neděle 10. ledna 2010
A tak jsem začala poznávat Londýn
Včera jsem psala, že na dnešek byla naplánována National Gallery. A taky že jsem tam byla. S Mončou jsme si domluvily sraz v jednu u metra. Takže jsem vyrážela v deset odsud, protože jsem se chtěla podívat ještě do obchůdků na Golders Green(tam jsme měly ten sraz). Tak zase mám za dnešek dvě nová užitečná poznání...první obchody o víkendu otvírají až v jedenáct a druhý, jsou tu moc fajn obchůdky, které fungují jako charitativní, takže tam sežene snad všechno(když se trochu snažíte) a vaše peněženka nezapláče. Po prohlídce těhle obchůdků a obohacení mého místního šatníku :-D jsem se vydala do Sainsbury (něco jako Albert, Kaufland...apod.) a tam světe div se...jsem potkala Monču :-D. Takže jsme se domluvily, že dokončíme své nákupy, půjdeme k ní a pak vyrazíme na naši domluvenou procházku po městě. Bydlí vážně blízko k Sainsbury (5 min), takže jsme u ní byly zanedlouho. K obědu uvařila jídlo, který prý jedí v její zemi (Brazílie) všichni lidé, bez rozdílu věku a vrstev. Bohatí, chudý, děti, dospělí...zkrátka všichni. Asi vás zajímá co to bylo. No rýže s osmahnutou ciblkou, k tomu uvařené fazole s nějakou omáčkou, ledový salát nakrájený na kousky a osmahnutá slanina. Mě osobně to dost chutnalo a protože, to bylo fakt dobré a syté, tak jsem se rozhodla, že to taky někdy vyzkouším. Byla tam s náma ještě její spolubydlící (jméno už zas nevím) a ta se mě ptala co je naše typické jídlo. Řekla jsem knedlo-zelo- vepřo, jenže řekněte něco takového když netuší jak vypadají knedlíky. Zkusila jsem jim to popsat a pak jsme se dohodly, že jim je jednou udělám (to zas bude volání o pomoc mamince :-D) Z původně smluvené hodiny se náš odchod posunul na druhou a pár minutek, ale vyrazily jsme a to je hlavní. Metrem jsme jely na Leicester Square a odtud jsme šly pěšky na Trafalgar Square, kde je taky ona slavná National Gallery. Teda to je veliký!!!! Je tam spoustu místností, spoustu obrazů od slavných malířů, jako např. Van Gogh, Cezane, Rembrandt, Monet, Leonardo da Vinci... Neříkám, že jsme si to stihly prohlédnout celé, ale to se fakt za jeden den nedá a já byla celá nedočkavá až uvidím Big Ben a taky Piccadilly Circus a prostě všechno..!!!:-) Takže jsme ještě udělaly několik foteček a vydaly se hledat znovu nějaký rozcestník, protože jsme netušily kudy kam. Rozcestník jsme sice našly, ale pořád jsme šly a kecaly, takže jsme tak šly a šly a najednou jsme byly zase u tohoto rozcestníku :-D Na podruhé už to vyšlo a tak jsme šli na Piccadilly Circus...jdem a kecám a najednou Monika zakřičí "tadááá welcome to Piccadilly Circus!!!" Docela zděšeně jsem se podívala a jenom pronesla...tohle je ono..???... Stály jsme na místě, kde bylo spoustu lidí, nějaká budova se spoustou světelnýma reklamama a kde nic tu nic. Jo a ti lidé tam byli jen proto, že obchod se značkovýma botama měl den plný slev :-D Takže jsme zase šly a kecaly až jsme došly k London eye. Spoustu lidí říká, že to vypadá jako ruské kolo...hmm..jo vypadá, ale mnohem větší. Hned vedle toho je nějaká budova, která vypadala fakt suprácky...taky je na fotce, no a když se otočíte uvidíte Big Ben. Tak vysoký a nááádherný!! Taky jsem ho slyšela bimbat. Myslím, že dnešní den nešlo zakončit jinak, než prohlídkou (zatím jen zvenčí) Westminster Abbey. Je to vážně monumentální stavba. Stála jsem před tím a nenacházela slov, nevěděla jsem co na to říct. Připadala jsem si jako malinkatý mravenček oproti téhle stavbě. Už se moc těším až to uvidím znovu, za světla a taky zevnitř. Byl to nádherný den a už se těším na další!!
sobota 9. ledna 2010
První sobota
Teda původně jsem dneska nechtěla psát, ale tak nějak nemám u toho Babysitingu moc co dělat a vy určitě nemáte co číst. Takže se bezvadně doplňujeme.
Včera se nic moc nedělo, byla jsem nějaká utahaná, takže jsem po vykonaných povinnostech šla do pokoje a koukala na filmy. Aby jsem se jen tak neflákala, tak jsem je měla v angličitině s titulkama :-D
Večer byl taky tak nějak normální až na to, že si Charlie spálil zadek o topení...to bylo řevu(ne já se mu nesměju asi ho to fakt bolelo). Jo a taky jsem dostala pvní výplatu...
Dneska jsem měla práci jen do jedné a protože rodinka odjela na výlet, tak jsem zůstala sama doma. Rozhodla jsem se, že si půjdu koupit aspoň jedno tričko a nějaký tepláky na doma, protože co se týká tohohle, si tu připadám fakt blbě. Jedno tričko (Skrypťáky jistě potěší, že zrovna jejich), jedno tílko a jedny tepláky. Ne, to není výčet všech věcí co mám s sebou, to je jen výčet toho, co mám na nošení na doma.
Než jsem odešla měla jsem nastavit alarm. Musím uznat, že chvílema jsem se dost bála, protože když jsem namačkala to, co jsem měla, začalo to tutat a pak několikrát houklo, takže jsem celý den kontrolovala mobil, kdy mi zavolá Naomi, že jsem to nastavila blbě. Pro nedočkavce prozradím, že nevolala a alarm byl nastaven dobře :-D
Rozhodla jsem se prostě sednout na dvojbus a jet a tam, kde budu chtít, vystoupím. Sotva jsem nastoupila do busu, moje Oyster card zradila a byla prázdná, takže jsem si pěkně zaplatila 2 libry. "Za to svezu co nejdál", řekla jsem si. Kde jsem vystoupila se mne neptejte, já to nevím, ale co vím, že v blízkosti byla Baker street, což je ulice, která má mnoho společného se Sherlockem Holmesem, takže jsem si vzpomněla na Domču. Ale mimo to, tam taky bylo spoustu obchodů a obchůdku s povánočníma slevama a jak už to tak bývá, kde jsou slevy jsou i lidi. Hora lidí.
Vůbec jsem nevěděla kam jít a kam ne a tak jsem zkrátka šla kam se mi chtělo. No nakonec jsem sehnala jen tričko a mýdlo s krémíkem na ručičky, ale i tak to byl úspěch. :-D
V sedm jsem měla být doma a tak jsem se kolem pátý rozhodla pomalu mířit zpět. Normálně tu jezdí autobusy(i ty dvoj) po jedné straně silnice tam a po druhé zpět(asi tak jako u nás), ale tahle ulice byla něčím zvláštní. Autobusy, auta, motorky, kola... zkrátka vše jezdilo jen jedním směrem. Zkusila jsem jít proti směru, kterým jsem přijela, ale tahle divná ulice nebrala konce. Ptala jsem se několika lidí, jenže nikdo moc nevěděl. Nakonec mi poradil pán, co funguje jako informační služba pro metro. Takže jsem konečně našla nějakou zastávku, kde mne naložil bus a já jela domů. Cestou jsem pořád přemýšlela o alarmu, ale když jsem došla před baráček, tak se tu už svítilo a tak jsem si celkem oddychla.
No a dál? Večeře, lahvičky a teď babysittinguju...v posteli a přede dveřmi mi stojí "chůvičky".
Good job. Jo a zítra jdu do National Gallery, takže se dost těším!!
Včera se nic moc nedělo, byla jsem nějaká utahaná, takže jsem po vykonaných povinnostech šla do pokoje a koukala na filmy. Aby jsem se jen tak neflákala, tak jsem je měla v angličitině s titulkama :-D
Večer byl taky tak nějak normální až na to, že si Charlie spálil zadek o topení...to bylo řevu(ne já se mu nesměju asi ho to fakt bolelo). Jo a taky jsem dostala pvní výplatu...
Dneska jsem měla práci jen do jedné a protože rodinka odjela na výlet, tak jsem zůstala sama doma. Rozhodla jsem se, že si půjdu koupit aspoň jedno tričko a nějaký tepláky na doma, protože co se týká tohohle, si tu připadám fakt blbě. Jedno tričko (Skrypťáky jistě potěší, že zrovna jejich), jedno tílko a jedny tepláky. Ne, to není výčet všech věcí co mám s sebou, to je jen výčet toho, co mám na nošení na doma.
Než jsem odešla měla jsem nastavit alarm. Musím uznat, že chvílema jsem se dost bála, protože když jsem namačkala to, co jsem měla, začalo to tutat a pak několikrát houklo, takže jsem celý den kontrolovala mobil, kdy mi zavolá Naomi, že jsem to nastavila blbě. Pro nedočkavce prozradím, že nevolala a alarm byl nastaven dobře :-D
Rozhodla jsem se prostě sednout na dvojbus a jet a tam, kde budu chtít, vystoupím. Sotva jsem nastoupila do busu, moje Oyster card zradila a byla prázdná, takže jsem si pěkně zaplatila 2 libry. "Za to svezu co nejdál", řekla jsem si. Kde jsem vystoupila se mne neptejte, já to nevím, ale co vím, že v blízkosti byla Baker street, což je ulice, která má mnoho společného se Sherlockem Holmesem, takže jsem si vzpomněla na Domču. Ale mimo to, tam taky bylo spoustu obchodů a obchůdku s povánočníma slevama a jak už to tak bývá, kde jsou slevy jsou i lidi. Hora lidí.
Vůbec jsem nevěděla kam jít a kam ne a tak jsem zkrátka šla kam se mi chtělo. No nakonec jsem sehnala jen tričko a mýdlo s krémíkem na ručičky, ale i tak to byl úspěch. :-D
V sedm jsem měla být doma a tak jsem se kolem pátý rozhodla pomalu mířit zpět. Normálně tu jezdí autobusy(i ty dvoj) po jedné straně silnice tam a po druhé zpět(asi tak jako u nás), ale tahle ulice byla něčím zvláštní. Autobusy, auta, motorky, kola... zkrátka vše jezdilo jen jedním směrem. Zkusila jsem jít proti směru, kterým jsem přijela, ale tahle divná ulice nebrala konce. Ptala jsem se několika lidí, jenže nikdo moc nevěděl. Nakonec mi poradil pán, co funguje jako informační služba pro metro. Takže jsem konečně našla nějakou zastávku, kde mne naložil bus a já jela domů. Cestou jsem pořád přemýšlela o alarmu, ale když jsem došla před baráček, tak se tu už svítilo a tak jsem si celkem oddychla.
No a dál? Večeře, lahvičky a teď babysittinguju...v posteli a přede dveřmi mi stojí "chůvičky".
Good job. Jo a zítra jdu do National Gallery, takže se dost těším!!
čtvrtek 7. ledna 2010
Den pátý
Ráno bylo skoro normální až na to, že sotva co jsem vstala, tak mě Naomi poslala zase do postele, protože děti měli stále sněhové prázdniny. Prý mám počkat až na mne zaklepe a tak jsem čekala a čekala až jsem zase usnula :-D. Probudilo mne až její klepání, no a jak jsem byla rozespalá, tak jsem úplně zapomněla vypnout alarm v druhém patře a tak jsem si párkrát zapípala. Naštěstí je to jenom interní alarm, takže jsem nemusela žádným policajtům vysvětlovat, že jsem prostě jen češka, která zapomněla že Naomi nastavuje každý večer alarm :-D
Will se opět blbě vyspal, takže jsem nemohla nic, obléct ho, nakrmit, dát mu nsídani...prostě nic. Za to Charlie si dneska ráno vymohl abych mu četla pohádku ke snídani a tak jsem četla o nějakém robotovi a Harrym a jeho babičce Nan. Ale jo celkem to šlo...Po snídani jsem žehlila a vyluxovala celý dům(nevýhoda velkého domu...luxujete bezmála dvě hodiny)
Den před tím jsem se domluvila s Monikou(to je holčina z Brazílie a známe se z kurzu), že se setkáme ještě před školou a to v jednu, dneska mi to ještě potvrdila a tak jsem se vydala do školy ve dvanáct hodin. Před jednou jsem byla před školou(na místě, kde jsme se domluvily) a čekala, čekala a čekala a čekala(už si pomalu začínám zvykat, že se tu na všechno čeká :-D) a nikdo nepřicházel. Tak jsem se rozhodla, že si půjdu vyřídit registraci a zaplatit polatek za 9hodin angličtiny týdně na tři týdny. Jen tak pro zajímavost dělá to, něco kolem 110+30 liber za registraci. Snažila jsem se mluvit na slečnu anglicky, když v tom přišla jiná slečna a velmi krásnou češtinou řekla něco té slečně na recepci. Nevěřila jsem svým uším ČEŠTINA!! Obě dvě byly z Čech, takže jsem mohla všechno vyřídit bez stresu, že něco nebudu umět říct. No a aby toho nebylo málo, tak ta slečna na recepci se jmenuje Martinka(cha chá taky nemá ráda, když se jí říká Martina). Za chvíli bylo vše vyřízeno a tak jsem šla pokračovat v čekání na Moniku. Stále nepřicházela a mě už byla fakt zima. Ve 13:40 (moje škola začíná ve dvě) jsem se přesunula do třídy. Tam byl nějaký učitel, který se mně na něco ptal, tak jsem mu všechno odkývala a usmála se na něj. On byl spokojený, já jsem byla spokojená...co víc si přát :-D Skoro vůbec nevím co mi říkal :-D
Bylo něco kolem druhý, když konečně Monika přišla, tak jsem jí řekla, že jsem na ní čekala a ona se zhrozila a začala se mi omlouvat, že to pochopila jinak :-D No co, každý děláme chyby... "dont worry be happy!"
Normálně máme učitelku jménem Katie, ale dneska jsme měli na jednu hodinu(ze tří) jinou učitelku Deborah. Musela si totiž dodělat kurz pro učitelky a chyběla jí jedna praktická hodina a tak jsem to schytali my. Píšu schytali, protože ta paní se nám celou dobu snažila vysvětlit rozdíl mezi can a able to a fakt jí to nešlo. Než začala tak jsem tomu rozuměla, po tom co skončila jsem byla fakt ztracená a zmatená. Naštěstí nás měla jen jednu hodinu, takže nám to pak Katie vysvětlila během pěti minut. O přestávce jsem se domluvila s Monikou na zítra, že k ní přijdu na návštěvu, jenže před chvílí mi psala, že musí na pracovní pohovor, takže zase nic. Never mind.
Po škole jsem se vrátila domů. Byla tu jen Rosili a Grace(tak se to píše...ne jinak:-D), ale ne na dlouho, kluci se vrátili za nedlouho. Následovalo každodenní koupání a čtení příběhu. Charlie si zas vybral knížku Harry and his robbot. Dokonce jsem dneska dostala od Charlieho pusu na dobrou noc (point for me!)
Možná vás zajímá jaký je tu počasí. No z fotek můžete vidět, že je všude sníh. Náš včerejší sněhulák už není. Ne snad že by celý zapadal, ačkoliv ráno skutečně nebyl vidět, ale spíš proto že, tu měl dneska Charlie kamaráda a tak nějak blbli na zahradě a sněhulák to jejich řádění nepřežil. No, ale musím uznat, že dneska bylo fakt krásně. Sice zima, ale svítilo sluníčko a sníh se fakt nádherně třpytil...takže jsem neodolala a i přes zimu jsem šla do školy pěšky.
Will se opět blbě vyspal, takže jsem nemohla nic, obléct ho, nakrmit, dát mu nsídani...prostě nic. Za to Charlie si dneska ráno vymohl abych mu četla pohádku ke snídani a tak jsem četla o nějakém robotovi a Harrym a jeho babičce Nan. Ale jo celkem to šlo...Po snídani jsem žehlila a vyluxovala celý dům(nevýhoda velkého domu...luxujete bezmála dvě hodiny)
Den před tím jsem se domluvila s Monikou(to je holčina z Brazílie a známe se z kurzu), že se setkáme ještě před školou a to v jednu, dneska mi to ještě potvrdila a tak jsem se vydala do školy ve dvanáct hodin. Před jednou jsem byla před školou(na místě, kde jsme se domluvily) a čekala, čekala a čekala a čekala(už si pomalu začínám zvykat, že se tu na všechno čeká :-D) a nikdo nepřicházel. Tak jsem se rozhodla, že si půjdu vyřídit registraci a zaplatit polatek za 9hodin angličtiny týdně na tři týdny. Jen tak pro zajímavost dělá to, něco kolem 110+30 liber za registraci. Snažila jsem se mluvit na slečnu anglicky, když v tom přišla jiná slečna a velmi krásnou češtinou řekla něco té slečně na recepci. Nevěřila jsem svým uším ČEŠTINA!! Obě dvě byly z Čech, takže jsem mohla všechno vyřídit bez stresu, že něco nebudu umět říct. No a aby toho nebylo málo, tak ta slečna na recepci se jmenuje Martinka(cha chá taky nemá ráda, když se jí říká Martina). Za chvíli bylo vše vyřízeno a tak jsem šla pokračovat v čekání na Moniku. Stále nepřicházela a mě už byla fakt zima. Ve 13:40 (moje škola začíná ve dvě) jsem se přesunula do třídy. Tam byl nějaký učitel, který se mně na něco ptal, tak jsem mu všechno odkývala a usmála se na něj. On byl spokojený, já jsem byla spokojená...co víc si přát :-D Skoro vůbec nevím co mi říkal :-D
Bylo něco kolem druhý, když konečně Monika přišla, tak jsem jí řekla, že jsem na ní čekala a ona se zhrozila a začala se mi omlouvat, že to pochopila jinak :-D No co, každý děláme chyby... "dont worry be happy!"
Normálně máme učitelku jménem Katie, ale dneska jsme měli na jednu hodinu(ze tří) jinou učitelku Deborah. Musela si totiž dodělat kurz pro učitelky a chyběla jí jedna praktická hodina a tak jsem to schytali my. Píšu schytali, protože ta paní se nám celou dobu snažila vysvětlit rozdíl mezi can a able to a fakt jí to nešlo. Než začala tak jsem tomu rozuměla, po tom co skončila jsem byla fakt ztracená a zmatená. Naštěstí nás měla jen jednu hodinu, takže nám to pak Katie vysvětlila během pěti minut. O přestávce jsem se domluvila s Monikou na zítra, že k ní přijdu na návštěvu, jenže před chvílí mi psala, že musí na pracovní pohovor, takže zase nic. Never mind.
Po škole jsem se vrátila domů. Byla tu jen Rosili a Grace(tak se to píše...ne jinak:-D), ale ne na dlouho, kluci se vrátili za nedlouho. Následovalo každodenní koupání a čtení příběhu. Charlie si zas vybral knížku Harry and his robbot. Dokonce jsem dneska dostala od Charlieho pusu na dobrou noc (point for me!)
Možná vás zajímá jaký je tu počasí. No z fotek můžete vidět, že je všude sníh. Náš včerejší sněhulák už není. Ne snad že by celý zapadal, ačkoliv ráno skutečně nebyl vidět, ale spíš proto že, tu měl dneska Charlie kamaráda a tak nějak blbli na zahradě a sněhulák to jejich řádění nepřežil. No, ale musím uznat, že dneska bylo fakt krásně. Sice zima, ale svítilo sluníčko a sníh se fakt nádherně třpytil...takže jsem neodolala a i přes zimu jsem šla do školy pěšky.
středa 6. ledna 2010
Třetí den
Než začnu psát.. děkuji všem za podporu a komentáře.Koukám, že se řady rozrůstají a mne to těší a podporuje v psaní článků pro vás. Takže díky!!!
Včera jsem vstala přesně...lépe řečeno..před sedmou a jak na potvoru děti stále spali, takže jsem mohla jít spát dál, nebo jít čekat na Rosili a společně s ní připravit snídani. Šla jsem tedy čekat na Rosili, která přišla téměř za pět minut. Ukázala mi co a jak, kde najdu Charlieho mističku a hrneček, které mléko pije a které ne, kde najdu Willovo mističku a co bude snídat on. Jak mají rádi ovoce a taky jak mám připravit Charliemu svačinu do školy (lunch box). Napsala mi instrukce na další den a onzámila mi, že po tom co všichni odejdou mám žehlit.
No můžu vám říct, že toliko jsem toho nevyžehlila za celý svůj život. Tři hodiny jsem žehlila, košile, trička, plíny, kalhoty velké i malé, spací pytle, prostěradla i povlečení apod. Ale zase na druhou stránku mě to docela i bavilo :-D
Ve dvě hodiny jsem měla být ve škole, takže kolem jedné...možná po...jsem opustila důma a pádila do školy.
Napsala jsem rozřazovací test a k mému překvapení jsem se zařadila do Pre-intermediate(středně pokročilý) a tak jsem se mohla vrátit do třídy ve kterém jsem začala den před tím :-)
Hodina byla zase zábavná, fakt jsem se dost nasmála, naučila nová slovíčka a mimo tohle všechno jsem se seznámila s jednou slečnou z Brazílie. Jmenuje se Monika a je fakt moc milá, tak jsme se spolu začali bavit...hrozně se bavila nad slovem republika. Čeština vlastně přijde všem dost zábavná. Po škole jsem se vrátila spokojená domů a následovalo koupání a jako bonus jsem mohla klukům přečíst pohádku před spaním. Teda klukům...nakonec jsem jí četla jen Charliemu, protože Will se se mnou nebavil.(nedovolila jsem mu sladkost po tom co si vyčistil zuby) Charlie vybral snad tu nejdelší co našel...Jack a kouzelná fazole...no docela jsem se zapotila, ale zvládla jsem to. No a pak jsem už jen sterilizovala flaštičky a dudlíky a konečně jsem si mohla udělat večeři.
Naomi mi koupila párky, což hrozně miluju, ale ne tyhle! Tyhle vypadaly jako...jako...jako naše jitrnice, ale víc růžový a míň chutný. Takže večeře sice byla, ale ne dobrá...
Zkrátka a dobře never more:-)
Včera jsem vstala přesně...lépe řečeno..před sedmou a jak na potvoru děti stále spali, takže jsem mohla jít spát dál, nebo jít čekat na Rosili a společně s ní připravit snídani. Šla jsem tedy čekat na Rosili, která přišla téměř za pět minut. Ukázala mi co a jak, kde najdu Charlieho mističku a hrneček, které mléko pije a které ne, kde najdu Willovo mističku a co bude snídat on. Jak mají rádi ovoce a taky jak mám připravit Charliemu svačinu do školy (lunch box). Napsala mi instrukce na další den a onzámila mi, že po tom co všichni odejdou mám žehlit.
No můžu vám říct, že toliko jsem toho nevyžehlila za celý svůj život. Tři hodiny jsem žehlila, košile, trička, plíny, kalhoty velké i malé, spací pytle, prostěradla i povlečení apod. Ale zase na druhou stránku mě to docela i bavilo :-D
Ve dvě hodiny jsem měla být ve škole, takže kolem jedné...možná po...jsem opustila důma a pádila do školy.
Napsala jsem rozřazovací test a k mému překvapení jsem se zařadila do Pre-intermediate(středně pokročilý) a tak jsem se mohla vrátit do třídy ve kterém jsem začala den před tím :-)
Hodina byla zase zábavná, fakt jsem se dost nasmála, naučila nová slovíčka a mimo tohle všechno jsem se seznámila s jednou slečnou z Brazílie. Jmenuje se Monika a je fakt moc milá, tak jsme se spolu začali bavit...hrozně se bavila nad slovem republika. Čeština vlastně přijde všem dost zábavná. Po škole jsem se vrátila spokojená domů a následovalo koupání a jako bonus jsem mohla klukům přečíst pohádku před spaním. Teda klukům...nakonec jsem jí četla jen Charliemu, protože Will se se mnou nebavil.(nedovolila jsem mu sladkost po tom co si vyčistil zuby) Charlie vybral snad tu nejdelší co našel...Jack a kouzelná fazole...no docela jsem se zapotila, ale zvládla jsem to. No a pak jsem už jen sterilizovala flaštičky a dudlíky a konečně jsem si mohla udělat večeři.
Naomi mi koupila párky, což hrozně miluju, ale ne tyhle! Tyhle vypadaly jako...jako...jako naše jitrnice, ale víc růžový a míň chutný. Takže večeře sice byla, ale ne dobrá...
Zkrátka a dobře never more:-)
Čtvrtý den
Ráno jsem vstala a nevěřila svým očím...venku byl všude sníh, všechno bylo tak nááádherně zasněžené, ale taky to znamenalo, že kluci možná zůstanou doma. V Lodýně když takhle nasněží, tak přestane jezdit doprava a taky auta a tak se neotevřou školy ani školky. Ráno jsem připravovala snídani i lunch box pro Charlieho naprosto sama a světe div se, tak nějak jsem to i zvládla. No je pravda, že jsem se musela ptát Naomi, kde najdu pytlík na jablko a banán, ale jinak jsem to zvládla. Will se ráno probudil dost naštvaný, takže absolutně nic nechtěl ode mně, ale jen od maminky. Obléct, vyměnit plenu, nakrmit...všechno musela udělat jen maminka. Naštěstí snídaně probíhala celkem v klidu a už už to vypadalo, že do té školy odejdou. Začala jsem tedy uklízet, ale za chvíli se vrátila Naomi a oznámila mi, že dneska škola není, že má zamrzlé auto. What is the pitty!! Navrhla jsem tedy, že vezmu kluky a budeme dělat sněhuláka. Charlie byl z toho nápadu nadšený a Will nakonec taky. Udělali jsme fakt pěkného sněhuláka, pojmenovali ho Fredy a vrátili se domů, protože začala brečet Griece a Will a Charlie pořád něco chtěl...no hotový blázinec. Měla jsem sice už po pracovních hodinách, ale nemohla jsem v tom Naomi nechat, takže jsme přebalili miminko, pak Willa a pak jsem si vzala kluky a šli jsme si kreslit a hrát si na piráty. Bylo to celkem zábavné. Po obědě jsem se rozhodla, že se půjdu projít. Vzala jsem foťák, takže jsem konečně něco vyfotila včetně toho jak vypadá náš baráček a náš sněhulák. Chtěla jsem zkusit jak daleko je Golders Green od nás a tak jsem prostě šla a šla a šla až jsem došla až tam. Proč zrovna tam? Protože tam je moje škola a kdyby to bylo blízko, tak nemusím jezdit busem. Jupíí zjistila jsem, že je to pouhých 35 minut z baráčku a to jsem ani nemusela chodit na červenou na semaforu jak je tady zvykem. Super ode dneška chodím pěšky... Po návratu jsem si perfektně pokecala s Rosili, naučila jí jak se řekne "miluju tě" ...ona to chtěla... a ochutnala nějaký sýrový cosi. Bylo to fakt moc dobrý. Za chvíli půjdu koupat kluky a možná jim budu i číst pohádku, to nevím, ale co vím, že jsem dneska fakt utahaná a tak asi padnu. Jo a taky vím, že už mi jde angličtina líp!!!
To je náš Fredy
To je náš Fredy
pondělí 4. ledna 2010
Den druhý
Po včerejší domluvě s Naomi jsem měla dnes ráno vstávat v sedm. Jaké bylo překvapení, když mne z mého sladkého spánku vyrušilo klepání na dveře...šla jsem otevřít a tam stála Naomi, která mi oznamovala reálný čas 7:30 zaspala jsem!!! Ááá!! Omluvila jsem se, rychle jsem se oblékla a letěla dolů, kde už kluci vyváděli. Will(1rok) je vážně živé dítě, takže chytit ho, vyměnit plenu a obléct ho je dost nadlidský úkol pro jednu osobu, takže jsme ho museli obstarávat dvě. Pomohla mi s ním Roseana(to je rodinná uklizečka). Pak se nasnídali, převlíkla jsem Charlieho, vyčistila si s ním zuby a měla volno...pro představu to trvalo do deseti hodin.
Dneska jsem se rozhodla najít nějakou školu, kde se moje angličtina bude zlepšovat rychleji a kde najdu nějaké kamarády. No zase mám na sebe být pro co pyšná. Zvládla jsem si vyřídit Oyster card(něco jako plzeňská karta), našla jsem si bus, kterým se dostanu na Golders green a tam jsem našla i tu školu. Bylo něco kolem 12:50 a škola začínala ve dvě, takže jsem měla dost času vymyslet jestli se na první hodinu půjdu podívat už dneska, nebo až zítra...nakonec jsem se rozhodla rpo dnešek.
Přišla jsem do třídy, kde jsem byla naprosto sama, pak přišla slečna z Indie, hned za ní 4 z Brazilie a pak jedna slečna nevím odkud. Čekali jsme na učitele do čtvrt na tři a pak přišla zase nějaká slečna a oznámila nám, že pro dnešek se spojíme s jinou třídou. Tři hodiny strávené v téhle společnosti byly fakt super!!! Bylo nás tam asi 16. Nejdřív jsme malovali obrázek a pak si o něm povídali, pak jsme se všichni seznamovali a zjišťovali něco o sobě apod. Byla jsem z toho fakt nadšená. Učitelka byla mladá, zábavná lidská.
Hodina končila v pět a já měla být doma v šest, takže OK. Zase jsem nastoupila na bus(dvoupatrový) a podle taho jak jsem si pamatovala jak to vypadalo u mé zastávky jsem vystoupila. Trefila jsem se skoro přesně, takže domů jsem dorazila v půl šesté.
V šest přišla Naomi a děti. Vykoupali se, chvíli se dívali na TV a pak šli spát. No takhle to zní jako idilka, ale kluci jsou fakt dost živý, takže chytit Willa a přečíst mu pohádku bylo dost těžký. Potom jsem vysterilizovala všechny lahvičky, navečeřela se, napsala blog a šla spát.
So good night for today :-)
Dneska jsem se rozhodla najít nějakou školu, kde se moje angličtina bude zlepšovat rychleji a kde najdu nějaké kamarády. No zase mám na sebe být pro co pyšná. Zvládla jsem si vyřídit Oyster card(něco jako plzeňská karta), našla jsem si bus, kterým se dostanu na Golders green a tam jsem našla i tu školu. Bylo něco kolem 12:50 a škola začínala ve dvě, takže jsem měla dost času vymyslet jestli se na první hodinu půjdu podívat už dneska, nebo až zítra...nakonec jsem se rozhodla rpo dnešek.
Přišla jsem do třídy, kde jsem byla naprosto sama, pak přišla slečna z Indie, hned za ní 4 z Brazilie a pak jedna slečna nevím odkud. Čekali jsme na učitele do čtvrt na tři a pak přišla zase nějaká slečna a oznámila nám, že pro dnešek se spojíme s jinou třídou. Tři hodiny strávené v téhle společnosti byly fakt super!!! Bylo nás tam asi 16. Nejdřív jsme malovali obrázek a pak si o něm povídali, pak jsme se všichni seznamovali a zjišťovali něco o sobě apod. Byla jsem z toho fakt nadšená. Učitelka byla mladá, zábavná lidská.
Hodina končila v pět a já měla být doma v šest, takže OK. Zase jsem nastoupila na bus(dvoupatrový) a podle taho jak jsem si pamatovala jak to vypadalo u mé zastávky jsem vystoupila. Trefila jsem se skoro přesně, takže domů jsem dorazila v půl šesté.
V šest přišla Naomi a děti. Vykoupali se, chvíli se dívali na TV a pak šli spát. No takhle to zní jako idilka, ale kluci jsou fakt dost živý, takže chytit Willa a přečíst mu pohádku bylo dost těžký. Potom jsem vysterilizovala všechny lahvičky, navečeřela se, napsala blog a šla spát.
So good night for today :-)
neděle 3. ledna 2010
První den v Anglii
Sotva jsme vystoupili na Victoria station, napsala jsem sms mé au-pair rodině a díky mému sousedovi z autobusu jsem se poprala s londýnským metrem. Tak jsem šťastně dorazila až na Golders Green. No je fakt, že když jsem stála na přestupní stanici Warren Street, našla jsem nástupiště, kde by mi snad mohlo jet moje metro, tak jsem najednou znejistila a rozhodla se, že druhá cesta bude lepší možnost. Vytáhla jsem tedy kufr, notebook, batůžek a mne zase po schodech nahoru(nebyly jezdící) a pak znovu dolů(tentokrát už správnou cestou)...celkem jsem se pobavila, když jsem zjistila, že jsem se octla znovu na stejném nástupišti jen o pár metrů dál. :-D
Na Golders Green jsem měla domluven sraz před restaurací L´artista. Napsala jsem tudíž druhou sms, jak bylo domluveno a čekala na nějakou odpověď...čekala jsem 5..10...15...30...35 minut a stále nic. Tak jsem se rozhodla zavolat. Jenže na mobilu mi to nikdo nebral a na pevné lince se mi ozvalo akorát, že je mail box plný a tak nemohu být spojená...no povedlo se mi to dovolat asi až po 5 pokusu, kdy mi tedy Naomi(maminka) řekla, že mám počkat, že pro mne sjede její manžel (Steven) s klukama (Will a Charlie). Nečekala jsem dlouho, opravdu za chvíli tam byli, nabrali mne a jelo se "domů!" Cestou mi Charlie toho navyprávěl spoustu a já jsem mu rozuměla asi tak pětinu...za prvé mluvil fakt rychle a za druhé je to 4-letý kluk a dost si vymýšlí "nová" slova.
Má rodina je zatím fakt milá. Pro dnešek jsem dostala volno a mám relaxovat :-)
Jenže já neumím relaxovat, takže jsem chvíli blbla s dětmi (dneska tu byli na návštěvě ještě teta se strejdou a jejich dětmi. Dvě holky a jeden maličký kluk) a pak jsem se rozhodla zprovoznit Skype. Hmm nebyla bych to já, kdyby se něco nepokazilo. Adaptér, který jsme koupili ve Slavkově šel sice do anglické zástrčky, ale už do něj nešel český notebook ani fén. Snažila jsem se to tak dlouho opravit až jsem se nakonec rozhodla koupit nový.
Zeptala jsem se, kde je nejbližší elektro, dostala mapu(cha chá..já mapu), instrukce a klíče a vyrazila do ruchu Londýnských okrajových ulic.
Náhodou jsem na sebe pyšná...našla jsem to celkem rychle, koupila co jsem chtěla a pomalou procházku jsem se vrátila domů...uznávám docela jsem se bála, zda najdu, který dům, že je ten "můj", ale našla jsem ho hned napoprvé. Doma nikde nikdo, tak jsem šla do pokojíčku a vyzkoušela nově koupený adaptér...HEURÉKA!! fungoval a já si mohla popovídat.
Mám tu pokojíček, úplně v nejposlednějším patře, s TV, postelí a skříní. Taky mám svůj sprchový kout a záchůdek :-D
Toliko první den...
foto: Zde budu bydlet následujících 8 měsíců
Na Golders Green jsem měla domluven sraz před restaurací L´artista. Napsala jsem tudíž druhou sms, jak bylo domluveno a čekala na nějakou odpověď...čekala jsem 5..10...15...30...35 minut a stále nic. Tak jsem se rozhodla zavolat. Jenže na mobilu mi to nikdo nebral a na pevné lince se mi ozvalo akorát, že je mail box plný a tak nemohu být spojená...no povedlo se mi to dovolat asi až po 5 pokusu, kdy mi tedy Naomi(maminka) řekla, že mám počkat, že pro mne sjede její manžel (Steven) s klukama (Will a Charlie). Nečekala jsem dlouho, opravdu za chvíli tam byli, nabrali mne a jelo se "domů!" Cestou mi Charlie toho navyprávěl spoustu a já jsem mu rozuměla asi tak pětinu...za prvé mluvil fakt rychle a za druhé je to 4-letý kluk a dost si vymýšlí "nová" slova.
Má rodina je zatím fakt milá. Pro dnešek jsem dostala volno a mám relaxovat :-)
Jenže já neumím relaxovat, takže jsem chvíli blbla s dětmi (dneska tu byli na návštěvě ještě teta se strejdou a jejich dětmi. Dvě holky a jeden maličký kluk) a pak jsem se rozhodla zprovoznit Skype. Hmm nebyla bych to já, kdyby se něco nepokazilo. Adaptér, který jsme koupili ve Slavkově šel sice do anglické zástrčky, ale už do něj nešel český notebook ani fén. Snažila jsem se to tak dlouho opravit až jsem se nakonec rozhodla koupit nový.
Zeptala jsem se, kde je nejbližší elektro, dostala mapu(cha chá..já mapu), instrukce a klíče a vyrazila do ruchu Londýnských okrajových ulic.
Náhodou jsem na sebe pyšná...našla jsem to celkem rychle, koupila co jsem chtěla a pomalou procházku jsem se vrátila domů...uznávám docela jsem se bála, zda najdu, který dům, že je ten "můj", ale našla jsem ho hned napoprvé. Doma nikde nikdo, tak jsem šla do pokojíčku a vyzkoušela nově koupený adaptér...HEURÉKA!! fungoval a já si mohla popovídat.
Mám tu pokojíček, úplně v nejposlednějším patře, s TV, postelí a skříní. Taky mám svůj sprchový kout a záchůdek :-D
Toliko první den...
foto: Zde budu bydlet následujících 8 měsíců
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)