Kosciuszko national park

1.12.2014
Rano se probouzime v altanu. No probouzime...vic jsme onu noc probdeli nez prospali. Preci jen to byla prvni trosku "nelegalni" noc. Nicmene nejak jsme se zmatorili a vyrazili. Nasim dnesnim cilem je NP Kosciuzsko. Pred nami byla opravdu dlouuuha cesta, temer 400km. Tento den byl taky plny "poprve". Poprve jsme tankovali, prvne jsme jeli po " gravel road...atd. Ale pekne poporadku. Bohuzel auta na vzduch stale nevymysleli a tak po nekolika stovkach kilometru jsme museli tankovat. V Australii existuje sluzba prepaid. Znamena to, ze vy si zvolite za kolik chcete natankovat vrazite tam platebni kartu a pak teprve tankujete a v momente, kdy dosahnete zvolene ceny, prestane benzin tect. Dojeli jsme tedy na benzinu, zvolili ze chceme za 30$, Jira tam strcil kartu, vzal pistoli a...nic, nic neteklo. Vrazil ji tedy zpatky do stojanu, pak to zkusil znovu a...stale nic. Asi to nefunguje rekli jsme si. Najednou se ozval z rozhlasu hlas a az po par slovech jsme pochopili, ze ten hlas mluvi na nas. Pry tu pistoli mame vratit do stojanu. Hned na to k nam prisel chlapek co pracuje na pumpe. Dostali jsme prednasku jak to funguje, ze jsme udelali vse spravne az do chvile, kdy Jira vrazil pistoli do nadrze...tam byl ten problem. Ono se totiz musi chvili pockat nez se displej vynuluje a pak se muze zacit pistole mackat. Druha prednaska byla tedy o tom, jak je nekdy lepsi spechat pomalu. No co vam budem povidat, citili jsme se jak trubky. Priste budeme chytrejsi ;-). S plnou nadrzi se to supajdi o mnoho lepe a po krasne asfaltce jeste lepe. Po nekolika desitkach kilometru prisla prvni znacka "Gravel road". Nejprve to znamenalo jen trochu sterku, ale pak se krasna asfaltka zmenila v prasnou cestu, ktera se neustale vlnila a ostre stoupala a pak taky klesala. Po takove ceste si to nemuzete v pujcenem aute valit 100, takze se nase rychlost snizila temer o polovinu. Nastesti i takova cesta po nekolika desitkach kilometrech konci a vracime se na asfaltku. Cestou byla odbocka na vodopady Tianjara. Aby nebyla cesta jen presunova a protoze jsme jeste neobedvali, rozhodli jsme se k nim zajet. Vodopad nic moc, takovy dlouhy curek z vysoke skaly, ale to udoli stalo za to! Kolem dokola skaly, lesy a nic vic. Fakt nadherny vyhled, ktery jsme si chteli uzit jak to jen slo. Usadili jsme se tedy na jeden kamen a uzili si obed s bajecnym vyhledem. Po scenickem obede se jelo dal. Jo,a jeste chvi pred odjezdem Jirkovi upadlo maslo, asi neni treba rikat jak vypada kdyz o zep lacnete napul tekute maslo v papirovem obalu.
Cestou dal jsme se kochali uchvatnou krajinou, tvorenou predevsim nekonecnyma pastvinama, kde se pasly ovce, kravy, byci, ale i lamy a usate kozy :-) Aby nebyly pastviny tak fadni, tak krome nutnych stromu a pitek v nich byly i obrovske balvany. Ty nas natolik zaujali (u nas uz by to bylo oznacovano za bludne balvany, ci neco podobneho :-D), ze jsme se rozhodli udelat pauzu a projit se k jednem z nich. Bohuzel v Australii kazdy kousek pudy nekomu patri a ten "nekdo" si to sve nalezite oploti. Neva aspon jsme se protahli a muzeme pokracovat.
Po nekolika hodinach cesty nam opet vyhladlo a obed taky nebyl buh vi jak vydatny...zastavili jsme tedy v malem mestecku abychom se posilnili cim jinym nez kuretem (preci je nemame chladici box a to teplo v aute mu moc nesvedci, bylo ho tedy potreba snist co nejdrive). Rozbalili jsme si "svacinu" na stolecek a zacli se ladovat. Na blizkem strome sedeli kakaduove a ja jsem si sla vyfotit, kdyz najednou slysim Jirku jak na neco nadava. Prisla jsem k nemu a dozvedela jsem, ze nadava mouse. "Normalne nam tam potvora sedla na kure, vyprdla na nej neco a uletla!" To mne fakt rozesmalo :-D  Nejak jsem si to neumela predstavit. A opravdu na kousku masa byli nejaci mali cervici. Tento kus masa jsme tedy vyhodili, zkontrolovali zbytek a bylo.
Do narodniho parku jsme dorazili neco po pate...dalsi pravidlo v Australii vsude na informacich oteviraji v 9:00 a zaviraji v 17:00. Dorazili jsme tedy pozde. Kempovat v NP je dovoleno pouze na oficialnich kempech, za coz se vetsinou musi platit. Rozhodli jsme tedy vyjet z parku a najit nejake misto na spani. Utociste jsme nasli v zatacce, kde bylo idealni misto i na postaveni stanu. Jirka ohral k veceri kure (huraa :-)), vycistili jsme si zoubky a slo se spat, neb rano byl budik na sestou.
2.12.2014
Je brzke rano, nebe spise oblacne a nas stan mokry zevnitr i zvenci. V noci vydatne prselo. Protoze jsme chteli opustit misto driv nez zacnou jezdit auta a nekdo si nas vsimne, sbalili jsme stan mokry a jeste v pyzamkach vyrazili do mesta Thredbo k icku (=informacni centrum). Jak asi spravne tusite centrum bylo jeste zavrene. Usalasili jsme se tedy na parkovisti, vybalili snidani a protoze zacinal foukat vitr s svitit slunicko rozbalili jsme i stan. Postavili jsme ho hned vedle auta, zatezkali kamenama a nechali susit. Netrvalo ndlouho a byl u nas ranger (=straz NP) a docela pobavene se zeptal: " Myslite si, ze tohle misto je vhodne ke kempovani?" Rikam mu, ze tu nekempujem. "Tak co ten stan?" To uz mi to doslo a vysvetlila jsem mu, ze tu jen cekame az otevrou icko a mezitim susime stan. Tak se jen usmal, pronesl, ze noc byla fakt destiva a pak jsme se bavili o tom odkud jsme, jake ma byt pocasi apod. Podle jeho doporuceni jsme se namazali opalovakem sbalili bundy do batohu, taky nejaky obed (chlebik, mrkev a blocek syra) a vyrazili na informace.
Zde nas privitala znudena slecna, ale co je dobre dala nam k dispozici mapu s variantama ruzne narocnych treku. Vybrali jsme si samozřejmě ten nejnarocnejsi, kde bylo varovani nevhodne pro deti a osoby majici problemy s koleny. Ani jedno nejsme, tak proc to nejit. I s vystupem na hlavni vrchol to melo mit kolem 25km. Ok mame na to cely den, vybaveny jidlem i pitim i oblecenim jsme...proc ne. (Nutno podtknout, ze pod vrchol se dalo vyjet lanovkou, ktera by nas dohromady vysla na 60$).
Vystup jsme zahajili na zacatku lanovky a dale sli po znacene trase. Z pocatku se slo dobre, kochali jsme se krajinou, papouskama co sem tam preletly a bylo nam ok. Po par kilometrech jsme pochopili, proc neni vhodne pro osoby trpici na kolena...skoro celou cestu se slo po schodech. Ale kdyby normalnich...schody byly vysoky obcas i pul metru (coz ma Martinka nad kolena). Cesta byla sama o sobe dost narocna, ale ty schody tomu dodavaly. Cim jsme byli vis, tim vic foukal vitr a my se postupne z kratkych rukavu prioblekali. Vysplhali jsme se ke stanici lanovky, sedli do travy a dali prvni cast obeda a domluvili se, ze oba chceme dojit az n vrchol (dalsich 7km). Posilneni obedem a plni odhodlani jsme vyrazili. (Zde je potreba trochu popisu...hned za stanici lanovky byla vysoka stena, ktera tvorila zavetri...i tak to pred ni fucelo jak blazen). Sotva jsme obesli zminenou stenu, hned jsme se vratili pred ni, oblekli vse co jsme meli a vyrazili na druhy pokus. Pred nami se rozprostiraly plane, kteryma vedla cesticka, tvorena z rostu. Vitr nam cestu rozhodne nehodlal ulehcit a jakoby rikal...nene dal nepujdete! Silne foukal proti nam a cas od casu se do toho tak oprel, ze jsme meli problem udelat dalsi krok. Tohle nas cekalo celych 7km. Ale stalo to cele za to, krajina tam byla tak nadherna, ze se snad ani neda popsat. Nejlepe budou mluvit prilozene fotky. Videli jsme pustou krajinu, kde nebylo nic nez kameni a hola puda i nadherne pruzracne horske jezero. Tesne pod vrcholem jsem si pridala jak v Panovi prstenu, kdyz je scena, jak putuji krajinou. Nekonecna udoli ve kterych sem tam tece nejaka voda, sem tam je zasazeny velky kamen a kdyz se clovek otocil na druhou stranu videl snehove plane. Fakt nadhera. Pohaneni touhou dobyt vrchol a videt tu nadheru z vrcholu jsme se splhali vys a vys az jsme konecne stanuli ve vysce 2228m.n.m. Ficelo to jak o zavod, mraky se hnaly pres nas a my stastni, ze se to povedlo jsme se nemohli nabazit pohledu do krajiny. Avsak cekala nas jeste cesta nazpet a cas letel jak splaseny....museli jsme se tedy navratit. Vitr nas prozmenu cas od casu popohanel do zad, coz bylo dost prijemne. Od lanovky jsme to vzali nejkratsi moznou cestou zpet. Jooo uplne bych zapomnela...ten den jsem nasla po ceste 4x 2$.
Vzhledem k tomu, ze jsme poctive zaplatili vstupne do parku (16$), coz zahrnovalo i kempovani v parku, mohli jsme si vecer postavit stan brehu reky a kochat se u vecere pohledem na hory a na pasouciseho klokana s mladym na druhe strane reky.

Vyrazime na cestu

Je  29.11. kolem desate rano a my si jdem do pujcovny pro nas domecek pro nasledujici mesic. Po projiti nabidek na internetu jsme vybrali pujcovnu Red point sidlici na Museum v Sydney. Hned na uvod si Jirik neodpustil vtipek (" jsem slysel, ze se v Australii jezdi vlevo...je to pravda? ), prala bych vam videt pohled toho chlapka co nam auto pujcoval :-D Po vyplneni nutnych formularu a zkomoleni nasich jmen a adres, nam byla pristavena Kia. Vzhledem k tomu, ze to ma automatickou prevodovku, chvili nam trvalo, nez jsme pochopili co a jak funguje. Musim rict, ze Jirik je fakt sikula....celkem rychle si zvykl na to, ze sterace a blinkry jsou obracene a ze se stale musi drzet vlevo. :-) Ze jsme po prijezdu zapluli do plavek a hupsli ke Kaje do bazenu a vecer, ze bylo bezva venkovni barbecue, snad ani radeji psat nebudu. ( Kdyz vidim jake mate teploty, tak bychom si tim jen rozlobili ctenare :-D)
Dalsi den jsme nakoupili v Aldi zasoby jidla, v Kmart nutne kempingove vybaveni (stan, sadu hlinikovych esusu, lavor, karimatky) a vyrazili.
Mirili jsme na jih, minuli jsme mesto Campbelltown a zamirili do mesta Wollongong na pobrezi. Silne navstevovana krasna plaz byla lehce obsazena mistnimi. More bylo nadherne, modre s velikymi vlnami na kterych se klouzala rada surfaru. Hned jsme podnikli prochazku po plazi smerem k majaku. Pisek hral, slunce palilo. Za majakem byl jeste jeden maly majak s pristavem pro jachty. Puvodne jsme se chteli zde vykoupat, ale nakonec jsme to omezili na prochazku s tim, ze se vykoupeme pozdeji na odlehlejsich plazich, kde nikdo nebude. Cestou jsme navstivili jeste Nan Tien Temple, coz je budhisticky chram vybudovany v poslednich letech. Prijemne to tam vonelo tycinkama a taky eukaliptem. Chteli jsme se podivat do hlavni budovy zvane Pagoda avsak dovnitr mohl jen Jirik. Ja jsem na sobe mela saty bez raminek a to se bohuzel do takovych mist nesmi. A nejen to, nesmi se tam ani v botach. Po svacinovem obede, v podobe kuratka, ktere jsme zakoupili v Minto, jsme vyrazili na jih k nasemu cili, NP Jervis bay. Projeli jsme Nowrou a zamirili do narodniho parku. Byla tam brana a informace, kde jsme zjistili ze vjezd je zpoplatnen asi 15 $, dalsi penize chteli za camping, za osobu 7$ a stan 17$. To by do naseho rozpoctu citelne zasahlo a tak z puvodniho planu, byti poctivymi kempujicimi platici, jsme se rozhodli byti poctivymi spicimi neplatici a zamirili zpet na nejblizsi odbocku mimo narodni park. Ta nas zavedla do osady na pobrezi, Vincentia. Vydali jsme se tedy na pruzkum....a hle, nasli jsme zachody, sprchu a krasnou plaz. A taky prisel slejvak. Zapluli jsme tedy zpet do auta a znovu, tentokrat k veceri, jsme se ladovali kuratkem. Vecer jsme jeste prohledli ostatni zakouti a nasli odlehlou plaz, kde nikdo nebyl. A co vic, byl zde zastreseny altan, zachody i venkovni sprcha...bylo rozhodnuto...zde dneska budeme spat.  Preparkovali jsme tedy blize, podnikli vypravu do more pri stmivani a ustlali si v altanu na brehu. Diky tme nas nikdo nenasel. Po dost neklidne noci plne otlacenin, otaceni se a kousani komaru, jsme se  probudili do oblacneho rana.
Po rychle snidani, jsme se rozhodlu vratit zpet do NP Jervis bay a alespon zbezne si ho prohlednout. Dle predpokladu v brane nikdo nebyl a kde nikdo neni, neni komu zaplatit vstupne :-D Dojeli jsme tedy az na samy konec parku, kde mely byt hezke plaze s bilym piskem. Podle nas to nebylo o moc hezci, nez jsme prochazeli den pred tim (pri pruzkumu Vincetia)  a tak neby duvod se dale zdrzovat v tomto parku a ryskovat, ze si nekdo vsimne, ze jsme nezaplatili vstupne. Nasedli jsme tedy do auta a vyrazili smer Mount Kosciuszko.

Zapomneli jsme dodat, ze jsme se od zacatku rozhodli prejit na novy rezim spanku. Chodime brzy spat (cca 21:30max) a brzy vstavame (kolem 6:15).

Sydney

Taaak a jsme v Sydney ☺!

Aby jsme se hned prvni dny nestali bezdomovci, tak nam poskytla utociste kamaradka z Prahy Kaja. Jeste pred cestou jsme obdrzeli instrukce (zcela podrobne), jak se k ni dostat. Meli jsme vzit bus (jet asi tri zastavky), pak vlak a jsme tam...jednoduche ze? Bylo by, kdyby autobus zastavoval na vsech zastavkach, nebo aspon ty zastavky hlasil . Nastesti australani jsou velmi ochotni a vstricni, takze nam jedna mila babicka poradila, kde vystoupit a jak se dostat na vlak do Minta (zde Kaja spolubydli v domecku). V kuchyni na nas cekal pripraveny obed v podobe vyborneho zeleninoveho kuskusu. No neni uzasna?
Let byl opravdu dlouhy a narocny, takze i pres natesenost prohlednout si mesto, jsme zalehli do postele.
O to vic jsme byli svezi a plni elanu druhy den. Pocasi nam prilis nepralo a jiz od rana se obloha radne mracila,. Vybavili jsme se tedy destnikama, zakoupili celodenni jizdenku (23$) a bez snidane jsme vyrazili. Prvni zastavkou byla botanicka zahrada, kde rostou palmy, kaktusy, sukulenty a jine rostliny nejpodivnejsich tvaru. Taky tam je jezirko s uhorema a vsude kolem se prochazi ibisove. Jejim projitim jsme se pomalym tempem dostali ke slavne budove, diky ktere je Sydney zname vsude po svete....ano budova opery . Musim rict, ze pri pohledu od botanicke zahrady jsem si rikala....to je ono? Ale cim jsme se dostavali bliz a bliz a otviral se nam pohled na celou budovu, libila se mi vic a vic. Jirka, jako spravny stavar, chtel vedet z ceho je to udelane. Dosli jsme tedy nejbliz co to slo a..,svete div se....dlazdicky. Cela budova je pokryta dlazdickama.
Protoze bylo uz kolem jedne a my stale nic nejedli, rozhodli jsme se spojit obed a snidani. Zakoupili jsme tedy jedny fish and chips (10$) a usadili se na travnik v miniparciku.
Parcik se nachazel blizko ferry ("trajekt"), coz se nam dost hodilo, neb dalsi kroky vedly na plaze v Manly na ktete se dalo dostat jen pomoci trajektu. Hned po nastupu jsme si zabrali nejlepsi misto na foceni. Diky tomu mame asi nejlepsi moznou fotku opery.
Manly je male mestecko vzdalene od Sydney cca trictvrte hodiny. Po tom co se projde nakupni tridou, dostanete se k plazim. Naaadhernym pisecnym plazim (ne jako v Chorvatsku, samy sutr ). Bohuzel pocasi stale nic moc, takze jsme si plaze uzili jen velmi okrajove. Nicmene v Manly je i narodni park a tak jsme se rozhodli pro prochazku parkem. Cestou jsme narazili na nejruznejsi druhy kytek, stromu, ptaku (kakadu), ale uplne nejdivnejsi bylo ozdobeni 2 stromu pred jednim domem. Radoby vanocni stromecky byly ozdobene obesenyma plysakama ( tucnaky, medvidky, mysky....). Mysleli jsme si, ze je to asi normalni, ale po te co kolem bezely dve slecny, zacaly si to fotit a podivovat se nad tim tak, jako my, jsme usoudili, ze majitel ma zrejme zvraceny smysl pro humor.
Vecer po navratu z Manly, jsme si jeste pockali az se rozsviti mesto a opera a vlakem se vratili zpet na Minto.

Taipei - Sydney

Tapei

...Neni nic, co po deseti hodinovem letu ocenite vic, nez sprchu! Za toto ma spolecnost China Airlines velky plus. Zcela zdarma a s usmevem vam pujci na letisti klicek od sprchy a jako bonus vam pridaji i rucnik, telovy sampon, sampon na vlasy a kondicioner. Jo a aby toho luxusu nebylo malo, tak balicek obsahuje jeste krem na telo :-). Takze jiz svezi a vonavy, jsme se mohli vydat na dalsi objevy....

Tapei je mesto, ktere lezi v Taiwanu. Z letiste je to asi hodinu busem a o neco min (ale o to draz) taxikem. Meli jsme cas kolem osmi hodin, tak jsme se rozhodli pro ekonomicky zpusob cestovani a zakoupili listky na bus. Cena za jeden lístek do centra je cca 90 těch jejich, které mají podobný kurz jako naše koruny. Cesta v klimatizovaném autobusu probehla v pohode, jelo se po dalnicich i po dost divokych silnicich periferie. Samotny autobus koncil svou jizdu v centru Taipeie, na vlakovem nadrazi. Cestou jsme naplanovali takovy mensi poznavaci okruh a vyrazili. Na cestu jsme si koupili zeleny caj a chipsy. Zeleny caj byl s kofeinem, silny a velmi horky a jeho " vyborna chut a vune" nas provazeli jeste dlouho :-). Jako prvni jsme navstivili Piece park a hned na to jsme si to namirili na Liberty square, kde se nachazi komplex, ktery se sklada z Chian Kaisek Memorial hall, Concert hall a National theatre. Na tomto nadhernem a impozantnim miste jsme stravili asi 2 hodiny a tak jsme videli jak namesti vypada pres den, ale i kdyz se setmi. Na velkem namesti byli navstevnici tak malinci, ze vypadalo temer prazne a krome nas a par jedincu tam nikdo neni. Po vynadivani se, jsme vyrazili kolem botanicke zahrady na dalsi chram. Misto sirokymi a svetlymi ulickami jsme se zacli prodirat uzkymi a dost ponurymi misty, kde nebylo vyjimkou, ze na chodniku jste se museli vyhnout jezdci na skutru. Zamysleny chram Longshan jsme nakonec v zivelne zastavbe nenasli, zato jsme se octli na nocnim marketu Huaxi, kde se prodavalo vsude a vsechno.  Poridit jste si mohly vse mozne, od jidla (nejdivnejsich tvaru a vuni) az po tetovani. Cas nas zacinal tlacit a tak jsme polobehem spleti ulicek rychle vraceli k hlavnimu nadrazi. Tam jsme zjistili ze autobus na letiste jede od budovy vedle, kde jsme si od velmi neprijemne pani museli koupit listky za 125/kus. Cesta zpet probehla bez vetsich potizi a po odbaveni jsme vyrazili se spolecnosti ChinaAirlines vstrict Sydney.

Praha - Taipei

Vazeni a mili, jak jsme slibili, tak se pokusime psat nejake zazitky z cest. Prave sedime v letadle smerem do Taipei a za sebou mame navstevu Amsterdamu. Ale pekne po poradku.

Den prvni:Let z Prahy do Taipei

Je neco po ctvrte ranni a my se hrabeme z posteli, abychom spachali jakousi pseudohygienu a zabalili posledni veci. V tuto nelidskou hodinu vsak nevstáváme sami...vstava s nami i nas sofer Terka, ktera byla tak laskava a brzy rano nas odvezla na letiste. Po rozlouceni na parkovisti nasledovalo hledani spravne prepazky a Check-in. Zde jsme se dozvedeli, ze sve velke batohy uvidime az v Sydney (tak snad pani nekecala). Vse ostatni probehlo bez problemu, takze nic nebranilo tomu, aby jsme v 7:00 mohli odlitat smer Amsterdam.
Do Amstru jsme priletli neco po pul devate a jelikoz jsme dalsi let meli az kolem 12:00, rozhodli jsme, ze bychom se mohli podivat do centra. Letiste Shiphool lezi asi pul hodiny vlakem od centra. Zakoupili jsme si tedy zpatecni jizdenky na vlak (cena jedne kolem 6 euro) a vydali se objevovat centrum. Sotva jsme dosli na nastupiste, prijel vlak s napisem "cosi" centree. Naskocili jsme tedy do nej. Jake bylo nemile zjisteni, ze vlak co se s nami prave rozjel, jede sice do centra, ale... Haagu :-). Nic no, na dalsi zastavce jsme vystoupili a pockali na spravny vlak. Ze dvou hodin casu se tak stalo 50min., ale i tak to stalo za to. Zde jsou nejake postrehy z rychlo-prohlidky: spoustu krasnych, uzkych a tajemnych ulicek se spousty kavarnickami a hospudkami. Vzduchem se nese "vune" travy (ze by tu byla legalni? :-)) a v ulicich to vypadalo, ze vcera byl mezinarodni mejdan (vsude neporadek). Amsterdam je podle mne raj pro cyklisty. Zaparkovana kola najdete fakt vsude, cyklostezky jakbysmet a dokonce mi prislo, ze cyklisti maji absolutni prednost pred auty, tramvajemi a i chodci. Myslim, ze to mesto stoji za blizsi prozkoumani. Tak snad priste s vice casem. My jsme museli mazat zpatky na letiste, projit dalsi kontrolou a znovu sednout do letadla, tentokrat spolecnosti China Airlines.
Zde jsme konecne dostali svuj vytouzeny obed.

Mauricius- přílet

Je to přesně 2 roky, 2 měsíce a 15 dní co jsem byla na úžasné dovolené na Mauriciu. Jak to celé vzniklo??
Je večer a já sedím doma u PC a najednou mi volá Naomi na Skype...po slušném optání jak se mám následovala šokující otázka jestli s nimi nechci jet v dubnu na 14 dní na Mauricius jako au-pair, letenku mi zaplatí jak z ČR do Londýna, tak i tu na Mauricius, stejně tak pobyt a stravu tam. Suma sumárum, nemusím si zaplatit vůbec nic a ještě za to, že tam s nimi budu a postarám se o děti dostanu zaplaceno...Byla bych blázen kdybych se rozmýšlela. Tak fajn asi jsem blázen, protože já se skutečně rozmýšlela, zda jet či ne (po zkušenosti z Izraele, kdy jsem přijela po 12 dnech dost vyčerpaná), ale nakonec jsem na to kývla.
A tak se stalo, že jsem 2.4. 2011 znovu sedla do letadla do Londýna a znovu se viděla s mou anglickou rodinkou.
O den později jsme si to pak všichni mířili přes Afriku k Indickému oceánu na letiště na ostrově Mauricius. Let trval 12 hodin a byl přímý bez přestupu. To co si z něj nejvíc pamatuji je to, že jsem si ho vůbec neužila :-D. Seděla jsem uprostřed mezi Charliem a Willem, kteří stále něco chtěli. Jeden chtěl kreslící tabulku, druhý Ipod, když jsem je konečně zabavila a mohla mít klid, tak přišla letuška s občerstvením, takže následovalo hledání bryndáku pro Willa, hlídání kluků aby nic nerozlili, nepobryndali a neušpinili. Než jsem se nadála už zase nesli nějaký jídlo...no musím říct, že jsem si odpočinula až když ti dva andílci konečně usnuli, takže asi tak hodinu :-).
Po dosednutí na letišti jsme dostali od personálu letiště vlhké žínky namočené v citronové vodě abychom se trochu otřeli a osvěžili. Jak pozorné!!! Pak si nás přebral nějaký zástupce hotelu, kde jsme měli trávit následující dny a odvezl nás do hodinu vzdáleného hotelu Four Seasons Anhita. No hotelu, to není přesné, byl to spíš velký komplex domečků, restaurací s plážemi, golfovým hřištěm, tenisovými kurty, posilovnou, zkrátka se vším aby si lidé užili báječnou dovolenou.
Všichni jsme byli dost utahaní, navíc bylo hrozný vedro, takže se rozhodlo, že se budeme jen tak flákat na zahrádce u domečku. Za naším domečkem byl bazén a u něj postel...na té posteli jsem se mohla díky Stevovi hodinku prospat...konečně!!! Proč díky Stevovi? Naomi chtěla abych se hned věnovala dětem. Po zbytek dne jsme byli jen na večeři a pak se šlo spát..myslím, že jsem neměla ani baby-sitting.
Jak náš domeček vypadal??? Náááádherně. Velká místnost jako obývák, dvě velké ložnice a koupelny s venkovní sprchou, kuchyňka, terasa s venkovním posezením, bazén s postelí, velká zahrada, výhled na moře a hlavně měla jsem pro sebe velkou postel!!!!

Náš domeček, vlevo je moje ložnice

Vodní postel...jé na ní se spinkalo :-)

9. den Sobota-Clare´s brithday

Hahahaha budíček v 6:30 jo? Ani omylem v 6:00 jsem byla probuzena šeptáním a třesením postele...

Will byl zkrátka vzhůru a nechtěl v tom zůstat sám :-)

Počasí se od rána celkem mračilo a celý den se nemohlo rozhodnout má-li být krásně či ne. Což vlastně bylo plus pro mne, protože místo do bazénu se šlo konečně na pláž. Vlastně to mělo ještě jednu výhodu...za 1. jsme šli naprosto všichni a to i James s taťkou a za 2. mne tím odpadly veškeré starosti o děti zejména o Willa :-D

Opět bylo větrno a vlny si to řádně užívaly. Včera večer taky vydatně lilo, takže písek byl ideální na stavění hradů a všelijakých jiných staveb a na pláži se vytvořil takový menší rybníček ve kterém jsem se zas vyblbla já :-D (kdo si hraje nezlobí!! :-)) Z pláže se šlo rovnou na oběd, který vlastně díky šabatu byl jen v hotelovém bufetu a to...držte se...jedno jídlo za 45liber, šílenost ne?? Takže se tam najedli jen děti a my dospělí jsme si vybrali něco z room-servis(donáška na pokoj) menu. No musím říct, že salát smoked salmon nic moc. Za to večeře....

Poslední večeři jsme měli v Café Café což byla restaurace asi 2minuty od hotelu. Šli jsme tam společně s Clare rodinkou (3+2) James st., James ml., Clare, Bella a Ami. Musím říct, že jsem si to dost užila!! Z celkem chudého, ale chutně vypadajícího menu jsem si vybrala Ice-coffe a Cafe cafe salad. Když to přinesli vypadalo to báječně a ještě líp to chutnalo!! V tom jednoduchém názvu se spojila chuť ovoce se zeleninou a jako chuťový bonbonek ho doplnily kešu oříšky v karamelu a orestované vlašské oříšky. Takže když dojíte tenhle salát ne jenže se cítíte jako v pohádce (a taky naprosto syti), ale ještě k tomu nemusíte si nemusíte dávat ani sladkou tečku na závěr, protože už jste měli kešu v karamelu. A celý tenhle kulinářský zážitek bezvadně doplnila ledová káva se zmrzlinou.

Co víc..Clare má dneska narozeniny, takže jí její manžel James nechal udělat úúúžasný čokoládový dort s prskavkama a čokoládovýma stuhama (nebo jak to popsat). Taky jsem dostala kousek a jak skvěle vypadal tak i tak chutnal. No prostě jsem si ten večer opravdu užila!!!!

Pak už jsem jen vykoupala všechny tři zloduchy a dobalila si zbytek věcí protože zítra ráno v 9:00 se vracíme do Londýna!!!!

Jo a jako bonus z tohoto dne, mám fotku s celou rodinkou a cukry pro Elišku ;-)