18.12
Vstavame. Ach jo, jak ja todle nemam rad. Je pul 7 a soukame se ze spacaku, musime, mame dnes na pilno, ceka nas panev Wilpena pound. Balime, skaceme do auta, couvame kolem kralicich nor, snidane bude az ve Wilpene, kam dorazime asi v 8:30.
Wilpena je turisticky camp lezi tesne pod horami a je zacatkem rady treku do hor. Davame snidani, nase ultimatni cornflaky s jogurtem a kakaem. Na informacich je otevreno, nikdo tam ale neni. Ani zadne poradne mapy tam nejsou, takze jsme si museli vyfotit mapy z informacnich tabuli. Uklizime maso co jsme vcera koupili do roury pod silnici a prikryvame ho vlhkym hadrikem, aby vydrzelo v chladnu. Delame si svacinku na cestu a piti, uklizime auto do stinu a vyrazime. Volime nejdelsi okruh s vrcholem St. Marys peek, 21 km, cas do navratu 9 hodin. Cesta jde zpocatku dobre, celkem po rovine v ridkem lesiku. Pak to ale prislo a zacali jsme splhat do kopce. Stoupani se postupne zvysuje, v ceste jsou velike balvany, pres ktere se musi splhat, do toho se blizi poledne, slunce pali. Dosahujeme sedla a davame odpocinek a zjistujeme, ze nam nevystaci tekutiny, neseme 2,25 litru a pulka uz je pryc. V sedle, kde to prijemne profukuje to muzeme otocit a jit zpet, my ale chceme na vrchol, ktery je jeste 1,6 km. Pokracujeme a po dalsim narocnem pochodu dosahujeme vrsku, vysokeho pres 1200. Vyhled je nadherny, cela podkova Wilpeny je jako na dlani, v dali je videt dalsi cast pohori a vysusene slane jezero. Vitr do nas bije, udelame par snimku a jdeme se schovat nize, kde davame svacinu. Nemuzeme moc pit, vody je malo. Nastesti mame jablka a okurku popularni hadovku, coz je zdroj tekutin a osvezeni. Slizame do sedla a pokracujem, k autu je to 11 km. Dalsi postup je neprijemny, cesta sice pozvolne klesa, je ale plna rozpalenych kamenu, pichlavych krovisek a stale pod primym sluncem. Postupujeme co nejrychleji, na 6-ti km jsme si slibili svacinu, kam dorazime uz docela unaveni. Na posledni kilometry mame uz jen zbytek vody, po kazdem km vyplachujeme pusy, na piti to nestaci. K autu a informacim dorazime po 8 hodinach a pijeme a pijeme. Davame nohy do lavoru s vodou. Uff, bylo to narocne, ale zvladli jsme to. Doleha na nas unava, odpocivame. Slunce zacina klesat cas neprijemne rychle plyne, hazime vse do auta a jedeme dal, ve vesnicce Blinman nachazime opusteny areal kde kotvime. Jak bychom si ted prali pekne BBQ a sprchy, bohuzel neni a my si musime poradit sami. Sprcha bude z 10L kanystru a smazime maso na plynu. Pri zapadu slunce vecerime maso se salatem a tousty. Vecere sampionu, po dnesnim vykonu bodne. Marta pere a taha snuru, kde susime svoje svrsky. Po setmeni jdeme spat do auta.
Vstavame. Ach jo, jak ja todle nemam rad. Je pul 7 a soukame se ze spacaku, musime, mame dnes na pilno, ceka nas panev Wilpena pound. Balime, skaceme do auta, couvame kolem kralicich nor, snidane bude az ve Wilpene, kam dorazime asi v 8:30.
Wilpena je turisticky camp lezi tesne pod horami a je zacatkem rady treku do hor. Davame snidani, nase ultimatni cornflaky s jogurtem a kakaem. Na informacich je otevreno, nikdo tam ale neni. Ani zadne poradne mapy tam nejsou, takze jsme si museli vyfotit mapy z informacnich tabuli. Uklizime maso co jsme vcera koupili do roury pod silnici a prikryvame ho vlhkym hadrikem, aby vydrzelo v chladnu. Delame si svacinku na cestu a piti, uklizime auto do stinu a vyrazime. Volime nejdelsi okruh s vrcholem St. Marys peek, 21 km, cas do navratu 9 hodin. Cesta jde zpocatku dobre, celkem po rovine v ridkem lesiku. Pak to ale prislo a zacali jsme splhat do kopce. Stoupani se postupne zvysuje, v ceste jsou velike balvany, pres ktere se musi splhat, do toho se blizi poledne, slunce pali. Dosahujeme sedla a davame odpocinek a zjistujeme, ze nam nevystaci tekutiny, neseme 2,25 litru a pulka uz je pryc. V sedle, kde to prijemne profukuje to muzeme otocit a jit zpet, my ale chceme na vrchol, ktery je jeste 1,6 km. Pokracujeme a po dalsim narocnem pochodu dosahujeme vrsku, vysokeho pres 1200. Vyhled je nadherny, cela podkova Wilpeny je jako na dlani, v dali je videt dalsi cast pohori a vysusene slane jezero. Vitr do nas bije, udelame par snimku a jdeme se schovat nize, kde davame svacinu. Nemuzeme moc pit, vody je malo. Nastesti mame jablka a okurku popularni hadovku, coz je zdroj tekutin a osvezeni. Slizame do sedla a pokracujem, k autu je to 11 km. Dalsi postup je neprijemny, cesta sice pozvolne klesa, je ale plna rozpalenych kamenu, pichlavych krovisek a stale pod primym sluncem. Postupujeme co nejrychleji, na 6-ti km jsme si slibili svacinu, kam dorazime uz docela unaveni. Na posledni kilometry mame uz jen zbytek vody, po kazdem km vyplachujeme pusy, na piti to nestaci. K autu a informacim dorazime po 8 hodinach a pijeme a pijeme. Davame nohy do lavoru s vodou. Uff, bylo to narocne, ale zvladli jsme to. Doleha na nas unava, odpocivame. Slunce zacina klesat cas neprijemne rychle plyne, hazime vse do auta a jedeme dal, ve vesnicce Blinman nachazime opusteny areal kde kotvime. Jak bychom si ted prali pekne BBQ a sprchy, bohuzel neni a my si musime poradit sami. Sprcha bude z 10L kanystru a smazime maso na plynu. Pri zapadu slunce vecerime maso se salatem a tousty. Vecere sampionu, po dnesnim vykonu bodne. Marta pere a taha snuru, kde susime svoje svrsky. Po setmeni jdeme spat do auta.
Žádné komentáře:
Okomentovat