20.12.
Dneska si lehce prispavame, to je pekne. Slunicko vychazi az za kopcem, tak s rozedniva pomaleji. Zacina nas kazdodenni ritual, sbalit karimatky, spacaky, postavit sedadla, sbalit jidlo, svrsky dozadu a jedeme. Ve mestecku Wilmington tankujeme a jedeme do parku Mt.Remarkable. Park, ktery podle informaci od pani z cerpacky pred nedavnem vyhorel. Zahybame do parku na misto zvane Aligator Gorge. Pri odbocce mijime ceduli s dotazem, zda jsme zaplatili entrance fees, cili poplatek za vstup. Nezaplatili, nebylo kde, nevime kolik, jedeme dal. Dojizdime na male zastaveni a tam se vse dozvidame. Plati se pres internet, jinak to nejde. Je to jeden z prvnich parku, co to tak ma, poplatek za vjezd je 10$, jinak hrozi pokuta tisic. Tak to je bezva, rikame si, a jedeme se do nedaleke vesnice Melrose pro zlepseni nalady nasnidat. Snidane pomaha ;-). Sedime v krasne zahrade s BBQ. Starsi par se o ni stara, naklady kryje z penez za vracene plechovky a lahve od alkoholu, na ktere je zde specialni kos. Po snidani si rikame, ze podnikneme alespon kratsi pesi trek, kdyz uz do parku nesmime vjet. Koukame na tabuli s radou vychazek, mimochodem tudy vede i jiz zminovany Heysen trek. Rozhodujeme se, ze si udelame vylet na vrchol, na Mt.Remarkable, ktery jevysoky 995 m.n.m. Vydavame se tak na prochazku o delce 12 km tam a zpet. Kousek za mesteckem nas cekala zavrena brana s napisem, ze je sucha sezona a ze je vstup zakazan. Ta to uz je trrosku divny rikame si, branu otvirame , slo to snadno, a za sebou zase zavirame. Mno, po ceste jsme potkali dalsi vyletniky, takze to s tim zakazem zas tak zhavy nebude. Cesticka na vrchol se tahla po strane kopce, lehce stoupala a prochazela kamenymi mori, anebo lesem. Po asi hodince a pul jsme dosahli vrcholu. Co rici, kazdy ceka navrcholu rozhled a panoramara. Tady byla zarostla hromada kameni a stromy kolem tak, ze nebylo videt vubec nikam. Dali jsme obidek a jdeme dolu stejnou cestou, zklamani vrcholem. Alespon ze pri ceste byla mista odkud bylo videt do kraje. Slunicko sviti o sto sest atak nazpet prichazimebuplne propoceni. Nasedame do auta. Jedeme si zlepsit naladu, a kam jinam nez k mori do Port Pirie :-)! Hned po prijezdu jsme obsadili nase oblibene BBQ, a uz to jelo. Meli jsme v zasobe 2kg ryze, tak jsme navarili ryzi do rizota, na sladko, s kuretem, bez kurete. Pak jsme si udelali caj, a behem vseho vareni jsme chodili na molo, vykoupat se v mori. Teplota byla skoro 37, more ciste, parada. Na sklonku dne jsme se rozhodli podivat na zapad slunce nad morem. Port Pirie lezi na vybezku a ma severni a zapadni pobrezi. Sbalili jsme se a vydali se rovnou za sluncem. Projeli jsme mestem a jeli vyschlym vyprahlym prostorem, stale za sluncem, ktere nas vsak vypeklo a bez okolku zapadlo jeste pred tim, nez jsme dojeli na konec cesty necesty, kde zacinal mocal. More bylo kus dal,vsak skryto v busi a krovinach. Zakempovali jsme kousek zpet, kde zeme patrila mravencum, vzduch komarum, tak jsme velmi rychle zapadli do naseho plechoveho pelisku.
Dneska si lehce prispavame, to je pekne. Slunicko vychazi az za kopcem, tak s rozedniva pomaleji. Zacina nas kazdodenni ritual, sbalit karimatky, spacaky, postavit sedadla, sbalit jidlo, svrsky dozadu a jedeme. Ve mestecku Wilmington tankujeme a jedeme do parku Mt.Remarkable. Park, ktery podle informaci od pani z cerpacky pred nedavnem vyhorel. Zahybame do parku na misto zvane Aligator Gorge. Pri odbocce mijime ceduli s dotazem, zda jsme zaplatili entrance fees, cili poplatek za vstup. Nezaplatili, nebylo kde, nevime kolik, jedeme dal. Dojizdime na male zastaveni a tam se vse dozvidame. Plati se pres internet, jinak to nejde. Je to jeden z prvnich parku, co to tak ma, poplatek za vjezd je 10$, jinak hrozi pokuta tisic. Tak to je bezva, rikame si, a jedeme se do nedaleke vesnice Melrose pro zlepseni nalady nasnidat. Snidane pomaha ;-). Sedime v krasne zahrade s BBQ. Starsi par se o ni stara, naklady kryje z penez za vracene plechovky a lahve od alkoholu, na ktere je zde specialni kos. Po snidani si rikame, ze podnikneme alespon kratsi pesi trek, kdyz uz do parku nesmime vjet. Koukame na tabuli s radou vychazek, mimochodem tudy vede i jiz zminovany Heysen trek. Rozhodujeme se, ze si udelame vylet na vrchol, na Mt.Remarkable, ktery jevysoky 995 m.n.m. Vydavame se tak na prochazku o delce 12 km tam a zpet. Kousek za mesteckem nas cekala zavrena brana s napisem, ze je sucha sezona a ze je vstup zakazan. Ta to uz je trrosku divny rikame si, branu otvirame , slo to snadno, a za sebou zase zavirame. Mno, po ceste jsme potkali dalsi vyletniky, takze to s tim zakazem zas tak zhavy nebude. Cesticka na vrchol se tahla po strane kopce, lehce stoupala a prochazela kamenymi mori, anebo lesem. Po asi hodince a pul jsme dosahli vrcholu. Co rici, kazdy ceka navrcholu rozhled a panoramara. Tady byla zarostla hromada kameni a stromy kolem tak, ze nebylo videt vubec nikam. Dali jsme obidek a jdeme dolu stejnou cestou, zklamani vrcholem. Alespon ze pri ceste byla mista odkud bylo videt do kraje. Slunicko sviti o sto sest atak nazpet prichazimebuplne propoceni. Nasedame do auta. Jedeme si zlepsit naladu, a kam jinam nez k mori do Port Pirie :-)! Hned po prijezdu jsme obsadili nase oblibene BBQ, a uz to jelo. Meli jsme v zasobe 2kg ryze, tak jsme navarili ryzi do rizota, na sladko, s kuretem, bez kurete. Pak jsme si udelali caj, a behem vseho vareni jsme chodili na molo, vykoupat se v mori. Teplota byla skoro 37, more ciste, parada. Na sklonku dne jsme se rozhodli podivat na zapad slunce nad morem. Port Pirie lezi na vybezku a ma severni a zapadni pobrezi. Sbalili jsme se a vydali se rovnou za sluncem. Projeli jsme mestem a jeli vyschlym vyprahlym prostorem, stale za sluncem, ktere nas vsak vypeklo a bez okolku zapadlo jeste pred tim, nez jsme dojeli na konec cesty necesty, kde zacinal mocal. More bylo kus dal,vsak skryto v busi a krovinach. Zakempovali jsme kousek zpet, kde zeme patrila mravencum, vzduch komarum, tak jsme velmi rychle zapadli do naseho plechoveho pelisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat