23.12.
Rano ranicko probudilo svitani Marti, ta pak probudila me :-). Dnesek slibuje plno zazitku z narodniho parku Kinchega, tak hura do toho. Jako vzdycky vsechno rychle uklidime, abychom se stali mobilnimi a mene napadnimi a vyrazime do vjezdove brany, kde jak doufame, takhle z rana nikdo nebude. Taky nebyl. A nebyla tam ani brana. Jen informacni panel s tim, ze vjezd a poplatky za stanovani se maji dat do predpripravene obalky, obalka se ma vyplnit a to cele se ma vhodit do pripravene kasicky. Vjezd stoji 7$, kempovani 5. Smula ze mame jenom dvacetidolarovku :-). Jedeme dal s tim, ze nekde po ceste rozmenime. Mirime k Historic woolshed tedy objektu na zpracovani vlny, kde ma byt mimo jine i Icko a centrum. Nalezame opustena zamcena staveni, Icko je sice nezamcene, ale taktez opustene. Nikde ani zivacka. Avsak to nejlepsi co jsme nasli a co nam nevadi, ze je opustene, jsou teple sprchy. Uzasne a nadcasove. Rada teplych sprch vcetne rucniku a mydel, voda tece, vse funguje, parada! Vyuzivame teple vody k umyti navrstveneho prachu na nasich telech a vyprali jsme i trochu obleceni, ktere se pak susilo na snure za infocentrem. Po sprsce a snidani zjistujeme co nas tu ceka. Prohlizime stary objekt urceny pro strihani ovci a lisovani vlny. Vse zde...predevsim usporadani objektu... bylo provedeno pro maximalni plynulost odbavovani ovci. V zaveru cele procedury na ovce cekala rada strihacu, jejichz nuzky byly pohaneny radou remenu, hrideli a kol pomoci jednoho parniho stroje. Jinak toho k videni moc nebylo. Razime nazpatek a chceme do Cawndilly, lezici u stejnojmenneho jezera, dojizdime vsak jen do pulky cesty, v Morton Boulka je cesta uzavrena. Je tu jen misto na kempovani a misto s vyhledem na jezero Menindee, ktere tu vsak stale neni, protoze je vyschle. Misto jezera jsou stromy, trava a nizke kericky. Bezva, otacime a jedeme zpatky na Icko, protoze se nam tam susi pradlo. Po ceste jeste odbocujeme na cestu podel Darling river, ktera sotva tece. Pri jedne zastavce potkavame dva chlapiky. Zeptali jsme se, zda nam nerozmeni, preci jenom nas stale ceka zaplatit za vjezd do parku. S usmevem odpovedeli, ze nic platit nemame, ze tu nikdo neni. Dale nas informuji ze je sucho, ze kalna voda od jezera Pamamaroo, ktere jsme videli vcera se pouziva k vyrobe pitne vody pro Broken Hill, kam se vede velkymi trubkami. To vysvetluje jeji prichut. Podekovali jsme za informace a jeli dal. S placenim uz jsme si hlavu nelamali. Po ceste byly jeste trosky vesnice, kde se zilo do roku cca 1950. No, sli jsme se podivat na asi tri hromadky cihel. (Marti to komentuje slovy: U nas by to bylo povazovane za odpad, tady se to chrani jako kulturni pamatka"). Zpatky k Icku jsme dorazili neco pred polednem, pradlo uz bylo suche. Po nezbytnem dotankovani vody z kohoutku, ve ktere mimochodem neco cerneho plavalo, jsme vyrazili k vyjezdu z parku. Abych nezapomnel, vsechny cesty v parku byly gravel roads tedy sterkove, castecne se jelo i po pisku. Vyrazili jsme tedy dal, smerem na Wilcannii, dalsi velike mesto pri ceste. 2 hodinkova jizda ve 40°C vedru vedla skrze vesnicky, nektere zcela vybydlene. Wilcannia se ukazala jako totalni zapadakov. Jedine co bylo otevrene byly 2 benzinky. Mimochodem, rozdil mezi jejich cenami byl 15 centu za litr,coz jsme jinde nevideli. Nacerpat nam prisel starsi pan, umazany od oleje, ktery pred chvili jeste lezel pod autem a opravoval. Na jeho praci dohlizelo 5 psu. Natankoval nam a pusobil zaroven jako informacni centrum. Poskytl nam mapu a sdelil, ze tu zadne Icko neni, natoz Wifi. Cele mesto bylo napul zavrene a zchatrale, jen v mistnim koupalisti se zvesela prohanelo mistni, cerne obyvatelstvo. Nastesti, i v tom nejvetsim zapadakove jsme nalezli pitka se slusnou vodou, zachody a BBQ, i kdyz se to vsechno nejaky vandal snazil znicit a postrikal vse sprejem. Obidek bodnul, jeste nez jsme vyrazili, objevil se starsi pan opirajici se o berli a na sobe mel reflexni vestu, co nosi ti co uklizi mesto. Obema nam popral krasne vanoce a Marti dal talisman pro stesti. Povesili jsme si ho v aute :-). Nasim cilem pro dnesni den bylo mesto White Clifs s opalovymi doly a "nedaleko" to jest asi 50 km lezici narodni park Paroo-darling. Po pekne asfaltce jsme dorazili do mesta. Opoznani zivejsi mesto se slunecni elektrarnou melo centrum kolem cerpacky a obchodu, ktery pusobil i jako infocentrum. Dostali jsme mapu a rady co a jak. Mesto jsme objeli kolem dokola, vsude kolem byly opalove doly. Ty doly vapadaly jako kratery po bombach, cele okoli vypadalo jako vybombardovane. Tezit opaly tu mohl snad kazdy. Ti majetnejsi postavili primitivni tezebni veze, nebo pouzivali podomacku zkonstruovane tezebni zarizeni, namontovane, kvuli mobilite, na nakladak. Prosli jme par jam, jestli nenajdeme opaly. Bohuzel nikdo z nas nevi, jak takovy opal vypada, takze jsme ani zadny nenasli. To nam nejak nevadilo, hlavni byla krajina, ktera byla opravdu zajimava. Zem zde ma totiz barvu cervene-oranzovou, vykopany material ktery tvoril kupy kolem dolu byl vsak bily. Kouknete na fotky! Po dokochani se jsme jeli zpet k obchodu, kde jsme zacli zvazovat, za vubec do narodniho parku jet. Cesty byly opet sterkove s velikymi kameny, sramu na aute pribyvalo, jezero jez bylo hlavni atrakci parku bylo vyschle a dalsi trasa z parku byla sice krasna, ale pro nase auto nesjizdna. Navic se zacinalo stmivat. Tohle nema smysl! Jedeme zpatky do Vilcanije po asfaltce, coz je mimochodem jedina asfaltka z White Cliffs. Po ceste nas zastihl jiz zapad slunce a aktivita nekterych zivocichu se zvysila, jednoho klokana jsme minuli skutecne jen o vlasek. Asi po pul hodine jsme nasli polnacku a prostor pro spani. Museli jsme preparkovat kvuli mravencum, ale dal uz zadni nebyli a my pak sli rychle spat. Byla uz tma a svetlo pritahovalo komary.
Rano ranicko probudilo svitani Marti, ta pak probudila me :-). Dnesek slibuje plno zazitku z narodniho parku Kinchega, tak hura do toho. Jako vzdycky vsechno rychle uklidime, abychom se stali mobilnimi a mene napadnimi a vyrazime do vjezdove brany, kde jak doufame, takhle z rana nikdo nebude. Taky nebyl. A nebyla tam ani brana. Jen informacni panel s tim, ze vjezd a poplatky za stanovani se maji dat do predpripravene obalky, obalka se ma vyplnit a to cele se ma vhodit do pripravene kasicky. Vjezd stoji 7$, kempovani 5. Smula ze mame jenom dvacetidolarovku :-). Jedeme dal s tim, ze nekde po ceste rozmenime. Mirime k Historic woolshed tedy objektu na zpracovani vlny, kde ma byt mimo jine i Icko a centrum. Nalezame opustena zamcena staveni, Icko je sice nezamcene, ale taktez opustene. Nikde ani zivacka. Avsak to nejlepsi co jsme nasli a co nam nevadi, ze je opustene, jsou teple sprchy. Uzasne a nadcasove. Rada teplych sprch vcetne rucniku a mydel, voda tece, vse funguje, parada! Vyuzivame teple vody k umyti navrstveneho prachu na nasich telech a vyprali jsme i trochu obleceni, ktere se pak susilo na snure za infocentrem. Po sprsce a snidani zjistujeme co nas tu ceka. Prohlizime stary objekt urceny pro strihani ovci a lisovani vlny. Vse zde...predevsim usporadani objektu... bylo provedeno pro maximalni plynulost odbavovani ovci. V zaveru cele procedury na ovce cekala rada strihacu, jejichz nuzky byly pohaneny radou remenu, hrideli a kol pomoci jednoho parniho stroje. Jinak toho k videni moc nebylo. Razime nazpatek a chceme do Cawndilly, lezici u stejnojmenneho jezera, dojizdime vsak jen do pulky cesty, v Morton Boulka je cesta uzavrena. Je tu jen misto na kempovani a misto s vyhledem na jezero Menindee, ktere tu vsak stale neni, protoze je vyschle. Misto jezera jsou stromy, trava a nizke kericky. Bezva, otacime a jedeme zpatky na Icko, protoze se nam tam susi pradlo. Po ceste jeste odbocujeme na cestu podel Darling river, ktera sotva tece. Pri jedne zastavce potkavame dva chlapiky. Zeptali jsme se, zda nam nerozmeni, preci jenom nas stale ceka zaplatit za vjezd do parku. S usmevem odpovedeli, ze nic platit nemame, ze tu nikdo neni. Dale nas informuji ze je sucho, ze kalna voda od jezera Pamamaroo, ktere jsme videli vcera se pouziva k vyrobe pitne vody pro Broken Hill, kam se vede velkymi trubkami. To vysvetluje jeji prichut. Podekovali jsme za informace a jeli dal. S placenim uz jsme si hlavu nelamali. Po ceste byly jeste trosky vesnice, kde se zilo do roku cca 1950. No, sli jsme se podivat na asi tri hromadky cihel. (Marti to komentuje slovy: U nas by to bylo povazovane za odpad, tady se to chrani jako kulturni pamatka"). Zpatky k Icku jsme dorazili neco pred polednem, pradlo uz bylo suche. Po nezbytnem dotankovani vody z kohoutku, ve ktere mimochodem neco cerneho plavalo, jsme vyrazili k vyjezdu z parku. Abych nezapomnel, vsechny cesty v parku byly gravel roads tedy sterkove, castecne se jelo i po pisku. Vyrazili jsme tedy dal, smerem na Wilcannii, dalsi velike mesto pri ceste. 2 hodinkova jizda ve 40°C vedru vedla skrze vesnicky, nektere zcela vybydlene. Wilcannia se ukazala jako totalni zapadakov. Jedine co bylo otevrene byly 2 benzinky. Mimochodem, rozdil mezi jejich cenami byl 15 centu za litr,coz jsme jinde nevideli. Nacerpat nam prisel starsi pan, umazany od oleje, ktery pred chvili jeste lezel pod autem a opravoval. Na jeho praci dohlizelo 5 psu. Natankoval nam a pusobil zaroven jako informacni centrum. Poskytl nam mapu a sdelil, ze tu zadne Icko neni, natoz Wifi. Cele mesto bylo napul zavrene a zchatrale, jen v mistnim koupalisti se zvesela prohanelo mistni, cerne obyvatelstvo. Nastesti, i v tom nejvetsim zapadakove jsme nalezli pitka se slusnou vodou, zachody a BBQ, i kdyz se to vsechno nejaky vandal snazil znicit a postrikal vse sprejem. Obidek bodnul, jeste nez jsme vyrazili, objevil se starsi pan opirajici se o berli a na sobe mel reflexni vestu, co nosi ti co uklizi mesto. Obema nam popral krasne vanoce a Marti dal talisman pro stesti. Povesili jsme si ho v aute :-). Nasim cilem pro dnesni den bylo mesto White Clifs s opalovymi doly a "nedaleko" to jest asi 50 km lezici narodni park Paroo-darling. Po pekne asfaltce jsme dorazili do mesta. Opoznani zivejsi mesto se slunecni elektrarnou melo centrum kolem cerpacky a obchodu, ktery pusobil i jako infocentrum. Dostali jsme mapu a rady co a jak. Mesto jsme objeli kolem dokola, vsude kolem byly opalove doly. Ty doly vapadaly jako kratery po bombach, cele okoli vypadalo jako vybombardovane. Tezit opaly tu mohl snad kazdy. Ti majetnejsi postavili primitivni tezebni veze, nebo pouzivali podomacku zkonstruovane tezebni zarizeni, namontovane, kvuli mobilite, na nakladak. Prosli jme par jam, jestli nenajdeme opaly. Bohuzel nikdo z nas nevi, jak takovy opal vypada, takze jsme ani zadny nenasli. To nam nejak nevadilo, hlavni byla krajina, ktera byla opravdu zajimava. Zem zde ma totiz barvu cervene-oranzovou, vykopany material ktery tvoril kupy kolem dolu byl vsak bily. Kouknete na fotky! Po dokochani se jsme jeli zpet k obchodu, kde jsme zacli zvazovat, za vubec do narodniho parku jet. Cesty byly opet sterkove s velikymi kameny, sramu na aute pribyvalo, jezero jez bylo hlavni atrakci parku bylo vyschle a dalsi trasa z parku byla sice krasna, ale pro nase auto nesjizdna. Navic se zacinalo stmivat. Tohle nema smysl! Jedeme zpatky do Vilcanije po asfaltce, coz je mimochodem jedina asfaltka z White Cliffs. Po ceste nas zastihl jiz zapad slunce a aktivita nekterych zivocichu se zvysila, jednoho klokana jsme minuli skutecne jen o vlasek. Asi po pul hodine jsme nasli polnacku a prostor pro spani. Museli jsme preparkovat kvuli mravencum, ale dal uz zadni nebyli a my pak sli rychle spat. Byla uz tma a svetlo pritahovalo komary.
Žádné komentáře:
Okomentovat