Muj prvni let v zivote

Den 20.srpen se do mych zazitku zapise jako Den, kdy jsem poprve letela letadlem. A kam...no to budete jeste koukat jen pekne ctete dal...

Ve ctvrtek vecer jsem jeste zasla do Walkaboutu tak jako kazdy ctvrtek, rozloucila se s Charlotte a s Janosem a ve dve rano jsem dorazila domu. Muj taxi mel pro mne prijet ve 3:50, takze celkem dost casu na dobaleni si. Ve 2:24 jsem napsala svuj posledni status na FB a ve 3:40 jsem se odebrala cekat do kuchyne. Kolem 3:45 volal taxikar, ze uz je pred barakem, tak jsem vysla ven, ale nikdo nikde. Rekla jsem si, ze jsem se nejspis preslechla a ze mi jen oznamoval, ze je na ceste a tak jsem si proste sedla na kufrik a cekala az prijede. 3:50 nikdo, 4:00 nikdo....odebrala jsem se tedy do domu a potupne sla vzbudit Steva, ze je uz 4:02 a nikdo nikde...Objednal tedy jine taxi a ja sla zas cekat dolu. Sotva jsem sesla videla jsem, ze uz tam nejaky ceka a opravdu mi bylo jedno jestli je to ten muj prvni ci druhy...pan se mne zeptal zda jedu na Luton ja, ze jo a tak jsem sedla a jeli jsme. Cestou jsem se dozvedela, ze to byl ten prvni a ze druhy prijel taky...jj uhadli jste Steve mi volal...chudak kvuli mne byl vzhuru uz od 4:00. Dorazili jsme vcas vystoupila jsem, chtela jsem mu dat penize, ale on mi jen popral stastny prvni let v zivote (njn rikala jsem mu to, o necem jsme si povidat nuseli) a odjel...strange, rekla jsem si, ale vic mne to nezajimalo, mela jsem neco jineho napraci najit check in. No nasla jsem to a byla tam slusna fronta...Kdyz jsem dosla k prepazce pani se mne zeptala na letenku a pas a dala jsem kufr na pas, oznacili ni ho samolepkou a moji letenku taky. Pak jsem si sla projit brankama jestli u sebe nemam nejakou zbran, dont worry nechala jsem je pro dnesek doma. No a pak jsem se dostala do bezcelni zony, kde kazdy tvrdi, ze se da nakupovat levne, ale abych pravdu rekla tak to bylo to posledni o co jsem se zajimala. Cekala jsem nez se mi ukazalo, ke kteremu vchodu mam jit na let (pozor ted se konecne dozvite, kdo to jeste nevi, kam jsem letela) Palma de Mallorca a vzhuru na gate 23. Byla jsem druha, kdo tam dorazil, ale prednost meli stejne ti co si koupili letenku s uprednostnenym vstupem na palubu a tak jsme mi loseri museli cekat ;-). Nemohla jsem tomu uverit brana se konecne otevrela a ja jsem mohla jit nastoupit do letadla. Vlastne tam nebylo nic tak zajimaveho, co by jsem uz pred tim nevidela ve filmech, ale chapete realita a film to je jine vazeni a tak jsem si sedla,poslusne se pripoutala, vypla mobily a vyckala startu. Nejprve probehlo nekolik bezpecnostnich pokynu, pak nas privital pilot letadla, coz bylo moc mile a pak uz se to rozjelo... akorat vychazelo slunce. Nejprve to jelo dozadu a pak popredu, ale porad hrozne pomalu na to aby to mohlo vzletnout...moc jsem tomu nerozumnela, ale pak kdyz jsem videla konec drahy mi to doslo...Ahaaa ono se to nejdriv musi doplouzit nakonec!!! :-D A pak se to konecne stalo...letadlo se rozjelo, nabiralo na rychlosti, rychleji a rychleji a najednou...jsme se odlepili od zeme a vzletli!!! Juchuuu ja jsem vazne letela!!! Vsechno pode mnou se zaclo zmensovat coz jsem mohla naprosto super videt neb jsem si chytre {dobre ja} sedla k okynku. Pripadala jsem si jak v Jirikove videni....kolem mraky, pode mnou nejky mesto...mozna Londyn, ale mozna taky uz ne....a ty mraky...nikdy jsem neverila, ze mohou mit nekolik vrstev...no proste uuuuuuuzasny!!!

Stewardka Steward {skoro se mi chce rict druha stewardka :-D} zacali chodit a prodavat napoje ci nejaky lehky snack. V prubehu letu, kdy byly stale jen mraky a mraky a zase jen mraky na mne dolehlo me nespani a tak jsem asi tak na pul hodky usnula. Probudila jsem se akorat, kdyz jsme leteli nad Pyrenejema a protoze bylo celkem krasne, mohla jsem to vsechno z te vysky videt...oooooh to bylo krasny. Netusila jsem jak moc jsou rozlehly a veeeliky a jen mistama obydleny. Pak uz bylo more a ocean a tak jsem znovu usnula...tentokrat asi na 20minut, takze jsem rozhodne neminula, kdyz pilot ohlasoval, ze si mame preridit cas o hodinu kupredu, ze se blizime do cile a to do Palmy.

Zapomnela jsem jeste napsat, ze mne Naomi poprosila abych ji poslala textovku hned jak vzletneme a bude to mozne....zkousela jsem to, ale nemela jsem signal ani na jednom z telefonu...njn EasyJet nema svou vlastni sit :-D, takze jsem ji to mohla poslat az po pristani, ale to uz bylo zbytecne. Takže sotva co jsem zapla telefon objevila se mi zpráva...Už jste vzlétli? N ... na to jsem odpověděla..Už jsme přistáli :-D...

Den plný adrenalinu aneb Thorpe Park

Wow totally incredible day!!!
Nevím kde a jak začít...tak ok. Někdy uprostřed týdne jsem se zeptala Viki s Kikou co máme za plány na neděli a bylo mi oznámeno, že se jede do nějakýho bláznivýho zábavnýho parku, že se dá sehnat voucher dva za cenu jednoho....nebyla jsem proti. Po dlouhých a těžkých přípravách, probděných a neprospaných nocí( no dobře tak jsem si trochu přidala pro větší zajímavost no :-)) jsme se konečně dohodli, že se všichni sejdeme v 8:45 (že Kika :-D) na Golders Green. Já říkám všichni, ale kdo všichni... Já, Kika, Vika a Braňo a nesním zapomenout Braňovo autíčko.
V 8:40 jsem byla na Golders a volá mi Viki, že čeká před Kiki domečkem a nikdo nikde a telefon, že taky nebere. Jak by taky mohla když zaspala...vzbudila jsem jí až já, když jsem jí po dovolení její au-pair mamky, vlezla do pokojíku.
Takže kolem desáté jsme byli na cestě do Thore Parku, ale ještě stále jsem nezůstávala klidná neboť večer před tím jsem zabukovávala lístky a proto abychom měli slevu jsme je museli platit předem a kartou. Anglickou kartu opravdu nevedu a tak se musela využít Braňova, no a jak jsme si tak vyměňovali informace po telefonu, stalo se to, že jsem zadala špatný email a tak nám nepřišel potvrzující email s e-lístkama.
Oddechla jsem si teprve ve chvíli, kdy nám klučina v pokladně v Thore Parku vydal všechny 4 lísttky a my jsme tak mohli nerušeně vstoupit do světa adrenalinu a bláznovství!!! Byli jsme v Thore Parku.
Jako první jsme vyzkoušeli Detonator. Už ten název mě dost děsil a když jsem ještě viděla věž vysokou až do nebe, tak jsem šla málem do kolen. Detonator je věž vysoká 30,5m na které vás vyvezou až nahoru, tam už slyšíte jen odpočítávání do pěti a pak vás pustí volným pádem k zemi rychlostí 72.5km/hod a zastavíte se až těsně nad zemí (jj Leni je to to samé co jsi byla tenkrát ve Španělsku). Musím říct, že jsem v životě neječela víc než právě tam...Po tomhle šíleným zážitku jsme se vydali stoupnout do další fronty a vyčkat celých 70 min na jízdu něčím co se jmenovalo Nemesis Inferno. No...byl to mazec. Tam si zas pro změnu sedne do sedačky, zapásáte a pak už jen čekáte jak se před váma otevře brána a vy vyletíte do prázdna. Nejedete po kolejích jako třeba na horské dráze, ale jste na těch kolejích zavěšení. Trvá to asi 30s, ale je to šííííleně rychlý, chvilku jste hlavou vzhůru, chvilku zas máte pocit, že padáte k zemi....uááá.
Jako další se rozhodlo jít na něco čeho jsem se od začátku bála...Stealh je dráha krátká leč vysoká 62.5m a padáte pod téměř přímým úhlem dolů. Přiznám se, že na tohle jsem si vážně netroufla. Takže jsem si jen vystála další frontu s lidičkama a pak našla cestu ven. To taková Kika šla dvakrát...ona je totiž blááááázen!!! :-*
Pamatujete si seriál Krok za Krokem(Step by step)? Tak hned na začátku je tam ukázka z lunaparku jak jedou na té lodi a zbuchnou do vody...asi tušíte kam jsem tedy zamířila hned po tom. Jj s Viki jsme hrozně chtěly vyzkoušet tuhle aktrakci. Na Tidal Wave jsme si vystály další hodinovou frontu, sundaly kaťaťa, nasedly do lodičky, nechaly se vyvézt 26m vysoko a pak...uáááá řítily se dolů do vody...najednou nás obklopila vodní stěna, měla jsem pocit, že jsme ve vodním vajíčku a pak na nás ta skořápka spadla...od hlavy až po paty mokrý, ale šťastný a vysmátý :-D. Od této atrakce změnila Viki svůj oděv z dlouhého trička a kalhot na šaty a d této aktrakce jsme se taky rozdělili na dvojce...já a Viki, Braňo a Kika. Zkusily jsme s Vikou najít, ale neúspěšně a tak jsme se rozhodly jít si raději stoupnout do další fronty...na co? No to jsme taky nevěděly :-D. Byla nejkratší a ubíhala najrychleji, taj proč se tam nezařadit, že? :-D Konečně jsme se dočkaly..Jmenovalo se to X:\No Way Out (není cesty ven). Byla tam hrozná tma a jen sem tam svítila slabá modrá a červená světýlka. Posadily jsme se tam zas do nějakýho vláčku a rozjely se....jéé, ale pozadu. No oproti všemu to bylo pohodový, ale chvilkama, když to začlo házet z leva do prava, to taky stálo za to. No a jako sladkou tečku na závěr, neb už bylo kolem páté a park zavíral v šest, jsme si šly užít Colossus... Jízda trvá asi minutu. Rozjedete se celkem klidně, pak to nabere rychlost a najednou se octnete hlavou dolů a zase a ještě jednou, několik zákrutů z leva doprava a pak se to trošku sklidní a právě když si myslíte, že máte nejhorší za sebou to přijde. Začnete se točit jako do ploché vývrtky uděláte asi tři až 5 otoček...spočítat to nestíháte a než se stačíte vzpamatovat (a váš žaludek taky), tak se točíte znovu, pro tentokrát na druhou stranu....prostě supéééérrr pecka, mazec, amazing, úžasný INCREDIBLE!!!! :-O :-*
S Kikou a Braňem jsme se potkali zase u auta, ty mezi tím vyzkoušeli Saw, což vypadalo taky drsně, rychle a nebezpečně a Samurai. Nemohu popsat jejich zážitky, takže třeba vám to tu popíší sami do kometářů...uvidíme :-)
Cestou domů jsme se ještě stavili na Windsdoru (jen se podívat z venčí) což je jeden z nejvýznamějších britských hradů a řádně unavení, vytočení :-D, vyječení jsme se vraceli domů.

Po stopách Harryho Pottera

Když nad tím tak přemýšlím, tak jsme ten trip vlastně nezačly pořádně páč jsme ho nezačly na King´s Cross na nástupišti 9 a 3/4, ale na Paddingtonu na nástupišti 3 :-D.
Viki je slovenka co přijela do Londýna na rok a od chvíle kdy jsme se poznaly jsme si okamžitě tak nějak padly do oka. A tak slovo dalo slovo nápad dal nápad a vzešlo z toho, že tuto nedělu (4.7.) jsme se sešly v osm na Golders Green a společně vyrazily objevovat Oxford.
Vypadalo to jako velmi jednoduché cestování jedním vlakem z Paddingtonu přímo do Oxfordu, ale jak jistě tušíte zas tak přímé to nebylo. Nejprve byl problém se slevovým vouchrem, který jsem zkopírovala z originálního programu do mailu a pak teprve vytiskla no a díky tomuto zdržení nám ujel přímák a nikdo nám nebyl schopný říct, kdy nám jede další. Nakonec nás poslali na jeden vlak bůhví kam a že první zastávku máme vystoupit a chytit jiný vlak přímo do Oxfordu. Jaké bylo naše překvapení když po 20 minutách čekání v nějakém malém městečku jsme nastoupily na vlak, který přijel z Paddingtonu :-D No celkem jsme se tomu zasmály.
Do Oxfordu jsme dorazily něco kolem půl dvanácté a zpáteční vlak nám jel v půl páte takže jsme měli celých 6 hodin na procházení městečka.
No musím říct, že kdybych měla popisovat jednotlivé budovy, tak by to zabralo snad 1000 nudných a podobných řádků, takže tak hromadně. Oxford je jedna velká univerzita, opravdu tam krom těch kolejí a pár baráčků a obchodů nic jiného není. S Viki jsme se vydaly kamkoliv kam to šlo. Nakoukly jsme do všech veřejně přístupných i (asi) přístupných univerzit. Po nějaké době mi zavolala Evča, že dorazili s Miškem a Jankou do Oxfordu taky. Takže jsme se sešli a společně zamířili do muzea všeho možného.
Čas, ale neúprosně kvapil a tak jsme se rozhodli muzeum nechat na později a raději zamířit ke koleji "Harryho Pottera" přesněji Christ Church College. Cestou jsme minuli několik tančících černoušků, harmonikáře se zpívacím psem a taky jsem si koupila parádní tašku, kterou teď nosím všude :-D.
Christ Church kolej není o nic jinačí než ostatní, ale jedno velké poznávácí znamení, že jde o tu onu slavnou kolej měla...dlouhou a tlustou frontu na něco. Netušili jsme na co je a tak jsme se prostě zařadili a čekali. Po chvilce nás to čekání s Viki nebavilo a tak jsme šli mrknout o co go tam ve předu a jak jsme se tam tak dívali vtáhl nás ten dav dovnitř a dál a dál, že už nebylo cesty zpět a tak jsme se dostali dovnitř bez zaplacení. Dobré, tak já to tedy přiznám...nechali jsme se vtáhnout, ale co už...byly jsme tam a byly bychom hloupé holky, kdyby jsme šli zase zpátky do fronty na lístek (který mimochodem jak jsem se později dozvěděla stál 7liber:-)).
Kolej je to opravdu nádherná!!! Můžete nahlednout do společenské místnosti, která vypadá téměř jako ve filmu a která se také stále používá. No nahlédnout...spíš se zařadíte do fronty a pak pěkně jako vychovaní a způsobilí tučňáčci pochodujete jeden za druhým směrem dopředu a pak zas zpátky :-D V této frontě jsem také zaslechla češtinu a tak to říkám Viki a najednou se na mne otočí paní přede mnou a říká "jj jsme z Čech", přízvuk mi byl vskutku povědomí a tak jsem se optala odkud, že přesně a slečna (té paní dcera) říká "njn jsme z Plzně :-D" jaká to radost v Oxfordu potkat plzeňááky!!! Po společenské místnosti jsme byly v nějaké katedrále, nebo kapli či co, vyfotily jsme se na zahradě a najednou jsme se dostaly k východu, kde už to pak nešlo zpátky.
No nevadí šak se tam zas nějak dostaneme a tak jsme vyrazily první cestou která se nám líbila. Evča, Miško a Janka zůstali někde tam v davu.
My s Viki jsme došli k botanickým zahradám...bohužel už zavřeným. Byl čas jít na vlak a tak jsme se zeptaly kudy tudy do Bavorova...teda na vlak...:-D a vyrazily. Cestou jsme minuly observatoř a hrad na kopci, který nás víc než lákal, ale upřímně řečeno měly jsme toho za celý den dost a dost a taky Viki musela být doma do sedmi na babysitting.
Vlak byl jak se patří narvaný a tak tomu zůstalo až do Londýna....ale byl to krásný výlet.
A co si budu pamatovat z Oxfordu...je tam chladněji než v Londýně a je to kráááásný univerzitní městečko, kde když jste dostatečně oprsklí, tak můžete nahlédnout téměř kamkoliv. :-D

Bazén

Je pondělí 3.května Bank Holiday!!!
Hurááá nemusí se do školy, nemusí se pracovat!! No tak tohle platí pro všechny až na mne a tak i dnes jsem musela vstávat na sedmou a připravit dětičkám snídani.
Naštěstí jsem skončila kolem 9:35 a celé odpoledne jsem měla volné. No jo, jenže co s tím, když venku leje??! Už nějakou dobu přemýšlím o návštěvě bazénu, tak proč ne dnes.
Zkusila jsem na Facebook napsat, jestli se někdo přidá a čekání jsem si krátila kecáním s Léňou a taťkou na skypu. Jak jsem předpokládala nikdo se neozval a tak jsem byla odsouzena jít sama...
Sbalila jsem všechno až na "nedůležitý" šampon (příště ho nesmím zapomenout!!) a vyrazila na Swiss Cottage, kde je Leisure Centre (centrum volného času, kde si můžete vybrat od posilvny, lezení až po bazén). Našla jsem to celkem hravě, takže první bod odškrtnut.
Sotva co jsem tam vlezla uviděla jsem frontu lidí čekajících na cosi. Uviděla jsem něco jako recepci a tak jsem se tam šla informovat. (Už co jsem přicházela, tak ta paní za přepážkou na mne koukala dost divně.) Já:"Dobrý den, mohu se vás jenom zeptat, když chci do bazénu, musím mít členskou kartu?"Ona: "Ne nemusíte" Já: "A co proto musím udělat?" Ona: "Vystát si tu frontu a koupit lístek". Až po tomhle rozhovoru jsem pochopila na co ta fronta je a tak jsem se šla poslušně a mlčky zařadit nakonec. Mezi tím co jsem přišla na řadu se slečny na recepci prostřídaly, takže jsem se nemusela cítit tak trapně :-). Koupila jsem si lístek, zeptala se mne na něco se zámkem, tak jsem řekla, že ho chci, zaplatila jsem 4,20 (platila jsem 10 a ona mi vracela samé drobné jedno librovky...je to důležité říct) a odebrala se hledat kudy kam.
Našla jsem si nějakou skříňku s klíčkem v zámku, převlékla se do plavek a začla jsem zkoumat jak ten zámek, vlastně funguje. Po chvilce jsem usoudila, že asi podobně jako u nás a tak jsem se zeptala jakou, že minci tam mám vhodit. Bylo mi řečeno, že si musím zakoupit takové kolečko za 20p na recepci. Tak jsem si oblékla, kalhoty, boty a mikču a vyrazila na recepci. Kolečko mi vážně prodali. Vrátila jsem se tedy ke skříňce, všechno tam pečlivě uložila, zamkla a pak jsem si všimla, že mám na ruce ještě prstýnek o který bych nerada přišla. Odemkla jsem tedy znovu skříňku a co se nestalo...normální je, že vám mince, nebo žetonek propadne a vy to tam pak strčíte znovu, ale ne tady v Londýně...jako taky propadne, ale už ho nevytáhnete :-D Co teď?? Měla jsem na výběr... buď ze sebe udělat trubku a jít si koupit nový, nebo dát věci do jiné sříňky bez klíčku (protože ho paní co mi to poradila, kdysi ztratila) a na bazén si vzít sebou všechno cenné. Jj rozhodla jsem se pro "trubku". Takže jsem se znovu jako oblékla a znovu jsem šla na recepci žádat o žeton. No smáli se mi a já se nedivím :-D
V bazénu jsem vydržela asi hoďku. Cestou domů jsem se stavila v Sainsbury koupit nějaký film. Rozhodla jsem se platit u samoobslužné kasy, protože to je nejlepší způsob jak se zdvořile zbavit drobných. Začla jsem tam házet mince a najednou si v peněžence všimnu žetonku do bazénu. No, upřímně mně to rozesmálo, ale taky jsem nechápala, kde se tam vzal. Až později, když jsem nad tím dumala, mi došlo, že jak mi slečna na recepci vracela tu hromadu drobných, tak mezi ně zamíchala i žetonek, ale už mi to neřekla. Vzhledem k tomu, že to vypadá jak jednolibrovka, tak jsem to prostě nasypala do pěněženky a víc se o to nestarala. Takže na další návštěvu mám žetonek v kapse...pardon v peněžence. :-D

Jednolibrovka vs žetonek do bazénu :-D

Mind the gap ....aneb snažím se doplnit vše dokud si to ještě pamatuji

Jenom tak mezi řečí.."mind the gap" je jedno z prvních co se tu naučíte, specielně jestli jezdíte metrem :-D
Tak jsem tady už přes tři měsíce. Toto utíká, co? No i mne. Našla jsem si tu i nějaké nové češky a samozřejmě lidi, se kterýma se dá lecos podnikat. A tak od školní a mojí vlastně první párty jsem byla pozvaná na úžasný

Brazilian barbecue
Sešlo se nás tam něco kolem 25lidí z různých koutů světa, ale převážně z Brazílie..jak jinak :-D. Na zahradním grilu se peklo maso, připravované Fábiem a koupené dokonce v brazilském obchodě, no ostatně jako vše. Teda až na pivo:-D. No pro to jak to chutnalo slov nemám, takže když napíši delicious!!!, tak to musí stačit. Co bylo, ale pro mne zcela nové...kromě spousta lidí..maso se nakrájelo na tlustší nudličky a poté co se opeklo se obalovalo v něčem co se jmenuje farofa a vypadalo to jako strouhanka s něčím smíchaná. Ale musím uznat, že to fakt chuť masa vážně zvýraznilo. Počasí nám přálo a tak jsme mohli venku nerušeně klábosit o všem možném i nemožném co jen dovolovala jazyková bariéra. Krásný večer, který měl být jen můj, mi byl náhle utnut. Naomi mi volala, že Grace je znovu v nemocnici a že by mne potřebovala doma abych pomohla s klukama. Nešlo říct ne, tak jsem jela.

No od téhle akcičky, na které jsem se seznámila se spoustou super lidičkama se pořád něco dělo. Byla jsem s Michelie(další ze spolužaček a taky brazilčanka) v

Covent Garden, což je krásný místo, kde se dá alespoň trošku zaposlouchat do zvuků kytary či opery. Na maličkém náměstíčku se dají sledovat dost divný věci. Za tu dobu co jsme tam s Michelie byly jsme viděli nějakou ženskou, která vlastně dohromady nepředvedla nic, krom pořádnýho šaškování a nějakýho chlápka co se projížděl polonahý na vysokém kole. Anglický exhibicionismus je vážně podivuhodný :-D Kolem páté jsme se musely vrátit neb jedna z Micheliených kamarádek odlítala zpět do Brazílie a tak se s ní chtěla jet rozloučit na Heathrow. Neměla jsem co dál na plánu a tak jsem jela s nima. Jo ještě před tím jsem dostala dáreček od velikonočního zajíčka :-). Cestou na Heathrow jsem se dozvěděla, že dvě z holek (Michelie a Janaina) jsou taky skautky a tak náš rozhovor dostal najednou úplně jiný spád a zbytek lidí moc nechápal :-D Asi si to dokátežete představit, mluvili jsme o barvě a uzpůsobení kroje, o odborkách a táborech apod. Večer mne pak Janaina pozvala k sobě domů, takže jsem se zůčastnila svého prvního karaoke a takové menší brazilsko-japonské párty :-D
Hned v pondělí, bylo to velikonoční, jsme se rozhodli využít prázdnin ve škole a jet mrknout znovu na

London Bridge. Kdo my? Já, Michelie, Joel a Fábio. Počasí nám opravdu přálo, ale co jsem si odnesla z tohohle výletu jako poučení.."řekne-li vám někdo z Brazílie, že přijde za pět minut, tak si klidně běžte na 15 minut na kafe a pak máte i pět minut na toaletu, pak se toho někoho dočkáte :-D. Jj na Fábia jsme čekali fakt dost dlouho.
Další neděli 11.4.2010 jsme naplánovali s Fábiem, že spolu ostatníma lidma podniknem výlet na Buckinghamský palác a pak do Natural History museum. Měla jsem jít já, Fábio, Janaina, Michelie. Jak už to tak, ale bývá nakonec to celé dopadlo jinak.

Ale o tom v dalším článku, dneska se mi už zavírají oči...
Doufám, že jsem aspoň trošku zalepila vééééélikou mezeru, které jsem si plně vědoma. Piště lidičky, pište a podporujte mne v chuti psát dál.

Sorry, omlouvám se, desculpa,..

Moc se všem omlouvám, že se tu dlouho nic neobjevilo. Ale nějak se nám začíná zlepšovat počasí (ťuk, ťuk) a tak víc času trávím venku s lidičkama, než na PC. Jak všichni dobře víte mám svojí zahrádku...kdo by přeci jen nevěděl http://zabkamarta.rajce.idnes.cz/ kterou se vám snažím opečovávat co možná nejčastěji. A když už jsem taková nezodpovědná na blogu snažím se vám alespoň popisovat co/kdo, je možné na těch fotkách vidět.

Zítra se chystáme s pár lidma (ještě nevím s kolika a kdo všechno) zkouknout střídání stráží u Buckingham palace a pak do National History museum, takže se tu snad..možná...probably..provavelmente...obejví článek National History museum part II.

"Tak tímhle se tady taky bavím :-D"

Průřez několika dněma...

Člověk by si řekl, jak se mu ten čas tady povleče, ale opak je naprostou pravdou. Utíká to tu snad ještě rychleji než voda. Týden začne pondělním ránem a než se naděju, tak už je zase pátek večer a já jenom přemýšlím jestli je to vůbec možné. Pro jistotu mrknu do kalendáře a heleme se...on je vážně pátek. Člověk by si řekl 14 dní co to je, ale ono se toho může stát tolik, že pak na něco i zapomenete.
Takže takový (doufám, že krátký) článek o tom co nového se událo.
V sobotu 13. března jsem konečně objevila česko-slovenský obchůdeček poblíž Golders Green, takže jsem po dlouhé době měla lipánka, jesenku a takový ty děsně nezdravý česnekový brambůrky :-D. Taky jsem koupila Stevevovi plzeň. No sice říkal, že je to výborný, ale hned co to dopil, tak si otevřel plechovku jeho piva, tak nevím jak si to přebrat :-D
Další co se stalo, malá Grace měla neštovice, což by nebylo ještě to nejhorší, ale dostala k tomu ještě teploty a to takové, že jeden den strávila v nemocnici. Teď už je v pořádku, ale jak to tak u neštovic bývá tak jsou prodce nakažlivé. Takže teď je má pro změnu Will a k tomu dvojtý zánět. Jeden v oku a jeden v krku, no prostě sranda.
V sobotu jsem konečně zašla do Hyde Parku. Viděla jsem tolik očekáváný speakers corner a teda jako nic moc. Jen tam jen stánek s občerstvením. Taky tam jsou záhonky s popiskama kytiček a pozóór některé byly i latinsky a tak jsem si osvěžila milovanou botaniku. A ještě jeden poznatek z Hyde parku...jsou tam pěkně drzé veverky. Tak jako se chodí krmit kachny u nás na rybníček, tak tam se chodí krmit veverky oříškama :-D
Už nějakou dobu přemýšlím, že si pořídím kolo, ale vzhledem k tomu, že tu budu už jen 4 měsíce a doma na mne čeká mé krásné kolo, prozatím trénované maminkou, nemá cenu kupovat nové. A tak jsem v pátek 19.3. večer prohlížela inzerci na pohyby.co.uk. a našla tam inzerát, že nějaký slovák prodává kolo za 3o liber. Krásná cena, že? No chvíli jsem se rozmýšlela, ale nakonec jsem tu smsku s otázkou na to kolo poslala. Vyměnili jsme si několik informací a domluvili se, že v neděli se sejdeme, kolo vyzkouším a když bude ok, tak budem řešit co dál. Kolo bylo v pořádku...malilililičkato větší, ale na 4 měsíce mi to absolutně nevadí a tak během příštího týdne..I hope, bych měla mít kolo. Juchů!!!
Tu samou neděli co jsem poprvé viděla své budoucí kolo, tak jsem taky poprvé ochutnala anglický pivo Forster...no už se těším na české točené :-D
V úterý 23.3. jsem psala závěrečný test z preintermediate levelu. Když ho napíšete na 70% a víc, tak postupujete do vyššího levelu a když ne, zůstáváte. Dneska jsem se dozvěděla výsledky a tak mohu hrdě prohlásit, že postupuji! Takže od pondělka začínám studovat s novou učitelkou, nový level, ale v podstatě se starými spolužáky a to mne těší. Taky jsem dneska konečně napsala další pohled babičce a dědovi...well done Marti!

Tak to by bylo tak nějak v rychlosti a průřezem. Tak jsem vás zase trochu ponudila a když si na něco vzpomenu, tak to ještě dodám