Výtažek z Roverského Kmene...

Při svém putování narazil Malý princ na zvláštní malou planetku, vypadala asi takhle:
Uprostřed hromady zvláštních blikajících a bzučících věcí seděl na židli shrbený človíček a vypadal velmi zaměstnaně. „Kdo jsi?“ zeptal se Malý princ. „Já jsem Cyborg872, ale to je jen můj nick…“ „Co je to nick?“ podivil se Malý princ. „Ále – takový falešný jméno, aby nikdo nepoznal, kdo jsem doopravdy…“
„A proč to nemá nikdo poznat?“ „Ty jsi asi zdaleka, viď?“ rozesmál se Cyborg872.
„To jsem, a proč nikdo nemá poznat, kdo opravdu jsi?“ zopakoval Malý princ svou otázku. „To víš – opatrnost – nikdy nemůžeš vědět, kdo sedí na druhé straně…“
„Tak to je smutné,“ politoval Cyborga872 Malý princ. „Musíš být moc osamělý!“
„Ale proč?“ nechápal Cyborg872: „Podívej se tady na Facebook. Mám 183 přátel a dnes mi jich zrovna pět přibylo! A navíc je tu živo – RůžováPanenka mi poslala smajlíka a BorecXXL mě šťouchnul. Cože?! Padouch, hned ho šťouchnu taky!“ Cyborg872 zuřivě máchal a klepal rukama, a zdálo se, že mu ke spokojenosti nic nechybí. O Malého prince, postávajícího vedle něj, ovšem evidentně nejevil velký zájem.
Malému princi ovšem učarovala myšlenka, že člověk může mít tolik přátel, přestože sedí pořád na zadnici sám na jedné prázdné planetce. Rozhodl se, že to přeci jen musí ještě trochu prozkoumat. „Poslyš, Cyborgu872, a to máš všech těch 182 přátel opravdu rád?“ vyrušil Malý princ opět Cyborga872 z jeho pracovního zápalu.
„Jak jako rád?“ udiveně vyhrknul Cyborg872, zčásti z překvapení, že tu Malý princ stále stojí a zčásti proto, že nejspíš nerozuměl, na co se ho ptá.
Malý princ pochopil, že tak složité otázky pokládat nemůže, a zkusil to trochu oklikou: „O čem si třeba s přáteli povídáte?“ „Ále tak vlastně o ničem, spíš tak tlacháme. Hlavně, že je pohodička…“ odpověděl Cyborg872 zasvěceně. „Aha,“ odtušil Malý princ zasmušile. „FaceBook asi vytvořili dospělí, poněvadž oni si představují přátelství jako pohodičku a tlachání. Já ale hledám přítele, s nímž obletím a poznám celou galaxii. Takového, který mi pomůže, budu-li v úzkých, a napomene mě, půjdu-
li špatným směrem. Takového, kterého budu mít skutečně rád. Pro pohodu mi docela stačí moje pyšná Růže. Jak se jí asi samotné doma daří…“ přemýšlel Malý princ v duchu, když opouštěl Cyborga872...

vypůjčeno z http://teepekdevel.genes.cz/dokumenty/?act=flashbook&check=315d332062e9b8cb4ad7b115666889cc&id=246&noinc=1