13.12.2024
Rano jsme se probudili pod mohutnym uschlym stromem obkliceni zleva i zprava zvedavymi ovcemi. Snidani jsme se rozhodli nechat az na pozdeji a tak jsme vyrazili hned na cestu. V Dunkenonu jsme objevili zachody se sprchami s teplou vodou...toho jsme nemohli nevyuzit. Sup pro rucnik a sprchac a uz to jelo :-D.
Do Brambuku jsme dorazili driv nez bylo infocentrum otevrene a tak jsme si osidlili jeden stolecek a doprali snidani. Jakmile se dvere icka otevreli, sli jsme se zeptat na doporucene trasy a zajimava mista. Pani mluvila tak rychlou anglictinou, ze i kdyz jsme oba napinali nase slechy, tak jsme z toho pobrali jen utrzky. Nicmene mapu s trekama nam nedala (jako tomu bylo v NP Kosciuszko), pry si ji, ale za 10$ muzeme koupit...dik, ale asi ne. Nastesti jednotlive trasy jsou vzdy znaceny na informacnich tabulich na parkovistich u kazde vyhlidky ci neceho podobneho. Vyrazili jsme tedy na Wonderland parking, nechali tam auto a pridali se k dalsim mnoha nadsencum lezoucich na vyhlidku Pinnacle. Na info- tabuli stalo, ze je to pres 2km a casove cca 2,5 - 3hod. Ze je to divny nepomer? Taky jsme si rikali, ovsem jen do chvile, nez jsme meli za sebou prvnich 100m. Celou cestu se jde po vetsich i mensich, stabilnich i mene stabilnich sutrech, ci po pseudoschodech a samozrejme stale do kopce. Jo a v nasem pripade jeste ve 32°C. I tak jsme si cestu dost uzivali, kochali se vyhledama do kraje a obdivovali obrovske steny vytvorene z vsudypritomnych sutru. Tyto steny tvorili cas od casu poradne uzke ulicky. Na stezce jsme rozhodne nebyli sami. Vypadalo to tam jak na nejake kolonade. Predehnali jsme rodice s detmi, starsi par, mladsi par, skupinu nejakych japoncu, a ruzne roztrousena individua :-). Za narocnou cestu v umornem vedru, nam byl vsak odmenou nadherny vyhled do kraje a predevsim pohled na pohori Grampiens, ktere se rozprostiralo kolem dokola. Na tomto vrcholu jsme take poprve potkali Cechy. Vzhledem k tomu, ze cestovali presne opacne nez my... tzn. z Adelaide do Sydney, vymenili jsme si par informaci, kde co a jak. Z vrcholu k autu nevedla zadna jina oficialni cesta, museli jsme jit tedy stejnou trasu i zpet. Udelali jsme si jeste vyjizdku na vyhlidku Balcony a pak uz jsme si to zamirili primo k Mackenzie Falls. Na ty jsem se fakt moc tesila. A snad o to vic, ze jsme si rekli, ze tam si dame i obed :-). (Jo na parkovisti jedne z vyhlidek jsme potkali sve stare zname francouze :-D.)
Po obede se ma odpocivat a travit, takze jsme zvolili nejdriv kratkou trasu na vyhlidku na zmineni vodopad a teprve pak jsme se sli na nej podivat z blizka. Po zdolani spousta schodu se pred nami objevil prenadherny vodopad. Diky tomu, ze svitilo slunicko a foukal jemny vitr, tvorila se ve vodopadu nekolikanasobna duha. Stali jsme tam a nechali na sebe dopadat jemne kapicky, ktere nam byly prijemnym osvezenim. Slunicko se stale dost cinilo a tak jsme si sedli na kamen a ponorili nohy do ledove vody....aaa to bylo uzasny.!!!:-)
"Tak a kam ted? K jezeru, pekne prosim Jiriku k jezeru!" Jelikoz to bylo nase spolecne a vrouci prani, vyrazili jsme k tomu nejblizsimu. Hmmm smula "No swimming!" hlasa cedule pred jezerem. Slouzi k zasobeni nejake oblasti ci co. No dobre, tak jsme to otocili a vydali se dal na sever, kde podle mapy mely byt jezera hned tri. Jako prvni jsme dorazili ke Green Lake. Nazev "Zelene jezero" je fakt opravneny. Vzhledem k tomu, ze je dost melke se rychle ohriva a to je pro rasy a podobnou havet doslova raj. Nicmene mistni se v nem cachtali, tak jsme to taky zkusili... Po par minutach jsme usoudili, ze nebudeme dal ryskovat a rozjeli se hledat jine jezero Lake Tailor. Uz to vypadalo, ze ho nekdo vysusil, ukradl, nebo tu proste nikdy nebylo...az konecne se pred nami objevilo celkem velke jezero s jilovitym dnem. Na brehu bylo i misto na postaveni stanu a nikde zadna cedule "No camping" ...jupiii dneska spime tady a ve stanu!
Rano jsme se probudili pod mohutnym uschlym stromem obkliceni zleva i zprava zvedavymi ovcemi. Snidani jsme se rozhodli nechat az na pozdeji a tak jsme vyrazili hned na cestu. V Dunkenonu jsme objevili zachody se sprchami s teplou vodou...toho jsme nemohli nevyuzit. Sup pro rucnik a sprchac a uz to jelo :-D.
Do Brambuku jsme dorazili driv nez bylo infocentrum otevrene a tak jsme si osidlili jeden stolecek a doprali snidani. Jakmile se dvere icka otevreli, sli jsme se zeptat na doporucene trasy a zajimava mista. Pani mluvila tak rychlou anglictinou, ze i kdyz jsme oba napinali nase slechy, tak jsme z toho pobrali jen utrzky. Nicmene mapu s trekama nam nedala (jako tomu bylo v NP Kosciuszko), pry si ji, ale za 10$ muzeme koupit...dik, ale asi ne. Nastesti jednotlive trasy jsou vzdy znaceny na informacnich tabulich na parkovistich u kazde vyhlidky ci neceho podobneho. Vyrazili jsme tedy na Wonderland parking, nechali tam auto a pridali se k dalsim mnoha nadsencum lezoucich na vyhlidku Pinnacle. Na info- tabuli stalo, ze je to pres 2km a casove cca 2,5 - 3hod. Ze je to divny nepomer? Taky jsme si rikali, ovsem jen do chvile, nez jsme meli za sebou prvnich 100m. Celou cestu se jde po vetsich i mensich, stabilnich i mene stabilnich sutrech, ci po pseudoschodech a samozrejme stale do kopce. Jo a v nasem pripade jeste ve 32°C. I tak jsme si cestu dost uzivali, kochali se vyhledama do kraje a obdivovali obrovske steny vytvorene z vsudypritomnych sutru. Tyto steny tvorili cas od casu poradne uzke ulicky. Na stezce jsme rozhodne nebyli sami. Vypadalo to tam jak na nejake kolonade. Predehnali jsme rodice s detmi, starsi par, mladsi par, skupinu nejakych japoncu, a ruzne roztrousena individua :-). Za narocnou cestu v umornem vedru, nam byl vsak odmenou nadherny vyhled do kraje a predevsim pohled na pohori Grampiens, ktere se rozprostiralo kolem dokola. Na tomto vrcholu jsme take poprve potkali Cechy. Vzhledem k tomu, ze cestovali presne opacne nez my... tzn. z Adelaide do Sydney, vymenili jsme si par informaci, kde co a jak. Z vrcholu k autu nevedla zadna jina oficialni cesta, museli jsme jit tedy stejnou trasu i zpet. Udelali jsme si jeste vyjizdku na vyhlidku Balcony a pak uz jsme si to zamirili primo k Mackenzie Falls. Na ty jsem se fakt moc tesila. A snad o to vic, ze jsme si rekli, ze tam si dame i obed :-). (Jo na parkovisti jedne z vyhlidek jsme potkali sve stare zname francouze :-D.)
Po obede se ma odpocivat a travit, takze jsme zvolili nejdriv kratkou trasu na vyhlidku na zmineni vodopad a teprve pak jsme se sli na nej podivat z blizka. Po zdolani spousta schodu se pred nami objevil prenadherny vodopad. Diky tomu, ze svitilo slunicko a foukal jemny vitr, tvorila se ve vodopadu nekolikanasobna duha. Stali jsme tam a nechali na sebe dopadat jemne kapicky, ktere nam byly prijemnym osvezenim. Slunicko se stale dost cinilo a tak jsme si sedli na kamen a ponorili nohy do ledove vody....aaa to bylo uzasny.!!!:-)
"Tak a kam ted? K jezeru, pekne prosim Jiriku k jezeru!" Jelikoz to bylo nase spolecne a vrouci prani, vyrazili jsme k tomu nejblizsimu. Hmmm smula "No swimming!" hlasa cedule pred jezerem. Slouzi k zasobeni nejake oblasti ci co. No dobre, tak jsme to otocili a vydali se dal na sever, kde podle mapy mely byt jezera hned tri. Jako prvni jsme dorazili ke Green Lake. Nazev "Zelene jezero" je fakt opravneny. Vzhledem k tomu, ze je dost melke se rychle ohriva a to je pro rasy a podobnou havet doslova raj. Nicmene mistni se v nem cachtali, tak jsme to taky zkusili... Po par minutach jsme usoudili, ze nebudeme dal ryskovat a rozjeli se hledat jine jezero Lake Tailor. Uz to vypadalo, ze ho nekdo vysusil, ukradl, nebo tu proste nikdy nebylo...az konecne se pred nami objevilo celkem velke jezero s jilovitym dnem. Na brehu bylo i misto na postaveni stanu a nikde zadna cedule "No camping" ...jupiii dneska spime tady a ve stanu!
Žádné komentáře:
Okomentovat