22.12.
Probouzime se polonazi. Ne ze by slo o nejakou erotiku, ale i v noci tu je 24°C (holt obdobi sucha). Dneska nas ceka mesto Broken Hill, vetsi centrum oblasti, zalozene na stribrnych dolech a tezbe zelezne rudy. Dorazime do nej rano a provadime tour po mistnich parcich, abychom nasli nejlepsi BBQ a zachody. Nalezli jsme kuchtici plotynku pouze v jednom parku, zachodky nedobre, ale lepsi nez nic. Na ohrati cehokoli musi Jirka nejdrive ocistit plotynku od vrstvy mastnoty, vzpominame na servis v Port Pirie. Pak se rozjizdime po meste. Vyhledavame muzea a monumenty spojene s tezbou, nahlizime do muzea zeleznice, ale dovnitr nejdeme, byli jsme v muzeu v Peterborough a dalsi zeleznicni muzeum neni na programu dne. Muzeum si alespon obejdeme, spousta exponatu je venku na zahrade za plotem, aby ne, zkuste si schovat par lokomotiv do baraku. Navstevujeme radnici, nadrazi a pak Icko. Tam se dozvidame o parcich v okoli, ze se mistni chodi koupat k jezeru Copi Hollow, vzdalenem asi 100 km. Ohledne dalsich parku se mame preptat na Icku ve meste Wilcannia, kam pojedeme zitra. Internet ale nemaji, nachazime ho v jednom mlecnem baru z 50tych let, kde maji i stylovy juke-box. Spousu casu ten den travime po obchodech, kuchtenim na BBQ, tankujeme. Jeste pred opustenim mesta chceme navstivit Mullock memorial, pamatnik hornikum a stary dul vcetne strojovny, oboji se tycici nad mestem na jakesi halde. Cesta k nim je vsak zavrena, z duvodu suche sezony. No tak to je prima, rikame si. Nejlepsi atrakce a jsou zavrene. Podrazdeni opoustime mesto a tu narazime na tezebni vez byvaleho dolu Junction mine. Pekne zachovany a navic je odtud i pekna vyhlidka na dalsi doly. To nam naladu zlepsilo a i celkovy dojem z Broken Hillu. Nase dalsi putovani vede k mestecku Minandee, ve meste samotnem toho moc neni, zato okolni jezera by mely nabidnout skvele moznosti ke koupani a nedaleko je i NP Kinchega. Jakmile dorazime do oblasti, vyhledavame Main Weir, coz je hraz jezera Pamamaroo (obrovske jezero slibujici osvezeni). K nasemu prekvapeni zjistujeme, ze tu neni voda, jen plochy vyschleho bahna, trava, kere a torza kmenu stromu. Ochladilo se, nebe se zatahlo, obcas kraplo. I tak se vydavame pesky po jezere za vodou. Cele misto pusobi dost sklicene, zatazena obloha, ke ktere se tyci pahyly stromu. Martinka na jeden vylezla, aby videla svetylko...za zajimave fotky vsak zaplatila vyrazkou na nohach a rukou, strom byl pokryty plisni. K vode jsme nedosli, byla prilis vzdalena a navic nam v ceste prekazela ojedinela ramena zbyle vody. Jezero jsme tedy zkusili objet. Na prvni zastavce neslo z auta ani vystoupit, na zemi byla cela armada mravencu. Na dalsi zastavce to bylo lepsi, mravenci nikde a voda byla mnohem bliz. U jezera se pasli klokani a ptaci Emu. Voda byla kalna, plna jilu a melka, do vody neslo skoro vlezt...pres bahno, ve kterem Jirka malem nechal sandale. Zase zadne koupaliko, no aspon jsme meli umyte nohy. Cestou zpet jsme se pak snazili nalezt one bajne jezero Copi Hollow, kam se chodi mistni koupat, nicmene nase snazeni bylo marne. Zato jsme nalezli vyhlidku na nejvetsi jezero v oblasti a centrum NP Kinchega, jezero Manindee. Zjistili jsme, ze jezero chybi, bylo zcela vyschle. Jen velika plocha travy a pasouci se kravy byly tam, kde melo byt. Na tomto moste jsme zakotvili. Martinka sla fotit pelikany ve vecernim slunicku, Jirka si dal koupaliko ve vode u stavidla. Vecer nebyl moc prijemny, i kdyz okoli bylo nadherne. Mravenci kousali, komari stipali a teplota byla i po zapadu slunce stale hodne nad 30. Spali jsme prerusovane, budili nas komari a par nakladnich vlaku projizdejici pres nedaleky zeleznicni most.
Probouzime se polonazi. Ne ze by slo o nejakou erotiku, ale i v noci tu je 24°C (holt obdobi sucha). Dneska nas ceka mesto Broken Hill, vetsi centrum oblasti, zalozene na stribrnych dolech a tezbe zelezne rudy. Dorazime do nej rano a provadime tour po mistnich parcich, abychom nasli nejlepsi BBQ a zachody. Nalezli jsme kuchtici plotynku pouze v jednom parku, zachodky nedobre, ale lepsi nez nic. Na ohrati cehokoli musi Jirka nejdrive ocistit plotynku od vrstvy mastnoty, vzpominame na servis v Port Pirie. Pak se rozjizdime po meste. Vyhledavame muzea a monumenty spojene s tezbou, nahlizime do muzea zeleznice, ale dovnitr nejdeme, byli jsme v muzeu v Peterborough a dalsi zeleznicni muzeum neni na programu dne. Muzeum si alespon obejdeme, spousta exponatu je venku na zahrade za plotem, aby ne, zkuste si schovat par lokomotiv do baraku. Navstevujeme radnici, nadrazi a pak Icko. Tam se dozvidame o parcich v okoli, ze se mistni chodi koupat k jezeru Copi Hollow, vzdalenem asi 100 km. Ohledne dalsich parku se mame preptat na Icku ve meste Wilcannia, kam pojedeme zitra. Internet ale nemaji, nachazime ho v jednom mlecnem baru z 50tych let, kde maji i stylovy juke-box. Spousu casu ten den travime po obchodech, kuchtenim na BBQ, tankujeme. Jeste pred opustenim mesta chceme navstivit Mullock memorial, pamatnik hornikum a stary dul vcetne strojovny, oboji se tycici nad mestem na jakesi halde. Cesta k nim je vsak zavrena, z duvodu suche sezony. No tak to je prima, rikame si. Nejlepsi atrakce a jsou zavrene. Podrazdeni opoustime mesto a tu narazime na tezebni vez byvaleho dolu Junction mine. Pekne zachovany a navic je odtud i pekna vyhlidka na dalsi doly. To nam naladu zlepsilo a i celkovy dojem z Broken Hillu. Nase dalsi putovani vede k mestecku Minandee, ve meste samotnem toho moc neni, zato okolni jezera by mely nabidnout skvele moznosti ke koupani a nedaleko je i NP Kinchega. Jakmile dorazime do oblasti, vyhledavame Main Weir, coz je hraz jezera Pamamaroo (obrovske jezero slibujici osvezeni). K nasemu prekvapeni zjistujeme, ze tu neni voda, jen plochy vyschleho bahna, trava, kere a torza kmenu stromu. Ochladilo se, nebe se zatahlo, obcas kraplo. I tak se vydavame pesky po jezere za vodou. Cele misto pusobi dost sklicene, zatazena obloha, ke ktere se tyci pahyly stromu. Martinka na jeden vylezla, aby videla svetylko...za zajimave fotky vsak zaplatila vyrazkou na nohach a rukou, strom byl pokryty plisni. K vode jsme nedosli, byla prilis vzdalena a navic nam v ceste prekazela ojedinela ramena zbyle vody. Jezero jsme tedy zkusili objet. Na prvni zastavce neslo z auta ani vystoupit, na zemi byla cela armada mravencu. Na dalsi zastavce to bylo lepsi, mravenci nikde a voda byla mnohem bliz. U jezera se pasli klokani a ptaci Emu. Voda byla kalna, plna jilu a melka, do vody neslo skoro vlezt...pres bahno, ve kterem Jirka malem nechal sandale. Zase zadne koupaliko, no aspon jsme meli umyte nohy. Cestou zpet jsme se pak snazili nalezt one bajne jezero Copi Hollow, kam se chodi mistni koupat, nicmene nase snazeni bylo marne. Zato jsme nalezli vyhlidku na nejvetsi jezero v oblasti a centrum NP Kinchega, jezero Manindee. Zjistili jsme, ze jezero chybi, bylo zcela vyschle. Jen velika plocha travy a pasouci se kravy byly tam, kde melo byt. Na tomto moste jsme zakotvili. Martinka sla fotit pelikany ve vecernim slunicku, Jirka si dal koupaliko ve vode u stavidla. Vecer nebyl moc prijemny, i kdyz okoli bylo nadherne. Mravenci kousali, komari stipali a teplota byla i po zapadu slunce stale hodne nad 30. Spali jsme prerusovane, budili nas komari a par nakladnich vlaku projizdejici pres nedaleky zeleznicni most.
Žádné komentáře:
Okomentovat