si totiž dodělat kurz pro učitelky a chyběla jí jedna praktická hodina a tak jsem to schytali my. Píšu schytali, protože ta paní se nám celou dobu snažila vysvětlit rozdíl mezi can a able to a fakt jí to nešlo. Než začala tak jsem tomu rozuměla, po tom co skončila jsem byla fakt ztracená a zmatená. Naštěstí nás měla jen jednu hodinu, takže nám to pak Katie vysvětlila během pěti minut. O přestávce jsem se domluvila s Monikou na zítra, že k ní přijdu na návštěvu, jenže před chvílí mi psala, že musí na pracovní pohovor, takže zase nic. Never mind.
Po škole jsem se vrátila domů. Byla tu jen Rosili a Grace(tak se to píše...ne jinak:-D), ale ne na dlouho, kluci se vrátili za nedlouho. Následovalo každodenní koupání a čtení příběhu. Charlie si zas vybral knížku Harry and his robbot. Dokonce jsem dneska dostala od Charlieho pusu na dobrou noc (point for me!)
Možná vás zajímá jaký je tu počasí. No z fotek můžete vidět, že je všude sníh. Náš včerejší sněhulák už není. Ne snad že by celý zapadal, ačkoliv ráno skutečně nebyl vidět, ale spíš proto že, tu měl dneska Charlie kamaráda a tak nějak blbli na zahradě a sněhulák to jejich řádění nepřežil. No, ale musím uznat, že dneska bylo fakt krásně. Sice zima, ale svítilo sluníčko a sníh se fakt nádherně třpytil...takže jsem neodolala a i přes zimu jsem šla do školy pěšky.
středa 6. ledna 2010
Třetí den
Než začnu psát.. děkuji všem za podporu a komentáře.Koukám, že se řady rozrůstají a mne to těší a podporuje v psaní článků pro vás. Takže díky!!!
Včera jsem vstala přesně...lépe řečeno..před sedmou a jak na potvoru děti stále spali, takže jsem mohla jít spát dál, nebo jít čekat na Rosili a společně s ní připravit snídani. Šla jsem tedy čekat na Rosili, která přišla téměř za pět minut. Ukázala mi co a jak, kde najdu Charlieho mističku a hrneček, které mléko pije a které ne, kde najdu Willovo mističku a co bude snídat on. Jak mají rádi ovoce a taky jak mám připravit Charliemu svačinu do školy (lunch box). Napsala mi instrukce na další den a onzámila mi, že po tom co všichni odejdou mám žehlit.
No můžu vám říct, že toliko jsem toho nevyžehlila za celý svůj život. Tři hodiny jsem žehlila, košile, trička, plíny, kalhoty velké i malé, spací pytle, prostěradla i povlečení apod. Ale zase na druhou stránku mě to docela i bavilo :-D
Ve dvě hodiny jsem měla být ve škole, takže kolem jedné...možná po...jsem opustila důma a pádila do školy.
Napsala jsem rozřazovací test a k mému překvapení jsem se zařadila do Pre-intermediate(středně pokročilý) a tak jsem se mohla vrátit do třídy ve kterém jsem začala den před tím :-)
Hodina byla zase zábavná, fakt jsem se dost nasmála, naučila nová slovíčka a mimo tohle všechno jsem se seznámila s jednou slečnou z Brazílie. Jmenuje se Monika a je fakt moc milá, tak jsme se spolu začali bavit...hrozně se bavila nad slovem republika. Čeština vlastně přijde všem dost zábavná. Po škole jsem se vrátila spokojená domů a následovalo koupání a jako bonus jsem mohla klukům přečíst pohádku před spaním. Teda klukům...nakonec jsem jí četla jen Charliemu, protože Will se se mnou nebavil.(nedovolila jsem mu sladkost po tom co si vyčistil zuby) Charlie vybral snad tu nejdelší co našel...Jack a kouzelná fazole...no docela jsem se zapotila, ale zvládla jsem to. No a pak jsem už jen sterilizovala flaštičky a dudlíky a konečně jsem si mohla udělat večeři.
Naomi mi koupila párky, což hrozně miluju, ale ne tyhle! Tyhle vypadaly jako...jako...jako naše jitrnice, ale víc růžový a míň chutný. Takže večeře sice byla, ale ne dobrá...
Zkrátka a dobře never more:-)
Včera jsem vstala přesně...lépe řečeno..před sedmou a jak na potvoru děti stále spali, takže jsem mohla jít spát dál, nebo jít čekat na Rosili a společně s ní připravit snídani. Šla jsem tedy čekat na Rosili, která přišla téměř za pět minut. Ukázala mi co a jak, kde najdu Charlieho mističku a hrneček, které mléko pije a které ne, kde najdu Willovo mističku a co bude snídat on. Jak mají rádi ovoce a taky jak mám připravit Charliemu svačinu do školy (lunch box). Napsala mi instrukce na další den a onzámila mi, že po tom co všichni odejdou mám žehlit.
No můžu vám říct, že toliko jsem toho nevyžehlila za celý svůj život. Tři hodiny jsem žehlila, košile, trička, plíny, kalhoty velké i malé, spací pytle, prostěradla i povlečení apod. Ale zase na druhou stránku mě to docela i bavilo :-D
Ve dvě hodiny jsem měla být ve škole, takže kolem jedné...možná po...jsem opustila důma a pádila do školy.
Napsala jsem rozřazovací test a k mému překvapení jsem se zařadila do Pre-intermediate(středně pokročilý) a tak jsem se mohla vrátit do třídy ve kterém jsem začala den před tím :-)
Hodina byla zase zábavná, fakt jsem se dost nasmála, naučila nová slovíčka a mimo tohle všechno jsem se seznámila s jednou slečnou z Brazílie. Jmenuje se Monika a je fakt moc milá, tak jsme se spolu začali bavit...hrozně se bavila nad slovem republika. Čeština vlastně přijde všem dost zábavná. Po škole jsem se vrátila spokojená domů a následovalo koupání a jako bonus jsem mohla klukům přečíst pohádku před spaním. Teda klukům...nakonec jsem jí četla jen Charliemu, protože Will se se mnou nebavil.(nedovolila jsem mu sladkost po tom co si vyčistil zuby) Charlie vybral snad tu nejdelší co našel...Jack a kouzelná fazole...no docela jsem se zapotila, ale zvládla jsem to. No a pak jsem už jen sterilizovala flaštičky a dudlíky a konečně jsem si mohla udělat večeři.
Naomi mi koupila párky, což hrozně miluju, ale ne tyhle! Tyhle vypadaly jako...jako...jako naše jitrnice, ale víc růžový a míň chutný. Takže večeře sice byla, ale ne dobrá...
Zkrátka a dobře never more:-)
Čtvrtý den
Ráno jsem vstala a nevěřila svým očím...venku byl všude sníh, všechno bylo tak nááádherně zasněžené, ale taky to znamenalo, že kluci možná zůstanou doma. V Lodýně když takhle nasněží, tak přestane jezdit doprava a taky auta a tak se neotevřou školy ani školky. Ráno jsem připravovala snídani i lunch box pro Charlieho naprosto sama a světe div se, tak nějak jsem to i zvládla. No je pravda, že jsem se musela ptát Naomi, kde najdu pytlík na jablko a banán, ale jinak jsem to zvládla. Will se ráno probudil dost naštvaný, takže absolutně nic nechtěl ode mně, ale jen od maminky. Obléct, vyměnit plenu, nakrmit...všechno musela udělat jen maminka. Naštěstí snídaně probíhala celkem v klidu a už už to vypadalo, že do té školy odejdou. Začala jsem tedy uklízet, ale za chvíli se vrátila Naomi a oznámila mi, že dneska škola není, že má zamrzlé auto. What is the pitty!! Navrhla jsem tedy, že vezmu kluky a budeme dělat sněhuláka. Charlie byl z toho nápadu nadšený a Will nakonec taky. Udělali jsme fakt pěkného sněhuláka, pojmenovali ho Fredy a vrátili se domů, protože začala brečet Griece a Will a Charlie pořád něco chtěl...no hotový blázinec. Měla jsem sice už po pracovních hodinách, ale nemohla jsem v tom Naomi nechat, takže jsme přebalili miminko, pak Willa a pak jsem si vzala kluky a šli jsme si kreslit a hrát si na piráty. Bylo to celkem zábavné. Po obědě jsem se rozhodla, že se půjdu projít. Vzala jsem foťák, takže jsem konečně něco vyfotila včetně toho jak vypadá náš baráček a náš sněhulák. Chtěla jsem zkusit jak daleko je Golders Green od nás a tak jsem prostě šla a šla a šla až jsem došla až tam. Proč zrovna tam? Protože tam je moje škola a kdyby to bylo blízko, tak nemusím jezdit busem. Jupíí zjistila jsem, že je to pouhých 35 minut z baráčku a to jsem ani nemusela chodit na červenou na semaforu jak je tady zvykem. Super ode dneška chodím pěšky... Po návratu jsem si perfektně pokecala s Rosili, naučila jí jak se řekne "miluju tě" ...ona to chtěla... a ochutnala nějaký sýrový cosi. Bylo to fakt moc dobrý. Za chvíli půjdu koupat kluky a možná jim budu i číst pohádku, to nevím, ale co vím, že jsem dneska fakt utahaná a tak asi padnu. Jo a taky vím, že už mi jde angličtina líp!!!
To je náš Fredy
To je náš Fredy
pondělí 4. ledna 2010
Den druhý
Po včerejší domluvě s Naomi jsem měla dnes ráno vstávat v sedm. Jaké bylo překvapení, když mne z mého sladkého spánku vyrušilo klepání na dveře...šla jsem otevřít a tam stála Naomi, která mi oznamovala reálný čas 7:30 zaspala jsem!!! Ááá!! Omluvila jsem se, rychle jsem se oblékla a letěla dolů, kde už kluci vyváděli. Will(1rok) je vážně živé dítě, takže chytit ho, vyměnit plenu a obléct ho je dost nadlidský úkol pro jednu osobu, takže jsme ho museli obstarávat dvě. Pomohla mi s ním Roseana(to je rodinná uklizečka). Pak se nasnídali, převlíkla jsem Charlieho, vyčistila si s ním zuby a měla volno...pro představu to trvalo do deseti hodin.
Dneska jsem se rozhodla najít nějakou školu, kde se moje angličtina bude zlepšovat rychleji a kde najdu nějaké kamarády. No zase mám na sebe být pro co pyšná. Zvládla jsem si vyřídit Oyster card(něco jako plzeňská karta), našla jsem si bus, kterým se dostanu na Golders green a tam jsem našla i tu školu. Bylo něco kolem 12:50 a škola začínala ve dvě, takže jsem měla dost času vymyslet jestli se na první hodinu půjdu podívat už dneska, nebo až zítra...nakonec jsem se rozhodla rpo dnešek.
Přišla jsem do třídy, kde jsem byla naprosto sama, pak přišla slečna z Indie, hned za ní 4 z Brazilie a pak jedna slečna nevím odkud. Čekali jsme na učitele do čtvrt na tři a pak přišla zase nějaká slečna a oznámila nám, že pro dnešek se spojíme s jinou třídou. Tři hodiny strávené v téhle společnosti byly fakt super!!! Bylo nás tam asi 16. Nejdřív jsme malovali obrázek a pak si o něm povídali, pak jsme se všichni seznamovali a zjišťovali něco o sobě apod. Byla jsem z toho fakt nadšená. Učitelka byla mladá, zábavná lidská.
Hodina končila v pět a já měla být doma v šest, takže OK. Zase jsem nastoupila na bus(dvoupatrový) a podle taho jak jsem si pamatovala jak to vypadalo u mé zastávky jsem vystoupila. Trefila jsem se skoro přesně, takže domů jsem dorazila v půl šesté.
V šest přišla Naomi a děti. Vykoupali se, chvíli se dívali na TV a pak šli spát. No takhle to zní jako idilka, ale kluci jsou fakt dost živý, takže chytit Willa a přečíst mu pohádku bylo dost těžký. Potom jsem vysterilizovala všechny lahvičky, navečeřela se, napsala blog a šla spát.
So good night for today :-)
Dneska jsem se rozhodla najít nějakou školu, kde se moje angličtina bude zlepšovat rychleji a kde najdu nějaké kamarády. No zase mám na sebe být pro co pyšná. Zvládla jsem si vyřídit Oyster card(něco jako plzeňská karta), našla jsem si bus, kterým se dostanu na Golders green a tam jsem našla i tu školu. Bylo něco kolem 12:50 a škola začínala ve dvě, takže jsem měla dost času vymyslet jestli se na první hodinu půjdu podívat už dneska, nebo až zítra...nakonec jsem se rozhodla rpo dnešek.
Přišla jsem do třídy, kde jsem byla naprosto sama, pak přišla slečna z Indie, hned za ní 4 z Brazilie a pak jedna slečna nevím odkud. Čekali jsme na učitele do čtvrt na tři a pak přišla zase nějaká slečna a oznámila nám, že pro dnešek se spojíme s jinou třídou. Tři hodiny strávené v téhle společnosti byly fakt super!!! Bylo nás tam asi 16. Nejdřív jsme malovali obrázek a pak si o něm povídali, pak jsme se všichni seznamovali a zjišťovali něco o sobě apod. Byla jsem z toho fakt nadšená. Učitelka byla mladá, zábavná lidská.
Hodina končila v pět a já měla být doma v šest, takže OK. Zase jsem nastoupila na bus(dvoupatrový) a podle taho jak jsem si pamatovala jak to vypadalo u mé zastávky jsem vystoupila. Trefila jsem se skoro přesně, takže domů jsem dorazila v půl šesté.
V šest přišla Naomi a děti. Vykoupali se, chvíli se dívali na TV a pak šli spát. No takhle to zní jako idilka, ale kluci jsou fakt dost živý, takže chytit Willa a přečíst mu pohádku bylo dost těžký. Potom jsem vysterilizovala všechny lahvičky, navečeřela se, napsala blog a šla spát.
So good night for today :-)
neděle 3. ledna 2010
První den v Anglii
Sotva jsme vystoupili na Victoria station, napsala jsem sms mé au-pair rodině a díky mému sousedovi z autobusu jsem se poprala s londýnským metrem. Tak jsem šťastně dorazila až na Golders Green. No je fakt, že když jsem stála na přestupní stanici Warren Street, našla jsem nástupiště, kde by mi snad mohlo jet moje metro, tak jsem najednou znejistila a rozhodla se, že druhá cesta bude lepší možnost. Vytáhla jsem tedy kufr, notebook, batůžek a mne zase po schodech nahoru(nebyly jezdící) a pak znovu dolů(tentokrát už správnou cestou)...celkem jsem se pobavila, když jsem zjistila, že jsem se octla znovu na stejném nástupišti jen o pár metrů dál. :-D
Na Golders Green jsem měla domluven sraz před restaurací L´artista. Napsala jsem tudíž druhou sms, jak bylo domluveno a čekala na nějakou odpověď...čekala jsem 5..10...15...30...35 minut a stále nic. Tak jsem se rozhodla zavolat. Jenže na mobilu mi to nikdo nebral a na pevné lince se mi ozvalo akorát, že je mail box plný a tak nemohu být spojená...no povedlo se mi to dovolat asi až po 5 pokusu, kdy mi tedy Naomi(maminka) řekla, že mám počkat, že pro mne sjede její manžel (Steven) s klukama (Will a Charlie). Nečekala jsem dlouho, opravdu za chvíli tam byli, nabrali mne a jelo se "domů!" Cestou mi Charlie toho navyprávěl spoustu a já jsem mu rozuměla asi tak pětinu...za prvé mluvil fakt rychle a za druhé je to 4-letý kluk a dost si vymýšlí "nová" slova.
Má rodina je zatím fakt milá. Pro dnešek jsem dostala volno a mám relaxovat :-)
Jenže já neumím relaxovat, takže jsem chvíli blbla s dětmi (dneska tu byli na návštěvě ještě teta se strejdou a jejich dětmi. Dvě holky a jeden maličký kluk) a pak jsem se rozhodla zprovoznit Skype. Hmm nebyla bych to já, kdyby se něco nepokazilo. Adaptér, který jsme koupili ve Slavkově šel sice do anglické zástrčky, ale už do něj nešel český notebook ani fén. Snažila jsem se to tak dlouho opravit až jsem se nakonec rozhodla koupit nový.
Zeptala jsem se, kde je nejbližší elektro, dostala mapu(cha chá..já mapu), instrukce a klíče a vyrazila do ruchu Londýnských okrajových ulic.
Náhodou jsem na sebe pyšná...našla jsem to celkem rychle, koupila co jsem chtěla a pomalou procházku jsem se vrátila domů...uznávám docela jsem se bála, zda najdu, který dům, že je ten "můj", ale našla jsem ho hned napoprvé. Doma nikde nikdo, tak jsem šla do pokojíčku a vyzkoušela nově koupený adaptér...HEURÉKA!! fungoval a já si mohla popovídat.
Mám tu pokojíček, úplně v nejposlednějším patře, s TV, postelí a skříní. Taky mám svůj sprchový kout a záchůdek :-D
Toliko první den...
foto: Zde budu bydlet následujících 8 měsíců
Na Golders Green jsem měla domluven sraz před restaurací L´artista. Napsala jsem tudíž druhou sms, jak bylo domluveno a čekala na nějakou odpověď...čekala jsem 5..10...15...30...35 minut a stále nic. Tak jsem se rozhodla zavolat. Jenže na mobilu mi to nikdo nebral a na pevné lince se mi ozvalo akorát, že je mail box plný a tak nemohu být spojená...no povedlo se mi to dovolat asi až po 5 pokusu, kdy mi tedy Naomi(maminka) řekla, že mám počkat, že pro mne sjede její manžel (Steven) s klukama (Will a Charlie). Nečekala jsem dlouho, opravdu za chvíli tam byli, nabrali mne a jelo se "domů!" Cestou mi Charlie toho navyprávěl spoustu a já jsem mu rozuměla asi tak pětinu...za prvé mluvil fakt rychle a za druhé je to 4-letý kluk a dost si vymýšlí "nová" slova.
Má rodina je zatím fakt milá. Pro dnešek jsem dostala volno a mám relaxovat :-)
Jenže já neumím relaxovat, takže jsem chvíli blbla s dětmi (dneska tu byli na návštěvě ještě teta se strejdou a jejich dětmi. Dvě holky a jeden maličký kluk) a pak jsem se rozhodla zprovoznit Skype. Hmm nebyla bych to já, kdyby se něco nepokazilo. Adaptér, který jsme koupili ve Slavkově šel sice do anglické zástrčky, ale už do něj nešel český notebook ani fén. Snažila jsem se to tak dlouho opravit až jsem se nakonec rozhodla koupit nový.
Zeptala jsem se, kde je nejbližší elektro, dostala mapu(cha chá..já mapu), instrukce a klíče a vyrazila do ruchu Londýnských okrajových ulic.
Náhodou jsem na sebe pyšná...našla jsem to celkem rychle, koupila co jsem chtěla a pomalou procházku jsem se vrátila domů...uznávám docela jsem se bála, zda najdu, který dům, že je ten "můj", ale našla jsem ho hned napoprvé. Doma nikde nikdo, tak jsem šla do pokojíčku a vyzkoušela nově koupený adaptér...HEURÉKA!! fungoval a já si mohla popovídat.
Mám tu pokojíček, úplně v nejposlednějším patře, s TV, postelí a skříní. Taky mám svůj sprchový kout a záchůdek :-D
Toliko první den...
foto: Zde budu bydlet následujících 8 měsíců
Cesta do Anglie
Tak a je to tady. Je přesně 2.1.2010, stojím na nádraží ve Varech a loučím se s rodičema...těžké loučení.
I přes značné zpoždění, do Prahy jsme přijeli ne na čas, ale dokonce ještě o několik minut dřív. Na Florenci na mne již čekala Eliška, se kterou jsme si šly sednout do cukrárny Hájek. Dala mi ještě nějaké dárky na cestu a s sebou. Cukrárnu jsme opustily kolem 16:45, protože v 17:00 měl přijet autobus na Florenc a taky přijít Anička a Markétka. Byly tam, holky nezklamaly.
No musím uznat, že nebýt jich (všech 3) tak se na tom Florenci asi zcvoknu, protože přijely dva autobusy a začaly pravé zmatky. Nikdo netušil, kam má nastoupit. Když už jste se probojovali k ukládacímu prostoru na zavazadla, tak vám pan řidič řekl, že nejprve vás musí stewardka odškrtnout. Tak jsem se vrhla do davu s tím, že si mne odškrtne a pak konečně dám ten kufr. Jaké bylo překvapení, když mi řekla, že mne tam nemá a že jisto jistě jedu jiným busem. Šla jsem tedy zkontrolovat první bus. Heurééka, mé jméno bylo na seznamu. Tam to probíhalo mnohem klidněji. Steward byl naprosto profesionální a nenechal si v tom udělat zmatek, odškrtl mne...nalepil na kufr nálepku s číslem, kterou jsem pak dostala i na jízdenku a odbavil mi kufr. Naposledy jsem objala všechny tři holky(dostala od nich na cestu lízátka z Anglie a studentskou) a sedla do autobusu plna očekávání co mne v následujících hodinách asi čeká.
První zastávka kde jsme stavili byla Plzeň, ale tam to bylo jen na 5minut. Další 20-ti minutová byla na Rozvadově a to přesně ve 20:39, naposledy jsem zavolala domů a už jsem byla za hranicema. Nesním zapomenout, že nás neminula náhodná kontrola německých celníků:-).
1. země kterou projíždme je Německo. Sedím v autobuse a tak nějak se mi honí hlavou spoustu myšlenek...přemýšlím nad lidma co mne přišli vyprovodit, napsali sms, nebo zavolali(a že jich bylo...DĚKUJI!!!), dali něco pro štěstí či k papů na cestu(taktéž DĚKUJI!)
V telce nám pustil "Příběh žraloka" češtině a hned na to, snad aby to vyrovnal "Rozehřívací kolo" v angličtině s titulkama(celkem peklo na display, který skáče a je daleko). Po tomhle filmu jsem se rozhodla spát...měla jsem sice polštářek :-D, ale moc to nešlo. Místo toho jsem se dala do řeči s klukem co seděl přesně na druhém konci sedaček....což mi připomíná, že jsem nenpsala, že jsem seděla naprosto v zadu na 5, kde jsme nakonec byli jen dva, takže komfort...po krátkém rozhovoru, mi řekl, že mi pomůže v Londýně se zorientovat v metru a tak jsem byla zase o něco klidnější. A taky mne osvobodil od 17-hodinového mlčení(přesně tak dlouho měla trvat cesta).
Kolem 5:00 jsme stavili na nějaké benzínce v Belgii. Kuřáci celý natěšení jak si zapálí se hnali ven. Taky jsem se hnala ven, ale za úplně jinou drogou...čerstvým vzduchem. Nadýchala jsem se čerstvého vzduchu, prohlédla jsi benzínku v Belgii, uprosila stewarda o kapučíno a razili jsme dál.
Na chvilku jsem usnula, ale ne na moc dlouho, protože mne baví koukat z okna na světýlka a na měsíc. Někdy před 8:00 ještě stále našeho času, se světýlka začala množit a tak jsem poznala, že se blížíme k francouzsko-anglickým hranicím, což mi později potvrdil steward. Museli jsme vystoupit, projít kontrolou. Zase mi ten pas prošel a tak jsem se mohla vrátit do busu a pokračovat do Eurotunelu...Nevěděla jsem co od toho mám čekat a nakonec jsem zjistila, že vlastně nic. Autobus vjede do roury(vlaku) tam zastaví, vlak jede a i když je všude spousta okýnek vidíte maximálně tmu a sem tam nějaké zelené proužky světla :-D toliko slavný Eurotunel. Po výjezdu mi přišla sms "Vítejte ve Velké Británii!" a tak jsem poznala, že jsem skutečně v Británii. Venku pomalu vycházelo slunce a tak jsem se kochala ranním rozbřeskem, páč za okny bylo vidět jen křoví, sem tam strom jinak nic. Jako raníček nám pustili "Jáchyme hoď ho do stroje". Tenhle film mne moc neba a protože soused spal, tak jsem si raději četla Oliwera Twista.
Najednou začalo přibývat baráčků a tak jsem se dozvěděla, že už jsme v Londýně. Cestou jsem viděla ono pověstné London eye, Westminster, Big ben jo a taky obchod, který se jmenoval Books etc.(Knihy apod.)...
10:00 londýnského času...konečná Victoria station...jsem v Londýně...skutečně!!!
I přes značné zpoždění, do Prahy jsme přijeli ne na čas, ale dokonce ještě o několik minut dřív. Na Florenci na mne již čekala Eliška, se kterou jsme si šly sednout do cukrárny Hájek. Dala mi ještě nějaké dárky na cestu a s sebou. Cukrárnu jsme opustily kolem 16:45, protože v 17:00 měl přijet autobus na Florenc a taky přijít Anička a Markétka. Byly tam, holky nezklamaly.
No musím uznat, že nebýt jich (všech 3) tak se na tom Florenci asi zcvoknu, protože přijely dva autobusy a začaly pravé zmatky. Nikdo netušil, kam má nastoupit. Když už jste se probojovali k ukládacímu prostoru na zavazadla, tak vám pan řidič řekl, že nejprve vás musí stewardka odškrtnout. Tak jsem se vrhla do davu s tím, že si mne odškrtne a pak konečně dám ten kufr. Jaké bylo překvapení, když mi řekla, že mne tam nemá a že jisto jistě jedu jiným busem. Šla jsem tedy zkontrolovat první bus. Heurééka, mé jméno bylo na seznamu. Tam to probíhalo mnohem klidněji. Steward byl naprosto profesionální a nenechal si v tom udělat zmatek, odškrtl mne...nalepil na kufr nálepku s číslem, kterou jsem pak dostala i na jízdenku a odbavil mi kufr. Naposledy jsem objala všechny tři holky(dostala od nich na cestu lízátka z Anglie a studentskou) a sedla do autobusu plna očekávání co mne v následujících hodinách asi čeká.
První zastávka kde jsme stavili byla Plzeň, ale tam to bylo jen na 5minut. Další 20-ti minutová byla na Rozvadově a to přesně ve 20:39, naposledy jsem zavolala domů a už jsem byla za hranicema. Nesním zapomenout, že nás neminula náhodná kontrola německých celníků:-).
1. země kterou projíždme je Německo. Sedím v autobuse a tak nějak se mi honí hlavou spoustu myšlenek...přemýšlím nad lidma co mne přišli vyprovodit, napsali sms, nebo zavolali(a že jich bylo...DĚKUJI!!!), dali něco pro štěstí či k papů na cestu(taktéž DĚKUJI!)
V telce nám pustil "Příběh žraloka" češtině a hned na to, snad aby to vyrovnal "Rozehřívací kolo" v angličtině s titulkama(celkem peklo na display, který skáče a je daleko). Po tomhle filmu jsem se rozhodla spát...měla jsem sice polštářek :-D, ale moc to nešlo. Místo toho jsem se dala do řeči s klukem co seděl přesně na druhém konci sedaček....což mi připomíná, že jsem nenpsala, že jsem seděla naprosto v zadu na 5, kde jsme nakonec byli jen dva, takže komfort...po krátkém rozhovoru, mi řekl, že mi pomůže v Londýně se zorientovat v metru a tak jsem byla zase o něco klidnější. A taky mne osvobodil od 17-hodinového mlčení(přesně tak dlouho měla trvat cesta).
Kolem 5:00 jsme stavili na nějaké benzínce v Belgii. Kuřáci celý natěšení jak si zapálí se hnali ven. Taky jsem se hnala ven, ale za úplně jinou drogou...čerstvým vzduchem. Nadýchala jsem se čerstvého vzduchu, prohlédla jsi benzínku v Belgii, uprosila stewarda o kapučíno a razili jsme dál.
Na chvilku jsem usnula, ale ne na moc dlouho, protože mne baví koukat z okna na světýlka a na měsíc. Někdy před 8:00 ještě stále našeho času, se světýlka začala množit a tak jsem poznala, že se blížíme k francouzsko-anglickým hranicím, což mi později potvrdil steward. Museli jsme vystoupit, projít kontrolou. Zase mi ten pas prošel a tak jsem se mohla vrátit do busu a pokračovat do Eurotunelu...Nevěděla jsem co od toho mám čekat a nakonec jsem zjistila, že vlastně nic. Autobus vjede do roury(vlaku) tam zastaví, vlak jede a i když je všude spousta okýnek vidíte maximálně tmu a sem tam nějaké zelené proužky světla :-D toliko slavný Eurotunel. Po výjezdu mi přišla sms "Vítejte ve Velké Británii!" a tak jsem poznala, že jsem skutečně v Británii. Venku pomalu vycházelo slunce a tak jsem se kochala ranním rozbřeskem, páč za okny bylo vidět jen křoví, sem tam strom jinak nic. Jako raníček nám pustili "Jáchyme hoď ho do stroje". Tenhle film mne moc neba a protože soused spal, tak jsem si raději četla Oliwera Twista.
Najednou začalo přibývat baráčků a tak jsem se dozvěděla, že už jsme v Londýně. Cestou jsem viděla ono pověstné London eye, Westminster, Big ben jo a taky obchod, který se jmenoval Books etc.(Knihy apod.)...
10:00 londýnského času...konečná Victoria station...jsem v Londýně...skutečně!!!
pátek 1. ledna 2010
Silvestr 2010
Už dobrých pár let jsem neslavila Silvestra ve Slavkově, pokaždé se mi podařilo někam, s někým, vypadnout. Letos jsem měla jet do Zábřeha, ale můj odjezd do Anglie mi bohužel naplánoval čas jinak a tak jsem zůstala ve Slavkově.
Vzpomínala jsem na Silvestry strávené v přírodě, někde u někoho na chatě či na klubovně, přípitky po kolena ve sněhu, uprostřed zamrzlého Senečáku, nebo jiného rybníka...a najednou bych měla být doma, koukat na telku a pak si prostě připít?? S tím jsem se nehodlala smířit.
Naštěstí mi dneska odpoledne přišla od Jolí zpráva, že si mne s Kájou kolem osmé vyzvednou a něco podniknem. A tak jo, proč nezkusit Silvestra zase jinak.
Nejprve jsme zašli do X-ka (slavný to slavkovský klub) a tam jsme kecali a kecali a pili a pili, že najednou se na ručičkách obejvila 23 hodina.
Na přípitek jsme vyrazili k Jolí. Došli jsme akorát a než jsme se všichni vystřídali na WC mohli jsme začít odpočítávat půlnoc...5..4..3..2..1...cink, cink a šťastný Nový rok!!! Připila jsem si s Jolí, Kájou, maminkou a tatínkem, jako malé děti jsme letěli na balkon sledovat rachejtle a pak jsme seděli a kecali o všem co nás jen napadlo. Chtělo se nám ještě někam jít a protože jsem ještě nebyla v Sauně, tak jsme se rozhodli zkusit to tam.
Bylo to tam celkem fajn a tak jsme domů dorazili až kolem 4:00. :-)
No a tak jsem na Nový rok učinila jeden objev...vlastně dva
1. že v Sauně je to moc hezký :-D
2. Není důležité kde a v jakém množství Silvestra slavím, ale je důležité s kým!!
A moje předsevzetí? Žádná stejně je nikdy nedodržím.
So Happy New Year!!!
Vzpomínala jsem na Silvestry strávené v přírodě, někde u někoho na chatě či na klubovně, přípitky po kolena ve sněhu, uprostřed zamrzlého Senečáku, nebo jiného rybníka...a najednou bych měla být doma, koukat na telku a pak si prostě připít?? S tím jsem se nehodlala smířit.
Naštěstí mi dneska odpoledne přišla od Jolí zpráva, že si mne s Kájou kolem osmé vyzvednou a něco podniknem. A tak jo, proč nezkusit Silvestra zase jinak.
Nejprve jsme zašli do X-ka (slavný to slavkovský klub) a tam jsme kecali a kecali a pili a pili, že najednou se na ručičkách obejvila 23 hodina.
Na přípitek jsme vyrazili k Jolí. Došli jsme akorát a než jsme se všichni vystřídali na WC mohli jsme začít odpočítávat půlnoc...5..4..3..2..1...cink, cink a šťastný Nový rok!!! Připila jsem si s Jolí, Kájou, maminkou a tatínkem, jako malé děti jsme letěli na balkon sledovat rachejtle a pak jsme seděli a kecali o všem co nás jen napadlo. Chtělo se nám ještě někam jít a protože jsem ještě nebyla v Sauně, tak jsme se rozhodli zkusit to tam.
Bylo to tam celkem fajn a tak jsme domů dorazili až kolem 4:00. :-)
No a tak jsem na Nový rok učinila jeden objev...vlastně dva
1. že v Sauně je to moc hezký :-D
2. Není důležité kde a v jakém množství Silvestra slavím, ale je důležité s kým!!
A moje předsevzetí? Žádná stejně je nikdy nedodržím.
So Happy New Year!!!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)