středa 10. listopadu 2010

3. den Hotel Dan

Asi se divíte, že byl první den a najednou jsme u třetího. On totiž v pořadí je skutečně třetí...První byl totiž let :-)
Tak jsem právě dovečeřela celkem dobrý kuřecí salát a k tomu jako bonus úúúžasný čerstvý pomerančový džus. Dneska se toho moc nedělo a tak zkusím popsat alespoň hotel a okolí..
Hotel se jmenuje "Dan Hotels Israel"což je ozdobným písmem napsáno snad na všem. Od ubrousků a tužek počínaje (tužky jsem si odvezla :-D) až po skleničky(ty jsem tam nechala), talíře, ubrusy, župany, ručníky konče. Taky měli vlastní lžíci na boty :-D Je to obrovský komplex s bazénem, fitcentrem, hracím koutkem pro děti hřištěm a spostou restaurací.
Po celé délce jedné strany se táhne nádherná písečná pláž, kterou bez přestání omývá rozbouřené moře. Dovolila jsem si použít výraz "rozbouřené" protože ty vlny co denně vídám a slýchám jsou fakt divoké.
V nabídce jsou služby všeho druhu, od masáží až po donášku jídla na pokoj. Dokonce si zde můžete něco jako au-pair nebo jen slečnu na babysitting (večerní hlídání dětí). Ano nabídka jejich služeb je vážně široká, ale taky si na ně pěkně počkáte, obzvlášť, když nemluvíte hebrejsky. Takže chcete-li horkou vodu na čaj k snídani, doporučovala bych si ji objednat už den před tím večer, páč jinak se vám může stát, že vody na vámi vytoužený čas se dočkáte až když budete na odchodu (Stevova vlastní zkušenost :-D)
Co se týká snídaně a ostatního jídla, pokaždé máte na výběr z tááááááák velkého množství, že není možné něco si prostě nevybrat. Ovocné i zeleninové saláty nejrozmanitějších kombinacích, grilovaná zelenina, čerstvá zelenina, restovaná zelenina, naložená rýže, brambory, hranolky, pitta chléb, párky, kuřecí nugetky a řízečky, kuře na grilu, kuřecí špíz (nezapomeňme, že jsou židé, takže žádná prasátka), kuličky z mletého masa, falafel, kebab, beefburger...apod. A těch druhů dezertů jak tři cukrárny dohromady.
Co se týká počasí je tu celkem bláznivý. V jednu chvíli můžete padnout vedrem a v další minutě si musíte alespoň pro lehčí svetřík. Ani vítr není úplně spolehlivý. Slunce tu vychází....to vlastně nevím...páč každé ráno, když se probudím už je denní světlo, ale zapadá tak kolem 18:00 což je celkem brzy. (jéé to je tááák úžasný jak to moře v dálce šumí!!!)
Okolí hotelu je nádherné. Všude rostou palmy, vysoké i nízké, keře, kytky, upravené skalky, kaktusy, jasmíny prostě romantika :-) Jo a taky jsou tu anglické trávníky. Hned pod naším bytem jsou dva bazény (1pro neplavce a jeden pro plavce) s restautací, ve které když jíte si musíte dávat zatracený pozor na malé ptáčky. Řekla bych, že jsou to místní vrabci, kteří vám buď ukradnou kus jídla(v lepším případě), nebo vás, či to jídlo, po..erou. Taky se mi to stalo :-D Takoví jsou dobří klucí!!! :-D
Přímo před terasou, kde právě sedím, je velký travnatý plac, dosti často využívaný na fotbal a hned za ním chodníček, po kterém čas od času (často) pendlují sem a tam pinglíci v černo-bílém obleku nebo slečny v černých šatech s bílou zástěrkou....

středa 3. listopadu 2010

1. celý den

Vstávání i snídaně proběhli celkem hladce. Vstávala jsem v 7:15 (od 6:00 jsem byla již vzhůru neb Will začal lomcovat s postýlkou) a snídaně proběhla za ostudného řevu Willa i Charlieho, že chtějí to či ono a po našem odchodu tam zbyl pěkný mrdník. Ale i na to jsem si časem zvykla. Jen trošku jak taková snídaně vypadal. Přišli jsme do hotelového bufetu, kde byly švédské stoly...různé druhy pomazánek, sýrů, oliv, zeleniny, ovoce, koláčů a croasantů, cereálií apod.
Hned po snídani se šlo k bazénu, který je v areálu hotelu. Teprve teď jsem mohla vidět jak blízko jsme u moře. Hotel se nachází hned na pobřeží, takže i teď, když sedím na terase pokoje, slyším šumění moře i to jak se vlny tříští na pobřeží a vítr šumí v listech palem. Teda ta teplota bazénu by mohla být vyšší, ale i přes to jsme se s Charliem a Jamesem řádně vyblbli :-D. Všechno bylo fajn až na zmatkařku Naomi...pořád jsme něco hledali. Brýle, mobil, Grace hrneček... pořád něco. V dětském koutku jsme se seznámila s Izraelkou Michel a taky jsem v bazénu zaslechla češtinu. Wau Češi jsou tam taky...U bazénu je bar s bistrem, kam si prý mám zajít, když něco budu chtít a nahlásit číslo pokoje. Jj Steve je na mne jako vždy úúžasně milý a hodný. To Naomi už dneska byla horší. Stále nepochopila, že nejsem strojek a taky neumím číst myšlenky, takže když se mne po obědě, kdy jsem měla plné ruce práce s ukládáním Willa do postele, zeptala se mne, zda už jsem umyla brindáky a já že ne, pak jsem si šla dát pauzu (tzn. sednout ven na lehátko) místo toho abych se věnovala Charliemu (což mi bylo taky dost jasně naznačeno) poznala, že i můj nezdolný optimismus a veselou povahu občas zastíní mrak. Přinutila mne vážně relaxovat a prostě "take rest". Mno moc práce jí to nedalo :-D. Po obědě zase bazén, pak večeře pro mimina (W a G) a pak jsem si konečně i já mohla něco obědnat... dokonce na pokoj.
Dospělí a Charlie odešli na véču mimo hotel a tak jsem tu zůstala sama a mám bbs. Ale pozóóór jsem umytá a sedím venku... ne v koupelně :-D

úterý 2. listopadu 2010

Odlítáme do Izraele

V pátek před 6 hod ranní jsem byla vzbuzena celkem necitelným šťouchnutím do ramena, což mne probralo z mého sladkého spánku.
Eva, Nay a Charlie už byli na nohou a zatím jen zlehka poletovali po bytě. Není divu v šest hodin nás přijel vyzvednout Lorenc, což je takový poloosobní šofér Gordon´s family a pak už jsme jen všcihni a splnou polní frčeli na pro mne již známé letiště Luton.
Tam jsem se podrobila menšímu výslechu..(jak dlouho již žiji s touhle rodinou, co pro ně dělám, jestli bydlím s nimi či sama, jestli už jsem s nima někde byla, jestli už jsem byla v Izraeli a jestli tam někoho znám apod. Zkrátka když letíte do Izraele a nejste židi jste podezřelí. Tak jo, tímhle jsem prošla úspěšně, co bude dál? Nic! Jen nám asi 4x zkontrolovali pas a pak jsme měli 2 hodiny času do samotného odletu. Čas na snídani a pozorování letadel jak vzlítají a přistávají :-)
Nějak jsme to přečkali a tak jsme kolem 9 mohli konečně nastoupit do vééélikého letadla společnosi EL AL s nějakými hebrejskými nápisy a odletět na osm dní do tepla. V letadle jsme seděli tak, že Steve a Charlie byli u oken a Já, Will, Grace a Nay jsme byli uprostřed, takže jsem jako au-apir schytala to nééj :-D.
Musím uznat, že po celou dobu, co jsme nemuseli být připoutaní byl Will jako zlatíčko, ale v mometně kdy signál a pilot ohlásil "please sit on your seat and do your seatbelt" začal chtít k tatínkovi a pak hned zas vidět Charlieho, nebo prostě už jít pryč z letadla. No měla jsem co dělat abych ho udržela na místě.
Samotný let trval něco kolem 5 hodin a tak jsme po celou dobu byli věčně obskakováni stewardkama. Nejdřív jestli chci omeletu, nebo ovoce, pak přivezli něco k pití, pak nabízeli kávu...no prostě mazééc. :-D
Po přistání na nás čekal človíček co nám dělal průvodce. Měli jsme VIP servis, takže jsme všemi těmi pasovými záležitostmi prošli celkem rychle a bez problémů. Když jsme přistáli bylo ještě světlo, ale než jsme všechno vyřídili a nalodili se do přistaveného taxíku, tak se setmělo tak rychle, že jsem z Tel Avivu viděla jen pouliční světla a měsíc na obloze.
Sotva co jsme dorazili na hotel, šli jsme na večeři, která byla amazing!! Takový výběr jídla všeho druhu, různé druhy masa, zeleniny, ovoce, dezertů, salátů, sýrů, pečiva... celá jedna místnost byla věnována jen jídlu :-) Tuto skvělou večeři jsme si dle očekávání ani pořádně neužila, páč první jí děti, pak já, jenže to už najezené děti zas křičí, že se nudí a chtějí jít pryč!! Takže jsem to do sebe rychle naházela a šlo se na pokoj. Po příchodu se vykoupaly děti, převlíkly, vyčistily zuby a mohli jít spát..ne tak já. Byla jsem sice utahaná jako kotě, ale Naomi se Stevem serozhodli, že si zajdou na večeři. Asi si říkáte proč jsem nemohla jít spát. Můj pokoj jsem si totiž dělila s Charliem a Willem a prý kdybych lehla do postele oni by neusnuli a jen bych je rušila a tak musím počkat se vším (sprchou i spánkem) a oni usnou. Což znamenalo sednout si do koupelny a prostě čekat. Takže zatím co si ti dva odešli užít večeři, já jsem dřepěla v koupeně na zemi a snažila se neusnout. Po dvou hodinách jsem se konečně mohla vysprchovat a zalehnout taky.

Za tu jednu noc jsem byla probuzená celkem 3x...pokaždé kvůli něčemu řval Will...

neděle 26. září 2010

Mallorca

Nevím, kde a jak začít, co říct a co vynechat. Na Mallorce jsem byla od 20.-31.8. Každý se mne ptá jak jsem si užila prázdniny u moře, ale dá se vůbec mluvit o prázdninách??....šak posuďte sami.
Po přistání a příjezdu na pronajatý byt se mi dostalo vřelé přivítání, ale taky spousty informací, které jsem ani omylem nestíhala vstřebat. Informace to byly převážně praktické, například jak zapnout pračku, která je spojená se sušičkou, co vše je potřebné připravit, když se jde na pláž, nebo k bazénu apod.
První dva dny jsme pobývali většinou u bazénu, který se nacházel asi tři minuty chůze od našeho bytu. Vždy, když se šlo do vody nastal boj s Willem, který k jeho smůle trpí častým zánětem středního ucha, takže chodil vybaven jak rytíř do boje :-D Na sobě musel mít plaveckou plenku a šortky, tričko proti spálení, vestičku, která ho držela nad vodou, rukávky a na hlavě ucpávky do uší a čelenku z neoprenu. Jak říkám jak rytíř, když jde do boje... U bazénu bylo fajn, ale to moře mne tolik lákalo!!!

Dočkala jsem se ho až za dva dny. Konečně přijel Steve a tak jsme mohli jít všichni na pláž. Samotného moře jsem si zas tolik neužila, protože ani Charlie ani Will nechtěli jít do vody...teda ne nějak extra. Spíš je bavilo být na břehu a plácat po sobě písek, nebo ještě líp...házet ho po mně :-D

Jeden den jsem měla i volno a tak jsem mohla jít do města. No jít...pěšky to bylo celkem daleko, takže si prý mám vzít taxika, nebo autobus. Jak se bere taxík jsem neměla ani páru a jak a kde najdu zastávku busu taky ne. Doma se mi nechtělo ztrácet už ani minutu a tak jsem si řekla, že to nějak zjistím cestou. Ještě že žije na Mallorce tolik angličanů, nebo alespoň lidí co mluví anglicky :-). Úspěšně jsem nastoupila do autobusu. Autobus se rozjel a já začala přemýšlet jak vlastně zjistím, kdy už jsem v centru Palmy...řekla jsem si, že to nějak poznám pohledem z okna... Chyba nepoznala jsem a tak místo v centru Palmy jsem vystoupila někde, kde bylo veliký nákupní centrum. Ironie ne...jako první jsem navštívila kryté nákupní centrum Porto de pí :-D No neva. Od tohoto místa vedla celkem rušná silnice někam k přístavu, vydala jsem se tedy podél ní. Čas ubíhal a vedro se stupňovalo, takže jsem někde v polovině vzala první autobus co přijel a děj se vůle boží kam mne to doveze. Juchůů dovezl mne do historického centra a tak jsem konečně viděla onu slavnou katedrálu, která je vskutku monstrózní!! Nakoupila jsem nějaké suvenýry, prošla pořádně město a rozhodla se využít zbytku volného dne válením se na pláži a koupání v moři.
Jediná pláž, kterou jsem široko daleko znala byla ta na kterou mne zavedla Naomi se Stevem. Byla blízko našeho bytu a tak jsem rozhodla právě pro ni. Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam našla i celý zbytek mé rodinky...:-D Děti když mne uviděli byli šťastní jak blešky a já jim to nadšení neuměla vzít, takže z mého původního plánu sešlo. Párkrát jsem si zaplavala v moři a pak zas blbla s Charliem. Odměnou za to mi byl oběd v restauraci :-D
Dny tak nějak plynuly a všechny se trávily dost podobně. Ráno snídaně, pak bazén, oběd, dát děti spát, věnovat se Charliemu, vzbudit děti, bazén, večeře, koupání, zabavit děti, dát je spát a babysitting. Samozřejmně neustále přebalovat prcky a hlídat jestli si neubližují(Will horzně žárlí na Grace) či nedělají něco čím by si ublížili sami.
Na jeden celý den jsme byli pozváni na návštěvu k jejím kamarádům, kteří si kousek od nás pronajali celý barák s bazénem (mne to připomínalo takovou malou mexickou farmu), jindy jsme zas jeli do zábavného centra pro děti, kde jsem se proběhla mezi náhodně tryskajícími fontánkami, ale více méně jsme byli spíš u bazénu a na bytě.
Poslední večer šla celá rodina do velice luxusní restaurace Flamenga. Cestou jsem se dozvěděla, že je dost těžké tam rezervovat stůl, jak jsou stále obsazení a že se to nachází v moc hezkém prostředí jachetního klubu. A opravdu!! Venkovní restaurace je umístěna v místním jachetním klubu, kde je možné najít jachty všech rozměrů, barev a s nápisi v rozličných jazycích...teda češtinu jsem tam neviděla :-D Ochutnala jsem kalamáry, orestované krevety v česnekovém oleji, gaspáčo a dokonce jsem si vyprosila i sangrii. Nádherný večer jsme zakončili procházkou po molu a pak už jen do postele a další den domů.
Vyšlo to tak, že přesně když se zaklaply dveře taxíku, spustil se docela slušný déšť...

Bye bye Mallorca!!!

neděle 22. srpna 2010

Muj prvni let v zivote

Den 20.srpen se do mych zazitku zapise jako Den, kdy jsem poprve letela letadlem. A kam...no to budete jeste koukat jen pekne ctete dal...

Ve ctvrtek vecer jsem jeste zasla do Walkaboutu tak jako kazdy ctvrtek, rozloucila se s Charlotte a s Janosem a ve dve rano jsem dorazila domu. Muj taxi mel pro mne prijet ve 3:50, takze celkem dost casu na dobaleni si. Ve 2:24 jsem napsala svuj posledni status na FB a ve 3:40 jsem se odebrala cekat do kuchyne. Kolem 3:45 volal taxikar, ze uz je pred barakem, tak jsem vysla ven, ale nikdo nikde. Rekla jsem si, ze jsem se nejspis preslechla a ze mi jen oznamoval, ze je na ceste a tak jsem si proste sedla na kufrik a cekala az prijede. 3:50 nikdo, 4:00 nikdo....odebrala jsem se tedy do domu a potupne sla vzbudit Steva, ze je uz 4:02 a nikdo nikde...Objednal tedy jine taxi a ja sla zas cekat dolu. Sotva jsem sesla videla jsem, ze uz tam nejaky ceka a opravdu mi bylo jedno jestli je to ten muj prvni ci druhy...pan se mne zeptal zda jedu na Luton ja, ze jo a tak jsem sedla a jeli jsme. Cestou jsem se dozvedela, ze to byl ten prvni a ze druhy prijel taky...jj uhadli jste Steve mi volal...chudak kvuli mne byl vzhuru uz od 4:00. Dorazili jsme vcas vystoupila jsem, chtela jsem mu dat penize, ale on mi jen popral stastny prvni let v zivote (njn rikala jsem mu to, o necem jsme si povidat nuseli) a odjel...strange, rekla jsem si, ale vic mne to nezajimalo, mela jsem neco jineho napraci najit check in. No nasla jsem to a byla tam slusna fronta...Kdyz jsem dosla k prepazce pani se mne zeptala na letenku a pas a dala jsem kufr na pas, oznacili ni ho samolepkou a moji letenku taky. Pak jsem si sla projit brankama jestli u sebe nemam nejakou zbran, dont worry nechala jsem je pro dnesek doma. No a pak jsem se dostala do bezcelni zony, kde kazdy tvrdi, ze se da nakupovat levne, ale abych pravdu rekla tak to bylo to posledni o co jsem se zajimala. Cekala jsem nez se mi ukazalo, ke kteremu vchodu mam jit na let (pozor ted se konecne dozvite, kdo to jeste nevi, kam jsem letela) Palma de Mallorca a vzhuru na gate 23. Byla jsem druha, kdo tam dorazil, ale prednost meli stejne ti co si koupili letenku s uprednostnenym vstupem na palubu a tak jsme mi loseri museli cekat ;-). Nemohla jsem tomu uverit brana se konecne otevrela a ja jsem mohla jit nastoupit do letadla. Vlastne tam nebylo nic tak zajimaveho, co by jsem uz pred tim nevidela ve filmech, ale chapete realita a film to je jine vazeni a tak jsem si sedla,poslusne se pripoutala, vypla mobily a vyckala startu. Nejprve probehlo nekolik bezpecnostnich pokynu, pak nas privital pilot letadla, coz bylo moc mile a pak uz se to rozjelo... akorat vychazelo slunce. Nejprve to jelo dozadu a pak popredu, ale porad hrozne pomalu na to aby to mohlo vzletnout...moc jsem tomu nerozumnela, ale pak kdyz jsem videla konec drahy mi to doslo...Ahaaa ono se to nejdriv musi doplouzit nakonec!!! :-D A pak se to konecne stalo...letadlo se rozjelo, nabiralo na rychlosti, rychleji a rychleji a najednou...jsme se odlepili od zeme a vzletli!!! Juchuuu ja jsem vazne letela!!! Vsechno pode mnou se zaclo zmensovat coz jsem mohla naprosto super videt neb jsem si chytre {dobre ja} sedla k okynku. Pripadala jsem si jak v Jirikove videni....kolem mraky, pode mnou nejky mesto...mozna Londyn, ale mozna taky uz ne....a ty mraky...nikdy jsem neverila, ze mohou mit nekolik vrstev...no proste uuuuuuuzasny!!!

Stewardka Steward {skoro se mi chce rict druha stewardka :-D} zacali chodit a prodavat napoje ci nejaky lehky snack. V prubehu letu, kdy byly stale jen mraky a mraky a zase jen mraky na mne dolehlo me nespani a tak jsem asi tak na pul hodky usnula. Probudila jsem se akorat, kdyz jsme leteli nad Pyrenejema a protoze bylo celkem krasne, mohla jsem to vsechno z te vysky videt...oooooh to bylo krasny. Netusila jsem jak moc jsou rozlehly a veeeliky a jen mistama obydleny. Pak uz bylo more a ocean a tak jsem znovu usnula...tentokrat asi na 20minut, takze jsem rozhodne neminula, kdyz pilot ohlasoval, ze si mame preridit cas o hodinu kupredu, ze se blizime do cile a to do Palmy.

Zapomnela jsem jeste napsat, ze mne Naomi poprosila abych ji poslala textovku hned jak vzletneme a bude to mozne....zkousela jsem to, ale nemela jsem signal ani na jednom z telefonu...njn EasyJet nema svou vlastni sit :-D, takze jsem ji to mohla poslat az po pristani, ale to uz bylo zbytecne. Takže sotva co jsem zapla telefon objevila se mi zpráva...Už jste vzlétli? N ... na to jsem odpověděla..Už jsme přistáli :-D...




pondělí 26. července 2010

Den plný adrenalinu aneb Thorpe Park

Wow totally incredible day!!!
Nevím kde a jak začít...tak ok. Někdy uprostřed týdne jsem se zeptala Viki s Kikou co máme za plány na neděli a bylo mi oznámeno, že se jede do nějakýho bláznivýho zábavnýho parku, že se dá sehnat voucher dva za cenu jednoho....nebyla jsem proti. Po dlouhých a těžkých přípravách, probděných a neprospaných nocí( no dobře tak jsem si trochu přidala pro větší zajímavost no :-)) jsme se konečně dohodli, že se všichni sejdeme v 8:45 (že Kika :-D) na Golders Green. Já říkám všichni, ale kdo všichni... Já, Kika, Vika a Braňo a nesním zapomenout Braňovo autíčko.
V 8:40 jsem byla na Golders a volá mi Viki, že čeká před Kiki domečkem a nikdo nikde a telefon, že taky nebere. Jak by taky mohla když zaspala...vzbudila jsem jí až já, když jsem jí po dovolení její au-pair mamky, vlezla do pokojíku.
Takže kolem desáté jsme byli na cestě do Thore Parku, ale ještě stále jsem nezůstávala klidná neboť večer před tím jsem zabukovávala lístky a proto abychom měli slevu jsme je museli platit předem a kartou. Anglickou kartu opravdu nevedu a tak se musela využít Braňova, no a jak jsme si tak vyměňovali informace po telefonu, stalo se to, že jsem zadala špatný email a tak nám nepřišel potvrzující email s e-lístkama.
Oddechla jsem si teprve ve chvíli, kdy nám klučina v pokladně v Thore Parku vydal všechny 4 lísttky a my jsme tak mohli nerušeně vstoupit do světa adrenalinu a bláznovství!!! Byli jsme v Thore Parku.
Jako první jsme vyzkoušeli Detonator. Už ten název mě dost děsil a když jsem ještě viděla věž vysokou až do nebe, tak jsem šla málem do kolen. Detonator je věž vysoká 30,5m na které vás vyvezou až nahoru, tam už slyšíte jen odpočítávání do pěti a pak vás pustí volným pádem k zemi rychlostí 72.5km/hod a zastavíte se až těsně nad zemí (jj Leni je to to samé co jsi byla tenkrát ve Španělsku). Musím říct, že jsem v životě neječela víc než právě tam...Po tomhle šíleným zážitku jsme se vydali stoupnout do další fronty a vyčkat celých 70 min na jízdu něčím co se jmenovalo Nemesis Inferno. No...byl to mazec. Tam si zas pro změnu sedne do sedačky, zapásáte a pak už jen čekáte jak se před váma otevře brána a vy vyletíte do prázdna. Nejedete po kolejích jako třeba na horské dráze, ale jste na těch kolejích zavěšení. Trvá to asi 30s, ale je to šííííleně rychlý, chvilku jste hlavou vzhůru, chvilku zas máte pocit, že padáte k zemi....uááá.
Jako další se rozhodlo jít na něco čeho jsem se od začátku bála...Stealh je dráha krátká leč vysoká 62.5m a padáte pod téměř přímým úhlem dolů. Přiznám se, že na tohle jsem si vážně netroufla. Takže jsem si jen vystála další frontu s lidičkama a pak našla cestu ven. To taková Kika šla dvakrát...ona je totiž blááááázen!!! :-*
Pamatujete si seriál Krok za Krokem(Step by step)? Tak hned na začátku je tam ukázka z lunaparku jak jedou na té lodi a zbuchnou do vody...asi tušíte kam jsem tedy zamířila hned po tom. Jj s Viki jsme hrozně chtěly vyzkoušet tuhle aktrakci. Na Tidal Wave jsme si vystály další hodinovou frontu, sundaly kaťaťa, nasedly do lodičky, nechaly se vyvézt 26m vysoko a pak...uáááá řítily se dolů do vody...najednou nás obklopila vodní stěna, měla jsem pocit, že jsme ve vodním vajíčku a pak na nás ta skořápka spadla...od hlavy až po paty mokrý, ale šťastný a vysmátý :-D. Od této atrakce změnila Viki svůj oděv z dlouhého trička a kalhot na šaty a d této aktrakce jsme se taky rozdělili na dvojce...já a Viki, Braňo a Kika. Zkusily jsme s Vikou najít, ale neúspěšně a tak jsme se rozhodly jít si raději stoupnout do další fronty...na co? No to jsme taky nevěděly :-D. Byla nejkratší a ubíhala najrychleji, taj proč se tam nezařadit, že? :-D Konečně jsme se dočkaly..Jmenovalo se to X:\No Way Out (není cesty ven). Byla tam hrozná tma a jen sem tam svítila slabá modrá a červená světýlka. Posadily jsme se tam zas do nějakýho vláčku a rozjely se....jéé, ale pozadu. No oproti všemu to bylo pohodový, ale chvilkama, když to začlo házet z leva do prava, to taky stálo za to. No a jako sladkou tečku na závěr, neb už bylo kolem páté a park zavíral v šest, jsme si šly užít Colossus... Jízda trvá asi minutu. Rozjedete se celkem klidně, pak to nabere rychlost a najednou se octnete hlavou dolů a zase a ještě jednou, několik zákrutů z leva doprava a pak se to trošku sklidní a právě když si myslíte, že máte nejhorší za sebou to přijde. Začnete se točit jako do ploché vývrtky uděláte asi tři až 5 otoček...spočítat to nestíháte a než se stačíte vzpamatovat (a váš žaludek taky), tak se točíte znovu, pro tentokrát na druhou stranu....prostě supéééérrr pecka, mazec, amazing, úžasný INCREDIBLE!!!! :-O :-*
S Kikou a Braňem jsme se potkali zase u auta, ty mezi tím vyzkoušeli Saw, což vypadalo taky drsně, rychle a nebezpečně a Samurai. Nemohu popsat jejich zážitky, takže třeba vám to tu popíší sami do kometářů...uvidíme :-)
Cestou domů jsme se ještě stavili na Windsdoru (jen se podívat z venčí) což je jeden z nejvýznamějších britských hradů a řádně unavení, vytočení :-D, vyječení jsme se vraceli domů.


středa 7. července 2010

Po stopách Harryho Pottera

Když nad tím tak přemýšlím, tak jsme ten trip vlastně nezačly pořádně páč jsme ho nezačly na King´s Cross na nástupišti 9 a 3/4, ale na Paddingtonu na nástupišti 3 :-D.
Viki je slovenka co přijela do Londýna na rok a od chvíle kdy jsme se poznaly jsme si okamžitě tak nějak padly do oka. A tak slovo dalo slovo nápad dal nápad a vzešlo z toho, že tuto nedělu (4.7.) jsme se sešly v osm na Golders Green a společně vyrazily objevovat Oxford.
Vypadalo to jako velmi jednoduché cestování jedním vlakem z Paddingtonu přímo do Oxfordu, ale jak jistě tušíte zas tak přímé to nebylo. Nejprve byl problém se slevovým vouchrem, který jsem zkopírovala z originálního programu do mailu a pak teprve vytiskla no a díky tomuto zdržení nám ujel přímák a nikdo nám nebyl schopný říct, kdy nám jede další. Nakonec nás poslali na jeden vlak bůhví kam a že první zastávku máme vystoupit a chytit jiný vlak přímo do Oxfordu. Jaké bylo naše překvapení když po 20 minutách čekání v nějakém malém městečku jsme nastoupily na vlak, který přijel z Paddingtonu :-D No celkem jsme se tomu zasmály.
Do Oxfordu jsme dorazily něco kolem půl dvanácté a zpáteční vlak nám jel v půl páte takže jsme měli celých 6 hodin na procházení městečka.
No musím říct, že kdybych měla popisovat jednotlivé budovy, tak by to zabralo snad 1000 nudných a podobných řádků, takže tak hromadně. Oxford je jedna velká univerzita, opravdu tam krom těch kolejí a pár baráčků a obchodů nic jiného není. S Viki jsme se vydaly kamkoliv kam to šlo. Nakoukly jsme do všech veřejně přístupných i (asi) přístupných univerzit. Po nějaké době mi zavolala Evča, že dorazili s Miškem a Jankou do Oxfordu taky. Takže jsme se sešli a společně zamířili do muzea všeho možného.
Čas, ale neúprosně kvapil a tak jsme se rozhodli muzeum nechat na později a raději zamířit ke koleji "Harryho Pottera" přesněji Christ Church College. Cestou jsme minuli několik tančících černoušků, harmonikáře se zpívacím psem a taky jsem si koupila parádní tašku, kterou teď nosím všude :-D.
Christ Church kolej není o nic jinačí než ostatní, ale jedno velké poznávácí znamení, že jde o tu onu slavnou kolej měla...dlouhou a tlustou frontu na něco. Netušili jsme na co je a tak jsme se prostě zařadili a čekali. Po chvilce nás to čekání s Viki nebavilo a tak jsme šli mrknout o co go tam ve předu a jak jsme se tam tak dívali vtáhl nás ten dav dovnitř a dál a dál, že už nebylo cesty zpět a tak jsme se dostali dovnitř bez zaplacení. Dobré, tak já to tedy přiznám...nechali jsme se vtáhnout, ale co už...byly jsme tam a byly bychom hloupé holky, kdyby jsme šli zase zpátky do fronty na lístek (který mimochodem jak jsem se později dozvěděla stál 7liber:-)).
Kolej je to opravdu nádherná!!! Můžete nahlednout do společenské místnosti, která vypadá téměř jako ve filmu a která se také stále používá. No nahlédnout...spíš se zařadíte do fronty a pak pěkně jako vychovaní a způsobilí tučňáčci pochodujete jeden za druhým směrem dopředu a pak zas zpátky :-D V této frontě jsem také zaslechla češtinu a tak to říkám Viki a najednou se na mne otočí paní přede mnou a říká "jj jsme z Čech", přízvuk mi byl vskutku povědomí a tak jsem se optala odkud, že přesně a slečna (té paní dcera) říká "njn jsme z Plzně :-D" jaká to radost v Oxfordu potkat plzeňááky!!! Po společenské místnosti jsme byly v nějaké katedrále, nebo kapli či co, vyfotily jsme se na zahradě a najednou jsme se dostaly k východu, kde už to pak nešlo zpátky.
No nevadí šak se tam zas nějak dostaneme a tak jsme vyrazily první cestou která se nám líbila. Evča, Miško a Janka zůstali někde tam v davu.
My s Viki jsme došli k botanickým zahradám...bohužel už zavřeným. Byl čas jít na vlak a tak jsme se zeptaly kudy tudy do Bavorova...teda na vlak...:-D a vyrazily. Cestou jsme minuly observatoř a hrad na kopci, který nás víc než lákal, ale upřímně řečeno měly jsme toho za celý den dost a dost a taky Viki musela být doma do sedmi na babysitting.
Vlak byl jak se patří narvaný a tak tomu zůstalo až do Londýna....ale byl to krásný výlet.
A co si budu pamatovat z Oxfordu...je tam chladněji než v Londýně a je to kráááásný univerzitní městečko, kde když jste dostatečně oprsklí, tak můžete nahlédnout téměř kamkoliv. :-D






pondělí 3. května 2010

Bazén

Je pondělí 3.května Bank Holiday!!!
Hurááá nemusí se do školy, nemusí se pracovat!! No tak tohle platí pro všechny až na mne a tak i dnes jsem musela vstávat na sedmou a připravit dětičkám snídani.
Naštěstí jsem skončila kolem 9:35 a celé odpoledne jsem měla volné. No jo, jenže co s tím, když venku leje??! Už nějakou dobu přemýšlím o návštěvě bazénu, tak proč ne dnes.
Zkusila jsem na Facebook napsat, jestli se někdo přidá a čekání jsem si krátila kecáním s Léňou a taťkou na skypu. Jak jsem předpokládala nikdo se neozval a tak jsem byla odsouzena jít sama...
Sbalila jsem všechno až na "nedůležitý" šampon (příště ho nesmím zapomenout!!) a vyrazila na Swiss Cottage, kde je Leisure Centre (centrum volného času, kde si můžete vybrat od posilvny, lezení až po bazén). Našla jsem to celkem hravě, takže první bod odškrtnut.
Sotva co jsem tam vlezla uviděla jsem frontu lidí čekajících na cosi. Uviděla jsem něco jako recepci a tak jsem se tam šla informovat. (Už co jsem přicházela, tak ta paní za přepážkou na mne koukala dost divně.) Já:"Dobrý den, mohu se vás jenom zeptat, když chci do bazénu, musím mít členskou kartu?"Ona: "Ne nemusíte" Já: "A co proto musím udělat?" Ona: "Vystát si tu frontu a koupit lístek". Až po tomhle rozhovoru jsem pochopila na co ta fronta je a tak jsem se šla poslušně a mlčky zařadit nakonec. Mezi tím co jsem přišla na řadu se slečny na recepci prostřídaly, takže jsem se nemusela cítit tak trapně :-). Koupila jsem si lístek, zeptala se mne na něco se zámkem, tak jsem řekla, že ho chci, zaplatila jsem 4,20 (platila jsem 10 a ona mi vracela samé drobné jedno librovky...je to důležité říct) a odebrala se hledat kudy kam.
Našla jsem si nějakou skříňku s klíčkem v zámku, převlékla se do plavek a začla jsem zkoumat jak ten zámek, vlastně funguje. Po chvilce jsem usoudila, že asi podobně jako u nás a tak jsem se zeptala jakou, že minci tam mám vhodit. Bylo mi řečeno, že si musím zakoupit takové kolečko za 20p na recepci. Tak jsem si oblékla, kalhoty, boty a mikču a vyrazila na recepci. Kolečko mi vážně prodali. Vrátila jsem se tedy ke skříňce, všechno tam pečlivě uložila, zamkla a pak jsem si všimla, že mám na ruce ještě prstýnek o který bych nerada přišla. Odemkla jsem tedy znovu skříňku a co se nestalo...normální je, že vám mince, nebo žetonek propadne a vy to tam pak strčíte znovu, ale ne tady v Londýně...jako taky propadne, ale už ho nevytáhnete :-D Co teď?? Měla jsem na výběr... buď ze sebe udělat trubku a jít si koupit nový, nebo dát věci do jiné sříňky bez klíčku (protože ho paní co mi to poradila, kdysi ztratila) a na bazén si vzít sebou všechno cenné. Jj rozhodla jsem se pro "trubku". Takže jsem se znovu jako oblékla a znovu jsem šla na recepci žádat o žeton. No smáli se mi a já se nedivím :-D
V bazénu jsem vydržela asi hoďku. Cestou domů jsem se stavila v Sainsbury koupit nějaký film. Rozhodla jsem se platit u samoobslužné kasy, protože to je nejlepší způsob jak se zdvořile zbavit drobných. Začla jsem tam házet mince a najednou si v peněžence všimnu žetonku do bazénu. No, upřímně mně to rozesmálo, ale taky jsem nechápala, kde se tam vzal. Až později, když jsem nad tím dumala, mi došlo, že jak mi slečna na recepci vracela tu hromadu drobných, tak mezi ně zamíchala i žetonek, ale už mi to neřekla. Vzhledem k tomu, že to vypadá jak jednolibrovka, tak jsem to prostě nasypala do pěněženky a víc se o to nestarala. Takže na další návštěvu mám žetonek v kapse...pardon v peněžence. :-D

Jednolibrovka vs žetonek do bazénu :-D

úterý 20. dubna 2010

Mind the gap ....aneb snažím se doplnit vše dokud si to ještě pamatuji

Jenom tak mezi řečí.."mind the gap" je jedno z prvních co se tu naučíte, specielně jestli jezdíte metrem :-D
Tak jsem tady už přes tři měsíce. Toto utíká, co? No i mne. Našla jsem si tu i nějaké nové češky a samozřejmě lidi, se kterýma se dá lecos podnikat. A tak od školní a mojí vlastně první párty jsem byla pozvaná na úžasný

Brazilian barbecue

Sešlo se nás tam něco kolem 25lidí z různých koutů světa, ale převážně z Brazílie..jak jinak :-D. Na zahradním grilu se peklo maso, připravované Fábiem a koupené dokonce v brazilském obchodě, no ostatně jako vše. Teda až na pivo:-D. No pro to jak to chutnalo slov nemám, takže když napíši delicious!!!, tak to musí stačit. Co bylo, ale pro mne zcela nové...kromě spousta lidí..maso se nakrájelo na tlustší nudličky a poté co se opeklo se obalovalo v něčem co se jmenuje farofa a vypadalo to jako strouhanka s něčím smíchaná. Ale musím uznat, že to fakt chuť masa vážně zvýraznilo. Počasí nám přálo a tak jsme mohli venku nerušeně klábosit o všem možném i nemožném co jen dovolovala jazyková bariéra. Krásný večer, který měl být jen můj, mi byl náhle utnut. Naomi mi volala, že Grace je znovu v nemocnici a že by mne potřebovala doma abych pomohla s klukama. Nešlo říct ne, tak jsem jela.

No od téhle akcičky, na které jsem se seznámila se spoustou super lidičkama se pořád něco dělo. Byla jsem s Michelie(další ze spolužaček a taky brazilčanka) v

Covent Garden
, což je krásný místo, kde se dá alespoň trošku zaposlouchat do zvuků kytary či opery. Na maličkém náměstíčku se dají sledovat dost divný věci. Za tu dobu co jsme tam s Michelie byly jsme viděli nějakou ženskou, která vlastně dohromady nepředvedla nic, krom pořádnýho šaškování a nějakýho chlápka co se projížděl polonahý na vysokém kole. Anglický exhibicionismus je vážně podivuhodný :-D Kolem páté jsme se musely vrátit neb jedna z Micheliených kamarádek odlítala zpět do Brazílie a tak se s ní chtěla jet rozloučit na Heathrow. Neměla jsem co dál na plánu a tak jsem jela s nima. Jo ještě před tím jsem dostala dáreček od velikonočního zajíčka :-). Cestou na Heathrow jsem se dozvěděla, že dvě z holek (Michelie a Janaina) jsou taky skautky a tak náš rozhovor dostal najednou úplně jiný spád a zbytek lidí moc nechápal :-D Asi si to dokátežete představit, mluvili jsme o barvě a uzpůsobení kroje, o odborkách a táborech apod. Večer mne pak Janaina pozvala k sobě domů, takže jsem se zůčastnila svého prvního karaoke a takové menší brazilsko-japonské párty :-D
Hned v pondělí, bylo to velikonoční, jsme se rozhodli využít prázdnin ve škole a jet mrknout znovu na

London Bridge. Kdo my? Já, Michelie, Joel a Fábio. Počasí nám opravdu přálo, ale co jsem si odnesla z tohohle výletu jako poučení.."řekne-li vám někdo z Brazílie, že přijde za pět minut, tak si klidně běžte na 15 minut na kafe a pak máte i pět minut na toaletu, pak se toho někoho dočkáte :-D. Jj na Fábia jsme čekali fakt dost dlouho.
Další neděli 11.4.2010 jsme naplánovali s Fábiem, že spolu ostatníma lidma podniknem výlet na Buckinghamský palác a pak do Natural History museum. Měla jsem jít já, Fábio, Janaina, Michelie. Jak už to tak, ale bývá nakonec to celé dopadlo jinak.

Ale o tom v dalším článku, dneska se mi už zavírají oči...
Doufám, že jsem aspoň trošku zalepila vééééélikou mezeru, které jsem si plně vědoma. Piště lidičky, pište a podporujte mne v chuti psát dál.

sobota 10. dubna 2010

Sorry, omlouvám se, desculpa,..

Moc se všem omlouvám, že se tu dlouho nic neobjevilo. Ale nějak se nám začíná zlepšovat počasí (ťuk, ťuk) a tak víc času trávím venku s lidičkama, než na PC. Jak všichni dobře víte mám svojí zahrádku...kdo by přeci jen nevěděl http://zabkamarta.rajce.idnes.cz/ kterou se vám snažím opečovávat co možná nejčastěji. A když už jsem taková nezodpovědná na blogu snažím se vám alespoň popisovat co/kdo, je možné na těch fotkách vidět.

Zítra se chystáme s pár lidma (ještě nevím s kolika a kdo všechno) zkouknout střídání stráží u Buckingham palace a pak do National History museum, takže se tu snad..možná...probably..provavelmente...obejví článek National History museum part II.

"Tak tímhle se tady taky bavím :-D"

středa 24. března 2010

Průřez několika dněma...

Člověk by si řekl, jak se mu ten čas tady povleče, ale opak je naprostou pravdou. Utíká to tu snad ještě rychleji než voda. Týden začne pondělním ránem a než se naděju, tak už je zase pátek večer a já jenom přemýšlím jestli je to vůbec možné. Pro jistotu mrknu do kalendáře a heleme se...on je vážně pátek. Člověk by si řekl 14 dní co to je, ale ono se toho může stát tolik, že pak na něco i zapomenete.
Takže takový (doufám, že krátký) článek o tom co nového se událo.
V sobotu 13. března jsem konečně objevila česko-slovenský obchůdeček poblíž Golders Green, takže jsem po dlouhé době měla lipánka, jesenku a takový ty děsně nezdravý česnekový brambůrky :-D. Taky jsem koupila Stevevovi plzeň. No sice říkal, že je to výborný, ale hned co to dopil, tak si otevřel plechovku jeho piva, tak nevím jak si to přebrat :-D
Další co se stalo, malá Grace měla neštovice, což by nebylo ještě to nejhorší, ale dostala k tomu ještě teploty a to takové, že jeden den strávila v nemocnici. Teď už je v pořádku, ale jak to tak u neštovic bývá tak jsou prodce nakažlivé. Takže teď je má pro změnu Will a k tomu dvojtý zánět. Jeden v oku a jeden v krku, no prostě sranda.
V sobotu jsem konečně zašla do Hyde Parku. Viděla jsem tolik očekáváný speakers corner a teda jako nic moc. Jen tam jen stánek s občerstvením. Taky tam jsou záhonky s popiskama kytiček a pozóór některé byly i latinsky a tak jsem si osvěžila milovanou botaniku. A ještě jeden poznatek z Hyde parku...jsou tam pěkně drzé veverky. Tak jako se chodí krmit kachny u nás na rybníček, tak tam se chodí krmit veverky oříškama :-D
Už nějakou dobu přemýšlím, že si pořídím kolo, ale vzhledem k tomu, že tu budu už jen 4 měsíce a doma na mne čeká mé krásné kolo, prozatím trénované maminkou, nemá cenu kupovat nové. A tak jsem v pátek 19.3. večer prohlížela inzerci na pohyby.co.uk. a našla tam inzerát, že nějaký slovák prodává kolo za 3o liber. Krásná cena, že? No chvíli jsem se rozmýšlela, ale nakonec jsem tu smsku s otázkou na to kolo poslala. Vyměnili jsme si několik informací a domluvili se, že v neděli se sejdeme, kolo vyzkouším a když bude ok, tak budem řešit co dál. Kolo bylo v pořádku...malilililičkato větší, ale na 4 měsíce mi to absolutně nevadí a tak během příštího týdne..I hope, bych měla mít kolo. Juchů!!!
Tu samou neděli co jsem poprvé viděla své budoucí kolo, tak jsem taky poprvé ochutnala anglický pivo Forster...no už se těším na české točené :-D
V úterý 23.3. jsem psala závěrečný test z preintermediate levelu. Když ho napíšete na 70% a víc, tak postupujete do vyššího levelu a když ne, zůstáváte. Dneska jsem se dozvěděla výsledky a tak mohu hrdě prohlásit, že postupuji! Takže od pondělka začínám studovat s novou učitelkou, nový level, ale v podstatě se starými spolužáky a to mne těší. Taky jsem dneska konečně napsala další pohled babičce a dědovi...well done Marti!

Tak to by bylo tak nějak v rychlosti a průřezem. Tak jsem vás zase trochu ponudila a když si na něco vzpomenu, tak to ještě dodám

pondělí 22. března 2010

A jede se pryč z Londýna

...ne neznamená to, že se mi v Londýně přestalo líbit a tak prchám domů.
V sobotu večer mi volá Evča. "Chtěla bys jet zítra někam na výlet?" S obrovským nadšením odpovídám: "JASNĚ!!! A tak jsem v neděli vstala v sedm hodin, abych na osmou byla na cestě na Hammerstmith, kde mne měl nabrat Jogi s Evčou a Miškem. Teda, že v neděli takhle po ránu budou zácpy, to jsem dost nečekala a tak jsem místo na devátou dorazila v 9:15. V té době jsem stále netušila kamže to vlastně pojedem, ale bylo mi to tak nějak jedno. Miluju cestování v autě a nezáleží mi kam se jede, hlavně, že někam :-). Nutno podotknout, že počasí bylo pěkné slunečné a tak nějak svým způsobem i teplé. První kam jsme zamířili byl Rochester. Rozhodli jsme se pro něj dost spontálně, když jsme objevili mapu Kentu. (Mimochodem Kent není město, jak jsme se z prvu milně domnívali, Kent je veeeeliká oblast. Něco jako kdyby jste chěli navštívit město Šumavu :-D)
Cestou do Rochestru jsme lehce zabloudili a zrovna k nějakému rybníčku. Měli jsme s sebou motorový člunek, co kdysi dostal Miško od Evči a doposud ho nevyzkoušel. Asi je vám jasné, že jsme ho hned vyzkoušeli a zrovinka na tomto rybníčku. Loďka jela perfektně, měla jen jednu chybu...neumí couvat a tak když jste zajeli někam do "zátočiny", tak jste jí museli jít odšťouchnout. A tak jsem chvilkama měla pocit, že ne jen loďka je na dálkové ovládání, ale i Miško. To když loďku "řídila" Evča...nebo loď Evču? :-D Po chvilce našeho blbnutí s člunem přišla nějaká paní a cosi říkala Miškovi. Já, Jogi a Evča jsme stáli na druhém břehu a tak jsme absolutně netušili co si povídají jen četli z Miškova zamračeného výrazu, že to asi nebude nic pěkného. Paní nám přišla oznámit, že toto je soukromý rybníček a její manžel tam chová velkou rybu. Z člunu byla nadšená a tak nám povolila jezdit jen na jedné půlce rybníčka a té, kde je ryba ať se vyhýbáme...asi se bála, že by nám ho ryba snědla :-D
Když jsme se dostatečně vyblbli pokračovali jsme dál do Rochestru. V Rochestru jsme navštívili Rochester Cathedral, kde si Evča měla čest vyzkoušet jaká je zde akustika a poctila tuto katedrálu svou Ave Marií v češtině. (když budete hodně šikovní existuje z tohoto soukromého koncertu video :-)) Měla z toho obrovskou radost, ale před tím taky obrovskou trému, takže to křoví co tam dělám je proto, že potřebovala psychickou podporu :-D Po prohlídce katedrály jsme se prošli po parku u Rochester Castle a vzhledem k tomu, že už byl čas na oběd zamířili jsme do nějakého pubu(hospoda). První co vás 100% zaujme, že je neděle odpoledne a spousta lidí bylo totálně na mol. Našli jsme volné místo a objednali si své papů. Já a Evča jsme si objednali jacket potatoes, Miško lasaně a Jogi Holywood steak. Každý jsme se těšil na to své a myslím, že nejvíc Jogi na ten svůj masový steak. Konečně nám to přinesli a chtěli jsme se pustit do jídla, když v tom Jogi zjistil, že mu přinesli něco jiného. Zavolali jsme si tedy číšnici a řekli jí, že přinesla Jogimu rybu a že on si objednal steak. Chudák absolutně nechápala a tak jí to Jogi ukázal v jídelním lístku. Jaké bylo překvapení, když čísnice řekla:"ale to je ono, tohle je to co jste si objednal". Vysvětlení této záměny přišlo ve chvíli, kdy si Jogi znovu přečetl název toho jídla...nejmenovalo se to Holywood steak, ale podobně a to slovo co znělo jako holywood, bylo pravděpodobně Halibut což je nějaká ryba. Tak což o to, to by ještě nebylo to nejhorší, ale Jogi je masožravec ostatně jako většina chlapů, ale na jeho talíři převažovala brokolice, mrkev, fazole, brambory a ryba. Žádné maso :-D Víc vegetariánské jídlo si neumím představit. No tlemili jsme se mu všichni...to se nedalo se nesmát :-D :-D Po vydatném obědě jsme se rozhodli opustit maličký Rochester a jet navštívit Hever Castle. Jogi to nacvakal do GPS a vyrazili jsme. Musím podotknout, že jsme měli na cestu pouhou hodinu a pár minut, protože bylo kolem půl třetí a poslední prohlídka byla v 16:00. Cestou jsme jednou zakufrovali a jednou chytli objížďku, takže asi tušíte správně, že jsme to nestlihli. Dorazili jsme přesně, když vyháněli všechny návštěvníky z areálu. Tak jsme vyfotili pár obrázků z dálky a zklamaně odešli. A co teď? Domů se nám ještě nechtělo a v původním plánu bylo vidět moře...hurá k Severnímu moři do města Sheernes. (pro větší efetk z vyprávění doporučuji prohlédnout mapu pod článkem. Pak pochopíte jak moc funny bylo naše cestování) Chtěli jsme stihnout alespoň západ slunce nad mořem....ani to se nepovedlo. Neposlušné slunce si klidně zapadlo v průběhu naší cesty za mořem. GPS nás zavedla na velké parkoviště u Tesca...no jo, ale to přeci není moře. Tesco, benzínka, ale kde je to moře...U toho parkoviště byla zídka a tak jsem na ní vylezla. Yes! Za zídkou bylo opravdické moře. Prošli jsme se chviličku po pláži, udělali několik romantických snímků(možno vidět na rajčeti) a vyrazili zpět do Londýna.

pondělí 8. března 2010

Natural History Museum I.část

I přesto, že svítilo sluníčko, věřte, nebo ne.. byla tu neděle...!!
7.3.2010 a co s ní? Naštěstí jsem se domluvila s Mončou, že půjdeme společně o Museum of Science(ne není to překlep, čtěte dál) sraz jsme si daly ve 12:45 na Baker Street station a jak už tradičně, já holka neposedná byla jsem tam o dvě hodiny dříve.
Naštěstí zcela úmyslně, páč jsem chtěla vyfotit pro tatínka a Domču museum Sherlocka Holmese a taky jeho sochu. Když to museum konečně našla, byla tam slušná fronta lidí čekajících na "asi" úžasný zážitek:-D Ale ta nebyla nic proti tomu co lidí se těsnalo před Museem Madame Tussaud, na to, že tam vstup stojí 23 liber tak jich tam bylo fakt dost! A tak jsem si to museum aspoň vyfotila a vydala se dál po Baker Street směrem k Selfridge. Co je to Selfridge? Ve zkratce řečeno, hodně velký a drahý obchod, kde najdete vše od papírnictví, knihkupectví, nábytek, zlatnictví až po oblečení a obchod s jídlem. Jak už jsem řekla, je fakt dost drahý a tak jsem to jen prolétla a vydala se na místo srazu.
Zrovna jsem psala smsku Monče, že až tu bude ať mne prozvoní a najdenou se za mnou objevila :-D Sedly jsme tedy na 74 a vyrazily na South Kensington Station. Přestože svítilo sluníčko a bylo nádherně, tak byla taky pořádná kosa!!! Autobus ohlásil naši zastávku a tak chca nechca musely jsme naše teplá místa opustit. :-) Po chvilce hledání jsme úspěšně našly nějaké museum. Říkám nějaké, protože v téhle oblasti je jich hned několik. Museum Victorie and Albert, Museum of Science a taky Natural History Museum. Ta nádherná, velkolepá budova co jsme objevily, bylo právě ono zmiňované Natural History Museum a tak nám vůbec nevadilo, že změníme plán a místo Museum of Science(muzeum vědy) zavítáme do Natural History Museum(museum historie a přírody). Vystály jsme si frontu na vstup, protože hned po vstupu vám zkontrolovaly tašky a batohy jestli něco nepašujete :-D a konečně jsme se octly ve velké vstupní hale. Obě dvě jsme jen zůstaly stát a sborově řekly "WAU!!!" Opravdu se nedalo říct nic jiného, člověku docházely slova pokaždé, když se pokusil popsat co cítí. Docházejí mi teď v Češtině, natož v Angličtině :-D Hned po vstupu se octnete v obrovské hale a uprostřed ní je dlouuuuhatáánská kostra dinosaura, všichni se u ní fotí a tak je tam pěkně narváno. Budova je postavena v podobném stylu jako Parlament, takže si připadáte jak když se octnete v Bradavicích z filmu o Harrym Potterovi. No myslím, že víc než slova napomohou fotky, takže směle do mé galerie.
Museum zahrnuje sbírky ze všech pírodověděckých oborů. Entomologie, Botanika(jak na potvoru byla zavřená), zoologie, biologie a dokonce i akvaristika, plazy, obojživelníci a jiná podobná stvoření a geologie. Sbírka minerálů, to bylo něco pro mně :-D Této sbírce je věnována celá jedna veeeliká a táhlá místnost. Minerály a horniny jsou rozřazené pěkně podle složení a jako samostatnou sekci tvoří "value", neboli hodnotné kousky jako jsou například diamanty. Pro mne byl však největším objevem Kasiterit from Slavkov, Czech republic. Ačkoliv tam není výslovně napsáno Horní Slavkov, jsem si téměř jistá, že je to z mého města, protože se u nás nachází významné naleziště těchto minerálů. Takto vidíte je nás tak málo a máme svůj kamínek v museum v Londýně :-D
Po této obdivuhodné sbírce jsme shlédly jak se člověk postupně vyvíjel z opice, pokochaly jsme se nádherným kazetovým stropem, vymalovaným jako herbář a taky jsme viděly veeeliký kmen Sequoie Giganteum starý přes 1000 let. Prostě úžas. Samostatnou položku pak tvoří expozice o dinosaurech, kde můžete shlédnout spoustu koster a kostříček, několik hýbajících se dinosauříku, ale taky pořádnou frontu lidí čekajících na něco a vy nevíte na co. Jak už se tak říká "nechceš-li se ztratit jdi s davem", tak i my jsme se přidaly k davu a čekaly na to "něco". Nejprve jdete po vyvýšené "naučné stezce", kde máte popisky ke všem těm obřím kostrám, co byly jejich majitelé vlastně zač. Po několika mintách čekání a chůze ve stylu tučňáka se před váma objeví dlouhá stěna do kulata, na které je několik faktů o T-rexovi( Tyranosaurus Rex). Protože nemáte co dělat, tak si některá ta vtipně podanná fakta i přečtete a tak se dozvíte například, že T-Rex byl tak vysoký, že kdyby upadl zabil by sám sebe, nebo že měl tak kraťoučké ručičky(přední nohy), že kdyby jste mu dali příbor, tak by se chudáček rexík nenajedl apod. Celé toto vaše čtení doprovází řev dinosaura odkudsi. Teprve až se dostanete k výběhu s T-rexem, celé to pochopíte. Přímo před váma se ocasem ohání obří T-Rex, mlátí hlavou ze strany na stranu, otvírá tlamu s hnusnýma zubama a řve. No musím uznat, že být mladší, tak bych se ho pořádně bála!! Po této podívané jsme se s Mončou shodly, že už jsme celkem utahané a že pomalu vyrazíme domů. Což mi připomíná...jak jsme tak stály v té frontě, zazvonil mi telefon. Tak jsem to zvedla a tam Naomi, že je s malou v nemocnici a potřebovala by ode mne pomoct s klukama. (Malá má totiž neštovice a v neděli ráno se jí k tomu přidala teplota 40. Vypadala fakt hrozně chuděrka) Tak jsme se domluvily, že kolem šesté budu doma a pomohu Stevovi, protože ona musí zůstat s ní. Nevadilo mi to. Ten den byla fakt zima a další půlku musea jsem se stejně rozhodly nechat na jindy. Natural History Museum je ohromující, ale taky ohromné a na jeden den by toho bylo fakt moc.
Takže se můžete těšit na Natural History museum II.část

pondělí 22. února 2010

Camden Town a hokej u Evky

Autobusák ohlásil Camden Town station (pozn. pokaždé když to končí station, znamená to, že můžete přestoupit na metro). Autobus byl fakt narvaný k prasknutí a tak jsme s Grazi vystoupily ven aby se ti lidi dostali z busu, to se přeci normálně dělá, jenže pak když jsme chtěly znovu zalézt, začal na nás autobusák křičet, že musíme zaplatit, nebo vystoupit. Tak jsme vystoupily....jj za dobrotu na žebrotu. Camden Town je dle mého názoru dost divná část Londýna. Všude je spoustu obchůdků s černým, potrhaným oblečením, nebo naopak přehnaně barevné s křiklavými barvami. Spoustu potetovaných mladých lidí s čírem na hlavě a s piercingem všude možně. No jeden by se bál. Jeden možná, ale my jsme byly dvě, takže jsme neohroženě vyrazily do hlavní tržnice.
První co stojí za to navštívit je menší tržiště s dřevěnýma, barevnýma boudičkama a s velkýma sochama lvů. Z toho "tržišťátka" se vydejte podél řeky, projdete pod mostem a octnete se v něčem čemu se říká "Camden Lock". Vééééélikáááánské tržiště. Část je zastřešená, část ne, v prostoru je rozmístěno spoustu soch koní a všeho co se jich týká. Sochy jsou buď kamenné, nebo bronzové. Ve skutečně bohaté nabídce obchodů a obchůdků si najde každý to své. Od ethna, retro, punk až po středověké kostýmy, staré obrazy, knížky, budhistické čepičky(takový ty hodně barevný), svíčky, šperky, vázy...prostě všechno. Na projití celé tržnice potřebujete bez mála 4hodiny a i po tom máte pocit, že jste jistě něco vynechaly. Koho unaví věčné chození, nabízí se zde pestrá nabídka světových kuchyň. Polská, Čínská, Thajská, Brazilská, Indická, Italská, dokonce tu myslí i na vegetariány. Nejen, že tu pořídíte snad vše, ale ještě k tomu to seženete povětšinou levně. Jak se tady snažím popsat celé to úžasné místo, tak zjišťuji jak málo slov znám, protože se mi jich prostě nedostává, abych vylíčila ten veliký zážitek.
Kolem půl páté už jsme byly obě uťapkané a tak jsme se vydaly hledat zastávku našeho autobusu. Po chvilce pátrání a domlouvání, který autobus bude nejvýhodnější. Během cesty jsme se rozloučily a já pokračovala dál sama domů.
Doma jsem, ale nezůstala dlouho, protože jsem byla domluvená, že kolem sedmé se sejdu s Evčou na Piccadilly a pojedeme k ní sledovat hokej. Vždyť jsme hrály s Ruskem! Sraz byl před Rainforest coffe (věrný čtenáři ví o čem je řeč) a protože jsem měla ještě čas, zašla jsem se dovnitř podívat jestli onen známý strom bude konečně mluvit. Hurá!!! Mluvil, mrkal, had kroutil očima, krkem a vyplazoval na mne jazyk, papoušek křičel a opičky přímo hulákaly...dokonalé! Když jsem vyšla ven, Evča akorát přicházela a tak jsme se společně vydaly hledat, kde nám jede něco k ní. V 7:15 jsme vyrážely z Trafagaru a k Evče jsme s jedním přestupem dorazily kolem 8:30...šílený ty zácpy všude! Hokej jsem sledovaly na slovenské stránce (zlatí naši komentátoři) a vydržela jsem až do konce, takže jsem viděla jak nás rusáci rozdrtili 2:4 a vyrazila domů.
Dorazila jsem v půl dvanácté a padla jak zabitá.

Tak trošku plánovaně neplánovaná neděle

Ráno jsem se probudila a světe div se ono prší. "To musí být neděle", řekla jsem si:-).
Byla jsem domluvená s Grazielou (spolužačka ze školy), že se setkáme v 11 před Sainsbury na Goldáči a půjdeme někam spolu. Graziele je kolem 30 a má 4 letou dcerku. Je zvláštní jak tady lidi přehodnocují svoje názory na dospělé, provdané maminky. Vždycky jsem si říkala, že bych si s nima neměla o čem povídat, ale opak je pravdou.
Kolem desáté smska: "venku pořádně prší, vážně chceš někam jít? Grazi". Jasně, že jsem chtěla a moc, protože když máte volnou jen neděli, tak je vám jedno jetli venku, prší, sněží či padají kameny...chcete vypadnout. Odepsala jsem tedy něco ve stylu, že rozhodně nechci zůstávat doma a doufala, že to vyjde. Vyšlo!!
V jedenáct jsme se setkaly v Costa Coffe a domluvily se kam půjdem. Na Oxford Street je jeden veliký obchod jmenuje se Selfridge a v něm je ukryté "Muzeum malých věcí". Moc jsem to chtěla vidět a tak jsem to navrhla jako variantu. Grazi souhlasila. Super! Sedly jsme tedy na 13 a frčely si to na Oxfordku. Nutno podotknout, že mezi tím přestalo pršet.
Selfridge jsme našly hned, co jsme však nemohly vůbec najít bylo to muzeum. Šly jsme podle šipek, ale všechny dveře co se v tom místě, kam nás nasměřovaly ukazatele, nacházely, byly zavřené. Zeptala jsem se tedy jedné slečny z ostrahy, jestli neví kde se dá najít to muzeum. Ukázala nám znovu ten samý směr jako předtím šipky. Nakonec tam těsně před náma dorazila další dvoučlenná ostraha a otevřela ty správné dveře. Jako pravý gentlemani nám podrželi dveře a popřáli příjemnou zábavu. Vešly jsme tedy do naprosté tmy a sem tam něco někde svítilo. No, bizardnější muzeum jsem snad ještě neviděla. Nebylo tam skoro nic miniaturního až na jeden globus a jakési nebe-peklo pro zvířátka. Přízvisko muzeum si to vůbec nezaslouží a taky už vím, proč se o něm nedočtete nikde na internetu :-D
Selfridge naprosto nudný, drahý, kýčovitý obchod jsme spíš proletěly a vydaly se dál do útrob Oxford Street. Šly jsme a kecaly, sem tam zašly do nějakého obchodu...spíš, ze zvědavosti, než z nutnosti koupě...a tímto stylem jsme taky došly k Disney obchodu. Ne nijak velké hračkářství nabízí plyšáky snad ze všech Disney filmů a seriálů. Od Malé mořské víly, Mickeyho, Sněhurku a 7 trpaslíků až po Auta, Příšerky s.r.o., Hanna Montana...apod. Mají tam plyšáky, oblečení pro prcky, masky, hrníčky, pěněženky...atd. Po tom co jsme se dostatečně pokochaly, vyrazily jsme dál.
Pokaždé, když byla někde odbočka na nějaké turisticky zajímavé místo (hnědě podbarvený ukazatel), tak jsme tam zahly. Takto jsme se propletly úžasným bludištěm uliček, viděly poprvé( tedy alespoň já) British museum a už se moc těším až ho navštívím. Taky jsme našly odbočku směrem k Museum of Cartoon (kreslených postaviček). Dost nás to zaujalo a vydaly se ho najít. Nenašly jsme ho a do toho ještě začlo pršet. Po vzájemné domluvě jsme se rozhodly zajít někam na oběd, když v tom kolem nás projel bus na Camden Town. Zeptala jsem se Graziely jestli tam už byla, "ne co to je?". A bylo rozhodnuto...počkaly jsme na bus a vyrazily na Camden Town....

středa 17. února 2010

"Have to" a "must" a můj nový slovníček

16.února
Někteří z vás asi vědí co to znamená "have to" a "must". Obojí to znamená musíš, ale pokaždí trošku jinak. Včera ve škole jsme to začli probírat a Loira(čti Ló), to je naše nová učitelka, nám zkrátka řekla, že je to jedno a to samé a víc se tím nechtěla zaobírat. No jo, jenže to bychom nebyli my zvědaví žáčci abychom to nechtěli vysvětlit. Graziela začala s tím, že se doslechla, že to má jiný význam a že by chtěla znát jaký. Po té se přidali ostatní. I já jsem si pamatovala jak nám pan Mašata vysvětloval, že je mezi tím rozdíl, ale tak nějak se mi nechtělo přidávat dříví do ohně....
No nejdřív se snažila tvrdit, že je to vážně to samé, ale když viděla, že to vážně chceme vědět, tak prohlásila, že je to na vyšší level a my jsme teprve pre-inttermediate a tak to nepotřebujeme. Vskutku nádherný přístup.
Fajn, řekla jsem si, že se tedy na to zeptám doma Naomi. A taky jsem tak udělala. Když byla vhodná chvíle (a to jich včera bylo vážně pomálu, protože Will celou noc probrečel, je totiž nemocný, a tak se vůbec nevyspala) nadhodila jsem, to co jsme brali ve škole a že bych potřebovala vysvětlit rozdíl. Řekla mi, že "must" používáme, když jde o rázný příkaz, u kterého není vyhnutí a "have to" je spíš jako měla bys, nebo mohl bys...ale není to tak striktní nařízení. Tohle mi bohatě stačilo a tak jsem mohla jít v klidu spát.
Dneska 17.února
Věřte tomu, nebo ne, dopoledne jsem se učila. Dělala jsem úkol, vypisovala si slovíčka a snažila se je zapamatovat. Najednou slyším před mýma dveřma nějaký hluk. Otevřu dveře a tam Charlie. Koukne na mne pěkně nevinně a taky takovým ti pohledem "mám něco za lubem" a pak se mne ptá co dělám. Řekla jsem mu že se učím. Sedl si ke mne a četli jsme spolu slovíčka. Pak řekl, že jde něco udělat (přiznám se moc jsem mu nerozumněla) a zmizel.
Za chvíli znovu klepal na dveře a něco nesl v ruce. Byly to listy papíru sešité k sobě jako knížka a na pár stránkách byly namalované obrázky a vedle nich napsané jak se to píše. Prostě mi vyrobil obrázkový slovníček, prý aby se mi to lépe učilo. Měla jsem z něho pochopitelně radost a tak ho máte vyfocený níže.
Do školy jsem mohla jít pěšky, protože bylo nádherné sluníčko, takže i má nálada byla dneska suprová. Vzala jsem to jak jinak, než přes Golders Green Park a tak jsem se nepřipravila o to potěšení vidět rozkvétající, či už rozkvetlé krokusy, různých barev.
Sotva co jsem přišla do třídy, začli jsme s ostatníma znovu diskutovat o užití "have to" a "must". Řekla jsem Grazi co jsem se dozvěděla a ona na to, že se dočetla přesný opak. Vtipný! Ale ještě "vtipnější" bylo, když přišla Loira a rozdala nám papírky na kterých bylo vysvětlení. To vysvětlení se naprosto shodovalo s tím co mi řekla Graziela.
Áááá, pomóóóóc, tak teď už jsem byla totálně zmatená...čemu mám věřit...tomu co se píše v učebnicích, nebo tomu, co vám řekne člověk žijící v Anglii potažmo rodilý Angličan??

první stránka slovníčku druhá stránka rozkvetlé krokusy

středa 10. února 2010

Pochlubení se či poděkování??

Během 14 dní jsem dostala dva úžasné dárky.

1) balík od maminky a tatínka, kde byl mimo jiného medvídek medíček, buráky a knížka od Šmída.
2) zasněžený pozdrav z Čech od maminky a musím říct, že jsem byla fakt šťastná!! Takže se Vám chlubím a ukazuji co pěkného pro mne maminka vytvořila.

DĚKUJI!!!!!!!!!!!!!!

PS: dneska 11.února mi přišel první dopísek s Bobem a Bobkem...


Klidná středeční snídaně...??...

Dneska ráno jsem vstala s polozalepenýma očima připravila mléko pro Willa a chystala lunch box pro Charlieho. Po včerejší domluvě s Naomi, kdy mě maličko, ale jen maličko sprdla, že bych mohla klukům dávat k snídani taky něco jiného než jahody a hrozno, jsem se rozhodla připravit mango. Kdo jste ho někdy připravoval, tak asi víte, že to není zas taková rychlovka, jako omýt a nakrájet třeba ty jahody. Fakt jsem si dala záležet aby tam nezůstala ani troška slupky, nakrájela na úhledné kousíčky a běžela nahoru za klukama. Will byl pěkně nerudný a vypadal, že s ním zase nic nezmůžu, ale opak byl pravdou. Will byl dneska naprosto báječný, zato Charlie. Toho jsem myslela že už dneska asi ušktrtím. Na mango mi řekl, že to jíst nebude, že to nemá rád. Řekla jsem mu "ty nemáš rád maliny, ty nemáš rád borůvky, ostružiny, švestky, mango...co ti mám teda připravovat?" Tak na chvíli zmlkl. Za chvíli zas, že to jíst nebude, že ho bolí v krku. Šel se tedy zeptat maminky jestli může dostat něco jiného třeba hroznové víno, prošlo mu to. Dala jsem mu teda hroznové víno. Nechal asi dvě kuličky o které jsme se přeli taky pěkně dlouho.
Pak se mne ptal co dělám v troubě, řekla jsem mu, že oběd pro něj do školy chicken and apple balls (mleté kuřecí maso, jablko a cibulka...pak se ta směs dá na pánvičku v podobě malých koláčků a osmaží). No to jste měli vidět jak na mne začal řvát. Že to nenávidí a že to jíst nebude a že jsem hrozná, že mu neudělám párky, že chce párky...apod. Stoupl si na schody a brečel jak malé mimino. Pak si šel stěžovat mamince při čemž tu větu začal " Mami, Martina makes....." Na to mu maminka řekla, že za prvé to není moje chyba, ale její, když už a za druhé, že párky nejsou dobré k obědu. Šla jsem dolů uklidit a když jsem se vrátila nahoru tak za mnou přišel Charlie a řekl "sorry Martina". Nejsem žádná urážlivka, tak jsem řekla, že to beru a že je to ok.
No a pak už protestoval proti všemu. Nechtěl si obléct ponožky, boty, čepici, bundu...zkrátka nic.
Nakonec tedy všichni tři (Charlie, Will, Naomi) odjeli a já jsem zůstala s Grace sama. Konečně si dám snídani...vrátila jsem se tedy do kuchyně abych si něco udělala. Cítila jsem pořádný smrad a tak jsem si čuchla ke Grace. A jej kdopa se nám to pokakal, musím jí přebalit. Chtěla jsem jí tedy vzít a položit na podložku. Teda lidi, takhle pokakaný miminko jsem ještě neviděla. Zvládla to dostat skrz plenku, bodýčko a punčošky. No prostě totálně a completely poo :-D Musela jsem jí celou převléci a snažila jsem se být fakt opatrná a ona se mi celou dobu smála. Měla jsem pocit jak kdyby říkala, "jen se snaž stejně to za chvíli udělám znovu". :-DD
Pak jsem se tedy konečně nasnídala a šla si koupit ještě jeden cestovní adaptér. No ve zkratce místo jednoho cestovního adaptéru jsem si domů přinesla paměťovku do MP4 a cestovní adaptér.
Odpoledne byla škola, kam se začínám těšit čím dál víc, ačkoliv učitelka, kterou jsme dostali se zatím moc neosvědčuje. Taky jsem našla obrázek Prahy v učebnici, přeci jen nejsme zas tak neznámí :-D

neděle 7. února 2010

Museum of London

Tak a další místečko ze seznamu "Co chci vidět"odškrtnuto.
Ráno jsme se s Mončou bavily přes Skype kam, že to dneska půjdeme. Chtěla jít do History Museum of Army. Jen co jsme složitě domluvily místo srazu a cestu, napadlo mne, že vlastně nemám ráda armádní věci a už vůbec ne historický a tak jsem jí navrhla, že bychom mohly navštívit Museum of London. Uff nebyla proti.
Sešly jsme se v 11:30 před Sainsbury na Golders Green, sedly na 268 a frčely si to na Hampstead. Pravidelní čtenáři tuší, že se to dá jít celkem v pohodě i pěšky, ale Monča byla nějaká utahaná, tak jsem svolila k busu. :-) Na Hampsteadu jsme přesedly na 46 to Farringdon Street. Celou cestu jsme kecaly o všem možném i nemožném, o všem živém i neživém apod. Vyhodilo nás to někde za Farringdon station (zastávka metra). Na nejbližší mapě jsme našly, kde jsme a kamže to chceme jít a tak jsme vyrazily. Cestou bylo spousta úžasných budov ať už současných, nebo historických a já jsem měla extrémně dobrou (ti kteří mne znají ví, že to znamená i prdlou) náladu a tak jsem furt lítala a fotila budovy a Monču a zahrady a autobusy...prostě všechno co mi přišlo zajímavé. Taky jsem cestou do muzea zahlédla kopuly St. Paul´s Cathedral. Další věc o které jsem vždy jen slyšela a najednou jí vidím. Pokračovaly jsme směle dál až se před náma objevil nápis jak hrom MUSEUM OF LONDON...juchůů!!! Našly jsme to!! Teď už zbývalo najít jen vchod, protože ten nápis byl na takový rotundě co vypadal, že nemá konec ani začátek. Cedulky nás zavedly až ke vchodu a tak jsme mohly vstoupit a prohlédnout si celou expozici. Vstup byl zdarma, jak už to tady u většiny velkých muzeí bývá. Expozice je rozdělena do tří možná 4 částí. Od pravěku, ke Středověku až po současnost a zcela samostatnou sekci tvořila expozice "Velký požár Londýna". Muzeum je dokonale připraveno i na nudící se děti a vytvořilo pro ně kvíz, který mohou po celou dobu dělat a když to odevzdají a bude to celé správně, dostanou i odměnu. V každé sekci bylo něco, na co jste si mohli sáhnout. Např. jste mohli vyzkoušet středověké váhy, nebo si obléct středověký oblek prostých lidí. No strávily jsme tam dobré dvě hodiny a pak jsme usoudily, že je čas oběda a že se půjdem podívat ještě na St. Paul´s Cathedral pořádně.
Cestou jsme zjistily, že je poblíž muzeum hodin a to nás dost zaujalo. Rozhodly jsme se to prozkoumat. No, muzeum hodin jsme sice "asi" nenašly, ale zato, jsme čistě náhodou, objevily komplex úžasných budov Guildhall Art Gallery. (Těžko se popisuje proč mi přišly tak úžasný, tak se mrkněte na fotečky aby jste pochopili.) Monča chtěla být v pět zpět na Goldáči a tak jsme se pomalu, ale jistě, vracely na bus.
Když jsme konečně našly zastávku odkud nám to pojede na Aldwych, tak nám autobus ujel přímo před nosem. Jaké štěstí, že jsme čekaly jen 20 minut na další a ještě k tomu se pekelně ochladilo.
Autobusák nám právě ohllašuje zastávku Aldwych a ještě něco a tak jsem přemluvila Monču, že to ještě není naše a že vystoupíme hned tu další. Další zastávka byla někde, kde se to jmenuje Waterloo bridge (most). Nezbývalo než ten most zase jít zpátky. Pěkně dlouhý most, ale za krásného počasí může být perfektně vidět katedrála, banka, London eye, Big Ben...zkrátka vše co stojí za vidění. Za krásného počasí možná, ale ne, když je zataženo jako dnes. Viděla jsem aspoň poprvé pořádně Temži...pěkně široká řeka. Na Aldwychi jsme se celkem rychle zorientovaly, počkaly na bus 13 , sedly do busu a svištily na Goldáč.
Přes den jsem si volala s Evčou, že se večer můžeme sejít...já, ona a Miško. Bylo domluveno v pět na Goldáči. A tak jsem jí z autobusu volala jak jsou na tom a jestli to platí. Po dlouhé debatě z toho celého vypadlo, že to nestíhají v pět, ale v půl šestý to bude možné. Ok, taky dobrý.
Cestou z Aldwych jsme s Moni zjistily, že autobus jede jak přes Trafalgar Square, tak přes Piccadilly Circus. Docela jsme se pobavily, když jsme si vzpoměly, jak jsme kdysy jely metrem. Metro samo o sobě je totiž o dost dražší a když k tomu připočítáte ještě cestu zpátky...no zase jsem o něco chytřejší.
Přesně, když jsem dorazila na Golders Green, tak mi volala Evča a opět po dlouhém uvažování jsme se rozhodly sejít se na Trafalgaru. Takže jsem znovu počkala na 13 a znovu jela na Trafalgar :-D (Tolikrát jako dnes, jsem tam nebyla za celý svůj život :-D)
Na Piccadilly Circus jsme zašli na něco malého do Mekáče (njn je to nejlevnější a nejrychlejší způsob jak se dá najíst) a pak nám Miško prozradil, že je poblíž (přesněji řečeno naproti) jedna restaurace, kde mají úžasnou dekoraci deštného pralesa. To mi neměl říkat! Okamžitě jsme tam vyrazili. Jééé to bylo tak krásný!!! Všude byly plyšáci různých tropických zvířat. Hadů, pavouků, krokodýlů, papouchů, opic a taky žab. Byl tam mluvící strom a slon co normálně hýbe ušima a gorila co se normálně mlátí do hrudi apod. Píšu normálně, protože večer to všechno vypínají, tak jsme to viděli jen na videu ve výloze. Evča usoudila, že je to kvůli tomu aby šetřili elektřinu.
Jednou se tam 100% vrátíme a všechno důkladně prozkoumáme!!!
Přemluvila jsem je ještě, že chci vidět osvětlený Trafalgar a taky jsem ho viděla. Cestou domů jsem zaslechla rozhovor 2 studentů (holka a kluk) a tak nějak si uvědomila jistou věc. Víte jak poznáte, že někdo je jen student, nebo prostě cizinec právě jako vy? Rozumíte vše co říká a baví se o nesmyslech:-D

středa 3. února 2010

moje stávající adresa

Heuréééka já jsem se jí naučila a tak vám jí napíšu bez taháku:

Slečna Martinka Genčurová
Kidderpore Gardens 21
London
NW3 7SS
United Kingdom

těším se na pohledy, dopísky či návštěvy :-D

úterý 2. února 2010

Dámská sobota

V sobotu jsem do dvou pracovala a pak jsem se rozhodla že půjdu s Evčou a s její kamarádkou Mácou na procházku po Golders Green park. Asi správně tušíte, že to byl můj nápad, protože já prostě nějakou přírodu potřebuji.
Sešly jsme se před onou italskou restaurací, kde jsme byli s Evčou a Miškem a tam jsem se taky seznámila s Mácou. Je to o trošku starší dívčina z Moravy, což poznáte hned co poprvé promluví. Teda já jsem to poznala :-D
Sotva co jsme vstoupily do parku, nevycházela jsem z úžasu. Nádherně zelená tráva, spoustu stromů a jůůů v dálce jsem viděla oboru se zvířátkama. Byla jsem plna nadšení. Lítala jsem, skákala fotila a holky na mne jen nevěřícně koukaly:-D Po několika hodinách jsem uznala už i já, že je zima a tak jsme se dohodly, že půjdeme na kafe. Moje první kafe v Londýně!!!
Došly jsme zpátky na goldáč a zapadly do Costa cafe.
Měly jsme štěstí! Jeden stoleček byl volný a tak jsme se k němu vrhly jak dravé šelmy.
Ha byl náš...jaké štěstí. Vedle byl nějaký chlápek co vypadal divně, ale co byly jsme tři a tak jsme se ho nemusely bát:-D Objednaly jsme si čokoládu a kecaly o všem možným i nemožným. Po chvilce povídání se na nás otočil ten divný chlápek a zeptal se nás odkud jsme. Řekly jsme, že z Český republiky a on, že mu ta řeč přišla nějak povědomá. Tak nám povídal, něco o tom, že má, nebo měl, kamarádky v Čechách a tak prý nějaký slova zná. Tak jsme se jen usmály a pokračovaly s naším hovorem o angličtině a klukách v té kavárně apod. :-)
V té kavárně jsme strávily asi 2 hodiny a po celou tu dobu na nás ten divný chlápek čuměl. Ne on nekoukal on vyloženě čuměl. Byl vošklivý, slizký a starý. Já vím, že se to neříká, ale on byl!
Večer jsem pak zakončila babysittingem, který jsem si poprvé rozhodla užít. Pustila jsem si telku v obývacím pokoji a koukala se na Mama mia v originále bez titulků...

PS: Fotečky jsou na rajčeti

čtvrtek 28. ledna 2010

..a tak jsem byla u doktora

Už nějaké dva dny se trápím s ouškem. Lépe řečeno s pravým ouškem. Nejdřív mi pořád zaléhávalo a odlehávalo až k večeru zalehlo úplně a já neslyšela vůbec nic. Drzhý den ráno jsem se probudila polohluchá. Teda jako nic moc zážitek. Neustále se každého musíte ptát co říkal aby to zopakoval (ne že bych se neptala i tak, protože občas/často ještě nerozumím), musíte poprosit lidičky, co vám chtějí něco pošeptat, aby šeptali do druhého ucha a aby toho nebylo málo, tak si to ouško sem tam i zabolelo. Přetrpěla jsem to celý den a večer si nechala od lidí na Facebooku poradit co na to pomáhá...no některým lidem za jejich odpovědi bych dala fakt korunu :-D Vlastně tak nějak jedinný človíček co mi rozumně poradil byla Domča...prý si mám na to dát cibuli. Takže jsem si večer ukrojila půlku cibule, strčila do pytlíku a odebrala se do pokojíku. Zavolala jsem ještě Evče a ta mi poradila, že jí na to pomáhá, když si do ucha strčí česnek. Ti kteří mne znají asi nemusí dlouho přemýšlet co jsem si vybrala. Těm kteří váhají, prozradím, že jsem se tedy znovu odebrala do kuchyně, odloupla stroužek česneku, oloupala a znovu jsem se zavřela do pokojíku. Odkrojila jsem ostré hrany, čímž jsem docílila čerstvého česneku a strčila do ucha. Zavázala jsem ouško šátkem a šla spát. Jak se spí s česnekem v uchu... celkem to jde, ale ty sny co se zdály byly pěkně divoké a nesmyslné :-D
Druhý den ráno jsem se probudila a hle...já slyším!!! Česnek zabral! Měla jsem z toho takovou radost, která mi vydržela celý den. Ve škole se mne pak Katie(moje učitelka) zeptala jak je, tak jsem jí to řekla a měli jsme téma na hovor na 20minut :-D Teda jako od česneku jsme se dostali ke koňskému trusu, pak k akupunktuře a celý tento hovor jsme zakončili tím, že si nebudeme strkat česnek do nosu. Celý den jsem sice slyšela, ale na ucho jsem cítila pořádný tlak a občas bolest. Takže jsem se dneska rozhodla, že návštěva doktora bude víc než potřebná.
Zeptala jsem se Naomi a ta mi jen oznámila, že jí to říkám dost pozdě a že už nemá čas tam se mnou jít. Abych byla upřímná, řekla jsem jí to jak nejdřív to šlo, ale což. Zavolala tedy do ordinace, popsala mi cestu, nakreslila plánek a asi 5x zdůraznila, že nesmím přijít ani o minutu pozdě, jinak mne už nikdy znovu nevezmou. Měla jsem tam být ve 3:30 a prohlídka měla být ve 3:45pm.
Vyrazila jsem tedy o hodinu a půl dřív. Chápejte, bála jsem se, že to nenajdu a že se ztratím. Šla jsem přesně podle plánku až jsem došla na Hampstead street. Zastavila jsem se a rozhlížela kolem, něco mi říkalo, že to tam znám. Ale což ještě jsem nebyla v cíli, takže jsem šla dál. Netrvalo dlouho a octla jsem se na Downshire Hill. To je ta ulice, kde se nacházela moje ordinace. Keats Practice Group, tak se to jmenuje. Měla jsem ještě hodinu a tak jsem šla ulicí dál. Byla lemována spoustou krásných krámků se sladkostmi, s oblečením, s hračkama, s kosmetikou apod. Najednou jsem před sebou viděla krásný kostel, který mi byl opět povědomí. V zápětí jsem zjistila proč. Ti kdož četli můj zápis z neděle, ví, že mne autobus z Camdemu dovezl na neznámé místo. A toto bylo to neznámé místo, tedy ode dneška již známé (ještě se orientujete?:-D) Docela jsem se pobavila, když jsem si vybavila jak složitě jsem to v neděli objížděla. Ve tři hodiny jsem se vrátila znovu na Downshire Hill, dodala si odvahy a vstoupila dovnitř.
Vypadalo to tam jako v bance. Recepce a jedna velká hala s křesílkama. Šla jsem tedy na recepci a řekla jim, že jsem objednaná na prohlídku v 15:45. Nadiktovala jsem své jméno a příjmení a pak vyplnila formulář. Ehm, tedy formulář...takový papírek, kde napíšete své jménno, příjmení, datum narození, současnou adresu a telefon. Toť vše. Pak jsem si šla sednout a čekala dokud mne paní doktorka nezavolala. Při tom čekání jsem si taky uvědomila, jak musí být hrozná pro cizince návštěva doktora v Čechách. Vždyť kolik věcí, chce vědět každý doktor, když vás poprvé přijímá...
Po hodině si pro mne přišla, mladá paní doktorka, velice sympatická a položila mi nejběžnější otázku v Anglii "How are you?" Řekla jsem, že fajn až na to ucho. Posvítila mi do něj a prohlásila, že tam je slušný zánět a krk taky nebyl úplně čistý. Předepsala mi antibiotika a ibuprofen, na bolest. Popsala, kde najdu lékárnu, kde si ty léky mohu vyzvednout a rozloučili jsme se. Lékárnu jsem našla. Zaplatila 7,00+ 1,90 liber za léky a teď už známou cestou šla domů.

středa 27. ledna 2010

Neděle 24.1.2010

V neděli jsme byly s Evičkou v domě vybaveným ve stylu 17. století. Jenže, když něco takového chcete navštívit, musíte to nejdřív najít. Absolutně jsme netušily, kde to je a jak to vypadá. Jedinné co jsme věděly bylo, že je to na Liverpool street. Takže jsme se po několika vyptáváních a projití pofiderními uličkami, konečně dostaly k nějakému záhadnému domu, kde se začaly kupit lidi. Evče to nedalo a šla se zeptat, jestli je to ten dům, který hledáme. Heuréka byl to on!! Dům číslo 18 na Folgate Street.
Zaplatily jsme osm liber vstupného za každou(pro zajímavost: v pondělí to stojí 5liber, v neděli odpoledne 8 a večer 12) a vstoupili netušíce, co máme očekávat. Jen co se zavřely dveře, byly jsme upozorněny, že musíme být v naprostém tichu a tak jsme všech deset pokojů, včetně kuchyně prošly téměř beze slova. Je to třípatrový barák v každém patře dva, nebo 3 pokoje. Musím uznat, že to byl dost zajímavý zážitek, protože procházíte pokojema, kde v krbu praská oheň, jediné osvětlení tvoří zapálené svíce, sem tam se ozve zapraskání podlahy, jindy zas zabimbání hodin. Snažili se nám namluvit, že v tom domě stále žijí lidé a co to mělo potvrzovat, byly zbytky nedojeného jídla, či nedopitého čaje. Ale uznejte, že je trošku moc, když tím zbytkem nedojeného jídla (přesněji řečeno vafle) založíte knížku...no jo no holt angličané :-D
Po prohlídce kuchyně, jsme byly upozorněné, že je nedaleko nějaký trh a tam se dají zakoupit suvenýry z této expozice. Trh jsme skutečně našly. Bylo tam spoustu stánků s oblečením a šperkama a taškama apod. No nic pro lidi co chtějí něco ušetřit :-D Jj tušíte správně koupila jsem si tam něco, ale neřeknu co, to poznáte časem. Ale prozradím vám, že s Evčou se super nakupuje. Umí perfektně smlouvat :-D
Po trzích jsme se rozhodly jet na Camden Town, na "výbornou" čínu. Teda, já jsem nevěděla jestli je dobrá, či ne, ale Evča říkala, že tam s přítelem chodí často, tak jsem jí věřila. Nekecala. Byla fakt výborná!! No a pak přišel kámen dne. Bylo už celkem zima a taky pozdě a vzhledem k tomu, že jsme každý jel na jinou stranu, tak jsme se po číně rozloučili. (Píšu měkké i protože se k nám mezi tím přidal Miško)
Jak většina z vás ví, bydlím na Hampsteadu. Jenže to je docela široký pojem. Nesmíte si to představit, že tu čtvrť přejdete pěšky...možná jo a já jsem ještě nenašla tu správnou cestu. Sedla jsem tedy na autobus co mne měl dovézt na Hampstead. Tak si tak sedím a jedu, koukám z okna a těším se až budu někde, kde si řeknu "tady to poznávám". Jenže najednou mi to ohlásí North and Green road, konečná zastávka. Vylezla jsem z autobusu, totálně zmatená a fakt jsem něvěděla co si počít. Volala jsem tedy Evče, protože má net, aby se mi podívala jak se dostanu aspoň na Swiss Cottage, protože tam už to znám. Nakonec jsme s Evčou domluvily, že se zeptám autobusáka a uvidíme. Zeptala jsem se tedy řidiče a ten mi poradil, že mám jet 46. Našla jsem zastávku, nastoupila a jela. Těšila jsem se, že konečně jedu správně. Z nějakého důvodu jsem začala mít pochyby a tak jsem se šla zeptat busáka jestli jede na Swiss Cottage. Zavrtěl hlavou a podíval se na mne takovým tím pohledem "chudák holka". Takže jsem na další zastávce vystoupila(uznávám celkem naštvaná), počkala na 46 co pojede na druhou stranu, pro jistotu se znova zeptala řidiče a konečně jsem dorazila na Swiss Cottage. Byla jsem fakt šťastná, když jsem zase uviděla několik známých míst a konečně se zorientovala, kde jsem. No a aby toho nebylo málo, tak jsem vystoupila o několik zastávek dříve než jsem musela. Takže jsem se zbytek cesty domů prošla pěšky a v dešti :-D

PS: fotečky jsou na zahrádce a snad ještě nějaké přibydou ;-)

sobota 23. ledna 2010

Třetí sobota

Změna!!! Ráno jsem si mohla půl hoďky přispat a tak jsem snídani připravovala až v půl osmé.
Tím, že je sobota, tak je ranní režim trošku jiný. Kluci se ráno dívají na TV a tak když jsem přišla nahoru, leželi v posteli rodičů a koukali na ranní program. Will pekelně smrděl a tak bylo nevyhnutelný vyměnit mu plínku. Jenže těžko měnit plínku někomu, kdo o to absolutně nemá zájem. Zkoušela jsem to třikrát, honili jsme se po posteli až nakonec jsem ho prostě čapla a odnesla do pokojíku s velkým nářkem jsem mu vyměnila plenu a bylo po boji. Teď už zbývalo jen obléct Willa. Byl zaujatý telkou, takže jsem na něj nenápadně navlékala jednu nohavici, druhou nohavici. Uff, prošlo mi to!! :-)
Odpoledne jsem myslela, že bychom s Charliem mohli udělat draka. Nejdřív byl dost nadšený, ale pak tak nějak prohlásil, že by si raději hrál a vlastně ne, že by se raději díval na telku. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si vyrobila draka, Charlie udělal s maminkou úkol do školy a pak se díval na telku.
Pak jsem tak nějak uklízela a žehlila a prostě co kde bylo třeba, to jsem udělala. K večeru šla rodinka na návštěvu a já byla sama doma. V celém tom velkém domě, jsem byla sama.
Vrátili se něco kolem půl osmé a Charlie se hned šel podívat jestli spím. Vyšla jsem ze dveří akorát, když chtěl ohlásit, že spím. Zajímalo mě co po mně chtěl a světe(lidi) div se...přišel mi ukázat letadlo co postavil. Bylo fakt suprácký!!! A taky chtěl abych mu přečetla story na dobrou noc. Řekla jsem mu, když chce poslouchat mojí angličtinu. Maminka mu nabízela, že mu pohádku přečte ona, nebo tatínek, ale on si vybral MĚ!!! Měla jsem fakt radost a tak jsem ten komiks o nějakým vesmírným monstru přečetla já a s nadšením. (Další point for me!) ;-)

pátek 22. ledna 2010

Rána s Willem a Charliem

Každé ráno vstávám v sedm.
Jdu do kuchyně, připravím mléko pro Willa (což znamená: nalít mléko s modrým uzávěrem do lahvičky, strčit do mikrovlnky na 30s a donést ho do mezipatra), často uklízím myčku, zároveň s tím připravuji lunch box pro Charlieho(na každý den mám přesně rozepsáno co má dostat) a když už jsem hotová, naliji mléko se zeleným uzávěrem Charliemu do oranžového kalíšku, vymyslím co dostanou za ovoce a přichystám jej. Pro Charlieho do oranžové mističky, pro Willa je to jedno a jdu do druhého poschodí.
Tam už se Naomi snaží vyměnit plínku Willovi, nebo přemluvit Charlieho, aby vstal a oblékl se. Pomohu jí tedy s oblékaním kluků, s učesáním Charlieho(nevím proč, ale fakt to nenávidí) a pak jdeme s klukama na snídani.
Charlie i Will si mohou vybrat co chtějí za cereálie, takže si vyberou já jim to nasypu. Jo zapomněla jsem, že Charlie nechce jíst z jiné mističky, než s mašinkou Tomas (určitě to znáte, alespoň Eliška 100% :-D). Po cereáliích., které většinou sní v pohodě, následuje ovoce.
První zádrhel. No řekněte pohrdli by jste, kdyby vám někdo k snídani připravil jahody, borůvky(kanadské), nakrájený pomeranč, nakrájené a oloupané jablko, nebo banán?? Fakt se jim to snažím nějak zpestřit, takže každý den mají něco jiného, ale ne a ne se jím za vděčit. Jedno ráno za vše...včera 21.ledna jsem jim připravila třešně..nakrájela, vypeckovala. Snědli cereálie a přišel čas na ovoce. Položila jsem to před ně. Willovi třešně letěly okamžitě na zem a řekl apple(jablko), dala jsem mu tedy jablko...to snědl.
Charlie se na to podíval, řekl, že to nechce. "A co teda chceš? Já bych chtěl půlku švestky. Ok!" Nakrájela jsem mu tedy švestku. "Tohle není švestka to je třešeň. Charlie to je švestka, chtěl jsi švestku tak máš švestku! Ne, ty jsi hloupá, tohle je třešeňa já to nechci, dej mi banán." To jsem se fakt naštvala, vytáhla z lednice švestky, ukázala mu to a zeptala se, co to je? "Švestky. Tak vidíš a tahle je z tohohle balíčku. Já chci banán!" Vyloudil na mně banán ke svačině do školy, takže ke snídani nepřipadal v úvahu. Tatínek slyšel jak brečí a křičí, takže sešel dolů a ptal se co se děje. Převyprávěla jsem to. Vzal si švestku a řekl Charliemu, že to je vážně švestka, že je to moc dobrá švestka. "Podívej na mně taky jím švestky, jsou výborný, zkus to. Teprve pak Charlie vyzkoušel švestku, bylo vidět, že mu chutná, ale aby nebyl poražený, řekl, že je to hnusný. Nakonec ho tatínek přemluvil na 4 kousíčky švestky. Ale ten boj!

No a po ovoci následuje toust s máslem a poslední dobou si umínili, že i se sýrem. Jenže Will sní jen sýr a toust nechá a Charlie? Jeden den chce sýr na plátky a jeden den chce sýr na kostky, ale vždy vedle toustu, ne na něj!!!! Chraň bůh položit ho na toust...:-D
Po snídani jdeme nahoru do koupelny vyčistit zuby a pak znovu dolů doobléci zbytek věcí, jako je bunda, botičky a svetr. Pak pomůžu s naložením dětí do auta a konečně se jdu nasnídat já.
Tak co divíte se mi, že si celkem odpočinu u žehlení, nebo luxování, natož pak ve škole :-D

pondělí 18. ledna 2010

Druhá neděle tentokrát s Evčou

Evča je moje kamarádka z Čech. Známe se ze sboru velice dobře a od střední školy jsme se neviděly. Což už přes dva roky bude, takže jsem se fakt těšila. Sraz jsme si domluvily den předem a to na Golders Green v jedenáct místního času.
Přesně v jedenáct jsem stála před metrem na Goldáči a vyhlížela Evču. Pět minut, deset, patnáct (co mi to jen připomíná:-), dvacet a stále nic. Nikde nikdo. V téhle chvíli se fakt proklínáte, že jste si neopsali to číslo na mobil, co vám napsala na skypu. Už jsem měla rozepsanou sms pro Domču s prosbou o číslo na ní, když tu najednou se mi za zády ozvalo "MARTI!!!" Tak krásně česky Marti, nemohl říct nikdo jiný, než Evča. Huráá byla tam. Moc se mi omlouvala, že jak na potvoru jí ujel o minutu bus a ten další přijel zas pozdě...no když se to, tak se to. Co na tom. Byla tu a to bylo hlavní.
Domluvily jsme se, že pojedeme do Brent Crossu, což je veliký nákupní centrum. Sedly jsme teda na bus a kecaly a kecaly a taky se fotily...njn dvě holky co se neviděly, fakt dlouho :-)
V Brent Crossu jsem si konečně koupila anglickou simku, takže už můžu Evče volat i na mobil a prošly jsme snad každý obchod, co tam byl.
Z každého obchodu jsme vyšly s hláškou, že se kdyžtak ještě vrátíme. No a tak jsme se tak dlouho "vracely" až nám zavřely :-D. Což o to, já jsem si koupila aspoň jedno perfektní tílko, ale chudák Evča nic.
Po nákupní horečce, jsme měly domluvený sraz s Evčiným přítelem. Představila mi ho jako Miško(je ze Slovenska). Srazili jsme se na metru Brent Cross a odtud pokračovali společně na Golders Green do Italské restauarce.
No musím říct, že naše návštěva této restaurace je kapitola sama pro sebe. Jen co jsme vešli, čísníci na nás spustili italsky, našli nám stůl a usadili nás. Přinesli nám jídelní lístek, tak jsme si každý vybral a Evča se zeptala jak dlouho, že to asi bude trvat...něco kolem půl hodiny. To je dlouho...nemáte nějaký desert? Desert až po jídle. A s tímto sdělením odešel. Tak jsme se jen smáli a kecali o všem možném. Jídlo bylo vynikající, ale jak před tím měla Evča hlad, tak teď tu pizzu už nemohla a tak jestli si jí může nechat zabalit s sebou. Přinesl jí krabičku a v tom tu 1/4 pizzy. Dobrý. Jenže ten čísník si nějako pamatoval, jak se Evča ptala na desert a tak nám donesl desertní lístek :-). No nasmáli jsme se s nima dost a dost. Byli to fakt sympaťáci a vtipálkové a Evča to korunovala tím, že pomalu, ale jistě ujídala tu pizzu z krabičky. Pokaždé, když otevřela krabičku a ukousla kousek, tak jí přinesli čistý talíř a příbor a my propukli v nový smích. K pití jsem si dala jen vodu, protože s rýmou si nic nevychutnáte, takže je vám jedno co jíte i pijete. Číšníkl mi jí přinesl, nalil do polovic sklenice, zavřel láhev, položil na stůl a odešel. Pokaždé když už jsem dopíjela skleničku, přišel, odšrouboval láhev, dolil zas dopolovic a odešel. U vína je to normální, ale u vody??? Když už jsme chtěli zaplatit, tak nám přinesl účet secvaklý abychom neviděli, položky, ale jen výslednou cenu a jako pozornost podniku donesl panáka čehosi. Chutnalo to jako lemon becherovka, ale bylo to silnější....a taky dobrý :-D
Domů jsem přišla v půl desátý a padla za vlast.
Byl to fajn den.

čtvrtek, pátek, sobota

Moc moc se musím omluvit, že jsem sem dlouho nic nenapsala. Není to tím, že bych neměla čas, to ne...spíš jsem nebyla natolik fyzicky zdravá, abych mohla dál objevovat Hampstead. Nebylo mi minulý týden nějak dobře, takže veškerý čas, co to šlo, jsem ležela v postýlce a potila se.
V sobotu večer, mě Charlie přemluvil, abych si s ním šla hrát s legem. Vždycky jsem měla ráda lego a tak jsem šla celkem ráda. Zeptala jsem se, co chce stavit..tak nejdřív dům, pak farmu, pak auto a nakonec to byl dvorek farmy, kde mělo být spoustu kytiček a stromků a zvířátek. Jenže to byl ten zádrhel...zvířátka nebyla. Řekla jsem mu, ať zkusí nějaké vytvořit a zastesklo se mi po našem legu, kde na obalu byly super návody, jak vytvořit různá zvířátka (tučňáka a žirafu a kačenky...). Nevytvořil nic a místo toho, řekl, že tam žádné nebude. Vyčůránek jeden :-D
Večer Naomi se Stevenem odešli a já jsem měla uložit dětičky. Will a Grace už spali, takže to nebyl takový problém, ale to by to nesměl být Charlie. Že prý mu mám přečíst story o Mr. Fox (lišák). Nechala jsem se tedy přemluvit a přečetla mu dva příběhy, chtěla jsem už jít, ale že ne, že ještě dva. Tak to už jsem tedy odmýtla a po dvouminutovém přemlouvání jsem mu řekla jeden, nebo nic. Správně tušíte, že jsem tedy četla ještě jeden. Musím se pochlubit já jsem tomu rozumněla. Celou dobu jsem věděla o čem čtu. :-) Řekla jsem mu "dobrou noc", zhasla a odešla k sobě, kde už na mně čekaly další díly "How I met your mother". :-)
Asi tak po 10 minutách, jsem slyšela nějaký šustění. "Charlie, are you here?" "Yes". (Charlie jsi tam? Jsem) Přišel za mnou do pokoje, že prý má v pokojíku nějaký světelný leisery, nebo co a že se tam bojí. Šla jsem tedy s ním, rozsvítila a nikde nic. Prý musím zhasnout, tak jsem zhasla a zase nikde nic...pochopitelně. Nakonec jsme se dohodli, že je to v jeho hlavě a po převyprávění knížky o Harrym a robotovi (kterou už znám nazpaměť) jsem konečně mohla zhasnout a jít k sobě.
Až do půlnoci, kdy přišla Naomi se Stevenem se už nic nedělo a tak jsem si mohla nerušeně sledovat svůj seriál a domluvit se s Evčou na neděli.

středa 13. ledna 2010

Druhá středa

Teda lidi, ona už je zase středa. To to letí!!! Ok teda dnešek.
Ráno jsem se vzbudila a nevěřila svým očím. Když jsem přišla, tak za oknem bylo zase plno sněhu. A nejen to...ono sněžilo!! Já vím, že v Čechách je to teď na denním pořádku, ale tady ne. Včera jsem šla už po skoro suchých chodnících a dneska jsem se zase brodila ve sněhu.
Ráno jsem zase úspěšně zvládla co jsem měla, posadila kluky do auta a šla se v klidu nasnídat, uklidit pokoje a pak teda i žehlit. Sice jsem dneska nemusela, ale Rosili (správně se to píše Roseele, ale už vám v tom nebudu dělat zmatky) uvízla v dopravní zácpě a přišla o 20 minut později. Tak jsem jí trochu pomohla.
Do školy jsem se vydala trošku dřív, protože jsem měla naivní plán. Sehnat bezlepkovou hrubou mouku. Což o to bezlepkovou to by se ještě dalo, ale hrubou??? Impossible!!! Takže jsem místo toho koupila něco pro Anežku a taky učebnici do školy.
Hodina byla, jak už tradičně, naprosto výborná. Přišla jsem do třídy, svlékla se až do trička a sedla si. Přišla Katie(učitelka) a nevěřícně na mne koukala, že mám jen tričko, že ona má svetr a kabát a je jí zima. Nabídla jsem jí svoji mikinu a kabát...divný nechtěla :-D Oni tu prostě nejsou zvyklí na takový teploty a pro mně je to úplně normální.
Cestou ze školy se nám rozbil bus, takže jsme museli přestoupit do jiného. Nejela jsem sama, jel se mnou spolužák a jak jsme tak kecali, tak jsem se najednou vzpamatovala a zjistila, že vůbec nevím, kde jsem. Vystoupila jsem tedy na nejbližší zastávce (tady jsou všechny zastávky na znamení) a nějak se zorientovala. Domů jsem naštěstí dorazila včas.
Večer byl taky fajn. Výborně jsem se vyblbla s Willem. Objevila jsem totiž, co ho fakt baví, takže každý večer mám takovou menší posilovnu. Cože ho to baví? Vyhazování nad hlavu, kolotoč, když mi může skákat po břiše a především schovka ve stanu. On se schová ve stanu, který má několik okýnek a pak jenom čeká, ve kterém na něj vybafnu. Má z toho velkou radost a vydrží u toho fakt dlouho :-D Z toho mám zas radost já!
U večeře jsem se dost pobavila. Totiž, vždycky, když něco dojde, nebo chci něco koupit, tak to mám napsat na papír a Naomi to koupí. Tak jsem napsala, že bych chtěla fazole a syrup(šťávu). No a když jsem s Naomi mluvila, zda byla na nákupu a koupila to, tak prý že tam žádné fazole nebyly. Tak jsem jí řekla, že byly hned na prvním řádku. Začala se smát a pak z ní vylezlo, že myslela, že mám na mysli takové ty zelené dlouhé, ty co děsně nenávidím :-D No a slovo syrup to tu taky neznají :-DD
Takže po dnešku jsme se domluvili, že když něco budu chtít, tak to prostě koupím a pak jí dám účet. Dobrý ne?

PS: Ještě jsem zapomněla musím se pochlubit, že mám dva další čtenáře...sice trošku externí, ale to neva. Takže ahoj dědo a babi :-*

druhé úterý

Úterní ráno se mi vydařilo mnohem líp. Zvládla jsem připravit snídani a poprat se s Charliem o jeho oblečení, které si fakt nechtěl obléct, kluci se nasnídali a pak jsem se prali po druhé, tentokrát s kartáčkem v ruce :-D Je to dobrý, jsem silnější!!
Pak jsem uklízela, vysávala a žehlila. Odpoledne jsem šla do školy. Hurá!! Fakt jsem se moc těšila. Je to divné, ale já se vážně do školy těším!!! Hráli jsme tam hru. Na kartičkách byla slova, nebo obrázky a vy jste je museli popsat bez použití toho slova. Občas to byla celkem prča...hlavně když si jedna Argentiňanka vzala papírek a jediné co jsme slyšeli "O, my got!", tak jsme jí řekli ať si to vymění..tohle "Ó, my Got!" jsme slyšeli ještě třikrát :-D Ale byla sranda a naše družstvo vyhrálo!! Seznámila jsem se s Iráčanem Berag a Němkou Niki. Popovídala si o politické situaci v Argentině (o čemž jsem samozřejmně neměla ani páru), takže jsem spíš jen poslouchala.
Po škole jsem zase jela domů...jj jela, do školy chodím, to je ještě světlo a ze školy jezdím, to už je tma.
Večer to bylo fajn, protože klukům přijela babička s dědou. To jste měli vidět, jak byli kluci hodní. Neodmlouvali, nechali si přečíst pohádku...fakt jak mávnutím proutku. Pak jsem měla babysitting. No je fakt, že se mi vzbudila naše nejmladší Grace a plakala a plakala, takže jsem musela zavolat maminku, ale takhle jsem s Naomi domluvila. Když se vzbudí zavolej. Tak jsem volala.
V noci jsem zkoukla několik dílů "How I met your mother" a v klidu usnula.

pondělí 11. ledna 2010

druhé pondělí

Tak jsem si tak seděla ve sprše a přemýšlela, jestli dneska napíšu, nebo ne. Ráno se mi totiž moc nepovedlo. Ale člověk není neomylný a z chyb by se měl spíše učit, než je zapírat, takže tady to máte.
Nezaspala jsem, to ne (ještě toho trošku), ale měla jsem dneska udělat Charliemu sýrový sendvič ke svačině. No jo, ono se řekne sýrový sendvič, ale jaký chleba a s jakým sýrem??? Takže místo toho, aby byl Charlieho lunch box připravený dřív, než byla snídaně, tak jsem šla budit, převlíkat, čisitit zoubky apod. Zkrátka dobře jsem to nestihla. Musím podotknout, že dneska byl Charlie fakt na zabití, pořád na mně křičel, rozčiloval se, že mu nerozumím, že mi to nebude opakovat 2x, když se mu něco nelíbilo tak hned začal brečet a žaloval mamince...no prostě jak říkám na zabití!
Snídaně byla celkem v pohodě až na Charlieho výkyvy...tam mi právě začal nadávat, že mu nerozumím...jenže abych byla přesnější já jsem mu rozumněla, ale nechápala jsem co tím chce říct.
Připravila jsem lunch box, až na ten sedvič a myslela si, že to bude ok. Hmm nebylo. Přišla Naomi a řekla mi (celkem důrazně), že okurka i mrkev musí být nakrájená na menší kousíčky a pak ještě na polovinu, že nemůže dostat k obědu jablko, když má ke svačině banán apod. Jenže já jsem to jablko měla napsané v instrukcích od Rosili...kdo se v tom má vyznat??? :-( Byla jsem toho fakt nešťastná. A aby toho nebylo málo, začalo mě ještě bolet bříško.
Když odešli, tak jsem se konečně nasnídala, uklidila vše, co bylo třeba a vydala se zase o něco víc poznat okolí.
No dobře spíš jsem poznala Sainsbury v O2 centru. Co je to O2 centrum...nákupní centrum, kde máte spoustu obchodů, ale spíš s jídlem a maximálně s knížkama. Jo a taky je tam kino a právě to Sainsbury. Koupila jsem si, co jsem potřebovala a vydala se domů.
Šla jsem nějakou vilovou čtvrtí, kde bylo spoustu obrovských vil a baráků a taky něco jako muzeum S.Freuda. No já píšu šla...spíš jsem klouzala než šla, protože tady sice není sněhová kalamita, ale namrzají tu chodníky a tak uděláte jeden krok dopředu a dva zpátky. A právě tento styl chůze způsobil, že než jsem došla "domů" byla jsem fakt vyřízená.
Protože jsem si dneska konečně koupila takovoutu žvýkačku, pomocí které přiděláte obrázky na stěnu (tady se to jmenuje UHU), mohla jsem si vylepit fotky. Už mi tu krášlí skříň :-)
Večer už jsem byla lepší, vykoupala jsem kluky, uklidila kuchyň, hrála si s Willem a pak jsem mu jen zkusmo, když už byl jeho čas jít spát, řekla "Ok, Will now is time to sleep"(čas jít spát) a normálně on se zvedl a šel. Byla jsem fakt moc mile překvapená. Dokonce mi dal i pusu na dobrou noc.
Za to Charlie...maminka mu pustila pohádkové CD na poslouchání, domluvila jsem se s ním, že až skončí 8 pohádka, tak to vypnu. Souhlasil. To jste měli slyšet ten cirkus, co ztropil, když jsem mu to po osmé pohádce vypla. Já i Rosili jsme stály a nevěřily vlastním očím. Co můžete dělat, zase jsem mu to zapla a řekla, že je to vážně poslední. Překvapivě, když to skončilo, tak sám přišel abych šla vypnout CD-player. Řekla jsem mu, že ok a že pro příště, když bude něco chtít tak ať na mně nekříčí a prostě mi to řekne...odsouhlasil mi to, tak uvidíme.