Člověk by si řekl, jak se mu ten čas tady povleče, ale opak je naprostou pravdou. Utíká to tu snad ještě rychleji než voda. Týden začne pondělním ránem a než se naděju, tak už je zase pátek večer a já jenom přemýšlím jestli je to vůbec možné. Pro jistotu mrknu do kalendáře a heleme se...on je vážně pátek. Člověk by si řekl 14 dní co to je, ale ono se toho může stát tolik, že pak na něco i zapomenete.
Takže takový (doufám, že krátký) článek o tom co nového se událo.
V sobotu 13. března jsem konečně objevila česko-slovenský obchůdeček poblíž Golders Green, takže jsem po dlouhé době měla lipánka, jesenku a takový ty děsně nezdravý česnekový brambůrky :-D. Taky jsem koupila Stevevovi plzeň. No sice říkal, že je to výborný, ale hned co to dopil, tak si otevřel plechovku jeho piva, tak nevím jak si to přebrat :-D
Další co se stalo, malá Grace měla neštovice, což by nebylo ještě to nejhorší, ale dostala k tomu ještě teploty a to takové, že jeden den strávila v nemocnici. Teď už je v pořádku, ale jak to tak u neštovic bývá tak jsou prodce nakažlivé. Takže teď je má pro změnu Will a k tomu dvojtý zánět. Jeden v oku a jeden v krku, no prostě sranda.
V sobotu jsem konečně zašla do Hyde Parku. Viděla jsem tolik očekáváný speakers corner a teda jako nic moc. Jen tam jen stánek s občerstvením. Taky tam jsou záhonky s popiskama kytiček a pozóór některé byly i latinsky a tak jsem si osvěžila milovanou botaniku. A ještě jeden poznatek z Hyde parku...jsou tam pěkně drzé veverky. Tak jako se chodí krmit kachny u nás na rybníček, tak tam se chodí krmit veverky oříškama :-D
Už nějakou dobu přemýšlím, že si pořídím kolo, ale vzhledem k tomu, že tu budu už jen 4 měsíce a doma na mne čeká mé krásné kolo, prozatím trénované maminkou, nemá cenu kupovat nové. A tak jsem v pátek 19.3. večer prohlížela inzerci na pohyby.co.uk. a našla tam inzerát, že nějaký slovák prodává kolo za 3o liber. Krásná cena, že? No chvíli jsem se rozmýšlela, ale nakonec jsem tu smsku s otázkou na to kolo poslala. Vyměnili jsme si několik informací a domluvili se, že v neděli se sejdeme, kolo vyzkouším a když bude ok, tak budem řešit co dál. Kolo bylo v pořádku...malilililičkato větší, ale na 4 měsíce mi to absolutně nevadí a tak během příštího týdne..I hope, bych měla mít kolo. Juchů!!!
Tu samou neděli co jsem poprvé viděla své budoucí kolo, tak jsem taky poprvé ochutnala anglický pivo Forster...no už se těším na české točené :-D
V úterý 23.3. jsem psala závěrečný test z preintermediate levelu. Když ho napíšete na 70% a víc, tak postupujete do vyššího levelu a když ne, zůstáváte. Dneska jsem se dozvěděla výsledky a tak mohu hrdě prohlásit, že postupuji! Takže od pondělka začínám studovat s novou učitelkou, nový level, ale v podstatě se starými spolužáky a to mne těší. Taky jsem dneska konečně napsala další pohled babičce a dědovi...well done Marti!
Tak to by bylo tak nějak v rychlosti a průřezem. Tak jsem vás zase trochu ponudila a když si na něco vzpomenu, tak to ještě dodám
středa 24. března 2010
pondělí 22. března 2010
A jede se pryč z Londýna
...ne neznamená to, že se mi v Londýně přestalo líbit a tak prchám domů.
V sobotu večer mi volá Evča. "Chtěla bys jet zítra někam na výlet?" S obrovským nadšením odpovídám: "JASNĚ!!! A tak jsem v neděli vstala v sedm hodin, abych na osmou byla na cestě na Hammerstmith, kde mne měl nabrat Jogi s Evčou a Miškem. Teda, že v neděli takhle po ránu budou zácpy, to jsem dost nečekala a tak jsem místo na devátou dorazila v 9:15. V té době jsem stále netušila kamže to vlastně pojedem, ale bylo mi to tak nějak jedno. Miluju cestování v autě a nezáleží mi kam se jede, hlavně, že někam :-). Nutno podotknout, že počasí bylo pěkné slunečné a tak nějak svým způsobem i teplé. První kam jsme zamířili byl Rochester. Rozhodli jsme se pro něj dost spontálně, když jsme objevili mapu Kentu. (Mimochodem Kent není město, jak jsme se z prvu milně domnívali, Kent je veeeeliká oblast. Něco jako kdyby jste chěli navštívit město Šumavu :-D)
Cestou do Rochestru jsme lehce zabloudili a zrovna k nějakému rybníčku. Měli jsme s sebou motorový člunek, co kdysi dostal Miško od Evči a doposud ho nevyzkoušel. Asi je vám jasné, že jsme ho hned vyzkoušeli a zrovinka na tomto rybníčku. Loďka jela perfektně, měla jen jednu chybu...neumí couvat a tak když jste zajeli někam do "zátočiny", tak jste jí museli jít odšťouchnout. A tak jsem chvilkama měla pocit, že ne jen loďka je na dálkové ovládání, ale i Miško. To když loďku "řídila" Evča...nebo loď Evču? :-D Po chvilce našeho blbnutí s člunem přišla nějaká paní a cosi říkala Miškovi. Já, Jogi a Evča jsme stáli na druhém břehu a tak jsme absolutně netušili co si povídají jen četli z Miškova zamračeného výrazu, že to asi nebude nic pěkného. Paní nám přišla oznámit, že toto je soukromý rybníček a její manžel tam chová velkou rybu. Z člunu byla nadšená a tak nám povolila jezdit jen na jedné půlce rybníčka a té, kde je ryba ať se vyhýbáme...asi se bála, že by nám ho ryba snědla :-D
Když jsme se dostatečně vyblbli pokračovali jsme dál do Rochestru. V Rochestru jsme navštívili Rochester Cathedral, kde si Evča měla čest vyzkoušet jaká je zde akustika a poctila tuto katedrálu svou Ave Marií v češtině. (když budete hodně šikovní existuje z tohoto soukromého koncertu video :-)) Měla z toho obrovskou radost, ale před tím taky obrovskou trému, takže to křoví co tam dělám je proto, že potřebovala psychickou podporu :-D Po prohlídce katedrály jsme se prošli po parku u Rochester Castle a vzhledem k tomu, že už byl čas na oběd zamířili jsme do nějakého pubu(hospoda). První co vás 100% zaujme, že je neděle odpoledne a spousta lidí bylo totálně na mol. Našli jsme volné místo a objednali si své papů. Já a Evča jsme si objednali jacket potatoes, Miško lasaně a Jogi Holywood steak. Každý jsme se těšil na to své a myslím, že nejvíc Jogi na ten svůj masový steak. Konečně nám to přinesli a chtěli jsme se pustit do jídla, když v tom Jogi zjistil, že mu přinesli něco jiného. Zavolali jsme si tedy číšnici a řekli jí, že přinesla Jogimu rybu a že on si objednal steak. Chudák absolutně nechápala a tak jí to Jogi ukázal v jídelním lístku. Jaké bylo překvapení, když čísnice řekla:"ale to je ono, tohle je to co jste si objednal". Vysvětlení této záměny přišlo ve chvíli, kdy si Jogi znovu přečetl název toho jídla...nejmenovalo se to Holywood steak, ale podobně a to slovo co znělo jako holywood, bylo pravděpodobně Halibut což je nějaká ryba. Tak což o to, to by ještě nebylo to nejhorší, ale Jogi je masožravec ostatně jako většina chlapů, ale na jeho talíři převažovala brokolice, mrkev, fazole, brambory a ryba. Žádné maso :-D Víc vegetariánské jídlo si neumím představit. No tlemili jsme se mu všichni...to se nedalo se nesmát :-D :-D Po vydatném obědě jsme se rozhodli opustit maličký Rochester a jet navštívit Hever Castle. Jogi to nacvakal do GPS a vyrazili jsme. Musím podotknout, že jsme měli na cestu pouhou hodinu a pár minut, protože bylo kolem půl třetí a poslední prohlídka byla v 16:00. Cestou jsme jednou zakufrovali a jednou chytli objížďku, takže asi tušíte správně, že jsme to nestlihli. Dorazili jsme přesně, když vyháněli všechny návštěvníky z areálu. Tak jsme vyfotili pár obrázků z dálky a zklamaně odešli. A co teď? Domů se nám ještě nechtělo a v původním plánu bylo vidět moře...hurá k Severnímu moři do města Sheernes. (pro větší efetk z vyprávění doporučuji prohlédnout mapu pod článkem. Pak pochopíte jak moc funny bylo naše cestování) Chtěli jsme stihnout alespoň západ slunce nad mořem....ani to se nepovedlo. Neposlušné slunce si klidně zapadlo v průběhu naší cesty za mořem. GPS nás zavedla na velké parkoviště u Tesca...no jo, ale to přeci není moře. Tesco, benzínka, ale kde je to moře...U toho parkoviště byla zídka a tak jsem na ní vylezla. Yes! Za zídkou bylo opravdické moře. Prošli jsme se chviličku po pláži, udělali několik romantických snímků(možno vidět na rajčeti) a vyrazili zpět do Londýna.
V sobotu večer mi volá Evča. "Chtěla bys jet zítra někam na výlet?" S obrovským nadšením odpovídám: "JASNĚ!!! A tak jsem v neděli vstala v sedm hodin, abych na osmou byla na cestě na Hammerstmith, kde mne měl nabrat Jogi s Evčou a Miškem. Teda, že v neděli takhle po ránu budou zácpy, to jsem dost nečekala a tak jsem místo na devátou dorazila v 9:15. V té době jsem stále netušila kamže to vlastně pojedem, ale bylo mi to tak nějak jedno. Miluju cestování v autě a nezáleží mi kam se jede, hlavně, že někam :-). Nutno podotknout, že počasí bylo pěkné slunečné a tak nějak svým způsobem i teplé. První kam jsme zamířili byl Rochester. Rozhodli jsme se pro něj dost spontálně, když jsme objevili mapu Kentu. (Mimochodem Kent není město, jak jsme se z prvu milně domnívali, Kent je veeeeliká oblast. Něco jako kdyby jste chěli navštívit město Šumavu :-D)
Cestou do Rochestru jsme lehce zabloudili a zrovna k nějakému rybníčku. Měli jsme s sebou motorový člunek, co kdysi dostal Miško od Evči a doposud ho nevyzkoušel. Asi je vám jasné, že jsme ho hned vyzkoušeli a zrovinka na tomto rybníčku. Loďka jela perfektně, měla jen jednu chybu...neumí couvat a tak když jste zajeli někam do "zátočiny", tak jste jí museli jít odšťouchnout. A tak jsem chvilkama měla pocit, že ne jen loďka je na dálkové ovládání, ale i Miško. To když loďku "řídila" Evča...nebo loď Evču? :-D Po chvilce našeho blbnutí s člunem přišla nějaká paní a cosi říkala Miškovi. Já, Jogi a Evča jsme stáli na druhém břehu a tak jsme absolutně netušili co si povídají jen četli z Miškova zamračeného výrazu, že to asi nebude nic pěkného. Paní nám přišla oznámit, že toto je soukromý rybníček a její manžel tam chová velkou rybu. Z člunu byla nadšená a tak nám povolila jezdit jen na jedné půlce rybníčka a té, kde je ryba ať se vyhýbáme...asi se bála, že by nám ho ryba snědla :-D
Když jsme se dostatečně vyblbli pokračovali jsme dál do Rochestru. V Rochestru jsme navštívili Rochester Cathedral, kde si Evča měla čest vyzkoušet jaká je zde akustika a poctila tuto katedrálu svou Ave Marií v češtině. (když budete hodně šikovní existuje z tohoto soukromého koncertu video :-)) Měla z toho obrovskou radost, ale před tím taky obrovskou trému, takže to křoví co tam dělám je proto, že potřebovala psychickou podporu :-D Po prohlídce katedrály jsme se prošli po parku u Rochester Castle a vzhledem k tomu, že už byl čas na oběd zamířili jsme do nějakého pubu(hospoda). První co vás 100% zaujme, že je neděle odpoledne a spousta lidí bylo totálně na mol. Našli jsme volné místo a objednali si své papů. Já a Evča jsme si objednali jacket potatoes, Miško lasaně a Jogi Holywood steak. Každý jsme se těšil na to své a myslím, že nejvíc Jogi na ten svůj masový steak. Konečně nám to přinesli a chtěli jsme se pustit do jídla, když v tom Jogi zjistil, že mu přinesli něco jiného. Zavolali jsme si tedy číšnici a řekli jí, že přinesla Jogimu rybu a že on si objednal steak. Chudák absolutně nechápala a tak jí to Jogi ukázal v jídelním lístku. Jaké bylo překvapení, když čísnice řekla:"ale to je ono, tohle je to co jste si objednal". Vysvětlení této záměny přišlo ve chvíli, kdy si Jogi znovu přečetl název toho jídla...nejmenovalo se to Holywood steak, ale podobně a to slovo co znělo jako holywood, bylo pravděpodobně Halibut což je nějaká ryba. Tak což o to, to by ještě nebylo to nejhorší, ale Jogi je masožravec ostatně jako většina chlapů, ale na jeho talíři převažovala brokolice, mrkev, fazole, brambory a ryba. Žádné maso :-D Víc vegetariánské jídlo si neumím představit. No tlemili jsme se mu všichni...to se nedalo se nesmát :-D :-D Po vydatném obědě jsme se rozhodli opustit maličký Rochester a jet navštívit Hever Castle. Jogi to nacvakal do GPS a vyrazili jsme. Musím podotknout, že jsme měli na cestu pouhou hodinu a pár minut, protože bylo kolem půl třetí a poslední prohlídka byla v 16:00. Cestou jsme jednou zakufrovali a jednou chytli objížďku, takže asi tušíte správně, že jsme to nestlihli. Dorazili jsme přesně, když vyháněli všechny návštěvníky z areálu. Tak jsme vyfotili pár obrázků z dálky a zklamaně odešli. A co teď? Domů se nám ještě nechtělo a v původním plánu bylo vidět moře...hurá k Severnímu moři do města Sheernes. (pro větší efetk z vyprávění doporučuji prohlédnout mapu pod článkem. Pak pochopíte jak moc funny bylo naše cestování) Chtěli jsme stihnout alespoň západ slunce nad mořem....ani to se nepovedlo. Neposlušné slunce si klidně zapadlo v průběhu naší cesty za mořem. GPS nás zavedla na velké parkoviště u Tesca...no jo, ale to přeci není moře. Tesco, benzínka, ale kde je to moře...U toho parkoviště byla zídka a tak jsem na ní vylezla. Yes! Za zídkou bylo opravdické moře. Prošli jsme se chviličku po pláži, udělali několik romantických snímků(možno vidět na rajčeti) a vyrazili zpět do Londýna.
pondělí 8. března 2010
Natural History Museum I.část
I přesto, že svítilo sluníčko, věřte, nebo ne.. byla tu neděle...!!
7.3.2010 a co s ní? Naštěstí jsem se domluvila s Mončou, že půjdeme společně o Museum of Science(ne není to překlep, čtěte dál) sraz jsme si daly ve 12:45 na Baker Street station a jak už tradičně, já holka neposedná byla jsem tam o dvě hodiny dříve.
Naštěstí zcela úmyslně, páč jsem chtěla vyfotit pro tatínka a Domču museum Sherlocka Holmese a taky jeho sochu. Když to museum konečně našla, byla tam slušná fronta lidí čekajících na "asi" úžasný zážitek:-D Ale ta nebyla nic proti tomu co lidí se těsnalo před Museem Madame Tussaud, na to, že tam vstup stojí 23 liber tak jich tam bylo fakt dost! A tak jsem si to museum aspoň vyfotila a vydala se dál po Baker Street směrem k Selfridge. Co je to Selfridge? Ve zkratce řečeno, hodně velký a drahý obchod, kde najdete vše od papírnictví, knihkupectví, nábytek, zlatnictví až po oblečení a obchod s jídlem. Jak už jsem řekla, je fakt dost drahý a tak jsem to jen prolétla a vydala se na místo srazu.
Zrovna jsem psala smsku Monče, že až tu bude ať mne prozvoní a najdenou se za mnou objevila :-D Sedly jsme tedy na 74 a vyrazily na South Kensington Station. Přestože svítilo sluníčko a bylo nádherně, tak byla taky pořádná kosa!!! Autobus ohlásil naši zastávku a tak chca nechca musely jsme naše teplá místa opustit. :-) Po chvilce hledání jsme úspěšně našly nějaké museum. Říkám nějaké, protože v téhle oblasti je jich hned několik. Museum Victorie and Albert, Museum of Science a taky Natural History Museum. Ta nádherná, velkolepá budova co jsme objevily, bylo právě ono zmiňované Natural History Museum a tak nám vůbec nevadilo, že změníme plán a místo Museum of Science(muzeum vědy) zavítáme do Natural History Museum(museum historie a přírody). Vystály jsme si frontu na vstup, protože hned po vstupu vám zkontrolovaly tašky a batohy jestli něco nepašujete :-D a konečně jsme se octly ve velké vstupní hale. Obě dvě jsme jen zůstaly stát a sborově řekly "WAU!!!" Opravdu se nedalo říct nic jiného, člověku docházely slova pokaždé, když se pokusil popsat co cítí. Docházejí mi teď v Češtině, natož v Angličtině :-D Hned po vstupu se octnete v obrovské hale a uprostřed ní je dlouuuuhatáánská kostra dinosaura, všichni se u ní fotí a tak je tam pěkně narváno. Budova je postavena v podobném stylu jako Parlament, takže si připadáte jak když se octnete v Bradavicích z filmu o Harrym Potterovi. No myslím, že víc než slova napomohou fotky, takže směle do mé galerie.
Museum zahrnuje sbírky ze všech pírodověděckých oborů. Entomologie, Botanika(jak na potvoru byla zavřená), zoologie, biologie a dokonce i akvaristika, plazy, obojživelníci a jiná podobná stvoření a geologie. Sbírka minerálů, to bylo něco pro mně :-D Této sbírce je věnována celá jedna veeeliká a táhlá místnost. Minerály a horniny jsou rozřazené pěkně podle složení a jako samostatnou sekci tvoří "value", neboli hodnotné kousky jako jsou například diamanty. Pro mne byl však největším objevem Kasiterit from Slavkov, Czech republic. Ačkoliv tam není výslovně napsáno Horní Slavkov, jsem si téměř jistá, že je to z mého města, protože se u nás nachází významné naleziště těchto minerálů. Takto vidíte je nás tak málo a máme svůj kamínek v museum v Londýně :-D
Po této obdivuhodné sbírce jsme shlédly jak se člověk postupně vyvíjel z opice, pokochaly jsme se nádherným kazetovým stropem, vymalovaným jako herbář a taky jsme viděly veeeliký kmen Sequoie Giganteum starý přes 1000 let. Prostě úžas. Samostatnou položku pak tvoří expozice o dinosaurech, kde můžete shlédnout spoustu koster a kostříček, několik hýbajících se dinosauříku, ale taky pořádnou frontu lidí čekajících na něco a vy nevíte na co. Jak už se tak říká "nechceš-li se ztratit jdi s davem", tak i my jsme se přidaly k davu a čekaly na to "něco". Nejprve jdete po vyvýšené "naučné stezce", kde máte popisky ke všem těm obřím kostrám, co byly jejich majitelé vlastně zač. Po několika mintách čekání a chůze ve stylu tučňáka se před váma objeví dlouhá stěna do kulata, na které je několik faktů o T-rexovi( Tyranosaurus Rex). Protože nemáte co dělat, tak si některá ta vtipně podanná fakta i přečtete a tak se dozvíte například, že T-Rex byl tak vysoký, že kdyby upadl zabil by sám sebe, nebo že měl tak kraťoučké ručičky(přední nohy), že kdyby jste mu dali příbor, tak by se chudáček rexík nenajedl apod. Celé toto vaše čtení doprovází řev dinosaura odkudsi. Teprve až se dostanete k výběhu s T-rexem, celé to pochopíte. Přímo před váma se ocasem ohání obří T-Rex, mlátí hlavou ze strany na stranu, otvírá tlamu s hnusnýma zubama a řve. No musím uznat, že být mladší, tak bych se ho pořádně bála!! Po této podívané jsme se s Mončou shodly, že už jsme celkem utahané a že pomalu vyrazíme domů. Což mi připomíná...jak jsme tak stály v té frontě, zazvonil mi telefon. Tak jsem to zvedla a tam Naomi, že je s malou v nemocnici a potřebovala by ode mne pomoct s klukama. (Malá má totiž neštovice a v neděli ráno se jí k tomu přidala teplota 40. Vypadala fakt hrozně chuděrka) Tak jsme se domluvily, že kolem šesté budu doma a pomohu Stevovi, protože ona musí zůstat s ní. Nevadilo mi to. Ten den byla fakt zima a další půlku musea jsem se stejně rozhodly nechat na jindy. Natural History Museum je ohromující, ale taky ohromné a na jeden den by toho bylo fakt moc.
Takže se můžete těšit na Natural History museum II.část
7.3.2010 a co s ní? Naštěstí jsem se domluvila s Mončou, že půjdeme společně o Museum of Science(ne není to překlep, čtěte dál) sraz jsme si daly ve 12:45 na Baker Street station a jak už tradičně, já holka neposedná byla jsem tam o dvě hodiny dříve.
Naštěstí zcela úmyslně, páč jsem chtěla vyfotit pro tatínka a Domču museum Sherlocka Holmese a taky jeho sochu. Když to museum konečně našla, byla tam slušná fronta lidí čekajících na "asi" úžasný zážitek:-D Ale ta nebyla nic proti tomu co lidí se těsnalo před Museem Madame Tussaud, na to, že tam vstup stojí 23 liber tak jich tam bylo fakt dost! A tak jsem si to museum aspoň vyfotila a vydala se dál po Baker Street směrem k Selfridge. Co je to Selfridge? Ve zkratce řečeno, hodně velký a drahý obchod, kde najdete vše od papírnictví, knihkupectví, nábytek, zlatnictví až po oblečení a obchod s jídlem. Jak už jsem řekla, je fakt dost drahý a tak jsem to jen prolétla a vydala se na místo srazu.
Zrovna jsem psala smsku Monče, že až tu bude ať mne prozvoní a najdenou se za mnou objevila :-D Sedly jsme tedy na 74 a vyrazily na South Kensington Station. Přestože svítilo sluníčko a bylo nádherně, tak byla taky pořádná kosa!!! Autobus ohlásil naši zastávku a tak chca nechca musely jsme naše teplá místa opustit. :-) Po chvilce hledání jsme úspěšně našly nějaké museum. Říkám nějaké, protože v téhle oblasti je jich hned několik. Museum Victorie and Albert, Museum of Science a taky Natural History Museum. Ta nádherná, velkolepá budova co jsme objevily, bylo právě ono zmiňované Natural History Museum a tak nám vůbec nevadilo, že změníme plán a místo Museum of Science(muzeum vědy) zavítáme do Natural History Museum(museum historie a přírody). Vystály jsme si frontu na vstup, protože hned po vstupu vám zkontrolovaly tašky a batohy jestli něco nepašujete :-D a konečně jsme se octly ve velké vstupní hale. Obě dvě jsme jen zůstaly stát a sborově řekly "WAU!!!" Opravdu se nedalo říct nic jiného, člověku docházely slova pokaždé, když se pokusil popsat co cítí. Docházejí mi teď v Češtině, natož v Angličtině :-D Hned po vstupu se octnete v obrovské hale a uprostřed ní je dlouuuuhatáánská kostra dinosaura, všichni se u ní fotí a tak je tam pěkně narváno. Budova je postavena v podobném stylu jako Parlament, takže si připadáte jak když se octnete v Bradavicích z filmu o Harrym Potterovi. No myslím, že víc než slova napomohou fotky, takže směle do mé galerie.
Museum zahrnuje sbírky ze všech pírodověděckých oborů. Entomologie, Botanika(jak na potvoru byla zavřená), zoologie, biologie a dokonce i akvaristika, plazy, obojživelníci a jiná podobná stvoření a geologie. Sbírka minerálů, to bylo něco pro mně :-D Této sbírce je věnována celá jedna veeeliká a táhlá místnost. Minerály a horniny jsou rozřazené pěkně podle složení a jako samostatnou sekci tvoří "value", neboli hodnotné kousky jako jsou například diamanty. Pro mne byl však největším objevem Kasiterit from Slavkov, Czech republic. Ačkoliv tam není výslovně napsáno Horní Slavkov, jsem si téměř jistá, že je to z mého města, protože se u nás nachází významné naleziště těchto minerálů. Takto vidíte je nás tak málo a máme svůj kamínek v museum v Londýně :-D
Po této obdivuhodné sbírce jsme shlédly jak se člověk postupně vyvíjel z opice, pokochaly jsme se nádherným kazetovým stropem, vymalovaným jako herbář a taky jsme viděly veeeliký kmen Sequoie Giganteum starý přes 1000 let. Prostě úžas. Samostatnou položku pak tvoří expozice o dinosaurech, kde můžete shlédnout spoustu koster a kostříček, několik hýbajících se dinosauříku, ale taky pořádnou frontu lidí čekajících na něco a vy nevíte na co. Jak už se tak říká "nechceš-li se ztratit jdi s davem", tak i my jsme se přidaly k davu a čekaly na to "něco". Nejprve jdete po vyvýšené "naučné stezce", kde máte popisky ke všem těm obřím kostrám, co byly jejich majitelé vlastně zač. Po několika mintách čekání a chůze ve stylu tučňáka se před váma objeví dlouhá stěna do kulata, na které je několik faktů o T-rexovi( Tyranosaurus Rex). Protože nemáte co dělat, tak si některá ta vtipně podanná fakta i přečtete a tak se dozvíte například, že T-Rex byl tak vysoký, že kdyby upadl zabil by sám sebe, nebo že měl tak kraťoučké ručičky(přední nohy), že kdyby jste mu dali příbor, tak by se chudáček rexík nenajedl apod. Celé toto vaše čtení doprovází řev dinosaura odkudsi. Teprve až se dostanete k výběhu s T-rexem, celé to pochopíte. Přímo před váma se ocasem ohání obří T-Rex, mlátí hlavou ze strany na stranu, otvírá tlamu s hnusnýma zubama a řve. No musím uznat, že být mladší, tak bych se ho pořádně bála!! Po této podívané jsme se s Mončou shodly, že už jsme celkem utahané a že pomalu vyrazíme domů. Což mi připomíná...jak jsme tak stály v té frontě, zazvonil mi telefon. Tak jsem to zvedla a tam Naomi, že je s malou v nemocnici a potřebovala by ode mne pomoct s klukama. (Malá má totiž neštovice a v neděli ráno se jí k tomu přidala teplota 40. Vypadala fakt hrozně chuděrka) Tak jsme se domluvily, že kolem šesté budu doma a pomohu Stevovi, protože ona musí zůstat s ní. Nevadilo mi to. Ten den byla fakt zima a další půlku musea jsem se stejně rozhodly nechat na jindy. Natural History Museum je ohromující, ale taky ohromné a na jeden den by toho bylo fakt moc.
Takže se můžete těšit na Natural History museum II.část
pondělí 22. února 2010
Camden Town a hokej u Evky
Autobusák ohlásil Camden Town station (pozn. pokaždé když to končí station, znamená to, že můžete přestoupit na metro). Autobus byl fakt narvaný k prasknutí a tak jsme s Grazi vystoupily ven aby se ti lidi dostali z busu, to se přeci normálně dělá, jenže pak když jsme chtěly znovu zalézt, začal na nás autobusák křičet, že musíme zaplatit, nebo vystoupit. Tak jsme vystoupily....jj za dobrotu na žebrotu. Camden Town je dle mého názoru dost divná část Londýna. Všude je spoustu obchůdků s černým, potrhaným oblečením, nebo naopak přehnaně barevné s křiklavými barvami. Spoustu potetovaných mladých lidí s čírem na hlavě a s piercingem všude možně. No jeden by se bál. Jeden možná, ale my jsme byly dvě, takže jsme neohroženě vyrazily do hlavní tržnice.
První co stojí za to navštívit je menší tržiště s dřevěnýma, barevnýma boudičkama a s velkýma sochama lvů. Z toho "tržišťátka" se vydejte podél řeky, projdete pod mostem a octnete se v něčem čemu se říká "Camden Lock". Vééééélikáááánské tržiště. Část je zastřešená, část ne, v prostoru je rozmístěno spoustu soch koní a všeho co se jich týká. Sochy jsou buď kamenné, nebo bronzové. Ve skutečně bohaté nabídce obchodů a obchůdků si najde každý to své. Od ethna, retro, punk až po středověké kostýmy, staré obrazy, knížky, budhistické čepičky(takový ty hodně barevný), svíčky, šperky, vázy...prostě všechno. Na projití celé tržnice potřebujete bez mála 4hodiny a i po tom máte pocit, že jste jistě něco vynechaly. Koho unaví věčné chození, nabízí se zde pestrá nabídka světových kuchyň. Polská, Čínská, Thajská, Brazilská, Indická, Italská, dokonce tu myslí i na vegetariány. Nejen, že tu pořídíte snad vše, ale ještě k tomu to seženete povětšinou levně. Jak se tady snažím popsat celé to úžasné místo, tak zjišťuji jak málo slov znám, protože se mi jich prostě nedostává, abych vylíčila ten veliký zážitek.
Kolem půl páté už jsme byly obě uťapkané a tak jsme se vydaly hledat zastávku našeho autobusu. Po chvilce pátrání a domlouvání, který autobus bude nejvýhodnější. Během cesty jsme se rozloučily a já pokračovala dál sama domů.
Doma jsem, ale nezůstala dlouho, protože jsem byla domluvená, že kolem sedmé se sejdu s Evčou na Piccadilly a pojedeme k ní sledovat hokej. Vždyť jsme hrály s Ruskem! Sraz byl před Rainforest coffe (věrný čtenáři ví o čem je řeč) a protože jsem měla ještě čas, zašla jsem se dovnitř podívat jestli onen známý strom bude konečně mluvit. Hurá!!! Mluvil, mrkal, had kroutil očima, krkem a vyplazoval na mne jazyk, papoušek křičel a opičky přímo hulákaly...dokonalé! Když jsem vyšla ven, Evča akorát přicházela a tak jsme se společně vydaly hledat, kde nám jede něco k ní. V 7:15 jsme vyrážely z Trafagaru a k Evče jsme s jedním přestupem dorazily kolem 8:30...šílený ty zácpy všude! Hokej jsem sledovaly na slovenské stránce (zlatí naši komentátoři) a vydržela jsem až do konce, takže jsem viděla jak nás rusáci rozdrtili 2:4 a vyrazila domů.
Dorazila jsem v půl dvanácté a padla jak zabitá.
První co stojí za to navštívit je menší tržiště s dřevěnýma, barevnýma boudičkama a s velkýma sochama lvů. Z toho "tržišťátka" se vydejte podél řeky, projdete pod mostem a octnete se v něčem čemu se říká "Camden Lock". Vééééélikáááánské tržiště. Část je zastřešená, část ne, v prostoru je rozmístěno spoustu soch koní a všeho co se jich týká. Sochy jsou buď kamenné, nebo bronzové. Ve skutečně bohaté nabídce obchodů a obchůdků si najde každý to své. Od ethna, retro, punk až po středověké kostýmy, staré obrazy, knížky, budhistické čepičky(takový ty hodně barevný), svíčky, šperky, vázy...prostě všechno. Na projití celé tržnice potřebujete bez mála 4hodiny a i po tom máte pocit, že jste jistě něco vynechaly. Koho unaví věčné chození, nabízí se zde pestrá nabídka světových kuchyň. Polská, Čínská, Thajská, Brazilská, Indická, Italská, dokonce tu myslí i na vegetariány. Nejen, že tu pořídíte snad vše, ale ještě k tomu to seženete povětšinou levně. Jak se tady snažím popsat celé to úžasné místo, tak zjišťuji jak málo slov znám, protože se mi jich prostě nedostává, abych vylíčila ten veliký zážitek.
Kolem půl páté už jsme byly obě uťapkané a tak jsme se vydaly hledat zastávku našeho autobusu. Po chvilce pátrání a domlouvání, který autobus bude nejvýhodnější. Během cesty jsme se rozloučily a já pokračovala dál sama domů.
Doma jsem, ale nezůstala dlouho, protože jsem byla domluvená, že kolem sedmé se sejdu s Evčou na Piccadilly a pojedeme k ní sledovat hokej. Vždyť jsme hrály s Ruskem! Sraz byl před Rainforest coffe (věrný čtenáři ví o čem je řeč) a protože jsem měla ještě čas, zašla jsem se dovnitř podívat jestli onen známý strom bude konečně mluvit. Hurá!!! Mluvil, mrkal, had kroutil očima, krkem a vyplazoval na mne jazyk, papoušek křičel a opičky přímo hulákaly...dokonalé! Když jsem vyšla ven, Evča akorát přicházela a tak jsme se společně vydaly hledat, kde nám jede něco k ní. V 7:15 jsme vyrážely z Trafagaru a k Evče jsme s jedním přestupem dorazily kolem 8:30...šílený ty zácpy všude! Hokej jsem sledovaly na slovenské stránce (zlatí naši komentátoři) a vydržela jsem až do konce, takže jsem viděla jak nás rusáci rozdrtili 2:4 a vyrazila domů.
Dorazila jsem v půl dvanácté a padla jak zabitá.
Tak trošku plánovaně neplánovaná neděle
Ráno jsem se probudila a světe div se ono prší. "To musí být neděle", řekla jsem si:-).
Byla jsem domluvená s Grazielou (spolužačka ze školy), že se setkáme v 11 před Sainsbury na Goldáči a půjdeme někam spolu. Graziele je kolem 30 a má 4 letou dcerku. Je zvláštní jak tady lidi přehodnocují svoje názory na dospělé, provdané maminky. Vždycky jsem si říkala, že bych si s nima neměla o čem povídat, ale opak je pravdou.
Kolem desáté smska: "venku pořádně prší, vážně chceš někam jít? Grazi". Jasně, že jsem chtěla a moc, protože když máte volnou jen neděli, tak je vám jedno jetli venku, prší, sněží či padají kameny...chcete vypadnout. Odepsala jsem tedy něco ve stylu, že rozhodně nechci zůstávat doma a doufala, že to vyjde. Vyšlo!!
V jedenáct jsme se setkaly v Costa Coffe a domluvily se kam půjdem. Na Oxford Street je jeden veliký obchod jmenuje se Selfridge a v něm je ukryté "Muzeum malých věcí". Moc jsem to chtěla vidět a tak jsem to navrhla jako variantu. Grazi souhlasila. Super! Sedly jsme tedy na 13 a frčely si to na Oxfordku. Nutno podotknout, že mezi tím přestalo pršet.
Selfridge jsme našly hned, co jsme však nemohly vůbec najít bylo to muzeum. Šly jsme podle šipek, ale všechny dveře co se v tom místě, kam nás nasměřovaly ukazatele, nacházely, byly zavřené. Zeptala jsem se tedy jedné slečny z ostrahy, jestli neví kde se dá najít to muzeum. Ukázala nám znovu ten samý směr jako předtím šipky. Nakonec tam těsně před náma dorazila další dvoučlenná ostraha a otevřela ty správné dveře. Jako pravý gentlemani nám podrželi dveře a popřáli příjemnou zábavu. Vešly jsme tedy do naprosté tmy a sem tam něco někde svítilo. No, bizardnější muzeum jsem snad ještě neviděla. Nebylo tam skoro nic miniaturního až na jeden globus a jakési nebe-peklo pro zvířátka. Přízvisko muzeum si to vůbec nezaslouží a taky už vím, proč se o něm nedočtete nikde na internetu :-D
Selfridge naprosto nudný, drahý, kýčovitý obchod jsme spíš proletěly a vydaly se dál do útrob Oxford Street. Šly jsme a kecaly, sem tam zašly do nějakého obchodu...spíš, ze zvědavosti, než z nutnosti koupě...a tímto stylem jsme taky došly k Disney obchodu. Ne nijak velké hračkářství nabízí plyšáky snad ze všech Disney filmů a seriálů. Od Malé mořské víly, Mickeyho, Sněhurku a 7 trpaslíků až po Auta, Příšerky s.r.o., Hanna Montana...apod. Mají tam plyšáky, oblečení pro prcky, masky, hrníčky, pěněženky...atd. Po tom co jsme se dostatečně pokochaly, vyrazily jsme dál.
Pokaždé, když byla někde odbočka na nějaké turisticky zajímavé místo (hnědě podbarvený ukazatel), tak jsme tam zahly. Takto jsme se propletly úžasným bludištěm uliček, viděly poprvé( tedy alespoň já) British museum a už se moc těším až ho navštívím. Taky jsme našly odbočku směrem k Museum of Cartoon (kreslených postaviček). Dost nás to zaujalo a vydaly se ho najít. Nenašly jsme ho a do toho ještě začlo pršet. Po vzájemné domluvě jsme se rozhodly zajít někam na oběd, když v tom kolem nás projel bus na Camden Town. Zeptala jsem se Graziely jestli tam už byla, "ne co to je?". A bylo rozhodnuto...počkaly jsme na bus a vyrazily na Camden Town....
Byla jsem domluvená s Grazielou (spolužačka ze školy), že se setkáme v 11 před Sainsbury na Goldáči a půjdeme někam spolu. Graziele je kolem 30 a má 4 letou dcerku. Je zvláštní jak tady lidi přehodnocují svoje názory na dospělé, provdané maminky. Vždycky jsem si říkala, že bych si s nima neměla o čem povídat, ale opak je pravdou.
Kolem desáté smska: "venku pořádně prší, vážně chceš někam jít? Grazi". Jasně, že jsem chtěla a moc, protože když máte volnou jen neděli, tak je vám jedno jetli venku, prší, sněží či padají kameny...chcete vypadnout. Odepsala jsem tedy něco ve stylu, že rozhodně nechci zůstávat doma a doufala, že to vyjde. Vyšlo!!
V jedenáct jsme se setkaly v Costa Coffe a domluvily se kam půjdem. Na Oxford Street je jeden veliký obchod jmenuje se Selfridge a v něm je ukryté "Muzeum malých věcí". Moc jsem to chtěla vidět a tak jsem to navrhla jako variantu. Grazi souhlasila. Super! Sedly jsme tedy na 13 a frčely si to na Oxfordku. Nutno podotknout, že mezi tím přestalo pršet.
Selfridge jsme našly hned, co jsme však nemohly vůbec najít bylo to muzeum. Šly jsme podle šipek, ale všechny dveře co se v tom místě, kam nás nasměřovaly ukazatele, nacházely, byly zavřené. Zeptala jsem se tedy jedné slečny z ostrahy, jestli neví kde se dá najít to muzeum. Ukázala nám znovu ten samý směr jako předtím šipky. Nakonec tam těsně před náma dorazila další dvoučlenná ostraha a otevřela ty správné dveře. Jako pravý gentlemani nám podrželi dveře a popřáli příjemnou zábavu. Vešly jsme tedy do naprosté tmy a sem tam něco někde svítilo. No, bizardnější muzeum jsem snad ještě neviděla. Nebylo tam skoro nic miniaturního až na jeden globus a jakési nebe-peklo pro zvířátka. Přízvisko muzeum si to vůbec nezaslouží a taky už vím, proč se o něm nedočtete nikde na internetu :-D
Selfridge naprosto nudný, drahý, kýčovitý obchod jsme spíš proletěly a vydaly se dál do útrob Oxford Street. Šly jsme a kecaly, sem tam zašly do nějakého obchodu...spíš, ze zvědavosti, než z nutnosti koupě...a tímto stylem jsme taky došly k Disney obchodu. Ne nijak velké hračkářství nabízí plyšáky snad ze všech Disney filmů a seriálů. Od Malé mořské víly, Mickeyho, Sněhurku a 7 trpaslíků až po Auta, Příšerky s.r.o., Hanna Montana...apod. Mají tam plyšáky, oblečení pro prcky, masky, hrníčky, pěněženky...atd. Po tom co jsme se dostatečně pokochaly, vyrazily jsme dál.
Pokaždé, když byla někde odbočka na nějaké turisticky zajímavé místo (hnědě podbarvený ukazatel), tak jsme tam zahly. Takto jsme se propletly úžasným bludištěm uliček, viděly poprvé( tedy alespoň já) British museum a už se moc těším až ho navštívím. Taky jsme našly odbočku směrem k Museum of Cartoon (kreslených postaviček). Dost nás to zaujalo a vydaly se ho najít. Nenašly jsme ho a do toho ještě začlo pršet. Po vzájemné domluvě jsme se rozhodly zajít někam na oběd, když v tom kolem nás projel bus na Camden Town. Zeptala jsem se Graziely jestli tam už byla, "ne co to je?". A bylo rozhodnuto...počkaly jsme na bus a vyrazily na Camden Town....
středa 17. února 2010
"Have to" a "must" a můj nový slovníček
16.února
Někteří z vás asi vědí co to znamená "have to" a "must". Obojí to znamená musíš, ale pokaždí trošku jinak. Včera ve škole jsme to začli probírat a Loira(čti Ló), to je naše nová učitelka, nám zkrátka řekla, že je to jedno a to samé a víc se tím nechtěla zaobírat. No jo, jenže to bychom nebyli my zvědaví žáčci abychom to nechtěli vysvětlit. Graziela začala s tím, že se doslechla, že to má jiný význam a že by chtěla znát jaký. Po té se přidali ostatní. I já jsem si pamatovala jak nám pan Mašata vysvětloval, že je mezi tím rozdíl, ale tak nějak se mi nechtělo přidávat dříví do ohně....
No nejdřív se snažila tvrdit, že je to vážně to samé, ale když viděla, že to vážně chceme vědět, tak prohlásila, že je to na vyšší level a my jsme teprve pre-inttermediate a tak to nepotřebujeme. Vskutku nádherný přístup.
Fajn, řekla jsem si, že se tedy na to zeptám doma Naomi. A taky jsem tak udělala. Když byla vhodná chvíle (a to jich včera bylo vážně pomálu, protože Will celou noc probrečel, je totiž nemocný, a tak se vůbec nevyspala) nadhodila jsem, to co jsme brali ve škole a že bych potřebovala vysvětlit rozdíl. Řekla mi, že "must" používáme, když jde o rázný příkaz, u kterého není vyhnutí a "have to" je spíš jako měla bys, nebo mohl bys...ale není to tak striktní nařízení. Tohle mi bohatě stačilo a tak jsem mohla jít v klidu spát.
Dneska 17.února
Věřte tomu, nebo ne, dopoledne jsem se učila. Dělala jsem úkol, vypisovala si slovíčka a snažila se je zapamatovat. Najednou slyším před mýma dveřma nějaký hluk. Otevřu dveře a tam Charlie. Koukne na mne pěkně nevinně a taky takovým ti pohledem "mám něco za lubem" a pak se mne ptá co dělám. Řekla jsem mu že se učím. Sedl si ke mne a četli jsme spolu slovíčka. Pak řekl, že jde něco udělat (přiznám se moc jsem mu nerozumněla) a zmizel.
Za chvíli znovu klepal na dveře a něco nesl v ruce. Byly to listy papíru sešité k sobě jako knížka a na pár stránkách byly namalované obrázky a vedle nich napsané jak se to píše. Prostě mi vyrobil obrázkový slovníček, prý aby se mi to lépe učilo. Měla jsem z něho pochopitelně radost a tak ho máte vyfocený níže.
Do školy jsem mohla jít pěšky, protože bylo nádherné sluníčko, takže i má nálada byla dneska suprová. Vzala jsem to jak jinak, než přes Golders Green Park a tak jsem se nepřipravila o to potěšení vidět rozkvétající, či už rozkvetlé krokusy, různých barev.
Sotva co jsem přišla do třídy, začli jsme s ostatníma znovu diskutovat o užití "have to" a "must". Řekla jsem Grazi co jsem se dozvěděla a ona na to, že se dočetla přesný opak. Vtipný! Ale ještě "vtipnější" bylo, když přišla Loira a rozdala nám papírky na kterých bylo vysvětlení. To vysvětlení se naprosto shodovalo s tím co mi řekla Graziela.
Áááá, pomóóóóc, tak teď už jsem byla totálně zmatená...čemu mám věřit...tomu co se píše v učebnicích, nebo tomu, co vám řekne člověk žijící v Anglii potažmo rodilý Angličan??
první stránka slovníčku druhá stránka rozkvetlé krokusy
Někteří z vás asi vědí co to znamená "have to" a "must". Obojí to znamená musíš, ale pokaždí trošku jinak. Včera ve škole jsme to začli probírat a Loira(čti Ló), to je naše nová učitelka, nám zkrátka řekla, že je to jedno a to samé a víc se tím nechtěla zaobírat. No jo, jenže to bychom nebyli my zvědaví žáčci abychom to nechtěli vysvětlit. Graziela začala s tím, že se doslechla, že to má jiný význam a že by chtěla znát jaký. Po té se přidali ostatní. I já jsem si pamatovala jak nám pan Mašata vysvětloval, že je mezi tím rozdíl, ale tak nějak se mi nechtělo přidávat dříví do ohně....
No nejdřív se snažila tvrdit, že je to vážně to samé, ale když viděla, že to vážně chceme vědět, tak prohlásila, že je to na vyšší level a my jsme teprve pre-inttermediate a tak to nepotřebujeme. Vskutku nádherný přístup.
Fajn, řekla jsem si, že se tedy na to zeptám doma Naomi. A taky jsem tak udělala. Když byla vhodná chvíle (a to jich včera bylo vážně pomálu, protože Will celou noc probrečel, je totiž nemocný, a tak se vůbec nevyspala) nadhodila jsem, to co jsme brali ve škole a že bych potřebovala vysvětlit rozdíl. Řekla mi, že "must" používáme, když jde o rázný příkaz, u kterého není vyhnutí a "have to" je spíš jako měla bys, nebo mohl bys...ale není to tak striktní nařízení. Tohle mi bohatě stačilo a tak jsem mohla jít v klidu spát.
Dneska 17.února
Věřte tomu, nebo ne, dopoledne jsem se učila. Dělala jsem úkol, vypisovala si slovíčka a snažila se je zapamatovat. Najednou slyším před mýma dveřma nějaký hluk. Otevřu dveře a tam Charlie. Koukne na mne pěkně nevinně a taky takovým ti pohledem "mám něco za lubem" a pak se mne ptá co dělám. Řekla jsem mu že se učím. Sedl si ke mne a četli jsme spolu slovíčka. Pak řekl, že jde něco udělat (přiznám se moc jsem mu nerozumněla) a zmizel.
Za chvíli znovu klepal na dveře a něco nesl v ruce. Byly to listy papíru sešité k sobě jako knížka a na pár stránkách byly namalované obrázky a vedle nich napsané jak se to píše. Prostě mi vyrobil obrázkový slovníček, prý aby se mi to lépe učilo. Měla jsem z něho pochopitelně radost a tak ho máte vyfocený níže.
Do školy jsem mohla jít pěšky, protože bylo nádherné sluníčko, takže i má nálada byla dneska suprová. Vzala jsem to jak jinak, než přes Golders Green Park a tak jsem se nepřipravila o to potěšení vidět rozkvétající, či už rozkvetlé krokusy, různých barev.
Sotva co jsem přišla do třídy, začli jsme s ostatníma znovu diskutovat o užití "have to" a "must". Řekla jsem Grazi co jsem se dozvěděla a ona na to, že se dočetla přesný opak. Vtipný! Ale ještě "vtipnější" bylo, když přišla Loira a rozdala nám papírky na kterých bylo vysvětlení. To vysvětlení se naprosto shodovalo s tím co mi řekla Graziela.
Áááá, pomóóóóc, tak teď už jsem byla totálně zmatená...čemu mám věřit...tomu co se píše v učebnicích, nebo tomu, co vám řekne člověk žijící v Anglii potažmo rodilý Angličan??
první stránka slovníčku druhá stránka rozkvetlé krokusy
středa 10. února 2010
Pochlubení se či poděkování??
Během 14 dní jsem dostala dva úžasné dárky.
1) balík od maminky a tatínka, kde byl mimo jiného medvídek medíček, buráky a knížka od Šmída.
2) zasněžený pozdrav z Čech od maminky a musím říct, že jsem byla fakt šťastná!! Takže se Vám chlubím a ukazuji co pěkného pro mne maminka vytvořila.
DĚKUJI!!!!!!!!!!!!!!
PS: dneska 11.února mi přišel první dopísek s Bobem a Bobkem...
1) balík od maminky a tatínka, kde byl mimo jiného medvídek medíček, buráky a knížka od Šmída.
2) zasněžený pozdrav z Čech od maminky a musím říct, že jsem byla fakt šťastná!! Takže se Vám chlubím a ukazuji co pěkného pro mne maminka vytvořila.
DĚKUJI!!!!!!!!!!!!!!
PS: dneska 11.února mi přišel první dopísek s Bobem a Bobkem...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)