10.12 - 12.12.
Jojo, postylka, to se nam to u Michala spalo. Vstavame s nim asi v 9 hodin, my balili a Michal mazal do prace. Po uspesnem presbirani vsech nasich svrsku po prani a vsech veci vubec, vyrazili jsme se jeste naposledy rozloucit s Michalem a predat mu klice do kramku Tokio bikes, kde pracuje. Jako asi vsude v Melbourne byl problem s mistem k zaparkovani, stali jsme bez placeni na miste, kde se platit melo a o kousek dal byl i pan parkovaci komisar, ktery nadeluje pokuty. Nic jsme nevyfasli, byli jsme rychli a mazali z mesta po Princes highway. Nase prvni zastavka byla ve velikem meste Geelong. Jako vzdy jsme navstivili infostanek, abychom ziskali mapu a info o vsech atrakcich ve mestech. Udelali jsme si prochazku po pobrezi zvanem Eastbeach, po ceste byli velici vyrezani dreveni pandulaci (ty se obzvlast libili Martuli), vanocni stromecek v podobe jehlanu usazeny na pontonu a zakotveny u brehu (z nej byli vsichni strasne vyplesknuti jen my ne), pristav a nadherna drevena plovarna se skokanskymy mustky, stanky, fontanou a schodistem do botanicke zahrady. Vratili jsme se do centra, kde jsme navstivili velike infocentrum s muzeem vlny, kam jsme nesli. Po ceste k autu, nasla Marti dalsi dvojdolarovku a kdyz jsme opousteli mesto, stavili jsme se v supermarketu Aldi, abychom se meli dobre. ☺
Nase dalsi cesta vedla pres Torquay do Anglesea. Zacinala tim i jizda po krasnem pobrezi. V Anglesea jsme dostali doporuceni, at se stavime na mistnim golfovem hristi, jelikoz tam zije pocetna skupina napul ochocenych klokanu. Kdyz jsme se propletli slotitym bludistem ulicek a dorazili ke golfovemu rajonu, cekala na nas tabule s informaci, ze turiste prijizdejici za ucelem civet na klokany maji vstup zakazan. Samozrejme jsme tam vlezli a ke klokanum, kteri se tam pasli, se dalo priblizit skutecne blizko. Zbytek mesta a krasne pobrezi jsme shledli z vyhlidky a supajdili dal po silnici plne zakrut. Ta nas dovedla do Aireys Intel, kde nas jiz z dalky sledoval Split point lighthouse, nadherny bily majak. Dovnitr jsme se nedostali, ale cela scenerie s majakem na kopci byla uzasna. A jako bonus bylo BBQ hned vedle parkoviste. ☺
Do mestecka Lorne jsme dorazili uz v pozdnim odpoledni. Jakoby se tu opicili po Geelongu, i zde meli vyrezavane drevene figury, tentokrate dvou tlustych pani (ty uz se Marti tolik nelibily:-)). Mesteckem jsme probehli, ale prilis toho zde k videni nebylo. Proste dalsi primorske mestecko s krasnymi plazemi a romantickymi kavarnickami v dlouhem drevenem podloubi ☺. Asi 10 km byla dlouha cesta k nedalekym vodopadum Erskine falls, kam jsme museli sejit po velmi dlouhych schodech. Vodopady, ale staly za to. Taky jsou jedny z nejvyssich v regionu. Od vodopadu jsme odchazeli prave v cas, abychom se minuli s velikou skupinou cinanu, kteri pricestovali ve trech minibusech. To uz se zacinaly stiny prodluzovat a my se zacali poohlizet po mistu, kde bychom zaparkovali. Na teto ceste ani ve mestech to neslo. Musime trosku do vnitrozemi... pryc z pobrezi. Po dalsich serpentynach se drapeme od oceanu pryc, doufame, ze neco najdeme ve meste Colac. Stesti nam pralo, po ceste projizdime vesnickou Deans Marsh, kde byl ukazatel na zachodky. U nich bylo i krasne hriste, skate park, crossova draha pro kola, udirna a co nejlepsiho, BBQ. Uz jsme tam byli a peknym letnim vecerem se prokousavali toasty se salatem. Umyli jsme se, a do toho k nam z nedaleke skoly dolehal zpev vanocnich koled. Dychnul na nas cas vanoc, uz byly za dvermi. Abychom nebudili prilis pozornosti, jeli jsme se ulozit do nedaleke zatacky s ohradou. Zde nas v noci strezil velmi zvedavy kun, ktery se neustale prochazel za ohradou.
Pristi den jsme zacali opet na BBQ, jako kdybychom byli doma v kuchyni. Po snidani jsme vyrazili zpet k mori. Cestou skrze lesy a mezi zatackami jsme na silnici potkali jezuru, stradoval si to po silnici a vubec mu nevadilo ze jsme ho malem prejeli. Mesto Lorne jsme uz jen projeli ale dle informaci z Icka jsme se zastavili ve vesnicce Kennett River, kde uz z dalky rvali papousci, kteri zcela ochotne pozovali za trochu zobu vsudypritomnym turistum. Papousci sedali na ruce i hlavy a to dokonce i kdyz jste jim nic nedali. Stacil jim pohled do bryli, aby se videli jak jsou krasni, o cem se Jirik brzy presvedcil. Hlavni duvod proc jsme zde zastavili, byly ale koaly. Nasli jsme je podle ostatnich turistu, kteri se tisnili pod jednim stromem a zoufale se snazili je vyfotit. Koaly to cele mely dost na salamu :-). Zde jsme se take poprve setkali s parem mladych francouzu a to kdyz jsme se vydali po sterkove ceste do kopce ve snaze najit jine koaly. Sli proti nam a na otazku jestli tam nahore neco je, odpovedeli, ze nic ani ty koaly. Nemelo smysl dal v ceste pokracovat. Hodili jsme jen maly pokec a sli si uzivat papousky. (O tomto paru jeste nekolikrat uslysite).
Fotek s papousky jsme meli vic nez dost a tak jsme vyrazili dal do Apollo Bay. V jeho tesnem okoli jsme se zajeli podivat na vodopady Merines Falls a cestou nazpet vyuzili nekolika lookoutu k ptacimu pohledu na mesto i na pobrezi.
V Maits Rest jsme si protahli kosti a udelali mensi prochazku destnym pralesem ( vegetaci odpovidal strednimu pasmu). Po ceste jsme videli spoustu oooobrich stromu na chudovitych korenech...pod nekteryma se dalo i projit a taky stromu s dirama v kmeni.
V Cape Otway se nachazi nejjizneji polozeny majak...a asi i nejslavnejsi. My ho vsak videli jen z dalky, neb vstupne bylo 20$ na osobu. Tak jsme si ten jizni cip obesli, udelali si vlastni lookout a vyfotili si majak zadarmo. I zde jsme se potkali s nasimi francouzi. Cestou zpatky jsme v lese potkali dalsi koaly. Cesta se nam protahla, vse se muselo vyfotit. Jejej, byla tam i koala s miminkem! Nase dalsi putovani vedlo pres Lavers hill. Na misto pekne vesnicky na nas cekala polorozpadla osada s nejdrazsi benzinkou, co jsme kdy videli. Benzin tu stal neskutecnych 179 centu za litr. Vzali jsme celych 5 litru, nezbytnych k dojeti k dalsi benzince, a jeli dal. Puvodni plan stocit se k mestu Colac jsme opustili, pred nami bylo tucet apostolu a my je chteli videt jeste dnes! Zaparkovali jsme tedy auto a vydali se po stopach davu turistu...A pak tam byly. Vysoke vycnelky pobrezi, temer svisle sklaly se tycily jedna vedle druhe a pusobily neskutecnym dojmem. Vecerni slunicko ozarovalo oranzove sklaly, paty jim omyvalo more. A do toho haldy turistu! Vyfotit se na nejakem lookoutu bylo velmi obtizne. Vyhlidka Gybson step byla plna turistu...byla take nejblize k parkovisti. Nastesti, rada z navstevniku dal nedofunela, takze vyhlidky na skaly London bridge, Grotto, Loch ard Gorge, ty vsechny byly nadherne a poloprazdne a my dostali prostor si to vse v klidu nafotit. S kym jsme se vsak potkavali porad byl parecek jiz zminenych francouzu ☺. Skutecne tohle stalo za to a bylo super, ze to byl i nepsany cil nas vypravy. Jakmile opadlo opojeni z te nadhery, zacali jsme hledat misto, kde pristat. Mestecko Port Campbell nebylo vubec na kempovani vhodne. Vyrazili jsme z nej na sever a pri zapadu slunce sjeli na gravel road, daleko do poli. Utaborili jsme se u jedne male odbocky, vedle se pasly kravy. Krom krasnych zazitku jsme si odnesli i neco mene prijemneho, Marti si zde uhnala zanet stredniho ucha ( takze noc fakt stala za to:-(). Antibiotika, ktera jsme si vzali pro jistotu sebou, se nam nyni hodila.
Pristi den byl ve znameni setreni se a flakani. Z naseho ukryteho stanoviste jsme vyrazili zpet do Cambell, kde jsme se hezky osprchovali, najedli, natankovali a uz se jelo. Marti ten den bolelo ucho, tak jsme toho moc nepodnikali. Stavili jme se az ve vetsim meste Warrnambool, kde jsme zaridili vse potrebne. Zasli do knihovny na internet, nakoupili jidlo, sehnali drahou vatu do usi. Zajeli jsme kousek za mesto na BBQ, Jirka delal maso k obedu, Marti odpocivala. Kdopak se neobjevil za chvilku nez nasi francouzi, a uz nas bylo na vareni vic a bylo veseleji. K veceru jsme vyrazili na sever, smer Grampians. Ubytovani jsme nalezli opet na jedne odbocce, kousek pred mestem Dunkeld. Pod velikym stromem, mezi pastvinami pro ovce. Vecer byl nadherny a v dali se uz tycil masiv hor Grampians.
Jojo, postylka, to se nam to u Michala spalo. Vstavame s nim asi v 9 hodin, my balili a Michal mazal do prace. Po uspesnem presbirani vsech nasich svrsku po prani a vsech veci vubec, vyrazili jsme se jeste naposledy rozloucit s Michalem a predat mu klice do kramku Tokio bikes, kde pracuje. Jako asi vsude v Melbourne byl problem s mistem k zaparkovani, stali jsme bez placeni na miste, kde se platit melo a o kousek dal byl i pan parkovaci komisar, ktery nadeluje pokuty. Nic jsme nevyfasli, byli jsme rychli a mazali z mesta po Princes highway. Nase prvni zastavka byla ve velikem meste Geelong. Jako vzdy jsme navstivili infostanek, abychom ziskali mapu a info o vsech atrakcich ve mestech. Udelali jsme si prochazku po pobrezi zvanem Eastbeach, po ceste byli velici vyrezani dreveni pandulaci (ty se obzvlast libili Martuli), vanocni stromecek v podobe jehlanu usazeny na pontonu a zakotveny u brehu (z nej byli vsichni strasne vyplesknuti jen my ne), pristav a nadherna drevena plovarna se skokanskymy mustky, stanky, fontanou a schodistem do botanicke zahrady. Vratili jsme se do centra, kde jsme navstivili velike infocentrum s muzeem vlny, kam jsme nesli. Po ceste k autu, nasla Marti dalsi dvojdolarovku a kdyz jsme opousteli mesto, stavili jsme se v supermarketu Aldi, abychom se meli dobre. ☺
Nase dalsi cesta vedla pres Torquay do Anglesea. Zacinala tim i jizda po krasnem pobrezi. V Anglesea jsme dostali doporuceni, at se stavime na mistnim golfovem hristi, jelikoz tam zije pocetna skupina napul ochocenych klokanu. Kdyz jsme se propletli slotitym bludistem ulicek a dorazili ke golfovemu rajonu, cekala na nas tabule s informaci, ze turiste prijizdejici za ucelem civet na klokany maji vstup zakazan. Samozrejme jsme tam vlezli a ke klokanum, kteri se tam pasli, se dalo priblizit skutecne blizko. Zbytek mesta a krasne pobrezi jsme shledli z vyhlidky a supajdili dal po silnici plne zakrut. Ta nas dovedla do Aireys Intel, kde nas jiz z dalky sledoval Split point lighthouse, nadherny bily majak. Dovnitr jsme se nedostali, ale cela scenerie s majakem na kopci byla uzasna. A jako bonus bylo BBQ hned vedle parkoviste. ☺
Do mestecka Lorne jsme dorazili uz v pozdnim odpoledni. Jakoby se tu opicili po Geelongu, i zde meli vyrezavane drevene figury, tentokrate dvou tlustych pani (ty uz se Marti tolik nelibily:-)). Mesteckem jsme probehli, ale prilis toho zde k videni nebylo. Proste dalsi primorske mestecko s krasnymi plazemi a romantickymi kavarnickami v dlouhem drevenem podloubi ☺. Asi 10 km byla dlouha cesta k nedalekym vodopadum Erskine falls, kam jsme museli sejit po velmi dlouhych schodech. Vodopady, ale staly za to. Taky jsou jedny z nejvyssich v regionu. Od vodopadu jsme odchazeli prave v cas, abychom se minuli s velikou skupinou cinanu, kteri pricestovali ve trech minibusech. To uz se zacinaly stiny prodluzovat a my se zacali poohlizet po mistu, kde bychom zaparkovali. Na teto ceste ani ve mestech to neslo. Musime trosku do vnitrozemi... pryc z pobrezi. Po dalsich serpentynach se drapeme od oceanu pryc, doufame, ze neco najdeme ve meste Colac. Stesti nam pralo, po ceste projizdime vesnickou Deans Marsh, kde byl ukazatel na zachodky. U nich bylo i krasne hriste, skate park, crossova draha pro kola, udirna a co nejlepsiho, BBQ. Uz jsme tam byli a peknym letnim vecerem se prokousavali toasty se salatem. Umyli jsme se, a do toho k nam z nedaleke skoly dolehal zpev vanocnich koled. Dychnul na nas cas vanoc, uz byly za dvermi. Abychom nebudili prilis pozornosti, jeli jsme se ulozit do nedaleke zatacky s ohradou. Zde nas v noci strezil velmi zvedavy kun, ktery se neustale prochazel za ohradou.
Pristi den jsme zacali opet na BBQ, jako kdybychom byli doma v kuchyni. Po snidani jsme vyrazili zpet k mori. Cestou skrze lesy a mezi zatackami jsme na silnici potkali jezuru, stradoval si to po silnici a vubec mu nevadilo ze jsme ho malem prejeli. Mesto Lorne jsme uz jen projeli ale dle informaci z Icka jsme se zastavili ve vesnicce Kennett River, kde uz z dalky rvali papousci, kteri zcela ochotne pozovali za trochu zobu vsudypritomnym turistum. Papousci sedali na ruce i hlavy a to dokonce i kdyz jste jim nic nedali. Stacil jim pohled do bryli, aby se videli jak jsou krasni, o cem se Jirik brzy presvedcil. Hlavni duvod proc jsme zde zastavili, byly ale koaly. Nasli jsme je podle ostatnich turistu, kteri se tisnili pod jednim stromem a zoufale se snazili je vyfotit. Koaly to cele mely dost na salamu :-). Zde jsme se take poprve setkali s parem mladych francouzu a to kdyz jsme se vydali po sterkove ceste do kopce ve snaze najit jine koaly. Sli proti nam a na otazku jestli tam nahore neco je, odpovedeli, ze nic ani ty koaly. Nemelo smysl dal v ceste pokracovat. Hodili jsme jen maly pokec a sli si uzivat papousky. (O tomto paru jeste nekolikrat uslysite).
Fotek s papousky jsme meli vic nez dost a tak jsme vyrazili dal do Apollo Bay. V jeho tesnem okoli jsme se zajeli podivat na vodopady Merines Falls a cestou nazpet vyuzili nekolika lookoutu k ptacimu pohledu na mesto i na pobrezi.
V Maits Rest jsme si protahli kosti a udelali mensi prochazku destnym pralesem ( vegetaci odpovidal strednimu pasmu). Po ceste jsme videli spoustu oooobrich stromu na chudovitych korenech...pod nekteryma se dalo i projit a taky stromu s dirama v kmeni.
V Cape Otway se nachazi nejjizneji polozeny majak...a asi i nejslavnejsi. My ho vsak videli jen z dalky, neb vstupne bylo 20$ na osobu. Tak jsme si ten jizni cip obesli, udelali si vlastni lookout a vyfotili si majak zadarmo. I zde jsme se potkali s nasimi francouzi. Cestou zpatky jsme v lese potkali dalsi koaly. Cesta se nam protahla, vse se muselo vyfotit. Jejej, byla tam i koala s miminkem! Nase dalsi putovani vedlo pres Lavers hill. Na misto pekne vesnicky na nas cekala polorozpadla osada s nejdrazsi benzinkou, co jsme kdy videli. Benzin tu stal neskutecnych 179 centu za litr. Vzali jsme celych 5 litru, nezbytnych k dojeti k dalsi benzince, a jeli dal. Puvodni plan stocit se k mestu Colac jsme opustili, pred nami bylo tucet apostolu a my je chteli videt jeste dnes! Zaparkovali jsme tedy auto a vydali se po stopach davu turistu...A pak tam byly. Vysoke vycnelky pobrezi, temer svisle sklaly se tycily jedna vedle druhe a pusobily neskutecnym dojmem. Vecerni slunicko ozarovalo oranzove sklaly, paty jim omyvalo more. A do toho haldy turistu! Vyfotit se na nejakem lookoutu bylo velmi obtizne. Vyhlidka Gybson step byla plna turistu...byla take nejblize k parkovisti. Nastesti, rada z navstevniku dal nedofunela, takze vyhlidky na skaly London bridge, Grotto, Loch ard Gorge, ty vsechny byly nadherne a poloprazdne a my dostali prostor si to vse v klidu nafotit. S kym jsme se vsak potkavali porad byl parecek jiz zminenych francouzu ☺. Skutecne tohle stalo za to a bylo super, ze to byl i nepsany cil nas vypravy. Jakmile opadlo opojeni z te nadhery, zacali jsme hledat misto, kde pristat. Mestecko Port Campbell nebylo vubec na kempovani vhodne. Vyrazili jsme z nej na sever a pri zapadu slunce sjeli na gravel road, daleko do poli. Utaborili jsme se u jedne male odbocky, vedle se pasly kravy. Krom krasnych zazitku jsme si odnesli i neco mene prijemneho, Marti si zde uhnala zanet stredniho ucha ( takze noc fakt stala za to:-(). Antibiotika, ktera jsme si vzali pro jistotu sebou, se nam nyni hodila.
Pristi den byl ve znameni setreni se a flakani. Z naseho ukryteho stanoviste jsme vyrazili zpet do Cambell, kde jsme se hezky osprchovali, najedli, natankovali a uz se jelo. Marti ten den bolelo ucho, tak jsme toho moc nepodnikali. Stavili jme se az ve vetsim meste Warrnambool, kde jsme zaridili vse potrebne. Zasli do knihovny na internet, nakoupili jidlo, sehnali drahou vatu do usi. Zajeli jsme kousek za mesto na BBQ, Jirka delal maso k obedu, Marti odpocivala. Kdopak se neobjevil za chvilku nez nasi francouzi, a uz nas bylo na vareni vic a bylo veseleji. K veceru jsme vyrazili na sever, smer Grampians. Ubytovani jsme nalezli opet na jedne odbocce, kousek pred mestem Dunkeld. Pod velikym stromem, mezi pastvinami pro ovce. Vecer byl nadherny a v dali se uz tycil masiv hor Grampians.
Žádné komentáře:
Okomentovat