Druhá neděle tentokrát s Evčou

Evča je moje kamarádka z Čech. Známe se ze sboru velice dobře a od střední školy jsme se neviděly. Což už přes dva roky bude, takže jsem se fakt těšila. Sraz jsme si domluvily den předem a to na Golders Green v jedenáct místního času.
Přesně v jedenáct jsem stála před metrem na Goldáči a vyhlížela Evču. Pět minut, deset, patnáct (co mi to jen připomíná:-), dvacet a stále nic. Nikde nikdo. V téhle chvíli se fakt proklínáte, že jste si neopsali to číslo na mobil, co vám napsala na skypu. Už jsem měla rozepsanou sms pro Domču s prosbou o číslo na ní, když tu najednou se mi za zády ozvalo "MARTI!!!" Tak krásně česky Marti, nemohl říct nikdo jiný, než Evča. Huráá byla tam. Moc se mi omlouvala, že jak na potvoru jí ujel o minutu bus a ten další přijel zas pozdě...no když se to, tak se to. Co na tom. Byla tu a to bylo hlavní.
Domluvily jsme se, že pojedeme do Brent Crossu, což je veliký nákupní centrum. Sedly jsme teda na bus a kecaly a kecaly a taky se fotily...njn dvě holky co se neviděly, fakt dlouho :-)
V Brent Crossu jsem si konečně koupila anglickou simku, takže už můžu Evče volat i na mobil a prošly jsme snad každý obchod, co tam byl.
Z každého obchodu jsme vyšly s hláškou, že se kdyžtak ještě vrátíme. No a tak jsme se tak dlouho "vracely" až nám zavřely :-D. Což o to, já jsem si koupila aspoň jedno perfektní tílko, ale chudák Evča nic.
Po nákupní horečce, jsme měly domluvený sraz s Evčiným přítelem. Představila mi ho jako Miško(je ze Slovenska). Srazili jsme se na metru Brent Cross a odtud pokračovali společně na Golders Green do Italské restauarce.
No musím říct, že naše návštěva této restaurace je kapitola sama pro sebe. Jen co jsme vešli, čísníci na nás spustili italsky, našli nám stůl a usadili nás. Přinesli nám jídelní lístek, tak jsme si každý vybral a Evča se zeptala jak dlouho, že to asi bude trvat...něco kolem půl hodiny. To je dlouho...nemáte nějaký desert? Desert až po jídle. A s tímto sdělením odešel. Tak jsme se jen smáli a kecali o všem možném. Jídlo bylo vynikající, ale jak před tím měla Evča hlad, tak teď tu pizzu už nemohla a tak jestli si jí může nechat zabalit s sebou. Přinesl jí krabičku a v tom tu 1/4 pizzy. Dobrý. Jenže ten čísník si nějako pamatoval, jak se Evča ptala na desert a tak nám donesl desertní lístek :-). No nasmáli jsme se s nima dost a dost. Byli to fakt sympaťáci a vtipálkové a Evča to korunovala tím, že pomalu, ale jistě ujídala tu pizzu z krabičky. Pokaždé, když otevřela krabičku a ukousla kousek, tak jí přinesli čistý talíř a příbor a my propukli v nový smích. K pití jsem si dala jen vodu, protože s rýmou si nic nevychutnáte, takže je vám jedno co jíte i pijete. Číšníkl mi jí přinesl, nalil do polovic sklenice, zavřel láhev, položil na stůl a odešel. Pokaždé když už jsem dopíjela skleničku, přišel, odšrouboval láhev, dolil zas dopolovic a odešel. U vína je to normální, ale u vody??? Když už jsme chtěli zaplatit, tak nám přinesl účet secvaklý abychom neviděli, položky, ale jen výslednou cenu a jako pozornost podniku donesl panáka čehosi. Chutnalo to jako lemon becherovka, ale bylo to silnější....a taky dobrý :-D
Domů jsem přišla v půl desátý a padla za vlast.
Byl to fajn den.