pondělí 26. července 2010

Den plný adrenalinu aneb Thorpe Park

Wow totally incredible day!!!
Nevím kde a jak začít...tak ok. Někdy uprostřed týdne jsem se zeptala Viki s Kikou co máme za plány na neděli a bylo mi oznámeno, že se jede do nějakýho bláznivýho zábavnýho parku, že se dá sehnat voucher dva za cenu jednoho....nebyla jsem proti. Po dlouhých a těžkých přípravách, probděných a neprospaných nocí( no dobře tak jsem si trochu přidala pro větší zajímavost no :-)) jsme se konečně dohodli, že se všichni sejdeme v 8:45 (že Kika :-D) na Golders Green. Já říkám všichni, ale kdo všichni... Já, Kika, Vika a Braňo a nesním zapomenout Braňovo autíčko.
V 8:40 jsem byla na Golders a volá mi Viki, že čeká před Kiki domečkem a nikdo nikde a telefon, že taky nebere. Jak by taky mohla když zaspala...vzbudila jsem jí až já, když jsem jí po dovolení její au-pair mamky, vlezla do pokojíku.
Takže kolem desáté jsme byli na cestě do Thore Parku, ale ještě stále jsem nezůstávala klidná neboť večer před tím jsem zabukovávala lístky a proto abychom měli slevu jsme je museli platit předem a kartou. Anglickou kartu opravdu nevedu a tak se musela využít Braňova, no a jak jsme si tak vyměňovali informace po telefonu, stalo se to, že jsem zadala špatný email a tak nám nepřišel potvrzující email s e-lístkama.
Oddechla jsem si teprve ve chvíli, kdy nám klučina v pokladně v Thore Parku vydal všechny 4 lísttky a my jsme tak mohli nerušeně vstoupit do světa adrenalinu a bláznovství!!! Byli jsme v Thore Parku.
Jako první jsme vyzkoušeli Detonator. Už ten název mě dost děsil a když jsem ještě viděla věž vysokou až do nebe, tak jsem šla málem do kolen. Detonator je věž vysoká 30,5m na které vás vyvezou až nahoru, tam už slyšíte jen odpočítávání do pěti a pak vás pustí volným pádem k zemi rychlostí 72.5km/hod a zastavíte se až těsně nad zemí (jj Leni je to to samé co jsi byla tenkrát ve Španělsku). Musím říct, že jsem v životě neječela víc než právě tam...Po tomhle šíleným zážitku jsme se vydali stoupnout do další fronty a vyčkat celých 70 min na jízdu něčím co se jmenovalo Nemesis Inferno. No...byl to mazec. Tam si zas pro změnu sedne do sedačky, zapásáte a pak už jen čekáte jak se před váma otevře brána a vy vyletíte do prázdna. Nejedete po kolejích jako třeba na horské dráze, ale jste na těch kolejích zavěšení. Trvá to asi 30s, ale je to šííííleně rychlý, chvilku jste hlavou vzhůru, chvilku zas máte pocit, že padáte k zemi....uááá.
Jako další se rozhodlo jít na něco čeho jsem se od začátku bála...Stealh je dráha krátká leč vysoká 62.5m a padáte pod téměř přímým úhlem dolů. Přiznám se, že na tohle jsem si vážně netroufla. Takže jsem si jen vystála další frontu s lidičkama a pak našla cestu ven. To taková Kika šla dvakrát...ona je totiž blááááázen!!! :-*
Pamatujete si seriál Krok za Krokem(Step by step)? Tak hned na začátku je tam ukázka z lunaparku jak jedou na té lodi a zbuchnou do vody...asi tušíte kam jsem tedy zamířila hned po tom. Jj s Viki jsme hrozně chtěly vyzkoušet tuhle aktrakci. Na Tidal Wave jsme si vystály další hodinovou frontu, sundaly kaťaťa, nasedly do lodičky, nechaly se vyvézt 26m vysoko a pak...uáááá řítily se dolů do vody...najednou nás obklopila vodní stěna, měla jsem pocit, že jsme ve vodním vajíčku a pak na nás ta skořápka spadla...od hlavy až po paty mokrý, ale šťastný a vysmátý :-D. Od této atrakce změnila Viki svůj oděv z dlouhého trička a kalhot na šaty a d této aktrakce jsme se taky rozdělili na dvojce...já a Viki, Braňo a Kika. Zkusily jsme s Vikou najít, ale neúspěšně a tak jsme se rozhodly jít si raději stoupnout do další fronty...na co? No to jsme taky nevěděly :-D. Byla nejkratší a ubíhala najrychleji, taj proč se tam nezařadit, že? :-D Konečně jsme se dočkaly..Jmenovalo se to X:\No Way Out (není cesty ven). Byla tam hrozná tma a jen sem tam svítila slabá modrá a červená světýlka. Posadily jsme se tam zas do nějakýho vláčku a rozjely se....jéé, ale pozadu. No oproti všemu to bylo pohodový, ale chvilkama, když to začlo házet z leva do prava, to taky stálo za to. No a jako sladkou tečku na závěr, neb už bylo kolem páté a park zavíral v šest, jsme si šly užít Colossus... Jízda trvá asi minutu. Rozjedete se celkem klidně, pak to nabere rychlost a najednou se octnete hlavou dolů a zase a ještě jednou, několik zákrutů z leva doprava a pak se to trošku sklidní a právě když si myslíte, že máte nejhorší za sebou to přijde. Začnete se točit jako do ploché vývrtky uděláte asi tři až 5 otoček...spočítat to nestíháte a než se stačíte vzpamatovat (a váš žaludek taky), tak se točíte znovu, pro tentokrát na druhou stranu....prostě supéééérrr pecka, mazec, amazing, úžasný INCREDIBLE!!!! :-O :-*
S Kikou a Braňem jsme se potkali zase u auta, ty mezi tím vyzkoušeli Saw, což vypadalo taky drsně, rychle a nebezpečně a Samurai. Nemohu popsat jejich zážitky, takže třeba vám to tu popíší sami do kometářů...uvidíme :-)
Cestou domů jsme se ještě stavili na Windsdoru (jen se podívat z venčí) což je jeden z nejvýznamějších britských hradů a řádně unavení, vytočení :-D, vyječení jsme se vraceli domů.


středa 7. července 2010

Po stopách Harryho Pottera

Když nad tím tak přemýšlím, tak jsme ten trip vlastně nezačly pořádně páč jsme ho nezačly na King´s Cross na nástupišti 9 a 3/4, ale na Paddingtonu na nástupišti 3 :-D.
Viki je slovenka co přijela do Londýna na rok a od chvíle kdy jsme se poznaly jsme si okamžitě tak nějak padly do oka. A tak slovo dalo slovo nápad dal nápad a vzešlo z toho, že tuto nedělu (4.7.) jsme se sešly v osm na Golders Green a společně vyrazily objevovat Oxford.
Vypadalo to jako velmi jednoduché cestování jedním vlakem z Paddingtonu přímo do Oxfordu, ale jak jistě tušíte zas tak přímé to nebylo. Nejprve byl problém se slevovým vouchrem, který jsem zkopírovala z originálního programu do mailu a pak teprve vytiskla no a díky tomuto zdržení nám ujel přímák a nikdo nám nebyl schopný říct, kdy nám jede další. Nakonec nás poslali na jeden vlak bůhví kam a že první zastávku máme vystoupit a chytit jiný vlak přímo do Oxfordu. Jaké bylo naše překvapení když po 20 minutách čekání v nějakém malém městečku jsme nastoupily na vlak, který přijel z Paddingtonu :-D No celkem jsme se tomu zasmály.
Do Oxfordu jsme dorazily něco kolem půl dvanácté a zpáteční vlak nám jel v půl páte takže jsme měli celých 6 hodin na procházení městečka.
No musím říct, že kdybych měla popisovat jednotlivé budovy, tak by to zabralo snad 1000 nudných a podobných řádků, takže tak hromadně. Oxford je jedna velká univerzita, opravdu tam krom těch kolejí a pár baráčků a obchodů nic jiného není. S Viki jsme se vydaly kamkoliv kam to šlo. Nakoukly jsme do všech veřejně přístupných i (asi) přístupných univerzit. Po nějaké době mi zavolala Evča, že dorazili s Miškem a Jankou do Oxfordu taky. Takže jsme se sešli a společně zamířili do muzea všeho možného.
Čas, ale neúprosně kvapil a tak jsme se rozhodli muzeum nechat na později a raději zamířit ke koleji "Harryho Pottera" přesněji Christ Church College. Cestou jsme minuli několik tančících černoušků, harmonikáře se zpívacím psem a taky jsem si koupila parádní tašku, kterou teď nosím všude :-D.
Christ Church kolej není o nic jinačí než ostatní, ale jedno velké poznávácí znamení, že jde o tu onu slavnou kolej měla...dlouhou a tlustou frontu na něco. Netušili jsme na co je a tak jsme se prostě zařadili a čekali. Po chvilce nás to čekání s Viki nebavilo a tak jsme šli mrknout o co go tam ve předu a jak jsme se tam tak dívali vtáhl nás ten dav dovnitř a dál a dál, že už nebylo cesty zpět a tak jsme se dostali dovnitř bez zaplacení. Dobré, tak já to tedy přiznám...nechali jsme se vtáhnout, ale co už...byly jsme tam a byly bychom hloupé holky, kdyby jsme šli zase zpátky do fronty na lístek (který mimochodem jak jsem se později dozvěděla stál 7liber:-)).
Kolej je to opravdu nádherná!!! Můžete nahlednout do společenské místnosti, která vypadá téměř jako ve filmu a která se také stále používá. No nahlédnout...spíš se zařadíte do fronty a pak pěkně jako vychovaní a způsobilí tučňáčci pochodujete jeden za druhým směrem dopředu a pak zas zpátky :-D V této frontě jsem také zaslechla češtinu a tak to říkám Viki a najednou se na mne otočí paní přede mnou a říká "jj jsme z Čech", přízvuk mi byl vskutku povědomí a tak jsem se optala odkud, že přesně a slečna (té paní dcera) říká "njn jsme z Plzně :-D" jaká to radost v Oxfordu potkat plzeňááky!!! Po společenské místnosti jsme byly v nějaké katedrále, nebo kapli či co, vyfotily jsme se na zahradě a najednou jsme se dostaly k východu, kde už to pak nešlo zpátky.
No nevadí šak se tam zas nějak dostaneme a tak jsme vyrazily první cestou která se nám líbila. Evča, Miško a Janka zůstali někde tam v davu.
My s Viki jsme došli k botanickým zahradám...bohužel už zavřeným. Byl čas jít na vlak a tak jsme se zeptaly kudy tudy do Bavorova...teda na vlak...:-D a vyrazily. Cestou jsme minuly observatoř a hrad na kopci, který nás víc než lákal, ale upřímně řečeno měly jsme toho za celý den dost a dost a taky Viki musela být doma do sedmi na babysitting.
Vlak byl jak se patří narvaný a tak tomu zůstalo až do Londýna....ale byl to krásný výlet.
A co si budu pamatovat z Oxfordu...je tam chladněji než v Londýně a je to kráááásný univerzitní městečko, kde když jste dostatečně oprsklí, tak můžete nahlédnout téměř kamkoliv. :-D