pondělí 22. února 2010

Tak trošku plánovaně neplánovaná neděle

Ráno jsem se probudila a světe div se ono prší. "To musí být neděle", řekla jsem si:-).
Byla jsem domluvená s Grazielou (spolužačka ze školy), že se setkáme v 11 před Sainsbury na Goldáči a půjdeme někam spolu. Graziele je kolem 30 a má 4 letou dcerku. Je zvláštní jak tady lidi přehodnocují svoje názory na dospělé, provdané maminky. Vždycky jsem si říkala, že bych si s nima neměla o čem povídat, ale opak je pravdou.
Kolem desáté smska: "venku pořádně prší, vážně chceš někam jít? Grazi". Jasně, že jsem chtěla a moc, protože když máte volnou jen neděli, tak je vám jedno jetli venku, prší, sněží či padají kameny...chcete vypadnout. Odepsala jsem tedy něco ve stylu, že rozhodně nechci zůstávat doma a doufala, že to vyjde. Vyšlo!!
V jedenáct jsme se setkaly v Costa Coffe a domluvily se kam půjdem. Na Oxford Street je jeden veliký obchod jmenuje se Selfridge a v něm je ukryté "Muzeum malých věcí". Moc jsem to chtěla vidět a tak jsem to navrhla jako variantu. Grazi souhlasila. Super! Sedly jsme tedy na 13 a frčely si to na Oxfordku. Nutno podotknout, že mezi tím přestalo pršet.
Selfridge jsme našly hned, co jsme však nemohly vůbec najít bylo to muzeum. Šly jsme podle šipek, ale všechny dveře co se v tom místě, kam nás nasměřovaly ukazatele, nacházely, byly zavřené. Zeptala jsem se tedy jedné slečny z ostrahy, jestli neví kde se dá najít to muzeum. Ukázala nám znovu ten samý směr jako předtím šipky. Nakonec tam těsně před náma dorazila další dvoučlenná ostraha a otevřela ty správné dveře. Jako pravý gentlemani nám podrželi dveře a popřáli příjemnou zábavu. Vešly jsme tedy do naprosté tmy a sem tam něco někde svítilo. No, bizardnější muzeum jsem snad ještě neviděla. Nebylo tam skoro nic miniaturního až na jeden globus a jakési nebe-peklo pro zvířátka. Přízvisko muzeum si to vůbec nezaslouží a taky už vím, proč se o něm nedočtete nikde na internetu :-D
Selfridge naprosto nudný, drahý, kýčovitý obchod jsme spíš proletěly a vydaly se dál do útrob Oxford Street. Šly jsme a kecaly, sem tam zašly do nějakého obchodu...spíš, ze zvědavosti, než z nutnosti koupě...a tímto stylem jsme taky došly k Disney obchodu. Ne nijak velké hračkářství nabízí plyšáky snad ze všech Disney filmů a seriálů. Od Malé mořské víly, Mickeyho, Sněhurku a 7 trpaslíků až po Auta, Příšerky s.r.o., Hanna Montana...apod. Mají tam plyšáky, oblečení pro prcky, masky, hrníčky, pěněženky...atd. Po tom co jsme se dostatečně pokochaly, vyrazily jsme dál.
Pokaždé, když byla někde odbočka na nějaké turisticky zajímavé místo (hnědě podbarvený ukazatel), tak jsme tam zahly. Takto jsme se propletly úžasným bludištěm uliček, viděly poprvé( tedy alespoň já) British museum a už se moc těším až ho navštívím. Taky jsme našly odbočku směrem k Museum of Cartoon (kreslených postaviček). Dost nás to zaujalo a vydaly se ho najít. Nenašly jsme ho a do toho ještě začlo pršet. Po vzájemné domluvě jsme se rozhodly zajít někam na oběd, když v tom kolem nás projel bus na Camden Town. Zeptala jsem se Graziely jestli tam už byla, "ne co to je?". A bylo rozhodnuto...počkaly jsme na bus a vyrazily na Camden Town....

1 komentář:

  1. Tyjo Londýn a žábule o tom mluví jak kdyby to byla malá vesnička :-D Dobře, je vidět že už trefíš bez mapy :)

    OdpovědětVymazat