27.12.2014
Rano se probouzime do ne moc pekneho dne. Je tak nejak pod mrakem a docela zima. Pakujeme se tedy ze spaciho mista a jedeme do Katoomby, coz je srdce NP Blue Mountains. Nas cil je tam byt co nejdriv, abychom se vyhnuli davum turistu (coz je docela vtipny, kdyz jimi sami jsme :-D). Ze nase privstani prislo vnivec jsme poznali hned pri prijezdu k infocentru. Davy sikmoocek se tisnili na nedaleke vyhlidce a okupovali prilehle zidky.
Tesne pred devatou se Jira vypravil do Icka, zatim co jsem na nej cekala v aute (stali jsme totiz na placenem parkovisti od 9am-5pm). Po jeho navratu jsem se dozvedela jen to, ze mapy treku jsou zpoplatnene a ze BBQ je v nejakem parku nedaleko. Rozjeli jsme se tedy tam....a hle, BBQ, neplacene parkoviste a nikde nikdo...idealni pro nas. Udelali jsme si tedy tousty s marmeladou a kakao a behem snidane jsme se i dozvedeli, jak se takove verejne BBQ umyva. Prijel chlapek s vapkou a bylo :-D.
Vyrazili jsme na kratkou 3 hodinovou prochazku na Katoomba falls (tedy vodopady). Prochazka vazne stala za to!!! Sli jsme destnym pralesem. Vzhledem k tomu, ze jsme klesali stale niz a niz, menilo se i klima a s nim i rostliny a vzhled okoli. Celou dobu nas obklopovaly neuveritelne vysoke skaly, ktere tvorili cas od casu obrovske previsy. Bylo to neco nadherneho a kdyby to cloveku nebylo hloupe, sel by celou dobu s otevrenou pusou. Hlavni atrakci byly samozrejme vodopady, ktere nebyly ani tak moc siroke, jako vysoke. Cca ze 120m padala voda, ktera se v pulce tristila o kameny, takze to tvorilo jakousi kaskadu. Podel cele trasy bylo nespocet vyhlidek...vlastne jak se sestupovalo niz a niz, tak v kazdem patre byla min. jedna. Potom co jsme se pokochali pohledem na padajici vodu, jsme se vydali stezkou vedouci pod skalni utvar Three sisters (=Tri sestry) a pak jsme se doslova vyskrabali zase nahoru do Katoomby. Cestou se nas kazdy ptal, zda je to jeste daleko dolu...pochopili jsme, ze nahoru to bude poradna streka...cekalo nas cca 900 hodne prikrych schodu. Po 4 hodinach, chozeni, zastavovani, kochani se a diveni, nam dost vyhladlo. Odebrali jsme se tedy zpet k autiku. Rano prazdny park se zaplnil turistama vsech moznych narodnosti a bohuzel i oni poznali krasu BBQ, takze ani jedno nebylo prazdne. Nastesti jsme tvorove druzivi a tak jsme se vmackli se svyma polevkama a toustikama k jednem nemcum (kteri beztak zabirali dva platy :-D). Po obede, asi tak v pet, jsme se rozjeli k poslednim vodopadum Wentworth Falls.
Hned na prvni vyhlidce jsme zaslechli cestinu. Potkali jsme tam mlady par, ktery byl na svatebni ceste. Pani dostala jako svatebni dar od sveho manzela cestu kolem sveta za pul roku :-). Holky, ktera by to nebrala ;-). Byli moc mili, tak jsme se s nima zakecali a zjistili, ze zrovna priletli z NZ. Vymenili jsme si tedy informace a po 20minutach, kdy se znacne ochladilo, jsme se rozloucili. My jsme pokracovali sestupem k vodopadu. Schodu je to opravdu hoooooodne, ale ten pohled na 160m vysoky vodopad je dostatecna satisfakce. Reka prelivajici se pres kamen a pada dolu zcela volnym padem. A nejen to, cestou prochazite i pod previsama, ktere kdysi mohly slouzit jako domovy Aborigincum. Stali jsne tam a vychutnavali jsme si ten pohled dost dlouho a oddalovali cas, kdy budeme muset zahajit vystup nazpet. Cestou nahoru jsme u mensich vodopadu potkali dva policajty. Sedeli u reky, tak jsem si rikala, ze asi jen tak. O kus dal se proti nam hrnula banda chlapu z ambulance a na silnici jsme pak zahledli asi 3ambulantni vozy, 2 policejni a dokonce i hasice. Co se stalo jsme se nedozvedeli. Nicmene chlapci dolu moc nespechali, takze asi nic vazneho.
Nas uz cekala jen posledni etapa naseho mesicniho putovani a to navrat do Sydney.
Rano se probouzime do ne moc pekneho dne. Je tak nejak pod mrakem a docela zima. Pakujeme se tedy ze spaciho mista a jedeme do Katoomby, coz je srdce NP Blue Mountains. Nas cil je tam byt co nejdriv, abychom se vyhnuli davum turistu (coz je docela vtipny, kdyz jimi sami jsme :-D). Ze nase privstani prislo vnivec jsme poznali hned pri prijezdu k infocentru. Davy sikmoocek se tisnili na nedaleke vyhlidce a okupovali prilehle zidky.
Tesne pred devatou se Jira vypravil do Icka, zatim co jsem na nej cekala v aute (stali jsme totiz na placenem parkovisti od 9am-5pm). Po jeho navratu jsem se dozvedela jen to, ze mapy treku jsou zpoplatnene a ze BBQ je v nejakem parku nedaleko. Rozjeli jsme se tedy tam....a hle, BBQ, neplacene parkoviste a nikde nikdo...idealni pro nas. Udelali jsme si tedy tousty s marmeladou a kakao a behem snidane jsme se i dozvedeli, jak se takove verejne BBQ umyva. Prijel chlapek s vapkou a bylo :-D.
Vyrazili jsme na kratkou 3 hodinovou prochazku na Katoomba falls (tedy vodopady). Prochazka vazne stala za to!!! Sli jsme destnym pralesem. Vzhledem k tomu, ze jsme klesali stale niz a niz, menilo se i klima a s nim i rostliny a vzhled okoli. Celou dobu nas obklopovaly neuveritelne vysoke skaly, ktere tvorili cas od casu obrovske previsy. Bylo to neco nadherneho a kdyby to cloveku nebylo hloupe, sel by celou dobu s otevrenou pusou. Hlavni atrakci byly samozrejme vodopady, ktere nebyly ani tak moc siroke, jako vysoke. Cca ze 120m padala voda, ktera se v pulce tristila o kameny, takze to tvorilo jakousi kaskadu. Podel cele trasy bylo nespocet vyhlidek...vlastne jak se sestupovalo niz a niz, tak v kazdem patre byla min. jedna. Potom co jsme se pokochali pohledem na padajici vodu, jsme se vydali stezkou vedouci pod skalni utvar Three sisters (=Tri sestry) a pak jsme se doslova vyskrabali zase nahoru do Katoomby. Cestou se nas kazdy ptal, zda je to jeste daleko dolu...pochopili jsme, ze nahoru to bude poradna streka...cekalo nas cca 900 hodne prikrych schodu. Po 4 hodinach, chozeni, zastavovani, kochani se a diveni, nam dost vyhladlo. Odebrali jsme se tedy zpet k autiku. Rano prazdny park se zaplnil turistama vsech moznych narodnosti a bohuzel i oni poznali krasu BBQ, takze ani jedno nebylo prazdne. Nastesti jsme tvorove druzivi a tak jsme se vmackli se svyma polevkama a toustikama k jednem nemcum (kteri beztak zabirali dva platy :-D). Po obede, asi tak v pet, jsme se rozjeli k poslednim vodopadum Wentworth Falls.
Hned na prvni vyhlidce jsme zaslechli cestinu. Potkali jsme tam mlady par, ktery byl na svatebni ceste. Pani dostala jako svatebni dar od sveho manzela cestu kolem sveta za pul roku :-). Holky, ktera by to nebrala ;-). Byli moc mili, tak jsme se s nima zakecali a zjistili, ze zrovna priletli z NZ. Vymenili jsme si tedy informace a po 20minutach, kdy se znacne ochladilo, jsme se rozloucili. My jsme pokracovali sestupem k vodopadu. Schodu je to opravdu hoooooodne, ale ten pohled na 160m vysoky vodopad je dostatecna satisfakce. Reka prelivajici se pres kamen a pada dolu zcela volnym padem. A nejen to, cestou prochazite i pod previsama, ktere kdysi mohly slouzit jako domovy Aborigincum. Stali jsne tam a vychutnavali jsme si ten pohled dost dlouho a oddalovali cas, kdy budeme muset zahajit vystup nazpet. Cestou nahoru jsme u mensich vodopadu potkali dva policajty. Sedeli u reky, tak jsem si rikala, ze asi jen tak. O kus dal se proti nam hrnula banda chlapu z ambulance a na silnici jsme pak zahledli asi 3ambulantni vozy, 2 policejni a dokonce i hasice. Co se stalo jsme se nedozvedeli. Nicmene chlapci dolu moc nespechali, takze asi nic vazneho.
Nas uz cekala jen posledni etapa naseho mesicniho putovani a to navrat do Sydney.
Žádné komentáře:
Okomentovat