3.12.2014
Vyspinkani do ruzova (dneska do osmi) se soukame ze spacaku, pomalu balime stan (opet mokry z venci i zevnitr) a ostani veci. Vse nasoukame do auta a muze se vyrazit. Dneska nas podle planu ceka NP Snowy River. Nic moc dlouhy prejezd max. 300km :-). Z prvu se jelo celkem dobre asfaltka, zadne zaludnosti. Jenze asi po 100km cesty se to zaclo menit. Asfaltka se zmenila na kamenitou cestu lemovanou z jedne strany skalou a z druhe strzi. Takze aby jsme neocesali ci neodreli auto o skalu museli jsme jet blize k druhemu okraji, kde zas hrozilo, ze krajnice povoli. Silnice" se kroutila jak had a stoupala stale vzhuru. Jira predvedl opravdu mistrne ridicske vlohy. Jeli jsme tou hororovou cestou max. 25 v hodine a modlili se aby uz skoncila a abychom nepotkali jine auto. Jenze cesta ne a ne skoncit, stale prudce stoupala a hned na to zas prudce klesala. Prevyseni dosahovalo az 900. No tato silnice, kterou nazyvaji Barry hwy(coz znamena dalnice, nebo aspon hlavni silnice) mela kolem 100km a my to jeli pres 4 hodiny. Zadny "keep left" se tu nedalo praktikovat, proste jsme si to kodrcali prostredkem. A jak se ukazalo nemeli jsme tento napad jen my, ale i protiseplouzici auto. Oba dva ridici (Jirik i ten druhy) se tak lekli, ze na miste zastavili a teprve po tom co se vzpamatovali se opatrne vyhnuli. Nastesti toto setkani probehlo v miste, kde se to dalo. S prazdnyma s briskama se spatne jede a tak jsme si udelali snidanovou prestavku v jednom campu lezicim pri ceste. Vypadalo to tam opravdu pekne (stolecky, ohniste, plac nejmene pro 20stanu, kousek tekla cista horska reka...) ale k nasemu prekvapeni, zde nikdo nestanoval. Abych nezapomela jako hudebni doprovod, zde pusobily cikady. Netroufam si odhadnout kolik jich bylo, ale rvali fakt silne. :-)
Konecne jsme dojeli k ceduli hlasajici "National park Snowy river". Podle ukazatelu jsme si to namirili na lookout(=vyhlidka) One Tree hill. Zase spatna volba...cesta byla doslova poseta lejnama od krav a v momente, kdy jste se vyhnuli jednomu vletli jste do druheho. Jako bonus byla vyhlidka, kde nebylo nic videt. Sjeli jsme tedy dolu k rece k taboristi Balley Holley. Zaparkovali jsme to na rest area (=misto s lavickou, stoleckem a obcas s toaletama) a rozbalili mapu abychom naplanovali co dal. K nasemu nemilemu prekvapeni jsme zjistili, ze vsechno co se da v parku videt je na opacne strane a my se prave nachazime v nejjiznejsim cipu. Absolvovat cestu zpet?? Ani nahodou!
Vybalili jsme tedy alespon obed, ze se v klidu najime. Taky ne...sletlo se takovych much, ze se to fakt nedalo. Rychle jsme to do sebe nahazeli a vydali se k rece umyt nadobi. Najednou jsme si vsimli, ze tu nejsme sami. Z krovi se vynoril nejaky chlapek. Tak nejak intuitivne jsme pridali do kroku, protoze jsme nezamkli auto. Po chvilce se ukazalo, ze se neni ceho obavat. Pan tam byl i s pani, byly z Londyna a cestuji po Australii. Diky tomuto setkani jsme se dozvedeli o meste Lake Entrance, kde to je pry moc krasny a jako bonus jsme dostali i mapu. Rozjeli jsme se tedy do Lake Entrance a protoze nejen my potrebujeme zivit, ale i nase ctyrkolove obydli, stavili jsme se na benzince v Nowa Nowa. Prijeli jsme k domecku bez dveri, misto dveri mely plastove prouzky a po vejiti dovnitr jsme zjistili, ze funguji jako benzinka, suvenyry, obchod se vsim moznym dokonce i se starozitnostmi. Benzin, ale meli levny :-). Rozprselo se. Asi za hodinu (kolem ctvrte) jsme dorazili do Lake Entrance. Mensi mestecko ve state Victoria lezi na jiznim pobrezi Australie. Jak jiz tradicne jsme vyhledali icko, kde nam dobrosrdecna pani poradila misto na spani a taky vyjmenovala vse co se da v Lake Entrance podniknout. Bylo rozhodnuto Lake Entrance jenom neprojedem, ale zitra ho dukladneji prozkoumame. Jeste jsme chvili probirali maily a inzeraty na prodej auta na NZ, ale wifi byla mizerna a stale padala. Vzdali jsme to. Smrakalo se a tak jsme se rozhodli vyhledat misto na spani. Zajeli jsme na doporucene misto do lesa Colguhoun Forest, kde byl camp se zachodama, ale hlavne tu nebyl nikdo, komu platit. Taky tu byla parta belgicanu hrajici marias (ci tak neco). Navecereli jsme se, provedli zakladni hygienu a bohuzel nepostavili stan, neb byl stale mokry. Upravili jsme tedy auto na spani a spokojene usnuli.
Vyspinkani do ruzova (dneska do osmi) se soukame ze spacaku, pomalu balime stan (opet mokry z venci i zevnitr) a ostani veci. Vse nasoukame do auta a muze se vyrazit. Dneska nas podle planu ceka NP Snowy River. Nic moc dlouhy prejezd max. 300km :-). Z prvu se jelo celkem dobre asfaltka, zadne zaludnosti. Jenze asi po 100km cesty se to zaclo menit. Asfaltka se zmenila na kamenitou cestu lemovanou z jedne strany skalou a z druhe strzi. Takze aby jsme neocesali ci neodreli auto o skalu museli jsme jet blize k druhemu okraji, kde zas hrozilo, ze krajnice povoli. Silnice" se kroutila jak had a stoupala stale vzhuru. Jira predvedl opravdu mistrne ridicske vlohy. Jeli jsme tou hororovou cestou max. 25 v hodine a modlili se aby uz skoncila a abychom nepotkali jine auto. Jenze cesta ne a ne skoncit, stale prudce stoupala a hned na to zas prudce klesala. Prevyseni dosahovalo az 900. No tato silnice, kterou nazyvaji Barry hwy(coz znamena dalnice, nebo aspon hlavni silnice) mela kolem 100km a my to jeli pres 4 hodiny. Zadny "keep left" se tu nedalo praktikovat, proste jsme si to kodrcali prostredkem. A jak se ukazalo nemeli jsme tento napad jen my, ale i protiseplouzici auto. Oba dva ridici (Jirik i ten druhy) se tak lekli, ze na miste zastavili a teprve po tom co se vzpamatovali se opatrne vyhnuli. Nastesti toto setkani probehlo v miste, kde se to dalo. S prazdnyma s briskama se spatne jede a tak jsme si udelali snidanovou prestavku v jednom campu lezicim pri ceste. Vypadalo to tam opravdu pekne (stolecky, ohniste, plac nejmene pro 20stanu, kousek tekla cista horska reka...) ale k nasemu prekvapeni, zde nikdo nestanoval. Abych nezapomela jako hudebni doprovod, zde pusobily cikady. Netroufam si odhadnout kolik jich bylo, ale rvali fakt silne. :-)
Konecne jsme dojeli k ceduli hlasajici "National park Snowy river". Podle ukazatelu jsme si to namirili na lookout(=vyhlidka) One Tree hill. Zase spatna volba...cesta byla doslova poseta lejnama od krav a v momente, kdy jste se vyhnuli jednomu vletli jste do druheho. Jako bonus byla vyhlidka, kde nebylo nic videt. Sjeli jsme tedy dolu k rece k taboristi Balley Holley. Zaparkovali jsme to na rest area (=misto s lavickou, stoleckem a obcas s toaletama) a rozbalili mapu abychom naplanovali co dal. K nasemu nemilemu prekvapeni jsme zjistili, ze vsechno co se da v parku videt je na opacne strane a my se prave nachazime v nejjiznejsim cipu. Absolvovat cestu zpet?? Ani nahodou!
Vybalili jsme tedy alespon obed, ze se v klidu najime. Taky ne...sletlo se takovych much, ze se to fakt nedalo. Rychle jsme to do sebe nahazeli a vydali se k rece umyt nadobi. Najednou jsme si vsimli, ze tu nejsme sami. Z krovi se vynoril nejaky chlapek. Tak nejak intuitivne jsme pridali do kroku, protoze jsme nezamkli auto. Po chvilce se ukazalo, ze se neni ceho obavat. Pan tam byl i s pani, byly z Londyna a cestuji po Australii. Diky tomuto setkani jsme se dozvedeli o meste Lake Entrance, kde to je pry moc krasny a jako bonus jsme dostali i mapu. Rozjeli jsme se tedy do Lake Entrance a protoze nejen my potrebujeme zivit, ale i nase ctyrkolove obydli, stavili jsme se na benzince v Nowa Nowa. Prijeli jsme k domecku bez dveri, misto dveri mely plastove prouzky a po vejiti dovnitr jsme zjistili, ze funguji jako benzinka, suvenyry, obchod se vsim moznym dokonce i se starozitnostmi. Benzin, ale meli levny :-). Rozprselo se. Asi za hodinu (kolem ctvrte) jsme dorazili do Lake Entrance. Mensi mestecko ve state Victoria lezi na jiznim pobrezi Australie. Jak jiz tradicne jsme vyhledali icko, kde nam dobrosrdecna pani poradila misto na spani a taky vyjmenovala vse co se da v Lake Entrance podniknout. Bylo rozhodnuto Lake Entrance jenom neprojedem, ale zitra ho dukladneji prozkoumame. Jeste jsme chvili probirali maily a inzeraty na prodej auta na NZ, ale wifi byla mizerna a stale padala. Vzdali jsme to. Smrakalo se a tak jsme se rozhodli vyhledat misto na spani. Zajeli jsme na doporucene misto do lesa Colguhoun Forest, kde byl camp se zachodama, ale hlavne tu nebyl nikdo, komu platit. Taky tu byla parta belgicanu hrajici marias (ci tak neco). Navecereli jsme se, provedli zakladni hygienu a bohuzel nepostavili stan, neb byl stale mokry. Upravili jsme tedy auto na spani a spokojene usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat