6.den

6:30 budíček od Willa jako každé ráno. Ale musím se pochválit, ty magnetický tabulky byly super nápad. Každé ráno je využívají a kreslí si na nich a já tak získám další minuty na probuzení se...

Snídaně jsou den o de dne lepší, protože se to míň a míň hrotí.

Po snídani se šlo k bazénu což byla asi nejhorší část dne. Ne pro ten bazén, ale Steve se asi špatně vyspal či co, každopádně s Naomi komunikoval dost sporadicky a tak prostě vzal tašku s věcmi(kterou každý večer připravuji), děti a šel k bazénu. Což bylo fajn, jenže já jsem nevěděla co vzal a co ne. A tím to vše začalo...sotva jsem došla dolů k bazénu..."Kde je Willův kyblík?...na pokoji...chvíli na to..."namazala jsi Charlieho?"...Ne..."Kde je krém?"..Nahoře..(mezitím se Steve odebral pro kyblík)... "Kde je Grace klobouček?"...Nevím..."jak nevíš, má být v kočárku"...atd. Tohle už jsem prostě nevydržela a řekla jsem jí, že skutečně není jednoduchý hlídat celý den jestli Grace někam něco nazašantročila. Přesto, že mi solidně ruply nervy, byla jsem natolik klidná a vyvztekala jsem se až cestou na horu...pro klobouček :-D

Tuhle středu už jsem toho prostě měla tak akorát! A to jsem ještě netušila co mne čeká následující den.

Večer jsem dala spát všechny 3 šmudlínya když se mi je konečně podařilo uspat, přinesli mi jídlo. Přes moji výslovnou žádost aby to vzali přes zahradu, zazvonily na dveřní zvonek, čímž mi vzbudili kluky. Tu spustili hysterický stereo-řev "Iwant mumy!!!!"(Já chci maminku!!) Číšník se mi hned začal omlouvat, ale kdo je znova uspával...já. Taky jsem mu to důrazně řekla :-D

No a jako třešničku na dort, jsem si při podepisování účtu všimla, že mi namarkovali o 50 šekelů víc...really good day.

5. den

Teda noc ze včerejška na dnešek byla šílená!!!

Nechtěl by mi někdo prozradit, kde jsem vzala tóóólik štípanců??? K dnešnímu dni jsem jich napočítala 12!

A každý ten jeden štípanec umí pekelně svědět, navíc s Charliem spím pod jednou dvojpeřinou, kterou mi celou noc bral..:-D

Po snídani (jo zapomněla jsem se pochlubit, že díky mne to vypadá, že Will už nebude muset sedět ve stoličce, ale na židli s polštářkem) se rozhodlo, že půjdeme na pláž. Chachacha rozhodnout se může, ale v téhle rodině nemá hlavní slovo táta s mámou, ale děti a děti (myšleno W a Ch) řekli, že na pláž nechtějí, že chtějí do bazénu. No řekli...Charlie řekl, Will by i šel. Nabídla jsem tedy, že ho vezmu na pláž já. Překvapivě souhlasili a tak jsem dostala peníze, kartu, Willa, kyblíček a šlo se...

Všechno bylo fajn do té doby, než se na terase objevila Naomi s Charliem a začli na nás volat...to Will spustil, že chce maminku a že chce Charlieho apod.!! Od té chvíle mne Naomi štvala snad se vším! Při obědě, že mne posílala s Charliem na záchod (v 5 letech si stále neumí dojít sám), pak co jsem se vrátila, mne poslala znovu na pokoj pro bryndáky a do třetice pro přesnídávku pro Grace. Po obědě, kdy jsem toho měla fakt dost, po tom co jsem zápasila s Willem jenž nechtěl jít spát, řekla dotírajícímu Charliemu, že mne má nechat půl hodiny odpočinout a pak si s ním ten fotbal zahraju. Půl hodiny z celkových 2,5 no není to výhra :-/ Toliko ke svobodné vůli.

(a máme tu nový štípanec). No a aby toho nebylo málo za ten den, tak k večeři jsem si objednala tuňákový salát, ale dneska vyjímečně byli rychlí, tak jsem to měla na stole do 10 minut, což se neslučovalo s tím, že jsem se ještě musela věnovat Grace, tak jsem to prostě nechala stát na stole na verandě. Jaké bylo moje zděšení, když jsem se vrátila k jídlu a půlku tuňáku si tam bezstarostně užírá kočka...BESTIE JEDNA!!! Jak mám kočky ráda, tak bych jí něco provedla...

PS: Ve čtvrtek (za 2 dny) pojedeme do Jeruzaléma...juchůůů!!!!

Den 4.

Včera se toho taky moc special nedělo. Vlastně jo!!

Dopoledne jsme já, Steve a děti šli navštívit jeho rodiče do vedlejšího hotelu. Ten se jmenoval Dan...no nejsou kreativní ti izraelci :-D? Tam jsme strávili skutečně celé dopoledne, protože si Naomi potřebovala odpočinout. Ha ha ha to tedy nevím od čeho :-) Asi od těch jejích rozmazlených dětiček.

Když jsem s ní později mluvila a ptala se jak se měla, prý si odpočinula pořádně a přečetla celých 100 stránek z knížky "Room", úžasné, že :-D

Odpoledne jsme pak hráli fotbal, což se tu hraje pořád, páč Charlie je ním naprosto posedlý. Nejsem si zcela jistá jestli jsme byli i u bazénu, ale co vím, že navečer jsme se přesunuli všichni taxíkama (2) do Marino, což je nákupní centrum a tam jsme měli i večeři. Dala jsem si gnochi houbovou omáčkou a musím říct, že to bylo dobré.

Když jsme se vrátili na pokoj, dozvěděla jsem se, že nikam nejdou a tak mám první večer zcela volno. Můj plánbyl víc než jasný.....

Vzala jsem foťák, mobil, kartu od pokoje (pokoje byly na keycard) a vyrazila trochu fotit po areálu. Hned na to jsem se zeptala na recepci jak se dostanu na pláž a za 5 minut jsem stála na rozehřátém písku jemným jak vata a celá natěšená a netrpělivá vyrazila směr moře. Musím uznat, že jsem se i trochu bála, protože ta pláž je neskutečně velká a byla už tma, ale má touha jít dál byla silnější a tak za nedlouho jsem se procházela podél pobřeží a nohy si nechala omývat nespoutanou, rozbouřenou a úžasně osvěžující slanou vodou. Byla jsem schopná stát na místě dobrých 20 minut a pozorovat jak se z ničeho vytvoří veliká vlna a tak jak nenápadně vznikla, zase zanikne. Zatímco jsem tam stála a pozorovala vše kolem, pod nohama se mi pomalu ztrácel písek a já se propadala níž a níž. Asi jsem troškařka, ale ten okamžik zbožňuji...na nebi svítí jasný měsíc, teplé moře omývá po celém dni utahaná chodidla...jen mít koho chytnout za ruku a byla bych jako v ráji.

3. den Hotel Dan

Asi se divíte, že byl první den a najednou jsme u třetího. On totiž v pořadí je skutečně třetí...První byl totiž let :-)
Tak jsem právě dovečeřela celkem dobrý kuřecí salát a k tomu jako bonus úúúžasný čerstvý pomerančový džus. Dneska se toho moc nedělo a tak zkusím popsat alespoň hotel a okolí..
Hotel se jmenuje "Dan Hotels Israel"což je ozdobným písmem napsáno snad na všem. Od ubrousků a tužek počínaje (tužky jsem si odvezla :-D) až po skleničky(ty jsem tam nechala), talíře, ubrusy, župany, ručníky konče. Taky měli vlastní lžíci na boty :-D Je to obrovský komplex s bazénem, fitcentrem, hracím koutkem pro děti hřištěm a spostou restaurací.
Po celé délce jedné strany se táhne nádherná písečná pláž, kterou bez přestání omývá rozbouřené moře. Dovolila jsem si použít výraz "rozbouřené" protože ty vlny co denně vídám a slýchám jsou fakt divoké.
V nabídce jsou služby všeho druhu, od masáží až po donášku jídla na pokoj. Dokonce si zde můžete něco jako au-pair nebo jen slečnu na babysitting (večerní hlídání dětí). Ano nabídka jejich služeb je vážně široká, ale taky si na ně pěkně počkáte, obzvlášť, když nemluvíte hebrejsky. Takže chcete-li horkou vodu na čaj k snídani, doporučovala bych si ji objednat už den před tím večer, páč jinak se vám může stát, že vody na vámi vytoužený čas se dočkáte až když budete na odchodu (Stevova vlastní zkušenost :-D)
Co se týká snídaně a ostatního jídla, pokaždé máte na výběr z tááááááák velkého množství, že není možné něco si prostě nevybrat. Ovocné i zeleninové saláty nejrozmanitějších kombinacích, grilovaná zelenina, čerstvá zelenina, restovaná zelenina, naložená rýže, brambory, hranolky, pitta chléb, párky, kuřecí nugetky a řízečky, kuře na grilu, kuřecí špíz (nezapomeňme, že jsou židé, takže žádná prasátka), kuličky z mletého masa, falafel, kebab, beefburger...apod. A těch druhů dezertů jak tři cukrárny dohromady.
Co se týká počasí je tu celkem bláznivý. V jednu chvíli můžete padnout vedrem a v další minutě si musíte alespoň pro lehčí svetřík. Ani vítr není úplně spolehlivý. Slunce tu vychází....to vlastně nevím...páč každé ráno, když se probudím už je denní světlo, ale zapadá tak kolem 18:00 což je celkem brzy. (jéé to je tááák úžasný jak to moře v dálce šumí!!!)
Okolí hotelu je nádherné. Všude rostou palmy, vysoké i nízké, keře, kytky, upravené skalky, kaktusy, jasmíny prostě romantika :-) Jo a taky jsou tu anglické trávníky. Hned pod naším bytem jsou dva bazény (1pro neplavce a jeden pro plavce) s restautací, ve které když jíte si musíte dávat zatracený pozor na malé ptáčky. Řekla bych, že jsou to místní vrabci, kteří vám buď ukradnou kus jídla(v lepším případě), nebo vás, či to jídlo, po..erou. Taky se mi to stalo :-D Takoví jsou dobří klucí!!! :-D
Přímo před terasou, kde právě sedím, je velký travnatý plac, dosti často využívaný na fotbal a hned za ním chodníček, po kterém čas od času (často) pendlují sem a tam pinglíci v černo-bílém obleku nebo slečny v černých šatech s bílou zástěrkou....

1. celý den

Vstávání i snídaně proběhli celkem hladce. Vstávala jsem v 7:15 (od 6:00 jsem byla již vzhůru neb Will začal lomcovat s postýlkou) a snídaně proběhla za ostudného řevu Willa i Charlieho, že chtějí to či ono a po našem odchodu tam zbyl pěkný mrdník. Ale i na to jsem si časem zvykla. Jen trošku jak taková snídaně vypadal. Přišli jsme do hotelového bufetu, kde byly švédské stoly...různé druhy pomazánek, sýrů, oliv, zeleniny, ovoce, koláčů a croasantů, cereálií apod.
Hned po snídani se šlo k bazénu, který je v areálu hotelu. Teprve teď jsem mohla vidět jak blízko jsme u moře. Hotel se nachází hned na pobřeží, takže i teď, když sedím na terase pokoje, slyším šumění moře i to jak se vlny tříští na pobřeží a vítr šumí v listech palem. Teda ta teplota bazénu by mohla být vyšší, ale i přes to jsme se s Charliem a Jamesem řádně vyblbli :-D. Všechno bylo fajn až na zmatkařku Naomi...pořád jsme něco hledali. Brýle, mobil, Grace hrneček... pořád něco. V dětském koutku jsme se seznámila s Izraelkou Michel a taky jsem v bazénu zaslechla češtinu. Wau Češi jsou tam taky...U bazénu je bar s bistrem, kam si prý mám zajít, když něco budu chtít a nahlásit číslo pokoje. Jj Steve je na mne jako vždy úúžasně milý a hodný. To Naomi už dneska byla horší. Stále nepochopila, že nejsem strojek a taky neumím číst myšlenky, takže když se mne po obědě, kdy jsem měla plné ruce práce s ukládáním Willa do postele, zeptala se mne, zda už jsem umyla brindáky a já že ne, pak jsem si šla dát pauzu (tzn. sednout ven na lehátko) místo toho abych se věnovala Charliemu (což mi bylo taky dost jasně naznačeno) poznala, že i můj nezdolný optimismus a veselou povahu občas zastíní mrak. Přinutila mne vážně relaxovat a prostě "take rest". Mno moc práce jí to nedalo :-D. Po obědě zase bazén, pak večeře pro mimina (W a G) a pak jsem si konečně i já mohla něco obědnat... dokonce na pokoj.
Dospělí a Charlie odešli na véču mimo hotel a tak jsem tu zůstala sama a mám bbs. Ale pozóóór jsem umytá a sedím venku... ne v koupelně :-D

Odlítáme do Izraele

V pátek před 6 hod ranní jsem byla vzbuzena celkem necitelným šťouchnutím do ramena, což mne probralo z mého sladkého spánku.
Eva, Nay a Charlie už byli na nohou a zatím jen zlehka poletovali po bytě. Není divu v šest hodin nás přijel vyzvednout Lorenc, což je takový poloosobní šofér Gordon´s family a pak už jsme jen všcihni a splnou polní frčeli na pro mne již známé letiště Luton.
Tam jsem se podrobila menšímu výslechu..(jak dlouho již žiji s touhle rodinou, co pro ně dělám, jestli bydlím s nimi či sama, jestli už jsem s nima někde byla, jestli už jsem byla v Izraeli a jestli tam někoho znám apod. Zkrátka když letíte do Izraele a nejste židi jste podezřelí. Tak jo, tímhle jsem prošla úspěšně, co bude dál? Nic! Jen nám asi 4x zkontrolovali pas a pak jsme měli 2 hodiny času do samotného odletu. Čas na snídani a pozorování letadel jak vzlítají a přistávají :-)
Nějak jsme to přečkali a tak jsme kolem 9 mohli konečně nastoupit do vééélikého letadla společnosi EL AL s nějakými hebrejskými nápisy a odletět na osm dní do tepla. V letadle jsme seděli tak, že Steve a Charlie byli u oken a Já, Will, Grace a Nay jsme byli uprostřed, takže jsem jako au-apir schytala to nééj :-D.
Musím uznat, že po celou dobu, co jsme nemuseli být připoutaní byl Will jako zlatíčko, ale v mometně kdy signál a pilot ohlásil "please sit on your seat and do your seatbelt" začal chtít k tatínkovi a pak hned zas vidět Charlieho, nebo prostě už jít pryč z letadla. No měla jsem co dělat abych ho udržela na místě.
Samotný let trval něco kolem 5 hodin a tak jsme po celou dobu byli věčně obskakováni stewardkama. Nejdřív jestli chci omeletu, nebo ovoce, pak přivezli něco k pití, pak nabízeli kávu...no prostě mazééc. :-D
Po přistání na nás čekal človíček co nám dělal průvodce. Měli jsme VIP servis, takže jsme všemi těmi pasovými záležitostmi prošli celkem rychle a bez problémů. Když jsme přistáli bylo ještě světlo, ale než jsme všechno vyřídili a nalodili se do přistaveného taxíku, tak se setmělo tak rychle, že jsem z Tel Avivu viděla jen pouliční světla a měsíc na obloze.
Sotva co jsme dorazili na hotel, šli jsme na večeři, která byla amazing!! Takový výběr jídla všeho druhu, různé druhy masa, zeleniny, ovoce, dezertů, salátů, sýrů, pečiva... celá jedna místnost byla věnována jen jídlu :-) Tuto skvělou večeři jsme si dle očekávání ani pořádně neužila, páč první jí děti, pak já, jenže to už najezené děti zas křičí, že se nudí a chtějí jít pryč!! Takže jsem to do sebe rychle naházela a šlo se na pokoj. Po příchodu se vykoupaly děti, převlíkly, vyčistily zuby a mohli jít spát..ne tak já. Byla jsem sice utahaná jako kotě, ale Naomi se Stevem serozhodli, že si zajdou na večeři. Asi si říkáte proč jsem nemohla jít spát. Můj pokoj jsem si totiž dělila s Charliem a Willem a prý kdybych lehla do postele oni by neusnuli a jen bych je rušila a tak musím počkat se vším (sprchou i spánkem) a oni usnou. Což znamenalo sednout si do koupelny a prostě čekat. Takže zatím co si ti dva odešli užít večeři, já jsem dřepěla v koupeně na zemi a snažila se neusnout. Po dvou hodinách jsem se konečně mohla vysprchovat a zalehnout taky.

Za tu jednu noc jsem byla probuzená celkem 3x...pokaždé kvůli něčemu řval Will...

Mallorca

Nevím, kde a jak začít, co říct a co vynechat. Na Mallorce jsem byla od 20.-31.8. Každý se mne ptá jak jsem si užila prázdniny u moře, ale dá se vůbec mluvit o prázdninách??....šak posuďte sami.
Po přistání a příjezdu na pronajatý byt se mi dostalo vřelé přivítání, ale taky spousty informací, které jsem ani omylem nestíhala vstřebat. Informace to byly převážně praktické, například jak zapnout pračku, která je spojená se sušičkou, co vše je potřebné připravit, když se jde na pláž, nebo k bazénu apod.
První dva dny jsme pobývali většinou u bazénu, který se nacházel asi tři minuty chůze od našeho bytu. Vždy, když se šlo do vody nastal boj s Willem, který k jeho smůle trpí častým zánětem středního ucha, takže chodil vybaven jak rytíř do boje :-D Na sobě musel mít plaveckou plenku a šortky, tričko proti spálení, vestičku, která ho držela nad vodou, rukávky a na hlavě ucpávky do uší a čelenku z neoprenu. Jak říkám jak rytíř, když jde do boje... U bazénu bylo fajn, ale to moře mne tolik lákalo!!!

Dočkala jsem se ho až za dva dny. Konečně přijel Steve a tak jsme mohli jít všichni na pláž. Samotného moře jsem si zas tolik neužila, protože ani Charlie ani Will nechtěli jít do vody...teda ne nějak extra. Spíš je bavilo být na břehu a plácat po sobě písek, nebo ještě líp...házet ho po mně :-D

Jeden den jsem měla i volno a tak jsem mohla jít do města. No jít...pěšky to bylo celkem daleko, takže si prý mám vzít taxika, nebo autobus. Jak se bere taxík jsem neměla ani páru a jak a kde najdu zastávku busu taky ne. Doma se mi nechtělo ztrácet už ani minutu a tak jsem si řekla, že to nějak zjistím cestou. Ještě že žije na Mallorce tolik angličanů, nebo alespoň lidí co mluví anglicky :-). Úspěšně jsem nastoupila do autobusu. Autobus se rozjel a já začala přemýšlet jak vlastně zjistím, kdy už jsem v centru Palmy...řekla jsem si, že to nějak poznám pohledem z okna... Chyba nepoznala jsem a tak místo v centru Palmy jsem vystoupila někde, kde bylo veliký nákupní centrum. Ironie ne...jako první jsem navštívila kryté nákupní centrum Porto de pí :-D No neva. Od tohoto místa vedla celkem rušná silnice někam k přístavu, vydala jsem se tedy podél ní. Čas ubíhal a vedro se stupňovalo, takže jsem někde v polovině vzala první autobus co přijel a děj se vůle boží kam mne to doveze. Juchůů dovezl mne do historického centra a tak jsem konečně viděla onu slavnou katedrálu, která je vskutku monstrózní!! Nakoupila jsem nějaké suvenýry, prošla pořádně město a rozhodla se využít zbytku volného dne válením se na pláži a koupání v moři.
Jediná pláž, kterou jsem široko daleko znala byla ta na kterou mne zavedla Naomi se Stevem. Byla blízko našeho bytu a tak jsem rozhodla právě pro ni. Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam našla i celý zbytek mé rodinky...:-D Děti když mne uviděli byli šťastní jak blešky a já jim to nadšení neuměla vzít, takže z mého původního plánu sešlo. Párkrát jsem si zaplavala v moři a pak zas blbla s Charliem. Odměnou za to mi byl oběd v restauraci :-D
Dny tak nějak plynuly a všechny se trávily dost podobně. Ráno snídaně, pak bazén, oběd, dát děti spát, věnovat se Charliemu, vzbudit děti, bazén, večeře, koupání, zabavit děti, dát je spát a babysitting. Samozřejmně neustále přebalovat prcky a hlídat jestli si neubližují(Will horzně žárlí na Grace) či nedělají něco čím by si ublížili sami.
Na jeden celý den jsme byli pozváni na návštěvu k jejím kamarádům, kteří si kousek od nás pronajali celý barák s bazénem (mne to připomínalo takovou malou mexickou farmu), jindy jsme zas jeli do zábavného centra pro děti, kde jsem se proběhla mezi náhodně tryskajícími fontánkami, ale více méně jsme byli spíš u bazénu a na bytě.
Poslední večer šla celá rodina do velice luxusní restaurace Flamenga. Cestou jsem se dozvěděla, že je dost těžké tam rezervovat stůl, jak jsou stále obsazení a že se to nachází v moc hezkém prostředí jachetního klubu. A opravdu!! Venkovní restaurace je umístěna v místním jachetním klubu, kde je možné najít jachty všech rozměrů, barev a s nápisi v rozličných jazycích...teda češtinu jsem tam neviděla :-D Ochutnala jsem kalamáry, orestované krevety v česnekovém oleji, gaspáčo a dokonce jsem si vyprosila i sangrii. Nádherný večer jsme zakončili procházkou po molu a pak už jen do postele a další den domů.
Vyšlo to tak, že přesně když se zaklaply dveře taxíku, spustil se docela slušný déšť...

Bye bye Mallorca!!!