čtvrtek 25. prosince 2014

Boxing day

25.12.
Ac je to k nevire, Australane slavi vanoce az 25.rano rozbalovanim darku, ktere jim pres noc prinesl Santa Claus. My se tento svatek probudili ne prilis dobre vyspali po noci korenene bourkou a vsemi moznymi vetry. Dnes rano neopakujeme nas kazdodenni ritual "honem do auta a zmizet". Hazime na sebe obleceni a bez snidane se vyrazime podivat na Mulgovan Site Precinct, misto kam davny clovek nakreslil bilou barvou malby na steny pod velky skalni previs. Malby byli pekne, hordy bilych panacku s podivne skroucenyma nohama, hezky vedle sebe. Nicmene okoli davalo mistu zvlastni nadech, skala s malbami byla na brehu koryta vyschle reky. Po ceste zpet trochu krapalo, okolni tmave kameny byli po vedrech rozpalene a spolu s padajici vodou vytvarely klima podobne pradelne. Skoro se dalo slyset jak to zasycelo pri dopadu kapky. Dosli jsme k autu a rozhodli se prejet k dalsimu stanovisti naseho vyletu, kde jako bonus bylo i BBQ. A toustiky k snidani a teple kakao. Jediny problem byl, ze BBQ bylo plynove, funguje tedy podobne jako plynova trouba a nam asi po 5 minutach dosel plyn (Jirikovi dosel plyn na toustiky, Martinka mela suchary). Nu coz, jidlo se dalo, my se posilnili a vyrazili do Valley of the Eagle se skalnatym kopcem a vrcholem. Krasny docervena zbarveny masiv se tycil jak soliter nad zemi narodniho parku a vybizel ke zdolani. Sotva jsme vsak zacali stoupat, zacali jsme se vlhkem potit a to prilakalo okridlene nestesti. Mouchy! Hromada malych obratnych much, stejnych jako jsou v Cechach, takove ty sedive. Letaly kolem a zaletavali do oci, usi, obliceje. Jedine schudnejsi vychodisko bylo nechat si je posedat na zada, tam tolik nevadily. Ani repelent nepomohl, mouchy sedaly na mista na ktere clovek primo nestriknul repelent, a repelentovou koupel jsme nemeli. Nepomohl ani vitr na vrcholu, ty potvory posedaji kolem a jakmile mohou, zase se vydaji vas otravovat. Dost nam zkazili dojem z jinak krasne vychazky a vyhledu do okoli. Jinak o jejich poctu svedci fakt, ze jsem jich jednim placnutim zabil hned 7 a dalsi 3 beru za "pravdepodobne sestrelene" pac odletly smerem k zemi, potvory. Po navratu do auta jsme nad mapou badali kudy dal. Dnes uz se musime zacit blizit Sydney. Zamirili jsme do mesta Bourke, odkud vede rovna silnice smerem k Sydney. Kdyz jsme v bource projeli Bourke, zjistili jsme nemilou vec, ze neni nikde otevreno, ani na benzinkach. Prima. Vydali jsme se po Mitechell highway smer Sydney snecim tempem 80km/h, jednak jsme setrili benzin, jednak cedilo, takze vic se stejne nedalo jet. Po umorne a nudne ceste po zcela rovne silnici jsme dorazili do dalsiho mesta, Nynganu, s benzinem asi na 100km, coz v Australii neni nic. Svete div se, hned 2 benzinky otevrene, bereme plnou a jedeme dal, ted uz si to frcime, hlavne neprsi. Jak se tak posouvame, koukame jak se meni krajina. Z polopouste a pastvin vjizdime mezi pole s jiz sklizenym obilim, take hustota mest se zacina zvysovat, stejne tak jejich velikost. Dorazili jsme do mesta Dubbo, prvni vetsi mesto pro Broken Hillu. Uz je vecer, nalezame zavrene Icko, ktere je obklopene lidmi se sluchatky v usich. Slysime italstinu a nemcinu...hmm tady bude asi dobra wifi. A je :-). Marti dava skype s rodici, ja do toho varim na nasem varici miniraketoplanu polevky, ktere k tomu jime. Behem skypovani, ktere se protahlo, protoze jsme nevolali domu hezky dlouho, se jiz setmelo. Jak v noci najdeme misto na spani? Vzpominame si ze pred mestem byla rest area, od silnice oddelena hustym prouzkem lesa. Tam kotvime, to jiz padla uplna tma, a my se urychlene ukladame.

Žádné komentáře:

Okomentovat