První den v Anglii

Sotva jsme vystoupili na Victoria station, napsala jsem sms mé au-pair rodině a díky mému sousedovi z autobusu jsem se poprala s londýnským metrem. Tak jsem šťastně dorazila až na Golders Green. No je fakt, že když jsem stála na přestupní stanici Warren Street, našla jsem nástupiště, kde by mi snad mohlo jet moje metro, tak jsem najednou znejistila a rozhodla se, že druhá cesta bude lepší možnost. Vytáhla jsem tedy kufr, notebook, batůžek a mne zase po schodech nahoru(nebyly jezdící) a pak znovu dolů(tentokrát už správnou cestou)...celkem jsem se pobavila, když jsem zjistila, že jsem se octla znovu na stejném nástupišti jen o pár metrů dál. :-D
Na Golders Green jsem měla domluven sraz před restaurací L´artista. Napsala jsem tudíž druhou sms, jak bylo domluveno a čekala na nějakou odpověď...čekala jsem 5..10...15...30...35 minut a stále nic. Tak jsem se rozhodla zavolat. Jenže na mobilu mi to nikdo nebral a na pevné lince se mi ozvalo akorát, že je mail box plný a tak nemohu být spojená...no povedlo se mi to dovolat asi až po 5 pokusu, kdy mi tedy Naomi(maminka) řekla, že mám počkat, že pro mne sjede její manžel (Steven) s klukama (Will a Charlie). Nečekala jsem dlouho, opravdu za chvíli tam byli, nabrali mne a jelo se "domů!" Cestou mi Charlie toho navyprávěl spoustu a já jsem mu rozuměla asi tak pětinu...za prvé mluvil fakt rychle a za druhé je to 4-letý kluk a dost si vymýšlí "nová" slova.
Má rodina je zatím fakt milá. Pro dnešek jsem dostala volno a mám relaxovat :-)
Jenže já neumím relaxovat, takže jsem chvíli blbla s dětmi (dneska tu byli na návštěvě ještě teta se strejdou a jejich dětmi. Dvě holky a jeden maličký kluk) a pak jsem se rozhodla zprovoznit Skype. Hmm nebyla bych to já, kdyby se něco nepokazilo. Adaptér, který jsme koupili ve Slavkově šel sice do anglické zástrčky, ale už do něj nešel český notebook ani fén. Snažila jsem se to tak dlouho opravit až jsem se nakonec rozhodla koupit nový.
Zeptala jsem se, kde je nejbližší elektro, dostala mapu(cha chá..já mapu), instrukce a klíče a vyrazila do ruchu Londýnských okrajových ulic.
Náhodou jsem na sebe pyšná...našla jsem to celkem rychle, koupila co jsem chtěla a pomalou procházku jsem se vrátila domů...uznávám docela jsem se bála, zda najdu, který dům, že je ten "můj", ale našla jsem ho hned napoprvé. Doma nikde nikdo, tak jsem šla do pokojíčku a vyzkoušela nově koupený adaptér...HEURÉKA!! fungoval a já si mohla popovídat.
Mám tu pokojíček, úplně v nejposlednějším patře, s TV, postelí a skříní. Taky mám svůj sprchový kout a záchůdek :-D
Toliko první den...

foto: Zde budu bydlet následujících 8 měsíců