Viki je slovenka co přijela do Londýna na rok a od chvíle kdy jsme se poznaly jsme si okamžitě tak nějak padly do oka. A tak slovo dalo slovo nápad dal nápad a vzešlo z toho, že tuto nedělu (4.7.) jsme se sešly v osm na Golders Green a společně vyrazily objevovat Oxford.
Vypadalo to jako velmi jednoduché cestování jedním vlakem z Paddingtonu přímo do Oxfordu, ale jak jistě tušíte zas tak přímé to nebylo. Nejprve byl problém se slevovým vouchrem, který jsem zkopírovala z originálního programu do mailu a pak teprve vytiskla no a díky tomuto zdržení nám ujel přímák a nikdo nám nebyl schopný říct, kdy nám jede další. Nakonec nás poslali na jeden vlak bůhví kam a že první zastávku máme vystoupit a chytit jiný vlak přímo do Oxfordu. Jaké bylo naše překvapení když po 20 minutách čekání v nějakém malém městečku jsme nastoupily na vlak, který přijel z Paddingtonu :-D No celkem jsme se tomu zasmály.
Do Oxfordu jsme dorazily něco kolem půl dvanácté a zpáteční vlak nám jel v půl páte takže jsme měli celých 6 hodin na procházení městečka.
No musím říct, že kdybych měla popisovat jednotlivé budovy, tak by to zabralo snad 1000 nudných a podobných řádků, takže tak hromadně. Oxford je jedna velká univerzita, opravdu tam krom těch kolejí a pár baráčků a obchodů nic jiného není. S Viki jsme se vydaly kamkoliv kam to šlo. Nakoukly jsme do všech veřejně přístupných i (asi) přístupných univerzit. Po nějaké době mi zavolala Evča, že dorazili s Miškem a Jankou do Oxfordu taky. Takže jsme se sešli a společně zamířili do muzea všeho možného.
Čas, ale neúprosně kvapil a tak jsme se rozhodli muzeum nechat na později a raději zamířit ke koleji "Harryho Pottera" přesněji Christ Church College. Cestou jsme minuli několik tančících černoušků, harmonikáře se zpívacím psem a taky jsem si koupila parádní tašku, kterou teď nosím všude :-D.
Christ Church kolej není o nic jinačí než ostatní, ale jedno velké poznávácí znamení, že jde o tu onu slavnou kolej měla...dlouhou a tlustou frontu na něco. Netušili jsme na co je a tak jsme se prostě zařadili a čekali. Po chvilce nás to čekání s Viki nebavilo a tak jsme šli mrknout o co go tam ve předu a jak jsme se tam tak dívali vtáhl nás ten dav dovnitř a dál a dál, že už nebylo cesty zpět a tak jsme se dostali dovnitř bez zaplacení. Dobré, tak já to tedy přiznám...nechali jsme se vtáhnout, ale co už...byly jsme tam a byly bychom hloupé holky, kdyby jsme šli zase zpátky do fronty na lístek (který mimochodem jak jsem se později dozvěděla stál 7liber:-)).
Kolej je to opravdu nádherná!!! Můžete nahlednout do společenské místnosti, která vypadá téměř jako ve filmu a která se také stále používá. No nahlédnout...spíš se zařadíte do fronty a pak pěkně jako vychovaní a způsobilí tučňáčci pochodujete jeden za druhým směrem dopředu a pak zas zpátky :-D V této frontě jsem také zaslechla češtinu a tak to říkám Viki a najednou se na mne otočí paní přede mnou a říká "jj jsme z Čech", přízvuk mi byl vskutku povědomí a tak jsem se optala odkud, že přesně a slečna (té paní dcera) říká "njn jsme z Plzně :-D" jaká to radost v Oxfordu potkat plzeňááky!!! Po společenské místnosti jsme byly v nějaké katedrále, nebo kapli či co, vyfotily jsme se na zahradě a najednou jsme se dostaly k východu, kde už to pak nešlo zpátky.
No nevadí šak se tam zas nějak dostaneme a tak jsme vyrazily první cestou která se nám líbila. Evča, Miško a Janka zůstali někde tam v davu.
My s Viki jsme došli k botanickým zahradám...bohužel už zavřeným. Byl čas jít na vlak a tak jsme se zeptaly kudy tudy do Bavorova...teda na vlak...:-D a vyrazily. Cestou jsme minuly observatoř a hrad na kopci, který nás víc než lákal, ale upřímně řečeno měly jsme toho za celý den dost a dost a taky Viki musela být doma do sedmi na babysitting.
Vlak byl jak se patří narvaný a tak tomu zůstalo až do Londýna....ale byl to krásný výlet.
A co si budu pamatovat z Oxfordu...je tam chladněji než v Londýně a je to kráááásný univerzitní městečko, kde když jste dostatečně oprsklí, tak můžete nahlédnout téměř kamkoliv. :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat