druhé pondělí

Tak jsem si tak seděla ve sprše a přemýšlela, jestli dneska napíšu, nebo ne. Ráno se mi totiž moc nepovedlo. Ale člověk není neomylný a z chyb by se měl spíše učit, než je zapírat, takže tady to máte.
Nezaspala jsem, to ne (ještě toho trošku), ale měla jsem dneska udělat Charliemu sýrový sendvič ke svačině. No jo, ono se řekne sýrový sendvič, ale jaký chleba a s jakým sýrem??? Takže místo toho, aby byl Charlieho lunch box připravený dřív, než byla snídaně, tak jsem šla budit, převlíkat, čisitit zoubky apod. Zkrátka dobře jsem to nestihla. Musím podotknout, že dneska byl Charlie fakt na zabití, pořád na mně křičel, rozčiloval se, že mu nerozumím, že mi to nebude opakovat 2x, když se mu něco nelíbilo tak hned začal brečet a žaloval mamince...no prostě jak říkám na zabití!
Snídaně byla celkem v pohodě až na Charlieho výkyvy...tam mi právě začal nadávat, že mu nerozumím...jenže abych byla přesnější já jsem mu rozumněla, ale nechápala jsem co tím chce říct.
Připravila jsem lunch box, až na ten sedvič a myslela si, že to bude ok. Hmm nebylo. Přišla Naomi a řekla mi (celkem důrazně), že okurka i mrkev musí být nakrájená na menší kousíčky a pak ještě na polovinu, že nemůže dostat k obědu jablko, když má ke svačině banán apod. Jenže já jsem to jablko měla napsané v instrukcích od Rosili...kdo se v tom má vyznat??? :-( Byla jsem toho fakt nešťastná. A aby toho nebylo málo, začalo mě ještě bolet bříško.
Když odešli, tak jsem se konečně nasnídala, uklidila vše, co bylo třeba a vydala se zase o něco víc poznat okolí.
No dobře spíš jsem poznala Sainsbury v O2 centru. Co je to O2 centrum...nákupní centrum, kde máte spoustu obchodů, ale spíš s jídlem a maximálně s knížkama. Jo a taky je tam kino a právě to Sainsbury. Koupila jsem si, co jsem potřebovala a vydala se domů.
Šla jsem nějakou vilovou čtvrtí, kde bylo spoustu obrovských vil a baráků a taky něco jako muzeum S.Freuda. No já píšu šla...spíš jsem klouzala než šla, protože tady sice není sněhová kalamita, ale namrzají tu chodníky a tak uděláte jeden krok dopředu a dva zpátky. A právě tento styl chůze způsobil, že než jsem došla "domů" byla jsem fakt vyřízená.
Protože jsem si dneska konečně koupila takovoutu žvýkačku, pomocí které přiděláte obrázky na stěnu (tady se to jmenuje UHU), mohla jsem si vylepit fotky. Už mi tu krášlí skříň :-)
Večer už jsem byla lepší, vykoupala jsem kluky, uklidila kuchyň, hrála si s Willem a pak jsem mu jen zkusmo, když už byl jeho čas jít spát, řekla "Ok, Will now is time to sleep"(čas jít spát) a normálně on se zvedl a šel. Byla jsem fakt moc mile překvapená. Dokonce mi dal i pusu na dobrou noc.
Za to Charlie...maminka mu pustila pohádkové CD na poslouchání, domluvila jsem se s ním, že až skončí 8 pohádka, tak to vypnu. Souhlasil. To jste měli slyšet ten cirkus, co ztropil, když jsem mu to po osmé pohádce vypla. Já i Rosili jsme stály a nevěřily vlastním očím. Co můžete dělat, zase jsem mu to zapla a řekla, že je to vážně poslední. Překvapivě, když to skončilo, tak sám přišel abych šla vypnout CD-player. Řekla jsem mu, že ok a že pro příště, když bude něco chtít tak ať na mně nekříčí a prostě mi to řekne...odsouhlasil mi to, tak uvidíme.